markyticka komentáře u knih
Četla jsem tuto nádhernou knihu už mockrát. Pokaždé mne obohatila :)
Začátek neskutečný zmatek - tolik měst, lidí, příběhů. Ale když jsem se zorientovala, tak mne to chytlo. Třeba u krav jsem si říkala, že by nemusely nutně všechny zemřít nepodojené, že by se asi víc lidí snažilo jim pomoci a sami pro sebe tak získat zdroj obživy... Celkově se mi kniha líbila a teď přemýšlím, kde si zřídím bunkr a kolik zásob v něm nechám.
Po letech jsem znovu četla oblíbenou knihu svého dětství. Nejvíc vždycky vzpomínám na bohatost stravy Vlašťovek a Amazonek. I teď po letech mne to fascinovalo. I to, jak byly samostatné a co vše jim rodiče dovolili. Moc se mi kniha líbila i nyní. Takové dobrodružství už dnes málokdo má :)
Smála jsem se i nahlas, zase jsme se o kousek posunuli o kousek blíže k cíli. Musím se někdy podívat do Havířova.
Několik příběhů volně se prolínajících s pohádkou i snem. O cestách po horách i na ně, o partě kamarádů, o přátelství, přírodě a pomoci. Krásné čtení :)
Hrdina od Istanbulu a hrstka přeživších putují troskami, které zbyly z České republiky po světové jaderné válce a mají jistý cíl... Knihu jsem přečetla během dne :)
Bavila jsem se od začátku do poslední stránky a těším se na další tři knihy.
Pro mne neuvěřitelně těžké čtení, ačkoli je kniha tenká, neuměla jsem se jí prokousat rychleji než za 8 týdnů. Neuvěřitelné, že kniha byla napsána v roce 1921 a je další o světové válce. Kniha je plná velkých myšlenek, fikce, nejen filosofických symbolů, občas i nějaký ten vtípek se v ní najde. Předmluvu si po 5 letech dopsal sám Čapek. Přečíst ji doporučuji každému, jako ostatně celé Čapkovo dílo.
Velmi povedený díl, od čtení se nešlo odtrhnout, příběh se nám pěkně posunul, stejně jako hranice možného ve vesmíru.
Zajímavé čtení o životě nadějné baletky mezi 10 a 18 rokem a s tím související hromadě dřiny, ponížení, drog a vína. Deníkové zápisky byly příjemným zpestřením mezi nesouvisle poskládanými kapitolami, které nijak nerespektovali jakoukoli časovou osu.
Mám od dětství tu knihu ráda, i když ve škole jsem se trochu styděla, že jsem přišla s vydáním z roku 1964, tak staré nikdo neměl. Ale mně se líbilo, vonělo a obrázky byly nádherné. Dnes jsem se při čtení zase vrátila do dětství a usmívala jsem se.
Mám ráda zvířata a příběhy začínajícího veterináře jsou podány vtipně i realisticky, často jsme měla pocit, jako bych při telení stála vedle něj.
Ransome a jeho Vlašťovky a Amazonky mne bavili v dětství a baví mne i v dospělosti. Z dětství si nejvíc pamatuji na jejich bohatý jídelníček, který mne fascinoval i dnes.
Milovala jsem jeho Alenku z planety Země. Jeho Osada mne ale dostala, nešla odložit, musela jsem ji dočíst. Zajímavý příběh i svět, ve kterém se odehrál.
Do knihy jsem se nemohla dlouho začít a prokousat se jí mne stálo značné úsilí. Ale nelituji. Zajímavé srovnání a vnímání náboženství, zajímavý pohled do Indické ZOO, zajímavá plavba a zajímavé bylo i vyústění, přesto nevím nevím, jestli bych to doporučila jako - jo, to je ta kniha, kterou si musíte přečíst.
Při čtení knihy jsem přejela svojí zastávku, tak moc jsem se začetla. Ke konci jsem spěchala, abych věděla, jak to dopadne. Moc dobře napsané a i přeložené.
Plukovník Michálek, hrdina od Istanbulu je mrtev, ať žije kapitánka Alice! Tahle kniha mne zase bavila od začátku do konce a to jsem si myslela, že tato série třetím dílem končí. Vlastně se mi moc nechtělo číst čtvrtý díl, aby to nebyla jen nějaká splácanina... Kotleta nezklamal a knihu nabil vším, co od něj máme tak rádi, takže si připravte bránici a směle se začtěte - neprohloupíte.
I když je první v sérii, četla jsem tuto knihu jako třetí. Narozdíl od předchozích mi přišla strašně rozvleklá. Ale velmi mne překvapil konec. Myslela jsem si, že už je dohráno a ještě nebylo. Za to hvězdička navíc...
Silný příběh o světě po tom, co se lidé dočista zbláznili a chtěli si každý kousek urvat pro sebe... A tak po velkém požáru nikomu nezbylo nic... Poslední zbytky lidí se potkávají na silnici... A mezi nimi jeden otec se synem a nákupním vozíkem mířící na jih, aby se vyhnuli zimě... Otec žije jen pro svého malého syna...
Film jsem viděla, když mi bylo tak 17 a byla jsem jím nadšená, pustila mi ho maminka tehdejšího přítele a dívaly jsme se na něj spolu. On nám k tomu udělal hranolky... Knihu jsem četla myslím po třicítce - a mně se ta romantika líbila i v knize :)