mamina2
komentáře u knih
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Mám ráda knížky, které mne nutí přemýšlet i poté, kdy je dočtu. Tragédie Životic a okolí je skvěle zpracovaná a obdivuji autorku, kolik práce musela vynaložit. A já mám nyní spoustu témat na přemýšlení. Kdo byl viník? Partyzáni, kteří přepadli hospodu? Ten, který vymyslel odvetnou akci? Ten, kdo využil situaci ke svým potřebám? Hitler? Válka jako taková? Když vezmeme akci partyzánů. Měli úkol rozvracet německou morálku a likvidovat jejich vedení. A stejně jako při atentátu na Heydricha nikdo netušil jaký rozsah budou mít následné akce. Zůstává otázka, šli by do akce, kdyby dopředu znali její důsledky? Stály ty nevinné životy za to? Kdo dnes může tohle hodnotit. Nebyli jsme a nebudeme nikdy v jejich konkrétní situaci. Touha po moci a odměně je v člověku odjakživa. Kdo si nikdy neřekl "já vám (ti) ukážu!" Snad jen že nejsme pod tlakem a masáží, jako byli lidé ve válce, máme nějaké hranice. Neomlouvám nikoho. Jen přemýšlím, co by kdyby... Kdo skutečně je schopný nevyužít možnost, která se nám naskýtá, abychom si nebo své rodině mohli přilepšit? Nemusíme být politici. A proto na si přejme, že najdeme v sobě již teď sílu, abychom dokázali odolat.
Teď nám zbývá jen soucítit s oběťmi, doufat, že k dalším podobným událostem nedojde. Určitě by se našly i další v naší historii. A domnívám se, že by neměly být zapomenuty. Protože jen tak snad se posuneme dál.
Listopád
Alena Mornštajnová
Celou dobu mne mrazilo a přemýšlela jsem o tom, že vlastně stačilo málo a vše mohlo být jinak ....
Jak se dělá chalupa
František Nepil
Tak nádherně popsaná realita reálného socialismu s jeho nedostatky a nádherně popsaný homo chalupnicus. Kdo neprožil, možná těžko chápe, co musel takový človíček všechno podnikat. Ale s nádhernou češtinou a humorem, který čerpá ze života, je to kniha k oddechnutí od současných problémů k nezaplacení.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Když jsem slyšela název, řekla jsem si: zase romantika. Ale hned první věty mne vrátily několik desetiletí zpět a najednou bylo vše jinak. Rumuni nebyli ti hrdinové, kteří řekli v roce 1968 Brežněvovi ne, my tam nepůjdeme, my je nebude "osvobozovat". To jejich hlava řekla ne, protože by mohli vidět, že se dá žít i jinak. Naše představy o tom, jak jsme se měli špatně, jsou stejně relevantní jako srovnávat rýmu a těžký zápal plic. Nadávali jsme, že nejsou banány, ale chleba a ostatní základní potraviny byly vždycky. Nejhorší však byl psychický teror. U nás se s ním setkalo jen určité procento lid. Ostatní "mlčící většina" nějak proplouvala. A tak nemusela zradit rodiče, sourozence, známé a hlavně sami sebe.
Jsem ráda, že se někdo vrací i k těmto tématům. Nejen mladí, kteří to nezažili, ale i spousta nás dříve narozených si zaslouží tuto připomínku.
Rande na balkoně
Felicia Kingsley
Pohodové čtení, které dokládá, že ani pandemie nás nezastaví
Střevíce z lýčí
František Nepil
František Nepil je jistá volba. Jeho nádherná čeština musí vzít každého čtenáře za srdce.
Manželkou podruhé
Melanie Summers
Nádherná kniha. I když máte pocit, že to bude zase jen oddychovka, řeší spoustu problémů života, kterým se většina těchto knih vyhýbá. Snad i tím, že rezonuje s mým životním příběhem ji stavím velmi velmi vysoko. Kdo neprožil, těžko posuzuje. Někdy je dobré se zamyslet, co kdybych to byl/a já.
Vánoce mám rád
František Nepil
Můj milovaný František Nepil. Mám pocit, že své postřehy sbíral u nás doma. Setkání s ním je vždy pohlazení po duši.
Něco za něco
Markéta Dočekalová
Každý má svou pravdu. Každý je v jiné situaci a vidí věci odlišně. Co se jeví jako naprostá sprostota (rozvracíš manželství), je vlastně jen důvěra v druhého (rozvedu se, manželka to chápe ...). Bohužel často dochází k tomu, že prohrávají všichni zúčastnění. Zde ta prohra není tak úplná, protože tři různé ženy, které byly na začátku snad i pochopitelně nepřítelkyně, k sobě našly cestu. Světlo na konci "tunelu" je milé, i když je to pouze slabé světélko. Ale svět je o doufání.
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Četbu knihy bych přirovnala k cestě nejprve horskou bystřinou, která se mění v rozbouřenou řeku, kdy už už polykáte andělíčky, aby se náhle vynořil můstek. Po něm jdete, pod ním dál běsní vody, ale vy se snažíte najít trochu klidu v běžném životě. Pak však zase přijde velká voda ...
Stopy v krvi
Steve Robinson
Úžasný příběh. Prolínání minulosti a přítomnosti je v poslední době oblíbeným tématem, ale vždy dokáže dát knize napětí. Je fajn, když není vše "promlčeno".
Tajemství sídla Bellefontaine - nový začátek s vůní levandule a špetkou prokletí
Marie Laval
Moc hezké čtení. Neobvyklá zápletka, láska, krásné prostředí. Co víc si k odpočinku přát.
Dárce
Lois Lowry
Skvěle napsáno. Jak docela "normální, klidný a bezpečný život" může změnit poznání, které se dostane hlavnímu hrdinovi od "dárce".
Jitra v Dženínu
Susan Abulhawa
Nádherná kniha, kterou by si měl přečíst každý. Pohled na Izraelsko-palestinský konflikt z jiného pohledu než známe. Nikdo není jen kladný nebo záporný. Jsou lidé, kteří když se ocitnou v situaci na "druhé" straně, jsou schopni se chovat stejně, jako jejich předchozí utlačovatelé. Každý má "svou" pravdu. Kdo je pachatel a kdo oběť je těžké rozlišit.
Dítě noci
Karen McQuestion
Neotřelá zápletka, napínavý děj, svižně vyprávěný příběh. Přečetla jsem na jeden zátah.
Sestry z vinice
JoAnn Ross
Celý příběh se mi moc líbil. Dát dohromady 3 ženy, které o sobě navzájem neví a setkají se až po smrti společného otce je neobvyklá zápletka. Přečetla jsem ji jedním dechem. Zhruba ve třetí čtvrtině jsem se začala těšit na pokračování, protože jsem se domnívala, že je dost materiálu pro další vývoj příběhu, a tak jsem byla trochu zklamaná překotným koncem, kdy se vše k dobrému obrátilo a vyřešilo.
Pekárna plná života
Ruth Kvarnström-Jones
Velice pěkné čtení a nejlepší je, že i když hlavní hrdinka je třicátnice, je knížka plná postav i daleko starších a velmi živých.
Ženy ze statku Falkensee
Luisa von Kamecke
"Sága", která je ohraničena 5 roky. Začátek byl zajímavý čtivý. Bylo dobré, že mezi "ženy ze statku" byly zahrnuty i chůva Hedi a zahradnice Fina. Bohužel třeba u příběhu Finy, který šlo jistě zajímavě rozvinout, se autorka rozhodla po slibném začátku o konstatování vyústění jen několika řádky. I líčení manželství Charlotty bylo zmatečné. Projevy lásky Baldura a vzápětí rozkol. Snad mi tam chyběl ten přerod. I když důvody jsou tam zmíněny. Připadalo mi, jako by zhruba v polovině se dostala do situace ještě x stránek a budu moci skončit. Určitě se z tématu dalo vytěžit podstatně více.
Děvče na ocet
Anne Tyler
Přečíst se dá, ale nepřipadá mi moc zkrocená. Vždyť celou dobu podléhá otcovu vlivu (viz jídelníček, řízení domácnosti). Takže šlo jen o vdavky. A její závěrečná také není přesvědčivá. Ale čtení rychle ubíhá. Na zahnání dlouhé chvíle fajn.
Bublinky štěstí
Helen Fripp
Příběh ženy, téměř dívky, která v době, kdy měla pouze reprezentovat muže, se pustí do nelehkého podnikání. Protivníky jí jsou nejen předsudky, konkurenti, složité vztahy v době napoleonských válek, ale i sama příroda. Ale Nicole se vždy zvedne a nejen to. Dokáže i přemýšlet o své práci a tak objeví revoluční metodu výroby, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám. Klobouk dolů!!!