meliclu
komentáře u knih
Druhý dech
Daniel Krásný
Svěží debut, který sice doopravdy nabere dech až pár desítek stran před koncem, ale s o to větší silou. (Ale teda dočítat knihu zrovna 12. května… :D)
Loutkové divadlo
M.W. Craven
Ve kterém vesmíru může někoho napadnout, že doplnit thriller o bezmála třicet poznámek překladatelky je dobrý nápad? Byť teda teď aspoň všichni vědí, že Pizza Hut je restaurační řetězec, to by člověku mohlo snadno uniknout.
Helter Skelter: Skutečný příběh Mansonovy vraždící sekty
Vincent Bugliosi
Nejkomplexnější pohled na případ, který jednou provždy změnil Ameriku a odzvonil éře hippies, vyprávěný z pohledu státního zástupce, jemuž se ve své době povedlo nemožné – poctivou mravenčí prací vystavět a následně i dovést do zdárného konce obžalobu z několikanásobné vraždy proti Charlesi Mansonovi a spol., ačkoli přímo Mansonovou rukou ani jedna z (těchto konkrétních) obětí nezemřela.
Kniha nenabízí jen vhled do zvrácené mysli člověka, který věřil, že je novým spasitelem, a o své pravdě dokázal přesvědčit desítky dalších, zejména mladých dívek, ale je i vynikající dobovou výpovědí a skvělou sondou do fungování americké justice.
České vydání vychází až po dlouhých padesáti letech a naštěstí není vymazlené jen na pohled, ale i po jazykové a odborné stránce. Jedno velké doporučení.
Ďáblův deník
Adrian Bednarek
Originál by si možná zasloužil o hvězdu víc, ale český překlad mu prokazuje medvědí službu – kromě klasických nešvarů jako je nadužívání přivlastňovacích zájmen a přetahování větných konstrukcí z originálu na úkor AČV, kvůli kterým jsou věty občas na hranici srozumitelnosti a autor/(anti)hrdina působí jako krkolomně se vyjadřující hotentot, je tam i řada vyložených nesmyslů a zjevných chyb.
Napořád Emily
Maria Navarro Skaranger
O životě, který se nežije, spíš tak nějak nezúčastněně pozoruje, o myšlenkách to změnit, které se nemění v činy. Krásná práce s jazykem, překlad, který plyne s lehkostí, jako by ani nebyl překladem (viz také širší nominace na Literu). Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, tři nakonec proto, že to asi nebude kniha, po které bych měla v budoucnu potřebu sáhnout znovu, přesto o Emily i s odstupem několika dnů přemýšlím.
Můj bratr
Karin Smirnoff
Strašně dobře rozehraný, ale někde kolem dvou třetin jak kdyby autorce došel dech a nápady, jak se ze všeho toho bizárku vymotat. Škoda. (Ale pro druhý díl v srpnu stejnak poběžím, ne že ne.)
Někdo z nás
Kristýna Trpková
Kristýna Trpková nikdy nebyla zrovna mistryně dialogů, takže přelouskat úvodní kapitoly, které jsou tentokrát postavené na přímé řeči, místy až fyzicky bolí, nicméně u předchozích knih dokázala repliky šustící papírem alespoň slušně vyvážit příběhem a popisnými pasážemi. Tentokrát je zápletka sama o sobě zcela předvídatelná a všechno ještě umocňují „nenápadné" (a opakované!) narážky, které člověka jen víc a víc utvrzují v tom, že žádný nečekaný zvrat nepřijde.
Zároveň už popravdě začínám být maličko alergická na anotace knih vycházejících pod značkou Kalibru, protože označit zrovna tohle za „strhující román" je úplně stejně mimo mísu, jako tvrdit, že je Kopírák „nejděsivější krimi thriller [loňského] roku".