Martica
komentáře u knih
Kdo jsme
Karel Kostka Cubeca (p)
Mám ráda tento typ literatury, ráda se zamýšlím nad věcmi, které jsou zde popsány. Ale v této knize jsou popsány tak složitě, že asi po třetině jsem usoudila, že na Kostku jsem asi trochu blbá. Je to snad první kniha v mém (skoro čtyřicetiletém) životě, kterou jsem nedočetla. Mrzí mě to, pyšná na to nejsem, ale můj čas je příliš drahý na to, abych dumala nad něčím, co asi nejsem s to pochopit.
Ostny a oprátky
Jiří Padevět
Chápu, že krátkými medailonky o vystupujících osobách by kniha asi příliš nabyla na objemu, ale mně tam prostě hrozně chyběly. Ani jako vystudovaný historik neznám všechny postavy a souvislosti, dohledávání mi pak trochu rušilo požitek z četby, mohla být plynulejší.
Bestie
Dominik Dán
Jako milovníka chytrých detektivek mě tato kniha hluboce zklamala. Výčet trestných činů jednoho vraždícího šílence, propojený příběhy z vyšetřování a místy "okořeněný" několika chlapskými košilatými vtípky. Sonda do myšlení a pocitů vraždícího byla docela povedená, ale kdo měl kdy průjem, kdo se kdy pozvracel, kdo naprděl v autě atp., bez těchto informací bychom se obešli. Zvláštní věty, možná trochu utrpěly překladem, těžko říct. Celé mi to připadalo jako návrh na scénář k nějakému trapnému pseudodokumentu do televize Barrandov. Taky jsem se nemohla při čtení ubránit pocitu, že autor s láskou vzpomíná na to, jak bezproblémové to bylo u VB za socíku. Jasně, každá doba má své, ale já si už další knihu od tohoto autora do ruky nevezmu.
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
O chlup lepší než první díl, je vidět, že autor na svém stylu malinko zapracoval. Ale literárně mi to pořád připadá tak nějak chabé. Stále se snažím dávat šanci novým českým autorům, ale většinou jsem bohužel zklamaná (čest výjimkám, které v poslední době publikují většinou v nakladatelství Host, jak tak sleduju).
V druhém dílu Sudetského domu se odvíjí příběh tak nějak spletený ze všeho, co jsme si kdy o této době přečetli v jiných románech nebo viděli v televizi. Takový z toho mám dojem. Doba strašná, ale žádného nového pohledu na ni se mi nedostalo; příběhy lidí předem jasné, nepřekvapivé. Školácké popisy hrůz mě už tak nějak za srdce nechytaly a jediné postavy, nad kterými mě občas píchlo na hrudi, byla naivní Jarča a bezbranná zvířata. Často jsem si při čtení říkala, jestli to celé není trochu ztráta času, a ani nevím, jestli budu mít někdy chuť pustit se do posledního dílu. Přestávám totiž věřit, že bude méně plytký než první dva.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
Detektivka mě téměř celou dobu moc bavila, zlomilo se to až asi čtyři kapitoly před koncem. Celé vypravování bylo tak napínavé a zajímavé, úplně mě to vtáhlo do mrazivé atmosféry islandského venkova. Ale konec mi připadal takový nedotažený, až odbytý. Za měsíc už si nebudu ani pamatovat, kdo byl vrah a proč to udělal, nějak mi to prostě nezapadlo do sebe. I to vypravování v závěru bylo takové spíš popisné, nemasné-neslané. Byla to moje první kniha od Yrsy, ale zkusím rozhodně ještě aspoň jednu.
Krásné věci
Janelle Brown
(SPOILER) Tady jsem se asi opět nechala trochu nachytat na pozlátko. Vůbec jsem nedokázala pochopit Ninu, celá její linka mi připadala zdlouhavá, neuvěřitelná, iritující. Naproti tomu Vanessina linka to vyvažovala, bylo zajímavé nahlédnout jí do života a (možná i trochu škodolibě a závistivě) si potvrdit, že ani pohádkové bohatství nepřinese do duše klid. I ta zajímavá část byla však plná klišé, takže bych celou knihu hodnotila spíš jako podprůměr. Nicméně dávám body navíc za geniální tahy "Lachlana". To byl padouch, jak se patří.
Myšky v kuchyni
Saira Shah
Kniha, u které za půl roku nebudu absolutně vědět, o čem byla. Zezačátku se mi líbil popisný, až reportážní styl vyprávění. A ačkoliv mi byla okamžitě nesympatická hlavní hrdinka, která zřejmě až do porodu byla zvyklá, že jí vše vychází, a naivně to považovala za důsledek své vlastní píle, od knihy jsem si hodně slibovala a opravdu mě zaujala. Nicméně po čase se to dost zhouplo, jednání Anny se mi zdálo někdy naprosto nelogické až šokující. Některé její zkraty mi přišly vzhledem k situaci pochopitelné, jiné ale dost přitažené za vlasy, no a některé až nereálné. Takže je to u mě tak půl na půl, žádné velké wow se nekonalo.
Mladší sestra I
Jane Austen
Nejradši bych strhla hvězdičku za rozdělení románu do tří dílů, za což ovšem chudák Jane Austen nemůže. Ta svou práci jako vždy odvedla na plný počet bodů.
Kolibřík
Sandro Veronesi
Nádherný román plný působivých momentů. Čtení bych si víc vychutnala, kdybych na něj měla víc času v jednom kuse. Trochu střípkovitý styl vyprávění nešel dohromady s mým současným střípkovitým stylem čtení, chtělo by to více se do toho ponořit. Po hodně dlouhé době byla toto kniha, o které jsem přesvědčená, že si ji brzy přečtu ještě jednou, ona za to stojí. Nálada jak ze Salmana Rushdieho, skvělé!
Rozsvícenou baterkou do pusy
Kateřina Bolechová
Tenoučká sbírka zvláštních básní. Četla jsem ji, když před 16 lety vyšla. Od té doby jsem na ni zdánlivě zapomněla, ale občas jsem si v různých situacích některé verše vybavila, jenže jsem si nemohla vzpomenout ani na název sbírky, ani na jméno básnířky. Taková hlava prázdná jsem. Dokonce jsem kusy těch básní zkoušela googlit, a dopátrat se tak autorky, leč marně. Teď jsem na tu sbírku při generálním úklidu narazila, zaradovala se, s chutí si ji znovu přečetla a líbí se mi ještě víc než tenkrát. Tak prosté, přitom tak působivé.
Bojová píseň tygří matky aneb Jak jsem své děti učila vítězit (a sama přitom byla poražena)
Amy Chua
Aby bylo jasno, pěti hvězdičkami nehodnotím ani osobnost Amy Chua, ani její způsob výchovy. Hodnotím pouze knihu jako takovou, kterou považuji za extrémně zajímavou. Nedokázala jsem přestat číst, nevěřila svým vlastním očím a čekala, kdy už to konečně vybuchne. A dočkala jsem se. Je neuvěřitelné, co všechno jsou někteří rodiče ochotni podstoupit pro "úspěch" svých dětí a co všechno ty děti dokážou vydržet.
Navzdory mým rozporuplným pocitům při čtení mi knížka dala mnoho podnětů k zamyšlení. Například:
"Západní rodiče se až úzkostlivě zabývají sebevědomím svých dětí. (...) Čínští rodiče vyžadují výborné známky, neboť jsou přesvědčeni o tom, že na ně jejich dítě má. (...) Podprůměrný výkon řeší vždy tak, že dítě tvrdě kritizují, trestají a zahanbují. Čínský rodič věří, že jeho dítě je dostatečně silné na to, aby zahanbení uneslo a vyrovnalo se s ním, a že se z něj poučí."
"Čínští rodiče pochopili, že vás nic nemůže bavit, pokud v tom nejste dobří. A abyste v něčem byli dobří, musíte se tomu věnovat a pracovat na tom – děti samy od sebe nikdy nechtějí pracovat, a právě z toho důvodu je klíčové potlačit jejich přirozené sklony."
"Číňané věří, že nejlepší způsob, jak ochránit své děti, tkví v přípravě na budoucnost, v tom, že dětem ukážou, čeho jsou schopné, a vybaví je dovednostmi, pracovními návyky a vnitřní jistotou, které jim už nikdy nikdo nevezme."
Ono se to totiž docela ztotožňuje s mými osobními zkušenostmi. Byla jsem líné dítě a dnes lituju, že na mě v některých věcech rodiče víc netlačili. I moje děti jsou líné, a když jsem na ně někdy tvrdší a ony pak díky tomu něčeho dosáhnou, jsou spokojenější. Knihu rozhodně neberu jako návod, nechci si ty děti utýrat. Ale jsem ráda, že jsem mohla nad některými výchovnými aspekty víc zapřemýšlet.
Minulost je mrtvá, život začal právě teď
Vladimír Kafka
Připadám si docela hodně "ezotero", ale tato kniha mi úplně nesedla. Semináře Vladimíra Kafky se mi moc líbily a v Duši K mě přímo okouzlil, takže jsem od knihy asi očekávala, že bude poutavější. Ještě se k ní možná v budoucnu vrátím, protože si pořád říkám, že to není možné...
Aramejský Otčenáš. Meditace na Ježíšova slova
Neil Douglas-Klotz
Docela zajímavé, ale u mě se žádná revoluce nekonala. Přece i u řeckého překladu je snad jasné, že každá věta Nového zákona má více významů a dá se nad ní donekonečna přemýšlet. V tomto mi aramejský překlad nijak revoluční nepřipadá.
Slib, že mě zabiješ : blogoromán
Martin Fendrych
Blogoromán kolísavé úrovně. U blogu se to odpouští, od knihy očekávám víc.
Čekej na mne
Robert Sak
Na pozadí zamotaného příběhu rodiny docenta Roberta Saka se člověk mimochodem dozví tolik úžasných informací o životě a dění v průběhu celého 20. století. Upřímné vyprávění psané krásným jazykem. Oceňuji, že text nebyl nijak redakčně zkrácený. Vše, co v něm je, tam být má.
Chléb náš vezdejší
Františka Pecháčková
Místy sice malinko tendenční, ale jinak velmi dobrá kniha, která věrně zachytila atmosféru první třetiny 20. století ve Zlíně. Čtenář skutečně pocítí náladu v malé zablácené obci, kde je krajíc chleba vzácností dopřávanou jen živiteli rodiny, kde hromada dětí pokukuje do míst, kam hospodyně schovává jídlo, a kde ti nejchudší tráví zimu zalezlí v špinavém lůžku a tam spí, aby necítili hlad. A potom pozná proměnu této obce v tovární město s tisíci příležitostmi, kde je nouze už jen okrajovou záležitostí, a to vše díky snaze a vytrvalosti jednoho paličatého muže, který neuměl odpočívat.
Slavnost obrů
Max Bolliger
Přemýšlím, proč tato kniha dostala zatím tak nízké hodnocení od čtenářů, když je vlastně docela povedená. Mrňous toho zvládne tolik co velký, někdy toho zvládne i víc, když zapojí hlavu – pětiletému dítěti se tato hlavní myšlenka líbila. Textu je málo, zvládne se to na jedno přečtení večer před spaním.
Jezevec Chrujda dobývá vesmír
Petr Stančík
Jezevec Chrujda je borec, oblíbený hrdina našich dětí.
Země zpívá
Jean Giono
Zvláštní kontrast poetického vyprávění o v podstatě syrových událostech. Kniha má atmosféru, která mi nedovolila ji odložit, ačkoliv to bylo těžké čtení. To hraní si se slovy mě úplně uchvacovalo, při popisech vodního živlu jsem měla chuť hupsnout někam do řeky a nechat se unášet.