maruska283
komentáře u knih
Romance pro křídlovku
František Hrubín
Dodnes žiji z toho, že si s lidmi, se kterými jsme si blízko lehnu hlavami k sobě. Napadlo mě to díky Hrubínovi a skutečně jsou to ty nejkouzelnější chvíle.
Hodina mezi psem a vlkem
Jan Skácel
potom spadl déšť.
spadl jak mladý zedník z lešení
a zůstal ležet.
a pak jsem spadla já a skácela se do stránek mezi slova, na všechna malá nádraží, mezi sveřep a bez.
Babička
Božena Němcová
Vyrostla jsem na beatnicích, ale proti Babičce neumím nic mít. Nenuťte ji dětem, je to vlastně docela dospělá četba...
Cesta k jednoduchosti
Milena Jesenská
Dva lidi spolu nemají být pro štěstí, ale proto, že spolu nemůžou nebýt. A možná by nás tolik nemuselo zajímat v čem má původ naše vzteklost, ale spíše to, jak s ní zacházíme. Jesenská dokáže psát rady, které nepůsobí povýšenecky, a její jazyk je pohlazením...
Příliš hlučná samota
Bohumil Hrabal
Mít tak možnost zapamatovat si všechny ty nečekané obrazy a vize. Vidět Haňťu, jak si otírá z čela vrstvu mrtvých masařek, jak ho pronásleduje malá myška. Potkat na Václavaku tolik s lidí s obličeji macešek. Slisovat Prahu, celý svět, slisovat sebe a podívat se do svého klína plného hlíny... a macešek.
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Přečteno za den, nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Dva vnitřně zdeformování lidé se protloukají životem a jejich podělané dětství je nikdy neopustí. Ursula le Guinová napsala, že dospělí nejsou děti, které musely umřít, ale děti, které zvládly přežít. Hrdinové této knihy sice přežít zvládly, ale jen s jakousi omezenou platností. Tekly mi slzy hned při několika scénách.
Kdo zabil mého otce
Édouard Louis (p)
Sartre říká, že náš život je definován tím, co jsme udělali, ale život Eddyho otce byl jen tím, co neudělal. Ukradl mládí a celou dobu se bál, že není jeho, a pak mu vláda ukradla zdraví, čas, peníze.
Tahle kniha je odvaha být něžný, a přitom se nebát být kritický a ukázat prstem – říct konkrétní jména, protože to oni ho zabili.
Normálni ľudia
Sally Rooney
Normal People se četlo samo. Uvěřitelný příběh ne úplně záporných ani ne úplně kladných postav se nějak zvláštně vymyká ostatním. Autorka se nepřetvařuje, nedomýšlí... prostě vypráví. Nezvyklá rovina "třídní nevyrovnanosti", kdy Marianne se snaží získat stipendium pouze z prestiže, zatímco její přítel Connell, jehož máma u Marianne doma uklízí, stipendium zkrátka potřebuje.
Dočetla jsem se, že Sally Rooney a její knihy byly přirovnány k novele Kdo chytá v žitě. Nepopírám podobný nádech, ačkoli za ten nejspíš vděčí kniha pouze věku hlavních postav. Jinak vyprávění chutná jinak, neamericky a hlavně - hlavní postavy jsou ambiciózní, chytré (nejen selsky, ale i tak nějak školně) a žijí ve světě přeplněném možnostmi.
Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Napoprvé jsem knihu nedočetla, štval mě jazyk Holdena. Na podruhé, o pár let později, během střední školy, jsem si knihu zamilovala a četla hned několikrát. Dejte Holdenovi šanci.
Neviditelná města
Italo Calvino
„Cizí kraje jsou jako negativní zrcadlo. Cestovatel poznává to málo, co je jeho, tím, že objevuje to mnohé, co neměl a nebude mít.“
Básnické, filosofické, příjemně jiné než cokoli, co jsem dosud četla.
Calvino si hraje s protiklady a paradoxy. V krásných obrazných vstupech relativizuje nejen město, ale i člověka a jeho bytí a vnímání.
Knihu jsem s sebou něla na cestách a nemohla jsem si vybrat líp.
Malý život
Hanya Yanagihara
Tak si čtu a říkám si, že to bude příběh o neobyčejných životech docela obyčejných lidí. Ne, kniha je příběh neobyčejných lidí, unikátní, oplzlý, démonický, krutý. Ale i tak je kniha předevšímív o lásce a přátelství a o tom, jak se jim naučit.
Rozhovory s přáteli
Sally Rooney
Ach, Frances, jak tíživé bylo přemýšlení nad každou větou, ještě než byla opatrně vyslovena, jak bolestné bylo jediné uhnutí pohledem, jediný promeškaný dotek? V drobném příběhu ne příliš významných lidí se dějí ne příliš významné věci. Náhled do vysokoškolských hlav současné doby. Řeší se největší problémy světa, a i ty osobní jako by se rozpínaly do celého světa (na zdánlivě nevýznamném závisí celý život). Zahlédla jsem i nějakou symboliku, skryté významy (Omdlení v kostele, Nickovy 33. narozeniny).
Manuál pro uklízečky
Lucia Berlin
A Manual For Cleaning Women - anglická verze, které má sice cáklý přebal, obsahuje o pár povídek navíc. Mezi nimi i Saint and Stars, která je mojí oblíbenou a byla jsem zklamaná, když jsem ji v české verzi neobjevila. Tak či tak nejde říct jediné slovo proti povídkám, které mapují neobyčejný život L. Berlinové. Cit, lehkost, důvtip a upřímnost... a nic z toho nenínijak nucené. Doporučuji a dávám 100 %.
Jak jsem potkal ryby
Ota Pavel
Já nevím, pro mě je to takový český ekvivalent Saroyana, prostě ryzost.
Toulky s Charleym
John Steinbeck
Spíš pohodové čtení, které vám to v hlavě nijak nerozhází. Po přečtení váš svět zůstane stejný, možná s více úsměvnými detaily.
Matka země
Knut Hamsun (p)
Tohle si v sobě ponesu ještě hodně dlouho. Už je to přes rok, co jsem knihu četla a vzpoměla jsem si na ni nedávno při bouřce, která mi náhle zvedla náladu a já měla pocit, že jsem o něco ochuzená, když se před ní můžu jen tak schovat v bytě. Hamsun utrpěl svým příklonem k náckům, ale jeho dílo bych nezavrhla ani omylem. Takový "primitivismus", který přináší jeho postavy i prostředí, ve kterém žijí, v sobě nese mnohé - je to filsofie, životní styl i duchovní směr.
Lolita
Vladimir Nabokov
Prosím, naučte mě psát alespoň z poloviny tak dobře jako Nabokov. Zapomeňte na Lolitu a její charakter, zapomeňte na to, co vám říkala češtinářka. Nabokov je hráč.... a vyhrál.
Když jedné zimní noci cestující
Italo Calvino
„Jak dobře bych psal kdybych tu nebyl!“
Je to o čtenáři, o autorovi, o románových postavách, o knize v knize v knize. Děje se to stále, je to ukončeno, a přesto stále na začátku. Tolik rovin, jako když řeknete, že je jedno kudy jdete, stejně někam dojdete.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
„Samota plodí původnost, odvážnou a udivující krásu, báseň. Plodí však také věci zvrácené, neúměrné, absurdní a nedovolené.“