martin č. komentáře u knih

Těžko psát komentář k něčemu, co mne tolik přesahuje. Četl jsem s obdivem a pokorou.
Zaráží mě, jak si dnes kdejaký politik počínaje prezidentem a jeho mluvčím bere do huby Masaryka, neb jeho jméno je národu svaté. Ale berou do huby jen to jméno, vždyť myšlenky stejně nikdo nezná. Opravdu to ale stojí za to číst. Třeba pomalu, po trochách. Ale mnoho vám to dá.

23 17.04.2018

Zaklínače jsem zaregistroval už dávno. Ne sice v době vydání knížek, ale v době, kdy běžel v ČT polský seriál. To je dlouho. Tehdy mě to nebralo, zrovna jsem neměl fantasy období.
Až nedávno jsem se odhodlal s pořízením netflixu shlédnout 2 nové seriálové série a ty se mi dost zalíbily. Vytušil jsem z nich, že jsou dobré asi právě díky předloze (vím, že je i nějaká hra, ale to mě nebere): zajímavé postavy, zajímavý svět.
Tak jsem si první 2 (povídkové) díly v knihovně hned půjčil. Je to malinko jiné než seriál, ale chytlo mne to od první stránky. Opravdu perfektní postavy a strašně zajímavé prostředí, výborná atmosféra. A to nemám standartně rád povídky. Tyhle mi vůbec nevadily. Postavy tedy vidím částečně tak, jak mi je naservíroval netflix, ale to mi nevadí, příběhy jsou v detailech jiné, něco je tu navíc, je to prostě skvostný originál, na který jsem jen narazil se zpožděním. A jsem rád. Chápu proč se vyskytují už 20 let na diskusních fórech nicky jako Marigold či Yennefer. Kdoby jimi nechtěl být?

(SPOILER) Celkově pátý díl Zaklínače a třetí díl románové ságy je trochu jiný než dva předchozí a utekl mi možná nejrychleji (nechci psát, že se mi líbil nejvíc, ale děj mě asi nejvíc pohltil). Možná je to tím, že až na minimum odboček k Ciri, Yennefer či Dijkstrovi sledujeme kontinualně Geralta a kolem něj vytvořenou skupinu putující lesem kolem řeky ze západu na východ a na jih.
Místy je to neuvěřitelně komické (ona sama ta skupina je komická - zabiják strašidel, šumař, vampejr, pár sprostých trpaslíků, ženská s outěžkem, Nielfgarťan, co tvrdí, že není Nielfgarťan). To když třeba vaří polévku nebo je Geralt pasován na rytíře. Současně je to ale velmi smutné, tragické až beznadějné. A také plné dobrých dialogů a silných myšlenek. Ono když se snažíte někam dostat a kolem vás zuří válka, tak to tak možná může vyplynout. Marigoldovými slovy totiž válka navzdory všem plánům a organizaci vždy nejvíc připomíná hořící bordel.

17 10.11.2022

Někde jsem nedávno slyšel, že to, co se stane, je 10% věci a 90% je to, jak se k tomu člověk postaví, co si z toho vezme, jak si to vyloží. S knížkami to může být podobné, analogické. Ne že by šlo srovnávat Iliadu s kdejakým škvárem. Ale jinak ta samá knížka působí na člověka, když je mu 17, jinak když je mu 43. Jinak působí v době, kdy byla napaná a jinak o 50, 70 let později. Nehledě na různé čtenáře.

Malevil jsem četl na gymnáziu někdy ve druhé půlce devadesátých let. Jako tehdy vše od Roberta Merla. Velmi mne síla toho příběhu, vize, upoutala. Patřila k těm knížkám, co mi v hlavě zůstaly.

Teď jsem si ji po letech poslechl jako audioknihu. Poslouchá se to dobře, ani dnes nenudí. Ale kouzlo pro mne, přiznám se, už vyprchalo. (SPOILERY) Postupně štve neomylnost hlavního hrdiny, alfa samce Emanuela. Také jistý šovinismus, pohled na ženy. Na to má ale vliv patrně i to, že můj oblíbený autor byl prostě Francouz své doby.
Především si ale myslím, že celá premisa, jak by svět mohl po podobné katastrofě vypadat a fungovat, je mylná. Spolu s dalšími si totiž myslím, že svět by takto středověkým způsobem při zániku podstatné části ekosystému nemohl fungovat. Zde přežijí 3 koně a dvě kravky tuhle a támhle, vše se jen pomenší a zjednoduší, a že zmizí všechen hmyz, všechno ptactvo a x dalších věcí a organismů, ničemu a nikomu nevadí. Mně ale po letech trochu ano.

Přesto za ten dávný dojem ponechávám původních 5 hvězd.

15 26.01.2023

S Tolkienovou říší obecně a s Pánem prstenů konkrétně jsem se setkal poprvé v mých středoškolských letech a asi navždy mě toto setkání zasáhlo a ovlivnilo.
V jedné rovině se tu člověk kochá dokonale propracovanou mytologií s dokonalým zeměpisem či jazyky včetně propracované mluvnice (skvělý je i překlad), v dalších rovinách hltá napínavý neuvěřitelně silný příběh o dobru a zlu a v neposlední řadě kniha bohatě podněcuje fantazii a udivuje hloubkou mnohých moudrých myšlenek.
Jednoznačná povinná četba pro náctileté stejně jako máyovky či verneovky pro mladší školáky.
Přestože se mi pozdější filmové zpracování vizuálně líbí, poetice a silné atmosféře knihy se z mého pohledu ani zdaleka nevyrovnalo.

14 30.09.2011

Těžká kniha! I když především v prvním významu slova, totiž svou hmotností a objemností, pro kterou si ji do tramvaje brát nebudete. Tedy do tramvaje je pravda těžký i ten samotný text. Ale když knížku otevřete a budete otvírat večer co večer doma v klidu pod lampičkou, zjistíte, že se čte na to, že jde o literaturu faktu a navíc pěknou bichli, překvapivě docela dobře. Je totiž dobrá nejen svým precizním obsahem, ale i stylisticky. A všem, kteří se odváží do knihy začíst nabízí velmi poutavý, poučný, komplexní a vyvážený vhled do naší veleslavné epochy a po stopách jejího možná nejslavnějšího protagonisty.

13 20.09.2023

Mám podobné pocity jako většina čtenářů níže. Ty rozhovory se vás nemohou nedotknout. Hluboce oceňuji jejich pestrý výběr a zaměření (otázky) směřované na obyčejný dennodenní život v téhle sviňské zemi. Čte se to jedním dechem a přitom si musíte po každém rozhovoru dát pauzu na přemýšlení.
Při čtení mne napadla následující myšlenka, která z knihy přitom sama nevyplývá. (Snad nebudu osočen z nějakého rasismu.) Že dřou bídu v horké Africe někde v poušti v Čadu a podobných zemích, kde chca nechca vzdělanost společnosti je na mizerné úrovni a především mentalita je slušně řečeno naprosto lenivá a zcela nedisciplinovaná, ještě nevratně zatížená koloniální minulostí, to si srovnat dokážu.
Ale že zažívá hladomory, dře bídu s nouzí o základní životní věci východoasijské etnikum, které je nejpilnější, nejpracovitější a nejdisciplinovanější na této planetě (kam se na Japonce, jihokorejce, Číňany či Singapurce hrabeme), za to by měli všichni tři Kimové a úzká elita opravdu pykat.
Fakt hroznej režim. Velký dík autorce za přiblížení této neveselé reality KLDR.

13 04.01.2022

Manželka si na jaře po více než roce váhání prosadila koupi zahrádky, tak se z panelákové krysy stanu zahradníkem. No zahrádky, kus lesa to je spíš, bez mála 1000 čtverečných metrů to má. Samá kopřiva, klíšťata, zato krásný potůček, kde si děti vaří bláto, taky úplně malinkatou chatičku tam máme, co si ji namaluji hnědou a bílou barvou. Už měsíc hrabeme, vykopáváme, vyklízíme neřád a když přijedeme za týden, plevel zase bují a vše vypadá skoro stejně jako minule. Ale máme tam skokana, slepýše, spoustu hlemýžďů a potočních živočichů, taky strakapouda ťukajícího do stromu jsem zahlédl snad prvně v životě. A antickou sochu bych si tam chtěl pořídit, abych si po ní mohl u stolečku číst Thukydidovy dějiny, bude-li vedle toho hrabání sekání a bulhaření kdy.
Zatím jsem musel povinně šáhnout po prvním zahrádkářském průvodci, který tak krásně sepsal pan Čapek. Sami tušíme (a pan spisovatel nám to vrchovatě v této nádherné vtipné knížečce potvrdil), že taková zahrádka je panečku běh na hodně dlouhou trať, co není nikdy u konce. Ale je to jaksi moudré tu zem obdělávat, tak snad nás to bude bavit a třeba si i tu sochu pořídím :-)

13 14.05.2019

U minulého dílu jsem napsal, že se osudy postav ubírají po trochu jiných cestičkách, než tomu je v netflixovském seriálu. Po přečtení čtvrtého dílu mám ale pocit, že televizní tvůrci vytvořili z knihy totální galimatyáš. Přitom knižní předloha je tak vynikající, děj je zde smysluplný, vše dává logiku. Zmínění seriáloví tvůrci, zdá se, ale předlohu vzali, pořádně protřepali, něco přidali, něco ubrali, některé věci se dějí úplně jiným postavám, prostě guláš.
Jsem tedy rád, že jsem po knihách šáhl, stojí to za to. Čas opovržení je začátek války, kdy neutralita se může vymstít.

12 31.10.2022

Jiné než předchozí dva povídkové díly. Ale ne horší. Vážnější, méně pohádek, více politiky. Prostě začátek rozsáhlé ságy.
Ještě stále tu jsou propoje se dvěma sériemi seriálu, ale už jich ubývá a příběh kráčí po trochu jiných cestičkách. Ne horších, možná spíš lepších, ale hlavně jiných. Paralely a styčná místa se seriálem mě ale občas potěšily. Čte se to velmi dobře. Ke konci už jsem si musel nicméně vyhledat mapu.

12 28.10.2022

Drůhý díl je neméně dobrý jako ten předchozí. Založení příběhů na pohádkách, které jsem nezmínil u prvního dílu, se mi moc líbí. A je v něm vedle výborného humoru i dost moudrých myšlenek. "Nikdy nemáš druhou možnost udělat první dojem. (Někdy jen) trochu se obětovat znamená nesmírně hodně."
Závěrečný epilog (SPOILER: svatba) mi udělal neuvěřitelnou radost, takový třeskutý radostný happy end si přeji u každé druhé knížky, ale tady se s podobnou smrští setkávám asi poprvé. Vlastně mě napadá Kusturicův film Černá kočka, bílý kocour. Jo tak možná tomu se dá přirovnat poslední kapitola. Díky!

Moje postřehy:
Knížka, kterou jsem více než z poloviny přečetl ve vaně. Ponořil jsem se do ní vždy tak, až mi vychladla voda. Knihu jsem naštěstí neponořil.
Knížka, po které bych třeba jako Pardubičák asi nesáhnul. Protože jsem ale Brnák a především moje babička, dědeček, prababička i pradědeček v těch slavných textilkách pracovali (už pravda těch komunistických pohrobcích), musel jsem si ji chca nechca přečíst.
K zde tolik diskutované formě: obvykle, když dočtu historický román, doplním si i údaje na to téma z nějaké literatury faktu nebo aspoň ověřuji románové děje na wikipedii. Tady to za mne Kateřina Tučková už udělala a zahrnula známá fakta do samotné knihy, takže jsem s tím vůbec neměl problém, naopak. Současné pátrání mne taky nijak nerušilo.
V neposlední řadě se mi líbil i románový styl, vykreslení postav, situací a to i přes krátké epizody letící napříč destiletími až staletími. Soudím prostě, že literární úroveň je velmi slušná.
Suma sumárum, vzhledem k mému původu, zájmu o historii rodiny i Brna mě i tohle jinak nezvyklé téma neuvěřitelně vtáhlo a chvílemi vysloveně nadchlo. Oněmi místy kolem Tesca, po Cejlu či Václavské budu procházet od teď mnohem více poučen a obohacen. Díky za to.

12 14.03.2021

Ačkoliv jsem měl knížku doma od dětství, nikdy jsem si ji tehdy nepřečetl. Sáhnul jsem po ní na odreagování se od těžší literatury a práce až dnes a (byť se jedná spíše o dobrodružný žánr pro náctileté) nemohu si stěžovat. Je to vlastně takový romantický historický román z 19. století. I když je film (1992) asi svižnější a emociálně vypjatější než knížka (navíc podkreslen fantastickou hudbou), v knize jsou naopak logicky více vykreslené jednotlivé postavy, historické pozadí i situace a pozice indiánských kmenů. Ta tehdy ještě byla relativně silná. Odlišná zápletka nevadí, aspoň jsem (znalý filmu) byl při čtení v závěru překvapen. Knížku považuji cennější o to, že se asi celkem věrně věnuje událostem a době (francouzské indiánské válce v půli 18. století) odjinud pro nás tolik neznámým.

12 05.02.2016

Taková třešnička na dortu celé předchozí ságy. Věta "kruh se uzavřel" by nemusela být na konci 7. dílu, ale klidně i zde.
(SPOILER) vždyť na konci Bouřkové sezóny se Geralt vydává odčarovat strigu, což bude jeho prvním (ne chronologicky) příběhem první povídkové knížky Poslední přání. Pro mě se tedy kruh uzavřel až zde.
Na rozdíl od předchozích dílů už jsem knihu tolik nehltal, ale vychutnával po troškách s vědomím, že už je to to opravdu poslední. I když samotná kniha (vytrženo z kontextu) je snad o nějaký chlup slabší než předchozí díly.
Celkově je svět Zaklínače tak nádherný, že marně pátrám po beletrii, která by mne v posledních letech tolik oslovila a nadchla.

11 16.01.2023

Neuvěřitelně silný závěr ságy. Doporučuji si hned po něm znovu přečíst poslední kapitolu (Epilog: Něco končí něco začíná) ze II. dílu. To abyste nebyli smutní. Po závěru VII. vás to překvapí. Můžete si vybrat.

Teď už k samotné Paní jezera:
První část se čte bez debat hůře. (Až tedy na Geraltův pobyt v ovíněném knížectví mezi ne/bezpečnými strašidly a krásnými ženami) Zatímco předchozí díl poletoval sem a tam v prostoru a čase zaklínačova světa, zde Ciri (v kapitolách jí věnovaných) k tomu všemu otevírá ve Věži Vlaštovky brány světů úplně nových. Včetně takových, co byste nečekali. A prchaje před Elfy hledá cestu domů. Vybavil se mi Londonův Tulák po hvězdách.
Doma zatím vrcholí válka. Popis bitvy u Brenny ve druhé polovině knihy je snad nejdelší a nejsyrovější popis bitvy, války, té nezměrné odvahy i hrůz, jaký jsme kdy četl. A když se daleko odtud konečně (nečekaně rychlým střihem) všichni dobří i zlí hrdinové sejdou v závěrečném střetu, bere to dech.
Nakonec je to jednoduché. Ten ohromný epos je o stejně jako většina stěžejních děl literatury o lásce, nenávisti, o pomoci druhým a obětování se pro ně. Příběh o dobru a o zlu. Byť zde skoro nic není černobílé, rozhodnutí jsou složitá a motivy občas nejednoznačné. Proti prvním povídkám je v tom méně pohádek a více skutečnosti.

11 24.11.2022

Právě jsem to dočetl dceři a móc se mi to líbilo. Jí, myslím, také.

11 09.10.2019

Čím jsem starší, tím více objevuji genialitu Karla Čapka. Myslím, že byl jedním z největších, nejmoudřejších spisovatelů, Čechů a lidí vůbec. S takovým nadhledem, vtipem ale i vší vážností obnažit a prohlédnout lidskou povahu, lidské jednání, nejrůznější pohnutky či zájmy, to dokáže v dějinách jen málokdo. Veliký člověk, spisovatel a novinář, jakého v dnešní generaci asi úplně nenacházím.
Krásné jsou biblické apokryfy (O pěti chlebích, Pilátovo krédo, ale i starořecké a strořímské – Císař Dioklecián, Prometheus, Agathon čili o moudrosti, ale i další.

11 30.04.2013

Komentářů je to hodně, tak si jen spíš pro sebe znamenám - líbilo se mi to dost a dost jsem se i dozvěděl. Já Čech se zájmem o historii (pravda starší) od polského novináře.
Baťa, Baarová, Stalinův pomník, Moserová, kafkárna, Golden Kids, národ bez Boha, který si bohem učinil Gotta a postavil mu muzeum. Tyhle příběhy si (doufám) budu pamatovat.
Jeden Čapkův fejeton se jmenuje "O povaze kosů", tohle je tak trochu o povaze Čechů. Líbí se mi, když se cizinec zajímá takto hluboce o nějaký jiný národ.
3tí vydání má dobrý doslov i ke kapitole Kafkovy neteře.

10 05.08.2021

Jeden z mých nejoblíbenějších románů. Silné myšlenky, napětí, dobře vystavěný příběh, vykreslení postav, to vše se mi líbí tolik, že se ke knížce vždy po pár letech vracím už po několikáté. I když vím, jak to dopadne.

10 08.05.2018

Aktuálnější než dnešní noviny.
Před dvaceti lety jsem na Waltariho románech vyrostl. Když po r. 2000 nakladatelství Hejkal vydávalo nově přeložené romány, dočetl jsem se v doslovech i "Pravdě o Litvě Lotyšsku a Estonsku." A když jsme v roce 2007 pobaltské země poprvé procestovali, zajímal jsem se o tuhle knížku znovu. Před lety jsem paní Hejkalové dokonce psal, zda se ji nechystají přeložit. Tehdy psala, že ne. Jsem rád, že k tomu nedošlo tehdy, ale až dnes. A díky za to! Kdybyste ji totiž četli před ruským útokem na Ukrajinu, nikdy by Vám tolik nedala. Takto je na jaře 2022, 80 let po vydání neuvěřitelně aktuální, jak píšu v první větě. Až se budete divit. Sovětské nebo ruské praktiky jsou totiž fakt, fakt pořád a pořád stejné :-(

9 14.04.2022