mataaskorice komentáře u knih

Příjemné čtení na léto. Je to sice lehce sentimentální četba pro holky, ale líbilo se mi. Knížka je čtivá, rodičovský pár Nell se mi podařilo odhalit celkem brzy, ale i tak bylo zajímavé sledovat, jak se k rozkrytí záhady dospěje a jestli jsem se třeba nesekla. Zajímavým prvkem jsou Eliziny pohádky, které svým autobiografickým základem odhalují řadu souvislostí z dob dávno minulých. Příjemná, odpočinková, v závěru i napínavá četba.

6 12.07.2023

Začátek mě na pět hvězd nebavil, ale čím delší a vyhrocenější byl boj hlavních hrdinů o přežití v poušti, tím víc jsem knize propadala. Napínavé čtení.

6 16.09.2021

Skvělá novela Arnošta Lustiga. Myslím, že není od věci u tohoto díla vědět, jaké bude rozuzlení, což je u takto známé knihy asi časté a snad i odrazující (proč to číst, když vím, jak to dopadne). Ale právě díky této znalosti si čtenář intenzivněji uvědomuje Brenskeho sarkasmus, manipulaci až výsměch, jeho absolutní bezcharakternost až zrůdnost ukrytou za vlídností a jednáním solidního člověka. Nacisté narcisticky z pozice vyvolených obhajují své rasové zákony, ba dokonce s politováním konstatují, že jsou k jistým opatřením právě podřadnými donuceni. Často se setkáme se slovem likvidace, ačkoli použitým dvojsmyslnou formou. Šílená je představa absolutní moci nacistů, jejich stoprocentní informovanosti o každém jedinci. A jejich moc a um ze získaných informací co nejvíce vytěžit (případně je takticky, manipulativně využít k jakémukoli jinému účelu). Zatímco skupina amerických Židů představuje víru (v moc peněz), naivitu a popírání viděného a slyšeného, dvě postavy z tábora - krejčí a rabín zastupují ty, "co už vědí". Jsou ztělesněním utrpení, poslušnosti, upozaděné víry,pro kterou v každodenní lavině smrti není místo. Kniha je jiná - není to vysloveně výpravná záležitost týkající se holokaustu jako hromada knih, s kterými se teď roztrhl pytel. Je více jinotajná, metaforická, obrazná. Ale stejně hrůzná.

6 14.06.2021

Já tyhle knížky prostě miluju! Je to k neuvěření, ale Sirotčinec slečny Peregrinové - trojku nevyjímaje - je napínavý na každé stránce. Autor umí čtenáře strhnout, umí vyšperkovat napětí, popsat a přesto nenudit. Ďáblův akr je místo nechutné, odporné, s vlastními pravidly přežití, přesto se čtenář s novou realitou brzy popasuje a za chvíli se v prostředí zorientuje. V ději je samozřejmě mnoho neuvěřitelného, bizardního, jeden zvrat střídá druhý a posouvá ho do ještě neuvěřitelnějších výšin, ale vzhledem k žánru mi to vůbec nevadí. Knížka mě fakt bavila a to je hlavní.

6 10.03.2021

Felix si je jistý, že najde své rodiče. Proto utíká ze sirotčince. Chvíli mu trvá, než pochopí, že se svět za tři roky, co byl v izolaci za zdmi sirotčince, pořádně změnil. Felix je ve své naprosté nevědomosti a dětské naivitě vážně roztomilý. To, jak si jeho dětské, čisté Já vysvětluje situace, které ho potkávají, asociace, které si vytváří díky své dosavadní (ne) zkušenosti, vyústí mnohdy v humorné scénky a slovní obraty. Na několika málo řádcích vás rozesměje zdařilá situační komika a hned na to vás rozpláče to, že vy - narozdíl od nevědoucího Felixe - víte. Felix je báječný kluk, který myslí vždy na ostatní a upřednostňuje je před sebou samým. Potká tolik zla, tolik neskutečných věcí, tolik utrpení, strachu, bolesti, že se jeho naivně dětské Já, Já, které se tak rádo nechává unášet fantazií brzy přerodí v mnohem zkušenější, racionální dospělácké. Knížka Když pro mě byla takovým tvrdým, drsným náhledem na holocaust z úplně jiného úhlu, než z jakého jsem dosud o válce četla. Přijde mi, že právě ten kontrast naivního dítěte, jeho čistota, jeho morální přirozenost a hrůz, kterých se nacisté neštítili použít ve vztahu k Židům, dělá z Když silné, drsné i dojemné čtení. Knížku se chystám přečíst i s devítiletou dcerou, nicméně základním stavebním kamenem napětí, strachu o Felixe i Zeldu, o další lidi je právě to, že zatímco Felix neví, čtenář ví. Čtenář ví a má nutkání Felixe chytit, zatáhnout ho bokem a varovat ho. Myslím, že tohle napětí bude dceři chybět, dozraje v uvědomění společně s Felixem. Těším se na další díly (jen trojka je už v tištěné verzi téměř rozebraná, snad ji seženu, tuhle věc chci mít doma jako klasickou papírovku).

6 21.02.2021

Krásná knížka. Sice je poznamenána dobou, která od jejího vzniku uplynula, ale to jí vůbec neubírá na atraktivitě. Dokonce bych možná řekla, že téma neúplné rodiny nebo rodiny sice úplné, ale takové, kde děti mají pocit, že jim ze strany rodičů není věnováno dost pozornosti a pochopení, je dnes mnohem aktuálnější a častější než v časech Jany Tománkové. Líbí se mi práce s dětskými myšlenkami, styl uvažování a konání dětí, jejich bezprostřednost a upřímnost a kontrast k taktikám dospělých. Knížka je navíc čtivá, zvlášť přitažlivou se stává ve chvíli, kdy Jana přijde do dětského domova. Prostředí, děti, vychovatelky i dobrosrdečná kuchařka jsou vylíčeny tak, že má čtenář pocit, že je sám součástí domova. Parta dětí navíc zažívá nejedno dobrodružství. Jsem ráda, že jsem na tuhle knížku narazila.

6 05.11.2020

Knížka byla přečtená raz dva, napínavé, nedlouhé počtení. Obsahově to byla docela pitomost, ale i na blbosti, u kterých se nemusí nijak zvlášť přemýšlet, má leckterý čtenář občas chuť. Na mě nejděsivěji působí takový ten popis zdánlivě bezdůvodných pocitů úzkosti a drobností,které mohou předznamenávat, že se v domě děje něco zlého. Chodící mrtvoly mě naopak nijak zvlášť neberou.

5 22.02.2024

První povídka Černočerné tmy s názvem 1922 pro mě bylo takové utrpení, že jsem knížku na více než měsíc odložila. Pak jsem se zkusila hecnout a knížku nějak dorazit a ejhle - obrat. Další povídky jsou dobré. Velmi surové, přitom okořeněné morbidním humorem. Zkoumají duši hrdinů do těch nejtemnějších zákoutí a tato psychologická expedice do netušených míst v mysli každého z nás je vážně vydařená. Až na úvodní povídku skvělé počtení.

5 05.11.2023

Po několika knihách, u kterých čerstvě čtyřletá dcera nechtěla vydržet, konečně knížka, u níž seděla jak přibitá. Něžný poetický dialog mezi slavíkem a dřevinami v zahradě. Asi tak bych charakterizovala tuhle knihu. Ilustrace a celkové barevné ladění jednotlivých stran příjemně koresponduje s textem a vytváří estetický a pozitivní energií nabitý celek. Sympatické mi je to, že i stromy a keře promlouvají, mají svou duši i osobitý charakter. Milá, po výtvarné stránce pěkná a zároveň poučná knížka.

5 10.10.2023

Mně se knížka líbila. Nejsem, pravda, zěhlý čtenář detektivního žánru, takže jsem vůči ději možná smířlivější, nicméně mě to bavilo. Vraha jsem já osobně prokoukla až někde u konce. Věřím, že zkušený čtenář krimi by mě i s Huldarem strčil do kapsy. Za mě napínavé, s přiměřeným tempem vývoje děje, s příjemným propojením osudů jednotlivých postav, které se v závěru protínají, čtivá záležitost.

5 26.03.2023

Luca di Fulvio umí vyprávět - to se mu musí nechat. Christmas mi od počátku připomínal takového di Capria z Titanicu v mužnější formě. Knížka se čte skvěle, čtenář se díky barvitému líčení ocitne na periferii New Yorku dvacátých let minulého století. Sexuální násilí kolem postavy Punishera není můj šálek kávy, ale mimo tohoto pro mě nepříjemného tématu kniha tvoří příjemný celek nabitý atmosférou dané doby.

5 15.08.2022

Dojemná, dobře napsaná kniha. Někdy jsem si říkala, že už je toho utrpení, závratně nabývajícího v průběhu příběhu na mě moc. A přesto jsem se od knihy nedokázala odtrhnout a napjatě jsem očekávala další Richardův posun do vzduchoprázdna. Že to čtení bude čím dál srdcebolnější bylo nad slunce jasné. Poslední věta je o nemoci ALS, o utrpení, které nemocný a jeho okolí prožívá. Ale zdaleka není jenom o nemoci. Genová si slušně pohrává s psychologií jednotlivých postav, zejména ústředního (ex)manželského páru, jejich pocitů křivdy, vzájemného obviňování, neschopnosti komunikace, žárlivosti v oblasti jejich společné vášni k hudbě a možností kariéry každého z nich. Postupně pronikáme do historie jejich vztahu, kde oba poháněni každý svou vizí a představou o životě ze společného svazku postupně couval, až se oba ocitli v poloze vzájemné nesnášenlivosti až nenávisti. Současně s tím, jak nemoc pohlcuje Richardův život, oba rekapitulují jednotlivé etapy své minulosti a začínají chápat a přebírat zodpovědnost za své vlastní přehmaty a omyly. Neodvratná konečnost nemoci ALS tak nutí oba hlavní protagonisty vážit na miskách vah a napravovat vztah vzájemný, vztah k sobě sama, vztah k dítěti nebo rodiči.

5 22.12.2021

Tahle kniha se nečte, ta se prožívá. Obvykle si knihu koupím, přečtu a posílám dál, tahle zůstane jako jedna ze stálic, po které sáhnu, když budu chtít pohladit po duši. Poetická kniha, která má v sobě náladu. Sice posmutnělou, tesknou, ale je to kniha, která žije, dýchá. Minimum textu s maximem obsahu, krásné ilustrace, při otáčení stránek připomínající sled komiksu nebo animovaného filmu. Těším se na další práce Pavla Čecha.

5 26.12.2020

Dost depresivní čtení. Mám ráda knihy, které mě zasáhnou moudrými myšlenkami. Coelhovi to prostě ale nějak nevěřím. Ta mise vychrlit na čtenáře horu pravd a snad ho i nějak formovat k lepšímu já je u Coelha tak prvoplanová, že mi přišlo, že studuji školní řád, sbírku zákonů, katechismus nebo nějakou jinou pravidly a poučkami naditou knihu. Od Coelha jsem jako první četla Rukopis nalezený v Akkonu, který mě docela zasáhl, koupila jsem si tedy od téhož autora Alchymistu a Veroniku a nic. Sice je mi jasné, o jaké poselství tu mělo jít, ale ta forma sdělení se mi prostě nelíbí. Účinek knihy tkví maximálně v tom, že depresivno, ponuro a chmurno přelezlo i na mě.

5 04.12.2020

Právě jsem dočetla. Trochu se musím otřepat, protože mám za sebou velmi podobnou zkušenost - jenom s Čechem. Mnohému rozumím, je to jako kdyby se to týkalo mně. Dokonce i teze - "Je ochoten ze mě udělat to a to, aby mě o dceru připravil" je pravdivá. Můj tyran mi sebral obě děti... No nic, ke knize jako takové: Text je čtivý, líbí se mi po výrazové stránce, děj má spád. Na začátku je čtenář více unášen středomořskou pohodou, přičemž tato poloha se pozvolna mění v život v kleci, v nesvobodě, v povinnostech a ponižování. Podružně kniha rozšiřuje čtenářovy obzory díky přiblížení životního stylu Španělů, volně v návaznosti na každodenní prožívání hrdinky seznamuje se španělskými tradicemi, s jistou nonšalantností a oblibou okázalých gest a reprezentativní módy, se španělským pojetím rodiny, poukazuje na nesnadné postavení a uplatnění do Španělska se přistěhovavšího cizince. Jedním z hlavních motivů je i rozdíl mezi jednotlivými kulturami a drobná či větší tření mezi zvyklostmi v národnostně smíšeném manželství. Mnohem větší prostor je věnován mladé hrdince Tereze, občasná promluva její matky ale vrhá na dané situace světlo z druhé strany, z jiného úhlu pohledu, takže i to hodnotím jako fajn - dodá to textu na autenticitě. Četlo se dobře, knížka je navíc nevelkých rozměrů, zhltnutá je za chvíli :-)

5 01.07.2020

Poměrně stupidní příběh, ale příjemný, oddechový. Něco takového na tvrdou realitu všedních dní sedne jak ulité. Reálno nereálno vůbec neřeším. Bylo to milé, pohodové. Závěr mi přišel divný. Takový zbrklý. Šup šup a je ruka v rukávu. Knížka, ke které bych měla hromadu obsahových výhrad, ale protože se mi nic řešit nechce a protože to byl jednoduchý, příjemný relax, dávám čtyři hvězdy.

4 12.11.2023

Tentokrát mě Wisemanová nijak zvlášť neuhranula. Téma je zajímavé, zpracování mi ale moc nesedlo. Přijde mi to krapet utahané, v celku na mě text působí spíš jako prvoplanové klišé. Knížka se čte celkem dobře, to určitě. Děj mi ale přišel jako takový sled útrpných událostí, chyběl mi nějaký náboj, nějaké drama, napětí, něco, co by z textu udělalo tu knížku, od které čtenář nemůže odejít, dokud ji nepřelouská.

4 28.10.2023

Káťu a Škubánka jsem milovala jako dítě v dětských večerníčcích a knížka, kterou jsem četla teď téměř čtyřleté dceři, se mi taky líbila. Z dětství si pamatuju, jak mě vytáčela protivná opice Zuzanka. I o ní je jeden z příběhů obsažených v této knize.

4 27.08.2023

Knihy Pavla Čecha jsou srdcovka. Tahle je ale obzvlášť krásná. Něžné a poetické jsou všechny. Tato je ale opravdu pozitivní a nadějeplná. Je o napravení a polidštění zlého čerta a o tom, jaká kouzla dokáže dobrý člověk, láska - k sobě, k ostatním, k práci i prostým všedním věcem. Něžný příběh o podstatě štěstí.

4 01.04.2023

Tuhle knížku zbožňuju. Ráda se k ní jednou za čas vracím, je to bezvadná dobíječka nálady. Vtipná, s rychlým spádem, s dětskou přímočarostí a naivitou. Sdrcovka.

4 10.03.2023