MartinvonHau komentáře u knih

Občas člověk dostane otázku, v jakém historickém období by chtěl žít. Já vždy odpovídám, že v současnosti, protože ještě nikdy jsme se neměli tak dobře, jako nyní. A Šikmý kostel v tom člověka jen utvrdí. Dnes už si nedovedeme představit, jak těžce naší předkové pracovali a žili. Lednická napsala nádhernou kroniku zmizelého města a českého Slezska. Dlouho mě už český autor tak nedokázal vtáhnout do děje a už se těším na druhý díl.

28 19.07.2021

Velmi těžko se mi to hodnotí. Na jednu stranu si člověk řekne, že způsob vyprávění je v podstatě stejný jako u předchozích knih Tučkové, stejně jako před tím jsou hlavní osoby v podstatě jen ženy s těžkým osudem a muži hrají jen druhé housle a povětšinou jsou to slaboši nebo hajzli. Na druhou stranu se to krásně četlo.
I když ne vždy. První půlku jsem byl přesvědčen, že dám pět hvězd. A to i přesto, že v textu občas probliklo nějaké to varování, že tentokrát si chce Tučková hrát na Dana Browna, což se naplno projevilo v druhé části. A mě její verze Šifry sestry Vilemíny opravdu nebavila. Proto jsem některé z kapitol jen proletěl, jiné dokonce vynechal a hodnocení rázem kleslo na tři hvězdy. Naštěstí v místech, které kněžství žen neřešily a autorka se zaměřila na hlavní postavy, to opět dostávalo grády a já byl přesvědčen, že dám čtyři hvězdy. Závěr byl ale fádní a předvídatelný, takže nakonec bohužel jen za tři. Líbilo se mi to, četlo se mi to dobře, ale některé věci pro mě byly nepřekonatelné. Navíc se mohla autorka vyvarovat některých klišé. Když píšu o katolících, nemusím tam mít přece sexuální zneužívání kněžími. A když píšu o době po roce 1989, nemusím tak okatě dávat najevo, jak se vlastně moc nezměnilo a staré struktury si udržely moc.

14 02.06.2023

Jeden z vrcholů Kingovy tvorby. Autor umí vytvořit velké příběhy a realistické a uvěřitelné světy, ve kterých se odehrávají. Učebnicovým příkladem je právě tato kniha. Má to sice více než sedm set stran, ale čtenář si užívá příběhu George (Jakea) a Sadie, poznává Ameriku přelomu padesátých a šedesátých let a nemůže se odtrhnout a přestat číst. Mě osobně by ani nevadilo, kdyby tam linka s Kennedym nebyla, užil bych si to stejně. Co ale King podle mě ne vždy uměl, jsou závěry. K mým nejoblíbenějším knihám patří Pod Kupolí a Svědectví. A právě to jsou příklady, kdy parádní příběh, od kterého se člověk nemůže odtrhnout, pokazí závěr. I tentokrát jsem se bál, jak to skončí. Ale zbytečně. I závěr byl parádní a nečekal jsem, že autor zajde až tak daleko. Kingovi jem se v posledních letech z nějakého nejasného důvodu vyhýbal. Ale Dallas 63 je důvod, abych se vrátil i k dalším románům.

14 09.11.2022

(SPOILER) Další z extrémně dlouhých románů Rowlingové. Děj ubíhá stejně pomalu jako ve westernu Tenkrát na západě a stejně jako v něm mi to vůbec nevadí. Naopak, dlouho už mě žádná kniha tak nepřipoutala a dlouho se mi nestalo, že jsme si opakoval, že přečtu už jen jednu kapitolu a půjdu spát, abych následně zjistil, že je půl druhé ráno. Nebavila mě snad jen linka s Charlotte a trochu mě zklamala Robin, že to s Mathewem ji došlo až tak pozdě. A pak hlavně jedna věc. Rowlingová umí vystavět román, ale zápletka je někdy tak složitá, až je blbá.
SPOILER Opravdu se tam jednalo o prodej šibenic? Opravdu existují země, které neumějí spojit tři různá prkna a dovážejí šibenice z Británie. A kolik jich muselo být, když jen zisk z nich byl osmdesát tisíc liber? A to v Zimbabwe používají na každou popravu zvláštní šibenici, když jich potřebují tolik?
Už jen toto je za hvězdu dolů. Další půl hvězdy bych strhnul za odhalení pachatele. Buď jsem špatný čtenář, ale nějak mi uniklo, z jakých indicií si Strike tak brzy poskládal, kdo je vrah. Ale stejné to bylo i v minulém díle. Protože tři a půl hvězdy dát nejde, dávám čtyři. Ale s velkým vykřičníkem.

9 19.10.2022

Po slušném Volání Kukačky a slabém Hedvábníkovi pro mě asi zatím nejlepší díl. Je to dlouhé, rozvleklé a se spoustou odboček, ale to mi nevadí. Pokud se autorka nechtěla zpronevěřit žánru, musel být vrah jednou z mála podezřelých postav, které se v knize objevují. A taky že byl. Pro mě to bylo překvapivé, protože v žebříčku jsem ho měl až na posledním místě. Jen mě mrzí, že čtenář ho v podstatě nemá šanci odhalit, protože Strikovi stačila jedna jediná indicie, která je v knize uvedena způsobem, že běžný konzument knihy jí nepozná. Ale to nevadí, těším se další díl.

9 03.09.2022

Rowlingová umí psát, o tom není pochyb. Čte se to dobře a děj, i když je natažen na mnoho stran, příjemně ubíhá. Prostě pohodové čtení na pláž. Přesto tentokrát jen tři hvězdy. Proč? Zatímco Volání kukačky se věnovalo vraždě modelky, která fascinovala celou Británii, vražda v podstatě neznámého spisovatele zajímá jen úzký okruh lidí. V podstatě jen pár spisovatelů, vydavatelů, editorů a literárních agentů. A jsou to lidé divní a povětšinou nesympatičtí. Navíc oběť je poměrně nechutná svině a člověk má problém cítit s ní nějakou lítost. Spíše si říká, že si smrt zasloužila. Děj je nepřirozený a občas je to překombinované. Nakonec byly zajímavější životní peripetie Cormorana s Robin než celá vyšetřovací linka.

9 01.08.2022

Jedna z nejlepších knih Stephena Kinga, ke které jsem se už potřetí vrátil. Mám ji rád, přesto dávám jen čtyři hvězdy. Proč?
První část je parádní. Civilizace se hroutí pod náporem smrtícího viru a tady se naplno projevuje to, co King umí jako málokdo jiný. Na drobných příbězích vystaví parádní příběh, z kterého mrazí. Právě Svědectví bylo jedním z důvodů, proč jsem covid bral zcela vážně. Postupně s Kingem procházíme mikrodramata jednotlivých postav, které skvěle vykreslují kolaps civilizace. A nevadí mi ani ty levičácké kecy, které obstarává především Glen. Ty jsou v Kingových kruzích běžné a člověk s tím nějak počítá.
Dobrá je i druhá část, ve které vzniká civilizace nová. Akorát tady už příběhem čím dál více prorůstá mystika, telepatie, souboj dobra a zla, což mi přijde absolutně zbytečné. Kniha by obstála i bez těchto věcí a možná by byla ještě lepší. Poslední část, jakási obdoba Tolkienovy Cesty tam a zase zpátky, se sice četla dobře, ale mě přišla jako rušivý prvek. A opět se ukázalo, že největší slabinou Kinga jsou závěry. Když neberu jakýsi epilog, kdy se Stu vrací domů, tak celý příběh, který má přes tisíc stran, se najednou tak nějak podivně završí na jedné jediné stránce. A to je škoda, bohužel to není jediná Kingova kniha, která vyústí do takového zvláštního konce.

8 17.07.2023

V devadesátých letech to bylo pro mě absolutní zjevení a kniha, kterou jsem četl s otevřenou pusou. Dnes při dalším čtení si člověk uvědomí, jak zoufale zastaralé sci-fi to vlastně je. V podstatě v ničem se Asimovovi nepodařilo vystihnout budoucí vývoj. A vůbec celá predikce výchozí situace mi přišla na vodě. Mohly by civilizace létat mezi hvězdami, když na druhou stranu v průběhu několika let nebyly schopny ovládat ani jadernou energii? Může věda (bez zásadních násilných zlomů zvenku, které Asimov nenastiňuje) takto degenerovat v průběhu jedné generace? Přesto nostalgické čtení a jsem rád, že jsem se k Asimovovi vrátil.

8 13.07.2022

Přečetl jsem to jedním dechem, neskutečně podmanivý je jazyk a tady je asi třeba ocenit i překladatele. A dál? V dnešní době neskutečně aktuální dílo. Působivá satira a do extrému dovedený vlhký sen mnoha Rusů a třeba i jejich českých kolaborantů. Rusové vždy byli národem minulosti a věřím, že podobně si spousta z nich ideální Rusko představuje. A když myslím podobně, narážím jen na jednu část, kterou Sorokin popisuje. Na návrat k tradicím, pravoslaví a "slavné" minulosti Ruska. Autor k tomu ale zcela správně ukazuje i tu druhou část, kterou by to přineslo. Ještě větší korupci a ještě větší neúctu k lidskému životu a lidství obecně než je teď v Rusko obvyklé. Krásný příklad toho, jak by společnost mohla vypadat, kdyby se vlády ujala ta nejhorší lůza. Věřím, že kdyby voliči SPD byli gramotní, tak by z knihy byli nadšení a chtěli by být jako Pařez.

8 25.05.2022

(SPOILER) Je několik knih, ke kterým se jednou za čas vracím. Namátkou je to Tolkienova trilogie, Adamsova Daleká cesta za domovem a také Herbertova Duna. Tu jsem četl minimálně čtyřikrát. A pokaždé jsem si říkal, že to i má další díly a měl bych si je také přečíst. Teď k tomu došlo a výsledek je takový, že jsem to číst neměl.
Asi chápu, co tím autor chtěl říct. Ovšem ty pseudofilozofické rozpravy mi přišly hloupé a povrchní. Ale to nebylo to nejhorší. V knize jsme se ocitli dvanáct let po událostech Duny. Celou galaxií se prohnal džihád, který stál miliardy životů. A to všechno ve jménu Muad´diba. Ten si zatím sedí v neuvěřitelně bombastickém paláci na Arakisu a celou dobu kňučí, že on to vlastně takhle nechtěl, a kdyby to neudělal, bylo by to ještě horší a nostalgicky vzpomíná na jednoduchý život v poušti. A to mě má jako dojmout? K tomu fremeni, kterým se nový život vyvolených evidentně líbí a chovají se jako Lidové milice. Může se pak někdo divit, že proti imperátorovi se chystá spiknutí? Asi ani ne. V závěru se pak Muad´dib vzdává moci a odchází do pouště. Podle mě o dvanáct let později, než odejít měl. A tím pádem je pro mě celá takhle kniha zbytečná. Navíc nevím, jestli se po ní ještě někdy k původní Duně vrátím. Celkově obrovské zklamání.

7 15.03.2023

Ve světě literatury se najdou stovky outsiderů, lidí, kteří mají problém se vztahy a především sami se sebou. A spousta z nich se shodou okolností živí jako soukromí detektivové. Někdy to vypadá, že být soukromým očkem je vlastně diagnóza. V tomto ohledu je koncept Volaní kukačky zoufale neoriginální. Zvlášť, když Cormaran má po boku věrného Watsona v podobě asistentky Robin. Přesto se mi to líbilo. A to dost. Bylo to dlouhé, ale to mi nevadilo, protože se to četlo samo. Byla to záležitost několika málo večerů , než jsem se dostal na konec. A kdo je vrah, to jsem tušil delší dobu. Ovšem vzhledem k zápletce mi to nakonec nedávalo příliš smysl. Protože ale nechci spoilerovat, tak to bohužel nemůžu dovysvětlit. :-)

7 13.07.2022

Pěkný kousek alternativní historie, která se naštěstí nestala. Velkoněmecká říše vládne celé Evropě a vede studenou válku s USA. A detektiv samotář se zamotá do případu, který na první pohled vypadá jako rutinní vražda. Ale při vyšetřování se dostane pod pokličku nacistického režimu. Tajemství je ovšem příliš velké, než aby mohlo být prozrazeno a tak se z vyšetřování stává běh o život. Pěkně napsáno, skvělý popis Berlína i všeobecné atmosféry strachu.
Jen škoda, že jsem četl první české vydání. Spousta chyb a divný překlad zážitek poněkud zkazily.

7 15.12.2021

K Listopádu jsme přistupoval dost rezervovaně a bez očekávání. Od Aleny Mornštajnové jsem doposud nic nečetl a především napsat dobrou alternativní historii je ohromně těžké a nedokáže to každý. Povedlo se to Mornštějnové? A to je věc, na kterou odpovědět neumím. Ona to v podstatě alternativní historie ani není. Román se odehrává v jakémsi bezčasí, stejně tak to mohlo být o dvacet let dříve než později. Navíc fungování dystopické společnosti je jen načrtnuto a autorka s tím motivem nijak zvlášť nepracuje. Jen naznačuje a to nijak originálně. Takže z tohoto pohledu zklamání. Ale proč tedy čtyři hvězdy? Protože se to až překvapivě dobře čte. Už dlouho se mi nestalo, abych u knížky vydržel i dlouho přes půlnoc. Podle mne soustředění se pouze na dvě hlavní postavy funguje a dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Uvidím, jestli to podobně funguje i u dalších románů autorky.

7 20.08.2021

Euro-atlantická civilizace udělala v minulých století spoustu chyb a je zodpovědná za řadu velmi nepěkných věcí. Ale na druhou stranu přinesla ostatnímu světu spoustu pozitivního a vytvořila moderní společnost tak, jak ji známe dodnes. A pozitivní přínos jednoznačně převládá. To je základní myšlenka autora a Civilizace je zásadní knihou konzervativního pohledu na historii. Důležitá je zvlášť dnes v době cancel culture, kdy je vše, co naší předkové vytvořili, odsuzováno a na svět se pohlíží prizmatem obráceného rasismu. Povinná četba pro všechny, kteří se nechtějí smířit se současným výkladem historie.

7 13.08.2021

Úplně nevím, co si o Forsythovi myslet. Přečteny mám Žoldáky a jsem z nich zmaten. Místo románu autor předložil prostě časový itinerář převratu. V této knize je to podobné, přesto je tam více beletrie a to je fajn. Příběh přípravy atentátu se dobře četl. Celý život jsem si myslel, že je to o známém teroristovi Šakalovi (Ilich Ramírez Sánchez) a byl jsem překvapen, že děj je o něčem úplně jiném. Z dnešního pohledu je to mile zastaralé a člověk si na tom uvědomí, jak se za šedesát let extrémně svět změnil.
A samozřejmě úplný závěr je neskutečný.

6 03.01.2024

To bylo dlouhé. Se Snyderem jsem strávil několik měsíců, párkrát jsem knihu odložil a věnoval se jiné. Pro mě to prostě nebylo na to, abych ji přečetl na jeden zátah. Vynikající kniha o šílené době a místě, které není zase tak daleko od nás. V dnešní době možná povinná četba, díky Snyderovi člověk trochu lépe pochopí i současný konflikt, který tam probíhá.
Osobně bych měl jen dvě výhrady (i když ta první není ani výhrada, jen pocit z knihy). Celá kniha je založena na tom, že čísla zabitých nemají být jen statistikou, ale za každým z nich se skrývá nějaký osud, nějaká tragédie. Ovšem člověk při četbě postupně otupí. A úplně jsem se zděsil, když jsem se přistihl při myšlence, proč Snyder píše o masakru někde za Minskem, když tam bylo zabito jen pár tisíc lidí. Prostě ta tragédie území, o kterém Snyder píše, je tak veliká, že člověk ji není schopen pobrat a automaticky otupí. Druhá výtka je asi závažnější. V jednom momentu píše Snyder o Československu a není úplně přesný. Pak v člověku zahlodá takový červíček pochybností. Co když není přesný ani v jiných věcech?

6 07.12.2023

Stejně jako ostatní díly Zaklínače, i tuto knihu jsem četl několikrát. A pokaždé jsem přemýšlel, proč je kolem ní tolik rozruchu a tolik kontroverzí. Zaklínače miluji a je to jedno z nejlépe napsaných fantasy vůbec. A tento díl podle mě není výjimkou. Sapkowski je nejenom skvělý vypravěč, ale především nesmírně vzdělaný člověk. Kniha, stejně jako ty ostatní (včetně třeba Husitské trilogie), je proložena spoustou rafinovaných vtípků a odkazů, je to čtivé a zábavné. A že to psal pro peníze, aby využil úspěch počítačových her? No a co. Především, kdyby šlo jen o to vydělat peníze, asi by ta kniha vypadala jinak. Byla by šitá horkou jehlou, což Bouřková sezóna není. Podle mě je to zcela plnohodnotný díl série a nemám s ním sebemenší problém. Možná jedinou výtkou by mohlo být to, že děj je až příliš složitý.

6 29.09.2021

Další z knih, které by si měl přečíst každý. Já jsem se k ní dostal až teď, ale konečně si ji můžu odškrtnout ze seznamu. A musím přiznat, že jsem byl překvapen a maximálně spokojen. Celý život jsem si myslel, že je to dobrodružná kniha o souboji kapitána Achaba s Moby Dickem. Ale stejně jako Poslední Mohykán není dobrodružná kniha o indiánech, ale složitý román opěvující Rousseauova vznešeného divocha, tak i Bílá velryba nabízí mnohem více a samotný souboj mi nakonec nepřijde ani moc důležitý. Já bych se bez něj klidně obešel. Jako milovník Forestera a O´Briana zbožňuji knihy o životě na moři. A tady jsem toho dostal do syta. Mně stačí popis každodenního života námořníků, baví mě historky, které jsou zdánlivě bez pointy, protože život na moři je tak stereotypní, že i zcela fádní věc si zaslouží pozornost a je hodná zaznamenání (viz nejrůznější setkání s jinými loděmi). Líbila se mi fascinace velrybami, která mi připomněla dlouhé vědecké a nadšené popisy O´Brianova Stephena Maturina. Líbil se mi jazyk, plno aluzí, prostě dlouho jsem byl přesvědčen, že to bude na pět hvězd. Nakonec jen čtyři, protože závěr se táhl a popis těch "proroctví", které na Achaba a loď čekají v souvislosti s Moby Dickem byl už únavný.
Základní otázka ovšem zůstává. O čem to vlastně je? Výkladů mám osobně několik, některé, které se týkají podobenství, mi ale boří sám autor, když píše:
"Obyvatelé pevniny jsou většinou tak neznalí některých nejprostších a nejhmatatelnějších divů světa, že nepodáme-li tu několik prostých pravdivých příběhů z dějin rybářství a jiné podrobnosti, budou považovat Moby Dicka za nestvůrnou bajku nebo, což je ještě horší a odpornější, za ošklivý a nesnesitelný jinotaj."
Nakonec je ale asi jedno, jestli jsem si z knihy odnesl to, co autor zamýšlel, nebo něco zcela jiného. Důležité je, že to na mě zapůsobilo a nakonec jsem rád, že jsem se k ní dostal až ve vyšším středním věku. V pubertě bych si ji rozhodně takto neužil.

4 26.02.2024

(SPOILER) Je zvláštní, jak paměť dokáže člověka někdy zradit. Film Purpurové řeky s Jeanem Reno jsem viděl před X lety a vyvolal ve mě obrovský dojem. Ale dnes si z něj vybavuji jen tu temnou atmosféru a to, že v něm šlo o eugeniku. Když jsem v Levných knihách objevil knihu stejného názvu, musel jsem ji mít. Ovšem při četbě se mi film a kniha nespojily. Vůbec se mi nevybavilo, že to, co čtu, jsem viděl už ve filmu. Možná je to dobře, aspoň jsem nevěděl, jak bude děj probíhat, ale nikdy předtím se mi to nestalo.
Ale k samotné knihy. Bylo to fajn, dobře se to četlo, ale bez chyb to rozhodně nebylo. Nepochopil jsem, jaký smysl měla úvodní scéna, a co nám měla říct o komisaři Niemansovi. Mě z toho vyšlo, že je psychopat. Chápu, že tam autor chtěl mít netradiční policajty, proto je i Karim takový, jaký je. Ale opravdu nikomu nevadí, že na vyšetřování jezdí ukradeným autem? Snaha oba odlišit od běžných policistů mi přijde přestřelená a nereálná. I s postupem vyšetřování mám problémy. To neprobíhá úplně standardně, často mají hrdinové nějaké neodbytný pocit či tušení a to se ukáže jako správné. Takže místo racionálního vyšetřování máme pocity a náhody. A nakonec závěr. Grangé buduje hutnou atmosféru, abychom se nakonec dozvěděli, že vše bylo dílem dvou poměrně bezvýznamných amatérských eugeniků. Trošku zklamání. Ale znovu opakuji, dobře se to četlo, takže tři hvězdy.

4 24.07.2023

(SPOILER) Autorovu prvotinu HHhH považuji za jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Proto mě Civilizace nemohla minout. A nyní říkám bohužel. Zvolil jsem si ji jako knihu na dovolenou. Zvlášť, když jsme se tentokrát vydali na dlouhou cestu vlakem. Těšil jsem se, jak mi bude s Binetem cesta ubíhat. Ale neubíhala. Naopak po několika desítkách stránek jsem si byl jistý, že ji nedočtu. A taky jsem ji nedočetl a při zpáteční cestě mi nezbývalo nic jiného, než se smutně dívat z okna vlaku.
Kontrafaktuální historii miluji. Rád si přečtu, co by bylo, kdyby se něco v dějinách stalo jinak. Ale pokud má být tento druh literatury čtivý a aspoň trochu uvěřitelný, musí mít nějakou logiku. A to tady chybí. Spíše to vypadá, že autor si zahrál za inky PC hru Sida Meiera Civilizace a přišlo mu to jako dobrý námět na knihu. Ale to je zoufale málo. Dobře, ještě to vysvětlení, jak se k indiánům dostali koně, železo a jak byli odolní proti evropským nemocem, je sice krkolomné, ale dá se akceptovat. Ale zbytek? Atahualpa uvidí vraky španělských lodí a během pár dní je opraví a přepluje Atlantik. Bez toho, že by inkové měli jakoukoli zkušenost s námořnictvím. A tak je to se vším. Ve Španělsku si přečte Machiavelliho (jak neotřelé) a asi je jediný, kdo ho pochopil, protože má rázem návod na ovládnutí kontinentu. A ten zbytek? Že Luther přibíjí místo protestantských tezí teze sluneční? A Tizian místo španělského krále maluje Atahualpu? Nevím, mě to prostě nepřišlo zajímavé a rozhodně ani originální. Spíše to bylo takové povrchní pomrkávání na čtenáře - tuhle postavu přece znáš, tak podívej se, co s ní udělám. Za mě nuda a neskutečné zklamání.

4 17.07.2023