marwinmh komentáře u knih
Obálka knihy je nádherná a evokuje ve mě vidinu příjemných chvil strávených nad historickým románem, avšak já naopak dostala nijaký příběh o v klášteře zneužívané a týrané dívce, do níž se zamiluje bohatý a mocný šlechtic, vezme si ji za ženu a místo pohádkového života se vzájemně "nenávidí", aby nakonec vše dobře dopadlo. Mám ráda červenou knihovnu, ale tento příběh nebyl pro mě příjemným čtenářským zážitkem.
Až taková detektivka to nebyla, i když mrtvolu tady najdeme, ale v podstatě až na samém konci knihy, kdy se autorka vyšetřováním vraždy zabývá jen okrajově. Příběh se spíše věnuje hledání odpovědí na otázky z minulosti. Nebo to špatné, četlo se to dobře, ale čekala jsem intenzivnější čtenářský zážitek.
Hodnotím velmi kladně, i když mi to trochu připomínalo seriály typu Polda či Dvojka na zabití.
Jelikož mě však "zkrachovalí" chlápci bojující s nekalými živly poslední dobou baví hodně, tak jsem si čtení užila.
Standard, na který jsem u Shari Lapena zvyklá. Kniha mě opět nezklamala - prostředí horského hotelu odříznutého od světa sněhovou vánicí a někdo z přítomných je vrah, kdo a proč vás nechá v napětí až do samého konce.
Příběh o tom, že nic není samozřejmostí a že jeden okamžik dokáže váš život obrátit vzhůru nohami, i když o ty své přijdete.
Skvěle napsaný příběh, jsem ráda, že jsem na knihu díky čtenářské výzvě narazila.
Zajímavý náhled do života jedné nigerijské rodiny, kdy tradice i pověry jsou stále silně zakořeněny v jejich životech. Co vše může způsobit touha po zplození dítěte, jak snadné je zničit něčí důvěru v sebe, v druhé, v budoucnost.
Kniha z dob svržení carské monarchie, z dob, kdy šlechtické tituly přestaly mít ve společnosti význam a původní "nadlidé" se stali "bývalími lidmi", kdy tito neměli nárok na práci, ubytování, jídlo a dle některých ani na vlastní život.
Zajímavý náhled do událostí minulých let, kdy příběh i postavy byly uvěřitelně vykresleny, přesto mě to nenadchlo natolik, jak jsem očekávala.
"Kdo chce kam, pomozme mu tam".
Jak se z velké lásky může stát život noční můrou, z níž není úniku....anebo je?
Líbil se mi dvojí pohled na vývoj situací, jak se jevily naoko a jak to bylo ve skutečnosti, obě hlavní hrdinky byly dobré manipulátorky, ovšem Daphne měla jednoznačně na vrch.
Příběh i postavy mě bavily, čtení jsem si užívala a tuto knihu s klidným srdcem doporučila ostatním.
Četlo se to dobře (pokud se něco takového dá říct o knize pojednávající o 2.sv.v.), ale obsah mě nezasáhl, jakoby stékal po mě - hrůza té doby a samotného vyhlazovacího tábora jakoby byla upozaděna, chvílemi jsem měla pocit, že vůbec nečtu o utrpení v Osvětimi. Samotný "milostný" příběh nebyl také nijak barvitě vykreslen a ten konec byl vyloženě useknutý - čekala jsem více detailů z poválečného života hlavních hrdinů, ze soudu s Franzem W.
Těšila jsem se na druhý díl, ovšem očekávala jsem více než mi bylo po obsahové stránce dáno.
Neustále se opakující informace z minulosti hlavních hrdinů, Mia "troska" nefungující jinak než s prášky, neustále pijící alkohol, v tomto díle byly její vyšetřovací metody stylem pokus/omyl.
Konečné rozuzlení, motiv vražd mě taky neohromil.
Kdybych druhý díl nečetla, pro mě žádná škoda, třetí díl si nechám zcela ujít.
Kniha na úrovni, na kterou jsem u autorky zvyklá, takže mě čtení hodně bavilo a téměř do konce jsem netušila, jak to dopadne.
Konečně jsem se rozhodla přečíst si legendární Foglarovku a příjemně mě překvapila, během čtení jsem byla napnutá, jaké tajemství ježek ukrývá, líbila se mi hloubka přátelství Rychlých Šípů.
Za mě můžu jen doporučit, i když je pravdou, že Kornel Báthory kosí jednoho nepřítele za druhým bez utržení větších šrámů, disponuje nadpozemskou silou, přesto byl příběh poutavý, četl se lehce, Evlia byl velmi sympatická postava a rozhodně jsem si nepředstavovala, že to, po čem vezír tolik prahne bude mít takovou moc. Možná by neuškodilo, kdyby hlavní postavy neustále nepřejížděly z jednoho místa na druhé a neustále někoho nezachraňovaly, ale to je jen drobnost.
Jak velkou moc nad námi může mít jiný člověk, aniž bychom si to sami uvědomovali. Jak cíleně mířená slova a činy mohou změnit naše myšlení, jednání, zasét v nás pochybnosti o tom, kdo jsme, co je skutečnost a co není? Kniha a její děj ve mě doznívají ještě dnes a způsobují mi mrazení.
Již před pár díly jsem měla pocit, že je na můj vkus "pře-aristokratkováno", ale můj pud dočíst rozečtené mě přiměl celou sérii dokončit.
Kniha se nese ve stejném duchu jako předchozí díly - nejlepší část knihy byl zásah U.R.N.A., to jsem se při čtení skutečně upřímně bavila.
Bohužel mě kniha, nebo spíš soubor krátkých fejetonů nezaujal.
Nevím přesně, co jsem čekala, ale během čtení jsem s jistotou věděla, že tohle není ono.
Na můj vkus zde bylo příliš "filozofování" nebo jsem jen nepochopila autorovo poselství, to však nemění nic na tom, že autor dělá s dětmi a pro děti s autismem záslužnou práci.
Nebylo to špatné čtení, přestože mi hlavní postavy byly nesympatické, děj však plynul svižně, i když byl dost přitažený za vlasy. Přečíst se to dalo, ale je to takové to klasické "nenadchne/neurazí".
Na knihu jsem se těšila, avšak byla pro mne zklamáním. I když mám ráda nenáročné čtení a zamilované příběhy, tak kdybych tento příběh minula obloukem, o nic bych nepřišla. Nesympatické hlavní postavy a příběh jakoby ušitý horkou jehlou. Škoda.
Čtení, samotný příběh i hlavní postavy Audrey Rose a Thomase mě bavily. Úplně jsem cítila vlhký vzduch, protkaný mlhou a pachem krve, když jsem četla scény z míst činu, a i když jsem tušila, kdo oním Rozparovačem je, požitek z četby mi tento fakt nijak neubral. Druhému dílu se bránit nebudu.