marierachel komentáře u knih

Nouwen má mimořádný dar nacházet slova pro vnitřní hnutí lidského srdce. Čtete Návrat ztraceného syna a tolikrát si řeknete: přesně, přesně, přesně. Nouwen píše s obrovskou pokorou, něhou, křehkostí, houževnatostí a láskou. Mluví přímo ke čtenáři, jako by seděl ve vašem obýváku a přesně věděl. Píše často o sobě a svých bojích a tím čtenáře nezahanbuje výčtem chyb, kterých se čtenář nejspíš dopouští taky. Spíše ho laskavým a lidsky zralým způsobem zve na společnou cestu pokory a touhy po Božím doteku.

3 14.07.2020

Etty se moje srdcovka. Nesmírně houževnatá, statečná, poetická, obětavá a vnitřně velmi svobodná. Realita, kterou v dopisech popisuje, je naštěstí na hony vzdálená tomu, v čem dnes žijeme my, ale její postoje jsou tak inspirativní. Nečetla jsem jinou knihu s tématem holokaustu, která by byla pro mě tak "praktická" - v tom smyslu, že bych se z ní mohla učit, jak žít svobodně navzdory jakýmkoliv okolnostem. Prostě: Etty ve čtenáři nevzbuzuje především lítost, ale odhodlání a lásku k životu.

3 14.07.2020

Autora už nějaký čas sleduju a nezklamal mě. Vím, že se ke knize budu vracet, je velmi inspirativní a myslím, že by mě příště oslovily myšlenky, které mi při prvním čtení unikly. V některých chvílích jsem se trošku ztrácela, inu, nejsem ještě takový mystik jako Richard Rohr. :) Doporučuji všem, kteří se zabývají otázkou, jak lze zakoušet Boha ve svém životě.

3 11.04.2019

Nádherná kniha. Etty, silná ve své křehkosti a průzračná ve svém upřímně žitém lidství, mě chytla a nepustila. Její poetika a způsob, jakým popisuje svou zkušenost s Bohem, mě velmi oslovuje.

3 11.04.2019

Výborná kniha, ráda doporučuji. Výsada a zároveň problém, který s Lewisem mám, je to, že jeho knihy jsou natolik syté, že si ne každé sousto adekvátně vychutnám a ocením. V některých jeho myšlenkových pochodech pak ztratím nit a nedokážu ji navázat. Některé kapitoly, tzn. některé aspekty žalmů, ve mně proto po prvním přečtení zanechaly pocit jakéhosi vakua, tzn. nedokážu popsat, jak Lewis tento aspekt vysvětloval. Velmi pozitivně hodnotím právě koncept díla, kdy autor vyzdvihuje vždy určitý aspekt či opakující se téma (např. smrt v žalmech, žalmy a proklínání, slavení).

3 26.07.2017

Po necelých 30 letech jsem se rozpomněla, jak se kdysi jmenovala moje oblíbená knížka z dětství a podařilo se mi ji sehnat. Nemohu tedy hodnotit úplně objektivně a přísně.
Kniha se bude líbit dětem spíše hloubavým, s velkou fantazií a bohatým vnitřním světem.
Tyto pohádky jsou spíše poetické než prozaické. Často se tam nestane skoro nic. :) (Např. jen spadne z lavičky jablko a děti za ním běží. Holčička si doma zapomene cvičky, musí se pro ně vrátit a do školy přijde pozdě.) Jde zde spíše o jakési "imprese", dojmy. Postavy načrtávají v hrubých obrysech a nechávají prostor pro vlastní představivost. Myslím, že tyto pohádky v citlivých dětech silně vyvolávají emoce.

2 03.10.2023

Evangelium podle Jóba je nádherná kniha, učarovala mi.
Autor poctivě projíždí celou knihu Jób a interpretuje význam jednotlivých promluv a částí. Slovy mého manžela: "je to, jako by Ti tu knihu vykládal starší a zkušenější kamarád". Doplňuji: kamarád, který se do ní cele ponořil, zamiloval si ji a umí pro ni nadchnout.

Pastirčák mistrně formuluje lidskou zkušenost, která je na hranici toho, co ještě lze slovy vyjádřit. Je to kniha velké hloubky, krásy a bolesti. Nelakuje Boha narůžovo. Nevzbuzuje pocit, že je poctivý duchovní život vstupenkou do trvalé pohody, vůbec ne. Líbily se mi taky vnořené básně. U epilogu a závěrečné básně o Magdaleně nešlo neplakat.

Jediné, co bych vytkla, je délka, mohla být o něco kratší. Taky na obrázky jsem si musela zpočátku zvykat.
Je mi líto, že kniha trochu zapadla, že je o ní tak málo slyšet.
Jsem velmi vděčná, že jsem si ji mohla přečíst, a přála bych to všem.

2 20.06.2023

Krásná kniha! Jsem ráda, že jsem se nezalekla její tloušťky. :) Je velmi čtivá. Neuměla jsem si představit, že existuje kniha, kterou lze doporučit celoživotnímu katolíkovi stejně dobře jako čerstvému konvertitovi či hledajícímu, ale zde je! Martin píše s lehkostí, humorem, laskavostí a pokorou. Doporučuji!

2 14.07.2021

Kniha předčila má očekávání. Obálka a název ve mně vzbuzovaly dojem, že se jedná o depresivnější knihu, než jaká je ve skutečnosti. Daškevič píše lehce, ironicky, rychlými tahy načrtává podobu svých spoluvězňů. Ve svých vězeňských zážitcích nachází stopy naděje a hluboké významy, které ale zbytečně nerozpíjí v patosu. Autor ve vězení prožil hrůzy, ale referuje o tom jen tak zpovzdálí, mimoděk, nijak se nestylizuje se do role mučedníka. Kniha mi byla milým překvapením.

2 11.02.2021

Knížka mě na začátku strhla. Asi do dvou třetin jsem četla velmi rychle, pak jsem se ale zasekla a už to nešlo tak rychle. Nicméně jsem se pobavila (ironické poznámky, co tak člověku při pohledu na jiné lidi přijdou na mysl, ale nemá odvahu je vyslovit; přesný popis situací, které přináší život s malými dětmi,...) a poučila.
Autorka si klade za cíl přinést čtenářům (a zvláště čtenářkám) praktické rady, které mohou pomoci sladit duchovní život s tím všedním (minimalizování věcí v domácnosti, odvaha říkat "ne", rady pro efektivní rozhodování se, tipy pro duchovní život, doporučené vitamíny a potravinové doplňky pro zdraví a vitalitu :),...). Bohužel v těch 2/3 knihy už se ale vtipnost a lehká ironie vytrácí a postavy se stávají pouhými držáky pro prezentaci těchto rad.
Literárně to teda podle mě není úplně dokonalé, ale myslím, že kniha může opravdu pomoct především mladým a středně mladým mámám od rodin srovnat si priority a udělat čas pro sebe.

2 25.01.2021

Nevěděla jsem přesně, co od knihy čekat, a líbila se mi. Troufám si ale klenotu duchvní literatury udělit 4 hvězdičky, protože pro mě prostě první 2/3 byly zdlouhavé. Až poslední třetina čím dál víc graduje a umí pohltit. Já vím, že to jsou 3 různé rukopisy, ale vnímám to na 4 hvězdy.

Oslovila mě velká spousta myšlenek a ráda knihu doporučuji, Terezčina "malá cesta" je krásná a inspirující.

2 21.09.2020

Básnická sbírka, která mě oslovila. Její verše jsou křehké a autorka k sobě čtenáře nepouští příliš blízko. Dojem, který její poetika vyvolává, je trochu skryt v mlze - často nevíte úplně přesně, co se v básni popisuje, co se přesně odehrává. Je to melancholické, křehké, subtilní, nesklouzává ke kýči. Těším se na další autorčinu sbírku.

2 14.07.2020

Sedmistupňová hora se mi moc líbila. Ano, první polovina knihy by se nejspíš dala shrnout do několika vět; chvílemi jsem Mertona podezřívala z ješitnosti a grafomanie. Kdybych matně netušila, jak jeho příběh vyústí, první polovinou bych se nejspíš neprokousala; ačkoliv si jinak ráda čtu o tom, čí babička si solila ovesnou kaši, tak tady bylo těch detailů i na mě moc. :) Ale na druhou stranu bylo super si udělat plastickou představu o tom, jak málo pravděpodobná Mertonova konverze byla... a že se přesto stala. Oceňuji autorovu schopnost sebeironie. Zhruba v polovině knihy příběh nabere spád a pak už pádí... A posledních asi 50 stran je úžasných.

2 07.08.2017

Mám obecně ráda trapistické knihy od Triády, ale tato je moje nejoblíbenější. Doufala jsem, že najdu nějakou odpověď po smyslu utrpení a smrti mladého člověka, mnicha, ale nenašla. Tolik jsem chtěla něco, co bych si mohla pro sebe zformulovat, ale nenašla, a to je právě asi to, co dělá tuto knihu tak perfektní. Nezklouzává k laciným vysvětlením, nenachází jasné recepty, přehnaně neheroizuje hlavního hrdinu. Nevzpomínám si na jinou knihu, u které bych za posledních 8 let plakala. Kdyby někdy v budoucnu mě nebo někoho blízkého potkalo něco moc zlého, vím o knize, po které bych sáhla.

2 26.07.2017

Souhlasím s komentářem od pralinka1910: dobrý obsah, forma pokulhává. Líbila se mi samozřejmě tématika parfémů, precizní a zajímavý popis osob, vnitřní svět hrdinů. Myslím, že námětem to mohla být kvalitnější literatura, než se nakonec podařilo.
Béčkovou literaturu z ní podle mého názoru dělají kýčovité dialogy, vysoká předvídatelnost téměř všeho, příliš časté opakování některých myšlenek a nevyvážené tempo knihy (nejprve zdlouhavá a pak závěr příliš překotný).

Doporučuju výhradně těm, kdo mají rádi parfémy a mají chuť na odpočinkovou četbu. Pokud nesplňujete obě podmínky, nemá to cenu.

1 18.11.2023

Dechberoucí krása. Básně sv. Jana od Kříže mě už nějakou dobu volaly, ale při prvním i druhém čtení se mi zdály podivné. :) Díky Sicarimu ale postupně a tiše pronikám k jejich podstatě a našla jsem v nich tolik odpovědí na své otázky, že za to sv. Janovi ani Sicarimu nebudu nikdy moct dostatečně poděkovat.
Úvod (historický rámec a srovnání sv. Jana a Martina Lutera) byl pro mě těžko čitelný, ale když jsem se přes to přenesla, žasla jsem. Sv. Jan dokáže vyjádřit několika slovy touhy a hnutí srdce, které jsem považovala za nepojmenovatelné a o kterých jsem si nemyslela, že bych je kdy mohla s někým sdílet.
Tato kniha se čte s velikou pokorou a žasnutím. Bude zajímat ty, kteří touží po Bohu a po větší touze po Bohu. Budete se cítit jako batolata v základním táboře pod vrcholy Himalájí. Jako batolata, co se stěží udrží na nohou, ale tak strašně moc touží běžet... A po celou dobu četby nepřestanete prosit: svatý Jane od Kříže, vem mě s sebou do hor!

1 25.01.2021

Neměla jsem vysoká očekávání, ale kniha mě nadchla! Tím, jak prostými a čistými slovy líčí hluboká hnutí srdce a svou lásku k Bohu. Tím, jak blízký je mi člověk, pocházející z tak odlišného kulturního prostředí. Biskup Van Thuan píše tak laskavě a mile... Jako člověk, jehož obrovskou svobodu srdce vězení nijak neumenšilo, jen rozšířilo.

1 25.01.2021

Kratinká kniha se spoustou hutných myšlenek. Nouwen je zde přísnější a věcnější než např. v Návratu ztraceného syna, kde vytváří umělečtější atmosféru, do které se dá tak dobře ponořit. Rozhodně ale stojí za přečtení, jestli máte odvahu na upřímný pohled na sebe sama.

1 21.09.2020

Tato kniha je skvělá. Nedokážu ale vystihnout žádným opisem to, jakým přesně způsobem. Asi nebude pro každého, ale svou "cílovou skupinu" myslím zasáhne do srdce. Jsem velmi vděčná za vydání těchto textů. Zdají se mi neokázalé, v určitém ohledu takové skromné, a zároveň nevýslovně krásné a hluboké.

18.09.2023

Kniha se mi docela líbila, autorka píše čtivě, jasně, bez zbytečné teoretické omáčky. Dala mi nějaké podněty k zamyšlení a v zásadě mě uklidnila, že se jako rodič ubírám směrem, který se mi zdá správný. Zároveň souhlasím s názorem Veber, že některé praktické názory mi nepřipadají v českých podmínkách úplně proveditelné (přesně, nad tolikaletým částečným úvazkem matky jsem se taky pozastavila). Celkově knihu doporučuji všem rodičům, kteří jsou nejistí a občas je přepadá pochybnost, jestli jejich dítě v životě obstojí, když v pěti letech neovládá alespoň dva světové jazyky atd. :))

14.07.2021