Margherita_N komentáře u knih

(SPOILER) A zase nenechali Hercula Poirota si na dovolené odpočinout. Nejvíc mě naštvalo, jak vrah ještě při tom všem, co způsobil, musel vystresovat mladou citlivou holku, až chudák nevěděla, čí je, a sama by se přiznala k zabití matinky. Nechápu, na jakých otáčkách pracuje Poirotův mozek, odhalit zásadní posunutí času asi o čtvrt hodiny, to byl opravdu majstrštyk. Moc dobré.

11 25.12.2022

Nájemný zabiják jde po svých penězích, které našel kolemjdoucí, co si šel v noci zalovit do pouště, a rozhodl se je sbalit. Nastává peklíčko pro lovce, jeho mladou manželku i policejního šerifa. Jinak jsem se ale trochu ztrácela v postavách a jejich rozhovorech. Tahle země prý není pro starý proto, že v ní lidé v McCarthyho příběhu nemají šanci zestárnout, a rozhodli se tak prostřednictvím svých činů. Příběh je plný filozofování a mudrování nad životem, vypisovala jsem si je do poznámek.

———
Nikdy nemůžeš začít novej život. Vo to de. Každej krok, kerej uděláš, už je napořád. Nemůžeš ho vzít zpátky. Ani kousek z něj. Chápeš, jak to myslím?
Asi jo.
Já vím, že ne, ale zkusím to ještě jednou. Myslíš si, že se zejtra ráno někde probudíš a včerejšek můžeš hodit za hlavu. Jenže včerejšek nemůžeš nikdy hodit za hlavu, je furt s tebou. Co jinýho máš? Tvůj život se skládá z těch dnů, z kerejch se skládá. Z ničeho jinýho.
———

Taky je tam spousta krátkých holých vět, úsečného vyjadřování, hodně brutality a drsný Texas. Na léto doporučuju něco lehčího.

11 30.07.2022

V hlavě mi po pár dnech od přečtení téhle detektivky zůstal hlavně dojem, že byla moc dlouhá. Napsané je to dobře, ale s hlavním vyšetřovatelem Cormoranem Strikem se nedokážu ztotožnit a fandit mu. Nové na něm je, že zatímco většina osamělých policistů v detektivkách a thrillerech jsou chudí alkoholici, tenhle je rovnou zadlužený a bez nohy. Už bych si asi ráda přečetla detektivní sérii o policistovi, který má rodinu a spoření… Ani rodina a přátelé oběti, mladé napůl černošské modelky, která před smrtí hledala svoje kořeny, mě nezaujali natolik, aby mě takhle dlouhá kniha celou dobu bavila. Všem zkrátka chybělo charisma. A motiv k vraždě nepřekvapí nikoho, kdo viděl aspoň pár dílů detektivních seriálů. Je to akorát tak čtení na plonkové letní dny, kdy hlava pracuje v úsporném režimu a vám se nechce zbytečně přemýšlet.

11 12.07.2022

(SPOILER) Opětovné setkání s úžasně vtipným Mrakoplašem - mágem, nebo mákem, kterej byl stvořenej pro poklidnou nudu, ale jako na potvoru se mu furt děje něco, co vyžaduje akci přímo životu nebezpečnou. Tentokrát nezachraňuje jen sebe, ale celý svět, který svou stěží ovladatelnou magickou mocí boří supermág Peníz. Jeho kroky vede otec, kterej měl zemřít, ale zvládl se na poslední chvíli tvrdohlavě převtělit do kouzelné hole, která dělá společníka jeho supermocnému synovi. Smrť nad tím přimhouří oko s podmínkou, že pokud synek hůl zahodí, pro otce život definitivně končí. Mrakoplaš, opíjející se z nedostatku pochopení, mezitím v hospodě potkává namakanou dceru Barbara Cohena, která je v Ankh-Morporku obávaným zlodějem, a utvoří s ní poněkud komickou dvojici. Arcikancléřský klobouk, který stejně jako Mrakoplaš větřil na neviditelné univerzitě supermága, ale na rozdíl od čaroděje mu to někdo věřil, si ji vybral, aby s tím něco udělala. A tak se Conina s Mrakoplašem vypraví za moře. Supermág Peníz sem mezitím posílá kopu mágů a ovládá magii na celém světě. Dojde i na útěk na létajícím koberci, kterej na několikátej pokus Mrakoplaš a spol. rozrolují správně, a finální boj, kdy čarodějovi otrávenému neustálou nevyžádanou akcí nezbyde nic jiného než se po poradě s orangutaním knihovníkem zničené neviditelné univerzity sám postavit supermágovi. Hodí si teda do ponožky cihlu, roztočí ji a jde na to.

No... pořád teda žádný z dílů Úžasné Zeměplochy nepřekonal úplně první, Barvu kouzel, ale tenhle je taky výbornej. Jako bonus se těšte třeba na opilé Zavazadlo, cestování v džinově lampě a rozpačitý hovory o libidu čarodějů, který bych z knížky klidně vynechala. Do budoucna si přeju více Mrakoplaše :)

11 28.10.2021

Ach šovinista Ludvík, jak já jsem ho za chování k ženám nesnášela! A časem se to jen zhoršuje, jak zjišťuju, že chlapec buď předběhl dobu, nebo to bylo vždycky na světě takhle hrozný. Každopádně knížka je napsaná skvěle, a jakkoliv chovám nesympatie k autorovu přebujelému egu probublávajícímu hlavními mužskými postavami v jeho knihách, když jsem před pár dny stála v neapolském knihkupectví a váhala, co si odnést, měla jsem v ruce dva Kundery. Nakonec to vyhrál právě Lo scherzo, Žert. Ačkoli mě štvala snad každá myšlenka hlavního hrdiny. Třeba i to, jak popisoval Jízdu králů jako ubohou "slavnost" pro pár trapných lidí. Ty kráso, doufám, že si ji Moraváci zachovají a že si nedělají nic z toho, jak ji ve světě zpropagoval Kundera.

11 08.10.2021

Pokud tuhle knihu čtete ve třiceti, pravděpodobně už jste zažili všechny situace, které popisuje. Tady je to akorát zaobalené do pojmů jako Duše světa, uskutečnění snu, putování a podobně. Někdy je ale dobré si tyhle jednoduché pravdy připomenout, u mě se třeba momentálně trefilo do černého:

„Vždycky ještě před uskutečněním snu se Duše světa rozhodne prověřit všecko, čemu se člověk při putování naučil. Nedělá to ve zlém úmyslu, ale aby si člověk zároveň s tím snem mohl také osvojit ponaučení, jichž se mu cestou za snem dostalo.

To je chvíle, kdy se většina lidí vzdává. V jazyce pouště se tomu říká ,umřít žízní ve chvíli, kdy už jsou na obzoru vidět datlovníky‘.

Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele.“

11 22.08.2021

Můj první neo-noir. Ze začátku třeskutě vtipný, tím mi byl Štěpán Kopřiva okamžitě sympatickej. Jenže když se projevil ten pravej noir v nitru hlavního hrdiny, pražskýho policajta beze jména, tak se mi to nějak přestávalo líbit. Tyhlety knížky brnkají na temný struny duše, ukazujou, jak snadný je překročit čáru a začít se chovat umanutě, iracionálně, sebedestruktivně a klouzat na dno, který se pořád prohlubuje. Když vám už připadá, že je tam nějak moc násilí, takže se můžete bezpečně "odosobnit", hlavní hrdina se se slzou v oku opije kvůli tomu, že se od něj odstěhovala manželka, a zase jste lidsky s ním. K tomu všechny ty běžný detaily policejní práce a mezilidskýho kontaktu, který vám ukazujou, že tohle můžete být vy nebo váš soused. Znepokojivý, ale kvalitní. Vtip se postupem děje trochu vytratil, respektive už to bylo takový slabší, tak asi hlavně proto dávám o hvězdu míň, než jsem nadšeně plánovala na začátku četby.

11 12.11.2020

Na devíti stech stranách sledujeme cestu židovského heretika Jakuba a sekty, která se kolem něj utvoří, napříč Evropou i náboženstvími. Motivace Jakubových konverzí mi nebyly vždycky úplně jasné, vysvětloval je často překotně. Širší kontext toho, proč skupina polských židů vyrovnávajících se se společenským a duchovním prostředím 18. století víru opustila, mi pomohla pochopit věta z doslovu: „Právě snaha Židů o emancipaci prostřednictvím konverze ke katolické víře je významným důkazem úpadku kdysi mocného státu, který ještě před sto lety aspiroval dokonce na velmocenské postavení na úkor tehdy nerozvinutého Ruska.“ Polsko 18. století nemělo silného panovníka; když má vládce v knize hrát roli, obrací se Tokarczuková do okolních zemí, zpřítomňuje dokonce Marii Terezii a jejího syna Josefa II. Polská demokracie té doby je stavovská a země je hodně multikulturní a tyhle vlivy spolu s komplikovanou povahou vedou Jakuba Franka (skutečná postava) k myšlenkovým proměnám, kterým se přizpůsobují i jeho ovečky. Vliv a sláva sekty postupně rostou, ví se o nich v nejvyšších kruzích, tohle společenství řídící se vlastními zákony je vítáno na císařském dvoře. Jak připomíná doslov, Frankův spletitý příběh taky ukazuje mesiášskou tradici a pro dnešního čtenáře, vyrostlého na odkazech francouzské či průmyslové revoluce, z něj vyvstává střet starého a nového chápání Boha. Knihy Jakubovy jsem četla delší dobu, dala jsem si čas na pochopení, výpisky, zvýrazňování myšlenek. Všem, kdo se zajímají o dějiny středoevropského myšlenkového prostoru, můžu tuhle knihu jen doporučit.

11 20.10.2020

Opět tu máme herce, který využije svého talentu, aby ošálil společnost - při čtení nešlo nevzpomenout na Smrt lorda Edgwarea. Ovšem rokování dvou mužů nad záhadným případem po celou první polovinu knihy mi zase neustále připomínalo Čapkovu povídku Šlépěj :) Příběh je opět skvěle napsaný, skutečného vraha jsem podezřívala až ve třech čtvrtinách knihy. Poirot tam ale citelně chybí, o jeho příteli Hastingsovi a hlavně jejich rozhovorech nemluvě, ty vždycky příběh dobře koření a trochu odlehčují. Tady se dočkáme pouze Poirota, který se po úvodním krátkém představení vrátí do děje až ke konci, když připustí, že je opravdu co vyšetřovat. Všechno rozlouskne, přednese to třem nejhorlivějším samozvaným vyšetřovatelům a hotovo. Agatha má určitě poutavější detektivky, ale stejně je to na pět hvězdiček :)

11 05.04.2020

Příběh mě pohltil od začátku do konce, neztrácela jsem se v postavách ani při závěrečném odhalení, nezapomněla jsem souvislosti a bavilo mě to. Je to jedna z výraznějších detektivek s Poirotem, který myslím nezapomenu, i protože je tam specifickej vrah. Měla jsem na něj podezření zhruba od poloviny knihy, ale stejně jsem se těšila, jestli se potvrdí, jak k tomu dojde, jaká byla celá motivace, jak to všechno proběhlo. Jsou tu taky výrazný charaktery, dobře popsaný postavy - ať mladá, nerozvážná, veselá Nick nebo unylá zfetovaná Frederica. Konfrontace Hastingse s Poirotovou samolibostí je vtipnější než kdy dřív. Zkrátka je to povedené.

11 11.03.2020

Pozor, spoilery. // Pár napínavých momentů tam bylo. Ale pak už nic pochválit nemůžu... Na první pohled mi připadalo, že zadání znělo „napiš bestseller“, a tak autor vytáhl kanibala. Hlavní hrdinka Kate Marshallová je alkoholička ve středním věku bez osobního života, kterou vyhodili od policie. Potud ctíme základní prvky současných nejprodávanějších kriminálek. Sériový vraždění funguje, co k tomu ale přidat, aby se do toho šokujícím způsobem osobně zapletla policistka a později soukromá vyšetřovatelka Kate - co takhle těhotenství s hlavním padouchem, o kterém čtyři a půl měsíce nevěděla, a nepřišel na to ani otec dítěte, když jí páral břicho nožem. Nicméně dítě je v cajku a celou dobu do děje nijak nezasáhne (a zdá se, že si ani v patnácti letech v internetové době neuvědomuje, kdo je jeho otec, ačkoli je v jednom kuse v médiích). Kate je celou dobu na vlastní pěst deset kroků před místní policií a žádnej větší zádrhel v pátrání nenastává. A nakonec si hravě poradí s přesilou, od Kate se ty zabitý sportovkyně měly učit. Kéž by to bylo aspoň čtivě napsaný, ale dostáváme topornej překlad, ze kterýho čiší anglickej originál a převod dialogů slovo od slova mnohdy nedává smysl. A k tomu odbytý korektury. Ale protože jsem měkkosrdcatá, dala jsem Kanibalovi třetí hvězdičku za pokorné autorovo poděkování na konci...

11 29.12.2019

Žádná gangsterka, ale kniha o mafiánech, kteří měli vlastní zákony a ty spolu s rodinou pro ně byly vždycky nejvíc. Protiklady starého New Yorku a hýřivého Los Angeles s Hollywoodem, kontrasty Sicílie a USA, světa starých a mocných mafiánských rodin a toho mimo ně. Uchvacující.

11 16.11.2018

(SPOILER) Pochmurné to bylo, ale asi jsem podle všech varování čekala ještě větší trápení. Historie dvou rodů, která se v jejich potomcích proplétá, se mi vlastně četla rychle. Nejdřív jsem si říkala, ty jo, to začíná jako This is us - otec přivede dvěma svým dětem sourozence s tmavší pletí, ale u toho podobnosti samozřejmě skončily. Heathcliffův život se odvíjí jinak, má velmi blízko ke své nevlastní sestře, od které se ale čeká, že si vezme výhodnější partii - a Kateřina to bez okolků udělá, ale předpokládá, že bude mít obojí. Tím víc, že Heathcliff se po uraženém útěku vrací na statek jako sebevědomý a zajištěný mladý muž. Jedno víc než druhé. Stává se z něj despota, který si odvleče sestru Kateřinina manžela a Kateřina vzápětí v záchvatu nemoci porodí dceru a umírá. Malá Katka je úplně jiná než její matka (a celé příbuzenstvo), je mírná, hodná, spravedlivá. Po matce zdědí pouze chůvu Nelly, která celý příběh vypráví. Její cesty se opět zkříží s rodem ze sousedství, kam si Heathcliff vzal po smrti uprchlé manželky svého neduživého syna. A jeho prostřednictvím rozehrává další partii na cestě k ovládnutí rodiny i majetku. No, vracet se ke knížce asi nebudu, ale četlo se to vážně rychleji, než jsem čekala. Není to nijak těžká klasika.

10 01.03.2024

Smrť dostane vlastní přesýpací hodiny s vyměřeným časem a taky výpověď, takže nepracuje. Mezitím se na Neviditelné univerzitě koná rozloučení se stotřicetiletým mágem Rumpálem Žičkou, ze kterého se díky tomu stane nemrtvý. Neživé věci ožívají, Ankh-Morpork čelí invazi nákupních vozíků. V horách Beraní hlavy se ve stejné době objevuje záhadný jezdec Vilém Klika a nechává se najmout slečnou Zahořalou na pomoc při sklizni, a pokud jsem to dobře pochopila, tak spolu flirtujou (Smrť, ty kráso). Snaží se zapadnout mezi vesničany, ale neustále mu to něco kazí, jako třeba když musí smrtím způsobem zachraňovat životy. Nad venkov se blíží bouřka, ve skutečnosti příchod nového Smrtě, a po souboji Smrtě-Viléma s tímhle novým nakonec rozhoduje nejvyšší vládce Azrael, jak to dopadne. Díly se Smrtěm patří k těm vtipnějším, ale tentokrát mám pocit, že knížka nebyla úplně tak intertextuálně propletená, že obsahovala méně narážek na jiné knihy, filmy, události. Ale dobrý.

10 23.10.2023

Můj vztah k zeměplošské sérii je nahoru dolů, ale tenhle díl mě bavil. Označila bych ho zatím za druhej vrchol, hned po Mortovi. Asi protože u parodie na vznik Hollywoodu a filmového průmyslu jsem celou dobu věděla, na co autor naráží, a nebyla jsem polovinu knihy mimo obraz jako obyčejně u téhle série. A že to s tím filmovým průmyslem vzal autor fakt zeširoka, dozvíme se tu nejen o pocitech prvních zeměplošských celebrit, ale taky třeba o tom, jak vznikly reklamy nebo jak vynalezli popcorn.

10 12.10.2023

(SPOILER) Dlouho jsem tuhle klasiku odkládala, ač jsem si před pár lety koupila nádherné třísvazkové vydání v ozdobné krabici. Teď konečně nastal čas Monte Christa a po pár stránkách mi bylo jasné, že nebyl důvod se bát, že půjde o těžce stravitelnou literaturu. Čte se to samo, děj plyne bez zbytečného zastavování se u detailů, je to tak akorát svižné a současně napínavé. S Edmondem Dantesem se setkáváme jako s naivním mladým námořníkem, který věří, že svět je dobré a spravedlivé místo. A naději neztrácí ani po svém zatčení, kdy má ještě chvíli pocit, že se ten strašlivý omyl, který ve skutečnosti byl připraveným plánem žárlivce, vysvětlí. Naděje ho opustí ve vězení pevnosti If, kde jsem takzvanou jeho celu před čtyřmi lety navštívila a tehdy jsem si slíbila, že si Dantesův příběh přečtu. I díky tomu, že jsem viděla místa, o kterých Dumas píše, že jsem navštívila Marseille, ale i třeba často zmiňovanou Neapol, je mi příběh ještě bližší. Konec slibuje úplně jiné směřování druhého dílu, protože Dantes je stále v nejlepších životních letech, ani dlouhé vězení ho tedy nezlomilo a z pokusů o sebevraždu je plán zcela opačný. Námořník sebere veškerou sílu, která v něm zbyla, a rozhodne se, že zbytek života v kobce nestráví. Kromě toho, že by rád věděl, co se stalo s jeho nejbližšími, má ještě další motivaci, jeho přítel z vedlejší cely mu svěřil tajemství, které by mu mohlo život uprchlého vězně velmi ulehčit.

10 14.05.2023

(SPOILER) Je to čím dál líp odvyprávěné, způsoby vraždění jsou stále neskutečně kreativní, ale překvapení z odhalení vraha se malinko vytrácí. Kde taky pořád brát, aby to bylo šokující. Ne že bych uhodla, kdo to přesně byl, ale okruh jsem tušila. Po tolika přečtených knihách ze série už vím, že autor rád využívá aha moment, kdy najednou vedoucímu vyšetřovateli Robertu Hunterovi dojde: „Jak jsem mohl být tak blbej, vždyť je to tenhle! Tak šup sám k němu do baráku.“ Kdo v kontrastu s nemastným neslaným policejním sborem stojí za vyzdvihnutí, je pan J. Na jeho postavě mi došlo, že Carter přece jen umí trochu popisovat výrazné charaktery. Jsem zvědavá na další díly, i když pokud se dobře dívám, už nejsou ve zdejším žebříčku nejpopulárnějších knih.

10 01.12.2022

(SPOILER) První Pratchett, se kterým jsem se kdysi setkala, protože jsem na Soudné sestry docela náhodně šla do divadla. Myslím, že to bylo ABC. Pamatuju si, že to bylo hrozně vtipný, nakonec možná víc než knížka, protože i když Pratchettovy knihy umí rozjet moji představivost, v divadle to byl opravdu živej zážitek. K příběhu - tři zmatený stařenky jsou fajn komický postavy, mě ale u Pratchetta, a možná i obecně, baví víc ty mladší. Myslely to sudičky dobře, když nacpaly sirotka někam, kde dítě chybělo. Okamžik posunutí času o patnáct let dopředu si pamatuju díky rozpačitýmu polibku - já nevím, mně ty Pratchettovy erotický narážky nějak nesedí a v každé knize si říkám, že by byla mnohem lepší, srandovnější bez nich. Díky poskočení času ale mohl malý Tomjan vznést nárok na trůn, který jeho otci ukradli, a ještě předtím ho zavraždili, pak se to tam nějak pomele a na závěr se tři stařenky zase rozejdou a každá si jde po svých bez nějakého loučení, protože čarodějnice se nedruží. Milý, ale četla jsem lepší díly Zeměplochy.

10 07.09.2022

(SPOILER) Betty se s životem nepárala. Přesnější by pro tuhle knížku byl doslovný překlad původního názvu, tedy Každý může dělat cokoliv. Prostě jednoho dne sbalila děti, naškrábala manželovi rychle vzkaz (její slova), že ho opouští, a vrátila se domů. Matka a všechny sestry ji vesele přijaly, a tak začal mejdan. Jejich rodina byla na jednu stranu skvělá, jak držela pohromadě a nikdy neodmítla nikoho, kdo šel kolem, všechny měly rády a všem pomáhaly. Na druhou stranu vedly tyhle ženy hospodaření od desíti k pěti, věčně neměly co jíst a byly v dluzích, ale stejně kupovaly aušusové zboží od podomních prodejců, aby jim přilepšily. Živily nespočet zvířat a vzdálené kamarády braly domů na dlouhé měsíce. Nejstarší sestra Mary dokázala i během krize neustále všem členům rodiny zajišťovat příležitostná zaměstnání, takže nekvalifikovaná Betty každej týden jinde něco opisovala nebo zakládala karty. Škoda že jsme se nedozvěděli, jak splatila obří dluhy, ale nějak rozhodně, když si s druhým manželem začala půjčovat nanovo, tentokrát aspoň na dům.

Líbí se mi, s jakou lehkostí a vtipem MacDonaldová píše, i o těžkém období nemoci, kdy ležela přes rok v sanatoriu. Nedokážu ale sympatizovat s její osobností, kdy několikrát otevřeně přiznává lhaní, aby se dostala k výhodám. Chápu, že žila v těžké době, že velká finanční krize nutila lidi dělat zoufalé věci. Ale když sháněla dům, krize byla dávno pryč a ona přesto byla připravená prolhat se k tomu, aby jí staří manželé dům prodali, napovídat jim pohádky o své práci a penězích a pak teprve začít shánět, kdo jí ty smyšlené peníze půjčí. Otázka samozřejmě je, jak moc je kniha biografická, třeba měla ve skutečnosti plnou matraci dolarů a tohle je jen příběh pro pobavení čtenáře. A i kdyby ne - když jí to všechno nějak vyšlo, tak už si z toho koneckonců mohla dělat srandu, abych tady zas jen nemoralizovala. Myslím, že si přečtu i Vejce a já, ona je to vlastně docela oddechová četba.

10 13.09.2021

(SPOILER) Zajateckej tábor Čangi a zoufalá snaha britských a amerických zajatců přežít pod japonskými dozorci. Je to čtení pro silné žaludky, vzhledem k všudypřítomné úplavici, sněti a dalším rozličným nemocem. Spisovatelovo alter ego (protože sám táborem prošel) je prý důstojník Peter, jemuž se právě sněť dostane do obyčejného povrchového zranění, a jak už to tak ve válečném táboře pro zajatce bývá, léky nejsou, tak mu doktor nabídne hezkou malou amputaci poloviny končetiny. Tady se ke slovu dostává Krysa, zajatec s výsadním postavením - sežene všechno, kamarádi se s ním mají dobře, jen musí skousnout, že jeho praktiky jsou poněkud nemorální. Ne že by někomu ublížil na zdraví nebo tak, jen si klamáním a podvody dává šanci na přežití hrůzy, ve které je nucen pobývat. Morální dilema může mít i čtenář, řekla bych ale, že mu všichni tak nějak fandíme. A nejvíc ve chvíli, kdy je svými druhy, celou dobu se vezoucími na jeho úspěších, přirozeně odvržen, protože válka skončila, ukažme si na bastardy.

Takhle nějak jsem to pochopila. Válečná literatura ovšem není moje silná stránka a knihu jsem četla spíš proto, že na mě pořád vyskakovala v různých žebříčcích oblíbenosti a měla jsem tedy trochu pocit ostudný mezery ve čtenářském vzdělání. Že bych ji sama někam nominovala, to asi ne, ale spíš kvůli osobnímu upřednostňování jiných žánrů. A asi i kvůli tomu, že jakékoli vypravěčské mistrovství u mě přehlušil ekl dojem z neustálého popisování tělesných projevů všech těch úplavic...

10 06.09.2021