Margherita_N komentáře u knih

Třetí díl ságy znamená třetí össenskou drogu, ökrë. Lucasovi zbývají poslední dva měsíce života, najednou mu ale ze všech stran někdo tvrdí, jako třeba gerdánská tajná služba, že ví, co by ho uzdravilo. Lucas se propadá do temnot, protože neví, komu může věřit, jestli vůbec někomu, jestli na něj náhodou nechystají spiknutí. Naopak rád by si nechal pomoct od Aš-šáda, jenže ten mu řekne, zapletl ses s Loděmi, s tím já nechci nic mít, takže ti nepomůžu. To dostane už tak zlomeného Lucase na pokraj šílenství. Série o tom, kterak si lidstvo začalo s planetou Össe, je stále složitějším konspiračním příběhem, ale udržuje si vysokou kvalitu (a zajímá mě, jak ji autorka pojme, až jí po pátém díle dojdou össenské drogy).

13 06.08.2023

(SPOILER) Trpaslík Karotka zjistil, že není trpaslík (teda on to nezjistil, otec mu musel přiznání o jeho původu několikrát zopakovat, aby mu došlo, že je o metr a půl větší než ostatní). A tak se Karotka vydá do světa, dojde do zkaženého Ankh-Morporku a přidá se k Noční hlídce. Ta se snaží každému zločinu vyhnout, ale tak, aby to vypadalo, že vyvinuli úsilí k jeho podchycení. Ve stejné době sekta Osvícených začne přivolávat draka. Karotka na to přijde, protože jeho kamarád knihovník, který se nedopatřením při kouzlení stal lidoopem, postrádá knihu Jak přivolat draka. Karotkův nadřízený Elánius se překvapivě akčně vydává za chovatelkou bahenních dráčků a propukne v něm touha být vyšetřovatelem.
Povedenej díl, Ankh-Morpork i Karotka mě baví. Snad se s nimi setkám i v nějaké další knize.

13 04.02.2023

Agathovská, ale trochu jiná. Je hezký mít někoho, kdo vám věří, když je celý svět proti vám, a udělá všechno, aby dokázal vaši nevinu. Takže zavolá Poirota. Jinak je tu zase vražda staré bohaté tety, spousta potenciálních dědiců, závěť… Dobré jako vždy.

13 29.06.2022

Tady bylo od první věty zřejmé, kdo bude obětován pro všeobecné dobro, tedy že bude zavražděna matka rodu, aby do všeho nekrafala a nebořila životy svým dětem, jejich partnerům a vůbec každému, kdo šel okolo. Takže opět bylo adeptů na vraha spoustu, paní dokázala nakrknout opravdu každého, koho potkala. Dostihlo ji to na Blízkém východě, jak je u Agathy Christie dobrým zvykem. Smrt tedy nastala v opulentních archeologických kulisách divu světa, kde se náhodou motal i Hercule Poirot a ani vedro mu nezabránilo všechno rozmotat během pár hodin.

13 27.09.2021

(SPOILER) Soukupová svým rychlým stylem, kdy se u žádné události nezastaví, natož aby snad rozpitvala aktuální prožitek postav, ukazuje, že vlastně na ničem nezáleží, všechno se stane a pak zase zapadne někam do proudu času, nikdo neví, co prožívá jeho blízký člověk, a ani ho to nezajímá, lidi projedou životem, vezmou, co se nabízí, a je to. Je to legitimní pohled, ale já s ním vnitřně nesouhlasím, je škoda takhle život brát. Ta knížka je jako jeden den někde v korporátu - přijdeš, nacvakáš něco do nesmyslných tabulek, někomu to odprezentuješ, nikoho to nezajímá, ale závisí na tom tvoje obživa, takže tam ještě sedíš přesčas, večer se pokusíš věnovat i něčemu jinému, ale nemáš na to už energii, tak to nějak odbydeš, nemáš z toho radost, tak jdeš spát s pocitem dalšího nenaplněnýho dne. Takhle přesně na mě K moři působilo... Příběh chlapa, kterej to zkusí s jednou manželkou, má s ní dvě dcery, kvůli nějaký blbosti se nakonec rozvedou, asi kvůli tomu, že na něj praskla jedna z milenek a on se teda rozhodl, že to s ní zkusí, takže druhý manželství, další dvě dcery, tak je jednou zkusí vzít všechny k moři, ale každá je jiná a nikdo se jim pořádně nevěnuje, takže nemají vztah ani s otcem, ani moc k sobě navzájem, až na některý situace mezi určitýma dvojicema. Jejich životy sledujeme až do dospělosti, kde i těm dcerám, které byly ze začátku sympatické, trochu přeskočí, a vlastně jsou to docela závody v tom, jak si podělat život.

13 31.08.2021

(SPOILER) Klub smolařů se zaplete se zlem beroucím na sebe podobu děsivýho klauna. A co víc, jakmile se parta dětí s monstrem jednou utkala, nezahnala ho nadobro, ale zadělala si na pravidelnou opakovačku. Je to už nějaká doba, co jsem To četla, ale v mysli mi zůstalo mrazení z opuštěných domů, kanálů a fakt divnej pocit z toho, že když se parta třináctiletých dětí nemůže dostat z podzemí, ve kterém právě porazila temné síly, jedinou holku mezi šesti klukama napadne, že správná cesta je hromadnej sex, díky kterému se to všechno nějak uvolní nebo co. Ve vyprávění je King mistr, ale co to má občas za divný nápady, to nechápu...

Zase je ve hře jedno tučné dědictví, takže příbuzní se mohou přetrhnout ve vymýšlení té nejpřirozeněji vypadající vraždy. Jak Hercule Poirot odhalí, plánů bylo dost ze všech stran, ale jen jedna povedená osoba měla odvahu tetičku doklepnout, když to s „míčkem“ na schodech nevyšlo. Precizní.

13 10.07.2021

Chytla jsem se až někdy za polovinou, do té doby jsem netušila, co se děje, nějak jsem to nestíhala. Ale instinkt radil vytrvat, kdysi jsem byla na Pratchettovi v divadle a bylo to super, takže i knížka mě musí chytnout, že jo. A ano, po polovině knihy, která je docela tenká, si na rychlý sled největších podivností a gejzíry fantastických příhod potrhlého skoročaroděje na placaté zemi s vesmírným přesahem zvyknete. Jsem zvědavá na jeho další příhody se zavazadlem na nožičkách, který nedostudovaného čaroděje pronásleduje, na jeho neustálý útěky na poslední chvíli před Smrtěm, na občas existující draky, na vesmírný mise k prastaré želvě, která nese celou Zeměplochu na hřbetě...

13 11.05.2020

Krásná kniha. Příběh velkého přátelství, které kvůli selhání vypravěče i lidské krutosti na pozadí měnícího se Afghánistánu skončilo tragicky. Nevěděla jsem, jak „normální“ byla tahle země před vyhlášením republiky, znala jsem z médií jen permanentní válečný stav, který popisuje Amír při své návštěvě po letech. Hasanova povaha a jeho osud mě chytly za srdce. Takhle čistých lidí je moc potřeba...

13 13.04.2020

Román o sebrance přes den se lenivě povalující ve svých domech a v noci pařící u hostitele, na kterého se při posledním rozloučení samozřejmě vykašlou, protože z toho žádná zábava nekouká. Je to napsané velmi elegantně, ale celé je to takové marné, jak si uvědomuje vypravěč, jediný soudný člověk ze všech vystupujících. V téhle společnosti by i odolnému člověku stačilo strávit týden a měl by o depresi postaráno...

13 06.04.2020

Pořád mi přicházelo na mysl srovnávání s Vraždou v Orient-Expresu, ale to není úplně namístě. I tady se stane promyšlená vražda v luxusním vlaku, kterou brilantně vyřeší Hercule Poirot, neudělá to ale na první dobrou, dokonce na nějakou chvíli skončí ve vězení nesprávný člověk. A navíc tady jde o vraždu loupežnou, detektiv se tedy nemůže spokojit s vyslechutím cestujících, ale musí sledovat stopu slavných rubínů ve světě. Více než v Orient-Expresu se tady ke slovu dostanou další postavy a jejich pohled, pokud si to správně pamatuju. A je jich několik - přiznávám, že jak jsem to nepřečetla na jeden zátah, tak jsem průběžně zapomněla, kdo je to slečna Lenox a slečna Zia, ale hlavně že jim slavný detektiv na konci poděkoval :)

13 13.02.2020

První díl dává příslib bláznivýho galaktickýho cestování. Je to všechno vtipný, připadalo mi ale, že si Arthur na naprosto nečekanou situaci nějak moc rychle zvykl a že jednotlivým planetám nevěnoval autor tolik pozornosti, kolik by se mi líbilo. Je to prostě rychlá jízda! Upřímně jsem se pak ztratila v tom, jak to vlastně bylo s tou Zemí a jejím zničením a nezničením.

13 12.11.2019

Konečně se jednou nemučilo v přímém přenosu a viděli jsme až výsledek, to je rozhodně fajn. A co se to stalo s Garcíou? Od začátku série sotva pípnul, někdy jsem zapomínala, že ještě pořád pracuje v policejním sboru, a teď začal najednou s vtipy, a ještě je drzej? Nicméně závěrečná geniální dedukce a potvrzení teorie o galerii mrtvých je zase na Robertovi. Zase tak moc mi tenhle díl v hlavě neutkvěl, po pár týdnech od přečtení si pamatuju jen otvírák, kdy si jedna kráska chtěla udělat selfíčko se svým kocourem a za pár okamžiků její krví vrah vymaloval její vlastní pokoj. Co bylo dál, už nějak nevím, v Carterově sérii byly výraznější knihy.

12 04.03.2023

(SPOILER) Cesta jedné holky za tím, aby mohla dělat mužské povolání. Vlastně víc než povolání, aby mohla žít stylem života, který vždycky příslušel výhradně mužům. To obnáší mimo jiné vychodit jako první žena mužskou univerzitu. Všichni jsou z toho dost překvapení, někteří se trochu vysmívají, většina jí prostě nevěří - vždyť to nejde, jsi holka. Eskarina se samozřejmě natruc rozhodne být jak čarodějkou, tak mágem, proč by si měla vybírat. (Tady jsem si vzpomněla na Ciri že Zaklínače.) Fajn emancipační příběh, ale chyběla mi tam třeskutá vtipnost z předchozích dílů Zeměplochy, Esk a její objevování magie to prostě neutáhnou.

12 20.07.2021

Tuhle bichli jsem si koupila před rokem a pak jsem kolem ní chodila s nechutí začíst se do kroniky. V téhle zajímavé době se ale konečně odhodlání zkusit letopisy Západozemí dostavilo - a jak jsem tomu ráda! Není to žádná nudná kronika, ale příběh západozemských králů od vylodění Aegona Draka, který dobyl Sedm království (až na Dorne, jasně, ale stejně se do jeho říše vždycky tak trochu počítalo). Jen mě mrzí, že samotnému Aegonovi a jeho době se příliš prostoru nedostalo, zato Jahaerys a jeho početná rodina zaujímají velkou část knihy - dozvíme se, že dobrotivý král zplodil třináct dětí a všechny postupně více či méně tragicky skonaly. Klidně si autor mohl pár potomků odpustit. Hodně zajímavá byla celkem obsáhlá pasáž o "tanci draků", člověk se neubrání přemýšlení o různých paralelách v současném či nedávno minulém světě - války pánů o křeslo často odnese obrovská spousta obyčejných lidí, kteří s tím nemají naprosto nic společného a ani je to nezajímá...

Už je to doba, co jsem četla Hru o trůny, takže jsem pozapomněla letopočty - překvapilo mě proto, že to není tak dávno, jak tvrdila Branovi stará chůva, co ze světa vymizeli (targaryenští) draci, ve skutečnosti asi 130 let od osudné návštěvy krále Roberta na Zimohradě. Zdá se ale, že zkamenělých vajec musela zbýt celá hromada, tak nevím, proč později Danny dostala tři, která všichni prohlašovali za světový unikát - no ale třeba se v pokračování téhle kroniky dozvíme, co se stalo s tím zbytkem.

A já se na pokračování fakt těším, je ale tolik témat, která by si zasloužila další rozpracování! Nemusíme se držet jen v Západozemí, mě by strašně zajímal aspoň krátký příběh ze staré Valyrie, proč Targaryenové uprchli na jiný kontinent, jestli to opravdu bylo proto, že to mezi dračími pány na východě byli vlastně břídilové a prchli před svým zostuzením či porážkou. V tom případě kolem sebe nadělali přílišný humbuk a malinko by to znevažovalo celý příběh Hry o trůny, oplakávání Rhaegara, vyzdvihování Daenerys a Jona jako potomků toho vzácného polobožského rodu. Mimochodem o Rhaegarovi a jeho podivné bigamii bych si moc ráda něco přečetla, ale v tomhle případě mám snad naději ve druhém díle Ohně a krve. A ještě na konec - objevilo se tu pár motivů, které šokovaly v následném příběhu Hry o trůny, ale tady se najednou dozvídáme, že se to prostě sem tam stalo... Třeba tragické znetvoření Daenerysina syna čarodějnicí z východu, to tu máme dokonce dvakrát u Maegora, Rhaenyře se pak mrtvé dítě s šupinami a zárodkem dračího ocasu narodilo i bez čarodějky. A těch motivů bylo víc.

Končím doporučením k četbě, pro fanoušky Hry o trůny je to super příběh a dá se do něj naskočit s chutí i po lehkém znechucení z poslední seriálové řady v produkci HBO. Sama jsem byla překvapená, jak mě to zase bavilo, protože tohle je Martinův svět a ten je zkrátka poutavější než ten seriálový, byť ten mě ze začátku taky dost bavil.

12 20.04.2020

Tak tohle bylo zase "něco jiného"! Nechápu, kam na ty nápady Agatha chodila a jak mohla chrlit jednu originální detektivku za druhou. Mě opět vodila celou dobu za nos, a to jsem si myslela, jak jsem chytrá, že jsem to postřehla s tou přezdívkou, nastrčené to tam bylo dokonce dvakrát, ale byla jsem vedle jak ta jedle, jediné, co jsem trefila, bylo, že mají hledat člověka opačného pohlaví. Osoba vraha je zase neskutečnej charakter, výborně vykreslenej. Všechno skvělé, jen ten Hastings už by se fakt mohl poučit a přestat pochybovat o Poirotovi, dělat z něj, i když jen ve své mysli, senilního dědu... V každém díle mu to přece tolikrát natře, ale ten mladík si každou chvíli myslí, že mu teď už ale opravdu přeskočilo. Nepoučitelnej prostě. :)

12 18.03.2020

Tohle byla před pár lety moje první kingovka. Ocenila jsem vypravěčský talent a náhled do nitra postav, do jejich myšlenek, do myšlení pachatele, který byl pro mě překvapivě odhalen brzo. Měla jsem o Kingovi hororový představy, ale začala jsem detektivkou - a proč ne, napsaná je podle mě fakt dobře. Napínavá, propracovaná.

12 14.01.2020

Je úžasné, jak je to plíživě děsivé. Příběh klidně plyne, najednou přijde nějaká pecka - a postavy se s ní smíří a žijou s ní pomalu dál. Než zase přijde další pecka. A v závěru najednou šílené zrychlení. Mě to fakt dostalo, ale vadila mi tam jedna věc - spoiler - to, jak ta tajemná síla ovlivňuje lidi na dálku a staví jim do cesty fyzické překážky, aby se nepřiblížili a nepřekazili jí řádění na jejím písečku. To mi tam prostě nesedí a připadá mi to až moc vykonstruovaný. Chápu, že se za Řbitovem zviřátek děje něco podivného - a je to mistrně napsané. Ale jak potom začne ta síla rozšiřovat svoje akční pole, to už mi do toho příběhu zkrátka nesedí...

12 18.02.2019

(SPOILER) Jeden z nejnásilnějších dílů série. Vrahovu motivaci do absurdna vyžene to, že vyjde totálně vniveč, protože ji nikdo nepochopí. Tím dostává jakousi bizarní autentičnost, stává se přece běžně, že člověk zaslepený dávnou křivdou jedná roky pod jejím vlivem, ačkoli ostatní se přes to dávno přenesli nebo to prostě nikdy tak neprožívali. Spoiler: Robertův osobní život stále není. García už je tak dvacet let ženatý s Annou, a ačkoli se milují nejvíc na světě, ještě se necítí na založení rodiny. Ani dvanáctá kniha série tedy nepřináší důraz na nic jiného než nekonečnou brutalitu sériových vrahů.

11 12.07.2023

V sérii o geniálním detektivu Robertu Hunterovi jsem se z fáze Co to je za slátaninu přes Tohle mě docela baví přesunula s tímhle dílem k hodnocení Baví. Snažím se radši zapomenout Robertovy cirkusové kousky z předchozích dílů, abych si zase nezačala klepat na čelo. Napsáno krví je napínavá a poměrně uvěřitelná kniha, při čtení mě přiměla se snad poprvé v životě vážně zamyslet nad tím, kolik nástrah na člověka číhá prostě jen proto, že se pohybuje ve (velko)městě. Tenhle zabiják vytvořil pro mě zatím nejnapínavější hru proto, že si právě moc nehrál. Nevytvářel šílený krvavý sochy, nevolal příbuzným oběti, aby se dívali, jak jí pomalu proráží lebku, nearanžoval mrtvoly k jídelnímu stolu, aby kleplo i toho, kdo je najde. Dělal samozřejmě podobné opičárny, ale sledovat utrpení nebylo tentokrát hlavním předmětem knihy. Jako čtenáři jsme šokováni spíš tím, že nápady nejdou z jeho hlavy, ale přicházejí z temné strany, o které všichni víme, že existuje, že se tam děje všechno a že ji nikdo nedokáže zachytit. Působivá je taky vrahova motivace, to, co v něm vzbudilo pocit, že tohle je správně a že na svoje jednání má morální nárok. Kolik takových lidí právě teď vyrábí válka?

11 23.04.2023