markyticka komentáře u knih
Postavu Anny nelze nemít rád a i Alžběta se časem vybarví. Myslím, že Anežka většinu čtenářů přede mnou nechytla, protože to není kladná hrdinka, ale bez jejího vyprávění by kniha nebyla celistvá. Dojal mne pan Klein.
Kniha se četla jednoduše, mně se hodně líbila, asi je to i tím, že zrovna skládám střípky jednoho rodokmenu...
Kniha má šílený překlad, ale jinak je to velmi zajímavá sonda do života známého herce. Jeho zpověď je velmi otevřená. Všem fanouškům filmů HP doporučuji přečíst.
Na to, jak je kniha stará, neztratila nic ze své čtivosti. Ačkoli už nikdy nezjistíme, co přesně se stalo a kolik lidí na světě přežilo, zaujme nás příběh malé skupiny lidí, kteří se perou o své místo na slunci. Emanuel byl taková takřka čistá duše (až na ty ženský) jako Mirek Dušín a navíc všechno vyřešil jako později v seriálu MacGyver, ale mně nijak nevadil. Kdyby ji psal někdo z aktuálních autorů, tak by asi zvolil více popisu krvavých scén a sexu. Pro mne kniha fungovala i bez toho a užila jsem si ji od začátku do konce.
Kytice, myslela jsem si, jak jí znám. Úplně jsem se pří čtení zhrozila, že závěrečnou báseň Věštkyně, si nepamatuji vůbec, ani při čtení se mi nic nevybavilo (zdá se mi i nejslabší). A že když recituji Mateřídoušku, že vynechávám celou jednu sloku, kterou si prostě nepamatuji. Je to už dlouho, co jsem tuto knihu četla celou. Ale stojí to za to.
Snadno se tomu uvěří, lidé nezapomínají a své křivdy předávají svým potomkům a následníkům. Mne to bavilo, nečekala jsem ani detektivku, ani válku. Knihu hodnotím jako čtivou a se skvěle podanou atmosférou podkreslenou dokonalou znalostí kraje, historie a místních. Vadilo mi jen jediné - po jistém krásném okamžiku byla u jedné postavy odhalena budoucnost, pak už jsem jen čekala, kdy se stane...
Kniha kterou v pohodě přečtete za jedno odpoledne. Zápletka je vcelku uvěřitelná, i když chvílemi hodně překombinovaná a konci úplně nevěřím, že to prošlo.
Viděla jsem tuto hru na divadle několikrát, nyní jsem si ji poprvé přečetla i s poznámkami autora, který dost přesně určil kdo a jak má vypadat, jak se má vyjadřovat... Herec nemá se snažit, aby "působil komicky, tím víc přijde k platnosti komika jeho role. Komika se objeví zcela automaticky a vážnosti, s níž každá osoba v komedii vystupující jde za svými záležitostmi." Někde si to divadelníci zkracují a jinde natahují, postavy si přizpůsobují svým představám. Je dobré přečíst si originál.
Pavla, studentka 2.ročníku oboru chovatel na střední zemědělské škole, prožívá první velkou lásku s chlapcem starším a z jiného sociálního prostředí. Vzestupy a pády ve škole, životě i lásce, její i spolužáků během pár měsíců. Návrat do věku náctileté, dnes úsměvná vzpomínka, tehdy drama, co rodiče prostě nepochopí...
Kniha, inspirovaná několika různými událostmi v různých koutech USA. Události poskládané dohromady a propojené smyšleným příběhem jedné obrovské tragédie a všudepřítomným rasismem. Příběh vyprávěný 3 osobami rozhodně stojí za přečtení.
Kniha postřehů a úvah Marka Ebena, které posbíral během několika let. Milé, ale žádná velká literatura. Čte se jednoduše, formát vydání - kroužková vazba - mi dost vadil.
Krásná a čtivá kniha, nemohla jsem se odtrhnout. Zaujalo mne propojení příběhů tolika existencí a amerického krutého vězeňského prostředí.
První kniha,kterou jsem, snad ještě v pubertě, od této autorky přečetla. A i po letech si dobře vzpomínám na pocity, které u mne vyvolal příběh z drsné části Anglie - vřesoviště kolem Cornwallu. Atmosféra knihy mne pohltila, přišlo mi, že i u nás bylo počasí v tu chvíli plné mrholení a mlh a podivných zvuků, děsila jsem se opilců, vycházejících z hospod Vršovic. Od té doby jsem se ke knize vrátila ještě dvakrát a pokaždé jsem si knihu znovu ráda přečetla.
Rozloučení nejen s Bábi Zlopočasnou, ale i s celou Zeměplochou - důstojné a milé, občas zábavné a přesto mi ukápla nejedna slza. Sbohem od Pratchetta i Kantůrka „ANO. TOTO JE POSLEDNÍ CESTA NÁS VŠECH. S VÁMI ODCHÁZÍME I MY A ZŮSTANEME POUZE V LIDSKÝCH SRDÍCH A PŘEDSTAVIVOSTI."
Když se to posralo, tak to bylo hodně tekuté. Fekální zábava převážila tentokrát nad tou ostatní. 2krát jsem si říkala - ne, prosím, tohle ne, proč ;(??? A jak to dopadlo je nutné si přečíst. Jde to snadno a rychle.
Až do jisté chvíle mne to bavilo a líbilo se mi to. Není to Kotleta, ale není to nudné a bez náboje. Konec mne rozladil, ale asi nikdo z čtenářů z konce není šťastný.
Po výrazně slabším 3. dílu série mne 4. díl nadchnul a pobavil. Ze zásuvky tahám šátky aa jdu hledat klub, kde se tančí pentagun a v bandaskách prodává siraska.
Příběh knihy upoutá a nepustí, dobře se čte. Příběhy jednotlivých postav jsou hezky propletené a ačkoli je příběh na konci ukončen, chtěla bych znát jejich pokračování.
Kytice, myslela jsem si, jak jí znám. Úplně jsem se pří čtení zhrozila, že závěrečnou báseň Věštkyně, si nepamatuji vůbec, ani při čtení se mi nic nevybavilo (zdá se mi i nejslabší). A že když recituji Mateřídoušku, že vynechávám celou jednu sloku, kterou si prostě nepamatuji. Je to už dlouho, co jsem tuto knihu četla celou. Ale stojí to za to.
Četla jsem Máj po letech a vůbec nechápu, že jsem zas zapomněla, jaký je to drsný příběh. Cituje se z něj jen to zamilované, co vzbuzuje úplně jiné očekávání od příběhu básně.