marshall komentáře u knih

Tomáš Šebek je prostě machr. Zápisky z jeho první cesty do Afgánistánu jsem průběžně hltal už pár let zpátky, kdy frčel blog. Zbožňoval jsem jeho styl psaní, který dle mýho skromnýho mínění přesně vystihuje, jak asi takovej doktor bez hranic na misi funguje. Maximálně stručně, efektivně, s vagonem emocí, na kraji vyčerpání. Sprostě. Jakože teda na voko před ostatníma né, ale na papíře. Protože ty zažitky jsou prostě silný a vypjetí šílený. Vidíte?! Jak mě to strhlo! Navíc krátký věty a jednotlivý hesla tomu vyprávění dávaj dost "drajv", takže vás bude prostě zajímat, jaký břicho nebo mozek otevře další den, kterej zlomenej hnát srovná a tak... Za mě povídačky z první mise bezchybný! Trošku přišel malér v knize č.2 - resp. návrat do Kunduzu. Zajímalo by mě, jak se to četlo vám, ale já měl pocit, že Tomáše někdo /vydavatel, MSF?/ trošku klepnul přes prsty, ať se jakože v mluvě krotí. Takže už to nemá takovou šťávu... navíc s vědomím, že psát musí a taky už přece jen jakože votrkanej a míň vyplesklej než prve... nemá to úplně srdíčko.
To je fuk, ke story s rozmašírovaným břichem plnýho tasemnic a škrkavek se před spaním kdykoliv rád vrátím. Btw. chtěl bych mít jeho sick chirurgický skilly.

4 03.08.2016

jednou snad odpustim, ale nikdy nezapomenu...

3 01.03.2015

Čerstvý čtyřicátník Don má Aspergerův syndrom.

...více pro otevřené hlavy viz http://www.aspergeruvsyndrom.cz/.

Don je pedant, puntičkář, přísně racionálně a pragmaticky uvažující člověk, geniální vědec, asociál, podivín. Žije sám, má Standardizovaný stravovací systém, fixní denní rozvrh na řadu týdnů dopředu.
A právě v tomto duchu, neboť "ženatí muži jsou šťastnější a žijí déle" odstartuje Projekt manželka, snahu o nalezení ženy "kompatibilní" s jeho povahou a způsobem života. Za pomoci důkladně promyšleného a precizně sestaveného dotazníku se tak vydá oddělit partnerské, potenciálně manželské zrno od NAPROSTO NEVHODNÝCH KANDIDÁTEK - plev. Možná pro někoho na první pohled směšná a absurdní představa...ale ONO se to už stalo! /pro anglicky mluvící/...

http://online.wsj.com/news/articles/SB10001424127887323374504578217973101313736

Rande na slepo, skupinové rande, náhodné setkání na párty, rychloseznamka; z níž mimochodem vzejde ta nejvtipnější část knížky, která vykrystalizuje v jednom bodě do literárně humoristické dokonalosti...

...Frances - věk kolem padesáti let, BMI přibližně 28, podle konvenčních měřítek nepřitažlivá.
Pořadatel zazvonil na zvonek a moje tři minuty s Frances začaly.
Vytáhl jsem dotazník a naškrábal tam její jméno. Za takových okolností nebyl čas na snahu o nenápadnost. "Utřídil jsem otázky z hlediska rychlosti eliminace," vysvětlil jsem jí. "Myslím, že dokážu většinu žen vyřadit do čtyřiceti vteřin. Téma k hovoru pro zbývající čas pak můžete vybrat vy." "Ale to už na tom nebude záležet," odpověděla Frances. "Když budu eliminovaná."
"Jen jako potenciální partnerka. Pořád ještě můžeme vést zajímavý rozhovor." "Ale budu vyřazená." Přikývl jsem. "Kouříte?" "Občas." Odložil jsem dotazník. "Výborně." Potěšilo mě, že jsem vybral pořadí otázek tak efektivně...

Zdá se, že dokonalé ženy vymřely. S politováním je nucen konstatovat, že patrně jeho rod vymře po přeslici /vlastně po meči/ a ještě ke všemu předčasně. Když tu mu osud postaví do cesty Rosie, mladou, nesvázanou, inteligentní a neobyčejně atraktivní ženu, která nejenže kouří a pije alkohol, ale navíc chodí věčně pozdě; zkrátka je tedy jako kandidátka Projektu manželka NAPROSTO NEVHODNÁ! Rosie od prvního okamžiku jako uragán boří základy stereotypu Donova života, ve kterém se sám cítí tak bezpečně, vystavuje ho nepoznaným pokušením, je nucen čelit nepředvídatelným situacím, mění se a sám si krůček po krůčku při společném úsilí v hledání Rosiina biologického otce začíná uvědomovat, že je vlastně zamilován až po uši...vždyť láska není žádná věda.

3 22.03.2014

Kafka na pobřeží je vlastně bezohledná a zlomyslná kniha! Ne snad dějem (pro někoho možná rozsahem), ale tím, že nechává čtenáře kulantně řečeno značně "perplex"; sám Murakami v oficiálním prohlášení uvedl, že Kafka na pobřeží obsahuje řadu hádanek, ke kterým ale záměrně nenabízí jediné řešení! Ba co víc, jednotlivé záhady se vrství a prolínají, čímž dávají čtenáři jakousi mlhavou představu o přijatelném vysvětlení, která bude ale každému přísně vlastní a nepřenositelná. Řekněme, že Murakami v Kafce na pobřeží napsal vlastně tolik verzí jedné knihy, kolik párů očí dočetlo do poslední stránky... Mnohá z líčení, událostí a symbolů, která se v knize vyskytují, vlastně nelze přesně či uspokojivě definovat, ale prostřednictvím asociací a myšlenkových mostů je lze alespoň váhavě umístit, viz octl se kupříkladu Kafka Tamura na onom světe vysílen a vyčerpán v hustém lese? Nebo bylo vše pouze výplodem jeho mysli - jednalo se o sen? či o deliriózní stav Tamurovo psychiky? A vlastně i v tomto bodě dosáhl Murakami uspěšně toho, čeho zamýšlel: dle jeho slov se totiž v knize jedná o setkání dvou rozdílných světů; vědomí a nevědomí; ve kterých většina z nás žije, jednou nohou na jedné straně pomezí a druhou na opačné...taková je představa života. Shrnuto, máte-li rádi jasně vykonstruovaný příběh odehrávající se v hranicích reality s přehledným rozuzlením - tak vraťte Kafku zpátky do poličky či regálu knihkupectví. Zajímavostí je, že japonský nakladatel ihned po prvním vydání Kafky na pobřeží motivoval čtenáře k zveřejnění otázek týkajících se knihy, patrně nečekal, že se mu poměrně v brzké době nashromáždí přes 8000 otázek, z nichž na více než 1200 osobně odpověděl sám autor, Haruki Murakami. Našince zahřeje na srdíčku poměrně výrazná česká stopa v knize, v podobě reference na literaturu Franze Kafky.

3 10.09.2013

"What if?" je královská vědecko-absurdní kniha určená všem technicky zaměřeným čtenářům. Rozuměj geekům. Bez urážky! On sám autor ve své genialitě k tomu zřejmě nemá daleko, protože přirovnávat lučištníka, který je schopný za minutu vystřelit osm šípů k cituji "šípovému generátoru o frekvenci 150 milihertz" vyžaduje už opravdu jiný pohled na chod věcí. Každopádně, pokud Vás zajímá kupříkladu, kolik dílků lega je potřeba k přemostění Atlantského oceánu; jak by vypadala zeď vystavená z cihel složených z jednotlivých prvků Mendělejevovy soustavy; nebo zda-li je možné si uvařit čaj jeho prostým mícháním, tak sáhněte po Munroeovi! Ten navíc povedenými komiksovými ilustracemi, dovolím si tvrdit, dosáhl nesmrtelné franšízy.

pro obzvláště hloubavé typy je k dispozici webová stránka, kde můžete vlastní podněty zveřejnit a při troše štěstí se o sobě dočtete v další knize!

https://xkcd.com

- čteno v originále -

2 10.04.2017

Knížka dobrá. Takovej puberťáckej Ceolhovo alchymista, kde na konci trnitý cesty místo hlubšího poznání je vlastně...no...zásun, nebo alespoň snaha o něj... Nick a jeho prudce tvůrčí literární ich-forma je "posedlá sexem, která si v poslední době až patologicky uvědomuje svůj penis. Kdysi okrajová část, lhostejně používaná k věcnýmu močení, se - takřka přes noc - vypracovala na uřvaný Las Vegas jeho těla, plný pulzujících neonů, hvězdně vobsazenejch varietních vystoupení, exotickejch čísel se zvířaty a davů vopilejch tatíků na služebních cestách, v ustavičný honbě za zvrácenýmm vzrušením". Navíc Nick je jedináček, teda až na starší sestru Joanii!
Jak jsem už řek, knížka dobrá!

2 10.09.2016

Na přelomu letošního roku spatřilo světlo světa hned dvojí zpracování autobiografického příběhu Američana Richarda Phillipse, kapitána obchodní lodi Maersk Alabama, přepadené léta páně 2009 při své platbě na jih skupinou somálských pirátů. A jak to tak (ne)bývá, film natolik nadchnul, že jsem sáhl po knižní předloze. Předně je třeba zdůraznit, že dějově ani faktograficky si spolu jedno či druhé vyprávění nezadají a jdou téměř až puntičkářsky ruku v ruce; zkrátka vše sedí /podobný názor zastává i vlastní hlavní hrdina R. Phillips, viz. jeho (polo)oficiální zpovědnice pod kometnářem/. Klasický moderní přímočarý styl psaní je svěží, velice čitelný a lehce stravitelný; autor se v líčení veškerého dění na palubě vyjadřuje racionálně a uvážlivě a jeví se tak jako velký profesionál. Problém nastává až ve chvíli, kdy se v "flashbackách" vrací do svých prepubertálních a adolescentních let a vyprávění dostává nádech autorova medailónku, který je hlavně opředen takovou mě velice složitě interpretovatelnou nesympatičností a absencí charizmatu. Zkrátka mi ho nepřišlo vůbec líto. Tam, kde ve filmu exceluje Tom Hanks a člověk si může ukousat nervozitou nehty, bude v knižní předloze patrně ještě vsunuta stránka, dvě sentimentálních poznámek doma u rodinného krbu strádající manželky. Dobře věděl scénarista, kde popustit uzdu a vyhnout se lichým místům. Úplně jsem nad osobou Richarda Phillipse zlomil hůl ve chvíli, kdy na dotaz v interview, jestli by v duelu kdo s koho s Tomem Hanksem zvítězil on či herec, odvětil, že jednoznačně on, nejen protože je o 40 liber těžší, ale taky proto, že je dle jeho slov hollywoodský herec "big crybaby", tedy jakýsi uplakánek nebo poseroutka. Skutečnost že velmi čtivě zpracoval takto poutavé a atraktivní téma to nikterak nemění!

slíbený odkaz pro zájemce: http://www.reddit.com/r/IAmA/comments/1p2csm/i_am_captain_richard_phillips_whose_story/

2 03.01.2014

24 hodin Adama Jablicka, aneb jednodenní patálie chudého postgraduálního studenta britské literatury. Žádnou přílišnou řachtandu, která by dle ustáleného béčkového klišé polechtala vaše bránice, avšak nečekejte, ve Dni zkázy v Britském muzeu máte co dočinění s mnohem vytříbenějším humorem, který vám o to zaručeněji vykouzlí úsměv na rtech. Při nejmenším zkomolení jmen britských klasiků doby nedávné - Kingsleyho Anuse a C. P. Slowa pobaví. A tak věta: "Jaký dojem na Vás dělá Anus?" "Ten prozaik, Kingsley Anus..." potěší škodolibé a zároveň se nutí přinejmenším zamyslet, jaký vztah asi měli mezi sebou pánové literáti, Lodge a Amis?=) Kterak životní peripetie mladého zapřísáhlého katolíka, procházejícího drobnou existenční krizí, nabírají na obrátkách, aby balancujíc na pokraji nervového zhroucení z obavy nového přírůstku, do již tak početné rodiny, vyvolal planý požární poplach v muzeu, způsobil společenské faux pas a téměř se dopustil smilstva. Jeden neobyčejný den ze života obyčejného muže se rovná tedy malé tragédii. Ale co je to proti věčnosti...

Jonasson je nepochybně mistrem slova, navíc si po takřka legendárním "staříkovi" dal dvě a dvě dohromady /narozdíl od knižního Holgera "jedničky"/ a svou svižnou, jednoduše humornou a hlavně mile satiricky laděnou tvorbou zaplácnul na knižním trhu zející díru po absurdním mainstreamu, pokud se to tedy dá o knižní produkci tvrdit. Využil v "analfabetce" všech silných atributů "staříka" a děj vyskládal na obdobném principu; využil tedy již prověřené kombinace skutečných historických faktů a postav (byť povětšinou záměrně směšně interpretovaných) se smyšlenou dějovou linkou. Ona časová souslednost je geniální a jsem přesvědčen, že právě ta mu zabrala při tvorbě největší porci času při přípravách a studiu faktů. Bohužel největší achillovou patou "analfabetky" je ale její dějová nevyváženost; zatímco dětství Nombeko, vynašečky latrín z jihoafrického slumu bez valných vyhlídek na život prostý zápachu lidských výkalů, nechybí atmosféra, překvapení i břitký humor, jde od tohoto okamžiku kvalita knihy dramaticky afdraande čili afrikánsky z kopce. Ještě poměrně snesitelná epizoda v nedobrovolném zajetí neschopného bělocha, inženýra ve vedoucí funkci jaderného výzkumného projektu JAR, přechází v čiré čtenářovo utrpení - švédskou anabázi s všudypřítomnou bombou na krku, utahanou, plnou zbytečných nicneříkajích postav a hlavně nebesky otravnou "atomovkou". Humoru je servírováno poskrovnu a kousavá kritika monarchie jakožto vlastní nosná kostra knihy se tak trochu v našem státním zřízení míjí účinkem. Kniha finišuje ovšem už znovu ve velkém stylu, a jednoznačně palec nahoru za krále křupana a jeho košili zacákanou slepičí krví a umaštěnou od oleje z převodovky=)

Domnívám se, že nebudu špatným prorokem, když budu tvrdit, že se dočkáme dovršení trilogie...až se ale Jonasson rozhodne dovršit veleúspěšnou trilogii námětem jako "Hluchoněmá zpěvačka, co vyprodala Carnegie Hall", tak já už u toho teda ale jistojistě nebudu...

Zkrátka "stařík" je nejblyštivější klenot světové literatury, kterému "analfabetka" nesahá ani po artrozou prolezlý kotníky!

P.S. jednoho Holgera jsem během tříměsíčního pobytu v Namibii, severním to sousedu Jihoafrické republiky, opravdu poznal a v ničem si nezadal s knižním Holgerem "dvojkou"!

1 25.01.2015