makemake komentáře u knih

Každej, kdo váhá nad tím, zda Kinga vpustit do svýho života, nebo ne, nechť uchopí tuhle knížku a začne číst! Najdete v ní všechno! Není to jen bezduchej horor o šaškovi z kanálu (pojď za námi, všichni se tu vznášíme) a o zlu, který žije pod Derry (ostatně, kdo s Kingem už nějakou dobu cestuje, dobře ví, že pokud se na světě nějakýmu městu vyhnout, je to právě Derry), ale je to hlavně o přátelství děcek, co je v životě moc pěknýho nepotkalo, a kdyby je TO nespojilo, nejspíš by svý strašný životy zahodily mnohem dřív. Díky Miku Hanlone, žes ještě jednou všechny svolal a donutil je vrátit do míst, ke kterým se váže tolik (!!!) vzpomínek! Pro mě formativní knížka, která by se měla učit na školách!

9 04.03.2017

Právě počet stránek z ní dělá něco výjmečnýho - stačí jedno lidský selhání a svět už nikdy nebude jako dřív! Ta hrůza z toho, jak všichni vaší blízcí umírají, jak se všechny jistoty hroutí, vztek, bezmoc, pláč, zkáza .... a najednou ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík (no, spíš šicí stroj, ale i tak :)) - a svět je najednou jen váš. A teď si vyber, chceš bejt dobrej, nebo zlej? Uvěříš stoletý bábě, co si ještě v tomhle věku sama peče chleba, nebo charismatickýmu týpkovi, co velmi dobře ví, co dělá? Neskutečně propracovaná sága plná postav, který si zamilujete a prožijete s nimi to, čeho se vlastně všichni tak nějak podvědomě bojíme! Země je prázdná, poslední nechť zhasne. Tma.

11 04.03.2017

Jedna z prvních "Kingovek", co se mi kdy dostala do rukou! Pamatuju si velmi dobře na to, jak jsem si nadával do blbečků - číst něco takovýho v zimě, sám, na opuštěným zámku, ale - nedalo se odejít. Zlo se tady plazí dostatečně pozvolna a pomalu, ale jistě vás omotá, sváže, a vy budete ječet strachy z věcí, co se skrývají v prázdných chodbách a hotelových pokojích, kde vám pomalu, ale jistě ztrácí zdravou mysl taťka údržbář, kterej se víc, než v realitě, zabydluje mezi duchy a přízraky tak zlýho místa, že vás pod šourkem (dámy nevim kde) bude šimrat ještě dalších deset let poté, co si na knížku jen vzpomenete! Za mě plnej stav bodů, plus fiktivní šestá za to, že díky týhle knížce se pro mě King stal navždycky drogou, na kterou si vždycky najdu peníze i čas!

7 04.03.2017

Jó, holka, kdybys jen chvíli tušila, co prožiješ kvůli okamžiku vzrušení s někým, kdo už tě vlastně ani nevzrušuje, asi by sis pouta nasadit dobrovolně nenechala... Podle mě strašně nedoceněná knížka! Představa, že ležím někde, kde mě nikdo nebude hledat, sám, hladovej a žíznivej, s poutama na rukou, v noci se vzbudím a tam v rohu se krčí .... to, co se tam krčí... zvencnul bych se strachy na místě a hned! Úžasná atmoška, pro mě strach mnohem větší, než když "prci prci vo půlnoci přišlo na mě strašidlo" - protože tohle je reál, milé děti a i vám se to tam v chatě s hnusným růžovým chlápkem klidně stát může. Čtěte pozorně, ať víte, jak se osvobodit, kdyby se to stalo!
PS: Miluju tam ještě hrozně moc to propojení s Dolores Clainbornovou, další nedoceněnou knížkou - a to všechno kolem, co se semlelo tehdy při chvilkovém zatmění slunce!
Jdu si nasadit penisovej náhrdelník a dát si to ještě jednou! :)

8 04.03.2017

Zase chčije, je nevlídno a sychravo a Isserley právě usedá za volant, aby na svoje vnady (a trochu toho mimozemskýho jedu v sedačce) ulovila další pochout...pardon, stopaře, kterej tím, že nastoupí do auta, k týhle podivný bytosti, zpečetí svojí životní cestu...
Wow! Tu opico-liško-holku budete milovat a hnusit si jí zároveň. Snad aspoň zpola pochopíte její počínání, snad si s ní zažijete tu příšernou bolest předělanýho těla, tu malou radost ze spaní na posteli (když už se nejde stočit do klubíčka), kdy na malou chvíli přestane všechno bolet, snad se vám podaří prožít s ní okamžik zamilování a znechucení z lovu něčeho, co mělo bejt tak hloupý a nanicovatý (ale jak se ukázalo, ono to myslí a dokonce to tvoří!), prostě dejte týhle holce šanci! Odmění vás za to tím, že vás možná!!!! nechá nahlídnout do toho děsivýho osamění a smutku tam někde hluboko - pod kůží!

10 03.03.2017

Další oblíbenej chilan k večeři po Allende, Amupuerovi, je to právě Bolaňo. Tahle knížka není pro starý :) - tedy pro kohokoliv, spoustu z vás tu ubije už jen neskutečná tloušťka a tolik, tolik, tolik a ještě jednou tolik jmen spisovatelů a básníků, že by jeden chcíp, než se jima prokouše, ... a přesto je to skvělá četba! Tři různý styly vyprávění, tři roviny příběhu o tajemně obyčejném rádobybásníku Limovi, z pohledu mnoha lidí z mnoha zemí...vlastně jde pořád o prd (pokud se nepokoušíte proniknout do jediný zachovalý básně beze slov Césrei), ale má to zvláštní sílu! Nebudu lhát, že bych to přežvejkal nějak lehce, rval jsem se s tím jako lev třičtvrtě roku a odbíhal k jiným knížkám - ale ten čas mi za to prostě stál! Teď si dám Fabera, ať si trochu odpočinu, a pak se zase k mým "latinos" vrátím! Howg!

3 03.03.2017

Nevím, jak moc bych si knížku užil, kdybych neznal reálie a místa, kde se děj odehrává, ale tím, že je Valparaiso v Chile moje oblíbený město, kam se rok co rok dostanu za prací, četlo se mi to samo a k tomu všemu mě to moc bavilo. Fikce jako noha, ale postavená na krásných reáliích a znalosti politický situace všech socialistických a socialistům fandících zemí. Neruda je tu vylíčený přesně tak, jak si ho za léta, co se s ním postupně seznamuju, představuju. Bavilo. Moc.
PS: Pokud se v Chile omylem, nebo z nějakého důvodu zastavíte, udělejte si na Valpo čas! Fakt to za to stojí a budou se vám potom číst líp i knížky Isabel Allende a dalších chilských spisovatelů!

03.03.2017

Pořád nevím, jak se s tím vypořádat. Bejčák fajn, sexu plno, místy to i mělo vtip, Baltazar sám o sobě nostalgická píča, která proplouvá životem tak nějak lekle...jak ryba v otrávený řece Mostecký pánve. Všude kolem se něco děje a von zase čumí a dělá ty svý voči, Bejčák bejčí, tři kurvy v klíně a B. zase jenom kouká a jde si uvařit čaj. Je to zaprděnej dědek už ve dvaceti letech a takový já prostě nemám rád :). Tři hvězdičky za snahu. Doteď nechápu dělení vět, jestli je to i v originále, stejně tak jako ich a er forma, který se prolínaj tak chaoticky, jako se Baltík proplejtá životem. Nevim, znovu si to už asi určitě nedám!

1 03.03.2017

výbuch, těhule na tisíc střepů a tajemné svitky jsou na světě! Původní sarkasmus mě rychle přešel, cynická linka se velmi rychle přehoupla do mrazení a občasný kopnutí někam do slabin - jo, přesně takhle by to bylo, kdyby někdo zpochybnil onu slavnou Knihu knih! A nedejbože, měl na to i historické důkazy o tom, že Vyvolený nenesl svou bolest hrdě, že se pokálel a místo vznešených slov prosil o to, ať ho někdo probodne, páč to docela bolí! Jo milej pane autore Pátého evangelia, vzal jste na sebe velkou zodpovědnost, a za ní taky musíte zaplatit! Výtečný, čte se skvěle, má to šmrnc a nádherně to ukazuje k tomu, kam až můžete dojít, když si prostě budete stát za svou pravdou! Janišův překlad jako vždy perfektní! Vřele doporučuju i ateistům, možná hlavně ateistům, tady si na svoje rozhodně přijdou!

1 11.11.2016

neskutečná prasárna! syrový až na bůček, bratři Grossbartové jsou prostě středověkem zdecimovaný hovada. Ač je to vlastně krásně naturalistická hnusárna, pohádka pro dospělý,kde se to jen hemží čarodějnicema, bestiema, vyhřezlejma střevama, démonama, morem a špínou, čte se to hrozně dobře. Překonejete prvních pět stránek všech Helmutů, Hansů, a dalších skopčáckých jmen, ve kterých se vůbec neorientujete, ... a pak už to neodložíte! Poeticky hnusná knížka! Místy by se červenal i Bukowski a garantuju, že jste nikdy nečetli odpornější sexuální scénu - tak aromatickou a nechutnou, že si budete navždy vyčítat ten oběd, co jste před čtením pozřeli a co se vám teď snaží v podobě žaludečích šťáv vyrazit pusou zpátky ven!

1 13.07.2016

První smrt, sníh a smíření, druhá smrt, sníh a smíření, ... nejdřív jsem tomu moc šancí nedával, prostě fantasmagorie střižená červenou knihovnou...ale četl jsem do dalšího sněhu, do dalšího smíření, zemřel s vlnou, zemřel na španělskou chřipku, zemřel při pádu z okna, při bombardování - a najednou mi bylo líto, že jsem za polovinou a že se mi Ursula pomalu ztrácí. Je těžký neoblíbit si hrdinku a její rodinu (kromě Maurice, samozřejmě), je těžký neponořit se do skvěle popsaný doby a reálií provrepublikovýho Londýna a následných válek, protože ono to tak nějak samovolně funguje a baví! Vzpomeňte si na to, až zacinká zvonek ve fotografickém salonu a za pultem se na vás usměje Eva Braunová! A pak, .... sníh. Smíření....

1 13.07.2016

Tak já nevím, pořád ještě nemůžu rozkódovat, jestli se mi vyprávění Mouchy líbilo, jestli mě mělo šokovat, znechutit, nasrat, nebo jen tak probzučet kolem ucha, jako by to byla skutečná moucha. Příběh jednoho karnevalu, který pouze propojuje spoustu mikropříběhů ze života taxikáře, artisty, adoptivního syna Vousaté dámy, onanisty, ... Mouchy, co když ho naserete, vezme na vás pálku a hrozně vás zmlátí. Nevím, asi už jsem zbytečně zmlsanej a rozcapenej čtenář, ale už to tu bylo, jinak, jinde...a mnohdy mnohem líp! S poslední kapitolou jsem se "sral" snad dva týdny, vůbec jsem se nemohl dokopat dočíst to....

1 13.05.2016

Miluju tyhle knížky, kde se vlastně děje ouplný houno, ale vono to má pořád tak nějak šťávu, nebo co :)... Bydlím se slepicema, vstávám se slepicema, chodím spát se slepicema, uprostřed země nikoho, občas přijde vychcanej taťka Kettl, občas medvěd a zase slepice, občas podomní obchodník, mezitím vyřeším pár kuřomořích vejcosrážek, porodím Aničku ...a je to. Ani po letech to neztratilo šmrnc, je to milý, neskutečně vtipný...a přitom taky smutný a plný plničký sentimentu a lásky, široký jak ty nepřehlídnutelný hvozdy, ... a voní to! Trochu jako pod zemí hořící rašelina, trochu jako ty nejsladší maliny a hodně, jako kurník plnej zapařenejch slepic! Knížka mýho dětství, mý dospělosti, zrání a snad i pozvolna přicházejícího stáří!!!! PS: Holčičkýýýý poďte si pro zástěrčičkýýýýý!!!!!

19 28.04.2016

Chvilku jsem si budete zvykat na styl vyprávění - už když si kámošky přiloží k hlavě revolver, řeknete si "a do prdele, tohle bude teda zajímavá harelquinka", ...ale ono se to tak nějak začne vynořovat a zaostřovat...a najednou cestujete s Hainrichem Coudenhove po celém světě, seznámíte se s rodinou Mitsuko a tak nějak plynete a čtete a baví vás to! Pro umocnění prožitku doporučím navštívit zámek Kunštát, Hrubý Rohozec a Horšovský Týn, ...budete pak na první Japonku v Rakousko-Uhersku nahlížet trochu jinak, ... snad obdivně, snad trochu s despektem...každopádně už vám její život nebude tak úplně jedno...Matka zakladatele Panevropy si rozhodně trochu respektu zaslouží. Mimochodem, poté, co přečtete i druhou, tentokrát už faktologickou část, navštivte Poběžovice, ať vidíte taky trochu zmaru (a Mitsu namalovanou na osb desce v zatlučeném okně zplundrovaného zámku) a Pivoň - a všechno vám bude tak nějak ještě bližší....

2 28.04.2016

Koupil jsem si jí dávno pradávno, tuším ještě za cca 46,- Kč těsně po revoluci, kvůli názvu, samozřejmě, protože mě tehdy zajímalo všechno kolem duchů, záhad, minulých životů. Barrabas připluje po moři, začal jsem číst....a už jsem nepřestal. Nádherný příběh plný typických latinskoamerických reálií a nezbytného magického realismu, smutných postav, přízraků a nadpřirozených schopností, kde se mezi příběhem důležité rodiny tiše odvíjí historie Chile a rodiny nejznámějšího chilského socialisty Salvadora Allendeho. Krásná záležitost, která se čte sama! Filmová podoba není špatná, ale knížka je prostě knížka!

4 28.04.2016

Šel jsem na to s nedůvěrou, stejně jako tehdy k Lovu lososů v Jemenu - jak by člověk se zaujetím mohl přečíst knížku o něčem, co je mu neskutečně lhostejný? Kameny? Cože? Příběh geologa? Jako fakt? Hájíčku, ty ses zvencnul? Po Rybí krvi, po Selským baroku, po těch Robinsonech z jihu Čech, se vážně vrhneš na šutromán?
Otevřel jsem, dal si první, druhou, třetí...a za dvě hodiny měl hotovo! Krásný! Nostalgický, jak od tebe očekávám, smutnosmutný, odcizený, vášnivý a strašně prázdný, v díře ve dvou nebo sám...ve dne nebo v noci...a ta zima vztahu, sypkost hlíny a tvrdost horniny, nepřeberná pestrost vltavínů a dýchání nosem, to aby nenastydly průdušky...děkuju za pěkný dvě hodiny tam, mezi dalšími Robinsony stvořenými černými znaky na bílým papíře!

15 27.01.2016

Ráno jsem v 6.27 nasedl do vlaku s předčítačem, aniž bych tušil, že nečte pro mě! Báječná novelka plná skvostných nápadů - nohy jako sebraný spisy, tlusťoch o desáté, tetinčina přikázání Moč a miř! a další a další - knížka pro ty, co ještě nepřestali věřit, že štěstí je někdy blíž, než se zdá, a že se dá najít v maličkostech. Vzpomeňte na to, až budete míjet svou toaletářku! PS: Skvěle přeloženo, nechtěl bych se prát s alexandriny, co nejsou alexandriny :)

5 06.01.2016

čekal jsem na Jablko jako na Vánoce....tímžto jsem obé spojil a na Vánoce si ho nadělil. Bylo to stejný jako s Kvítkem - dveře se pootevřely a já zvědavě nahlížel škvírkou do života svých oblíbených postav! Samozřejmě jsem se nejvíc těšil na Sugar, ale mstivě a rád jsem nadzvedl spodničku nepříjemné služky Clary, smutně pokýval nad osudem nevyspalýho Bodleyho a spolu s ním znechuceně zíral na mouchu prdelní, tajně ochutnal jedno čokoládový srdíčko z Emmelínina dopisu, zvedl ze země jablko s mladou slečnou Sugar a konečně (!!!) zjistil, kam zavedl osud malou Sofii!
Co mě ale dostalo nejvíc je autorova věta na straně 153 (cituji: Chápu, jak rozčilující je dostat se jen takhle daleko a nevědět, co se stalo pak. To bych vám neudělal!) Tenhle ukrytej vtípek autora, kterej v Kvítku po tisíci stranách napsal - a už toho bylo dost, víc vám neřeknu čau! jsem opravdu ocenil a odpustil mu džihád, kterej jsem mu po Kvítku sliboval! Výbornej Janišův překlad netřeba zmiňovat - Jablko, jež mu bylo hozeno, chytil, nechal dozrát a vložil do něj svoje nepřekonatelný já! Janiš, Hrách a novicka Knapová jsou moje současný the best of překlad! :)
Ať vám Jablko chutná tak, jako mně!

10 29.12.2015

Čím jsem starší, tím mám raději knížky, co ve vás zůstanou, co jen tak nevyšumí ihned po tom, co je zavřete a druhej den už vlastně ani netušíte, co jste četli. K tomu jsem čím dál víc sentimentální a cokoliv souvisí se smutkem a vykořeněním, mě tak nějak dostává do kolen. Tady jsem byl tím pádem nejen na kolenou, spíš jsem klečel v metrový jámě smutku a pozoroval jak se vyhnanci ještě na poslední chvíli vracejí pro svoje mrtvý, berou ty ztrouchnivělý uzlíčky svý minulosti a opouštějí místo, kde se narodili a plánovali zemřít, Krásný - krásný jako bublavý zvuky hliněných píšťalek, lahodný jako ledová voda ve džbánech a poetický, jak to umí jenom Berniers.
PS: Oceňuju taky, že jsem se dozvěděl trochu víc o Drosule, kterou čtenář zná už z Mandolína kapitána Correliho!

Sudičky! Svatá rzi! Svatá Marie Khálí! - svět Nailera je světem, kde žít a přežít není jednoduchý. Když náhodou přežije další pracovní den v rezavém potrubí mrtvého tankeru, ještě to neznamená, že přežije vztek svého zfetovaného otce. Každodenní boj o život ve světě, kde by nikdo z nás nevydržel ani půl dne, ale který každý z nás vědomě pomáhal budovat, okořeněný maličkou nadějí, že by jednoho dne mohlo být všechno jinak...dlouhá cesta, útěk a snaha začít jinak - to, a ještě mnohem víc, jsou Prachožrouti. Čtěte - a s každou další zbytečnou vanou plnou vody, s každou cestou v autě, kde sedíte sami a emise vesele jedou, myslete na to, že Nailerův svět jsme vytvořili svojí hloupostí a nenažraností právě my!

2 04.06.2015