ludek7426 komentáře u knih

Nejvíce temná a pesimistická kniha ze světa XXII.století bratrů Strugackých.Je to taková zvláštní odbočka v celé sérii,nenajdeme zde žádné z oblíbených témat předchozích i následujících knih.Začátek je ještě povědomý,výzkum a osidlování cizí planety,využívané k experimentům .A najednou zde máme bezvýchodnou situaci,bez řešení a bez naděje.Bezohledné vědecké pokusy se vymknou z kontroly a lidé jsou postaveni před síly které nejsou s to zvládnout.Děj se sice odehrává na planetě Duha,ale je jasné kam autoři míří.Strachy a nebezpečí tehdejší doby- atomová válka,bezohledné drancování zdrojů,experimenty probíhají bez ohledů na důsledky ,chaos ve všem,od zásobování až po vedení,navzájem soupeřící frakce vědců.
Ve finále uniknou jen děti,možná že to měla být symbolika nového začátku,jak pro lidstvo,tak pro autory,jejichž tvorba se postupně přesouvala někam jinam.

12 23.12.2020

"Ráno mne pořezalo jako ostřice..
.... To ráno bylo jako pro mne vyryté
větvičkou jívy v mědi."

Poezie která mi zazvoní někde hluboko uvnitř, nádhera.

12 26.07.2020

Po spoustě let jsem se znovu pustil do série Nadace velkého klasika science fiction Isaaca Asimova. Bylo moc příjemné zase se začíst do příběhu, psaného v době, kdy bylo samozřejmé, že věda a technika nakonec vyřeší všechny krize a vyvedou lidstvo ke hvězdám. Do světa, kde domovem bude celá galaxie, a skromná planeta, odkud lidstvo vzešlo, bude téměř zapomenuta. Tady se čas a historie měří na celá tisíciletí, události předpovězené psychohistorií se neodvratně vyplňují, a ti co si v chaosu upadající říše uchovají znalosti a vědomosti, budou noví vůdcové.
Něco z toho se dnes už může zdát trochu naivní, celý směr vývoje lidstva nakonec vždy záležel na rozhodnutí jednotlivců... ale přesto, Asimov byl velký vizionář a číst a přemýšlet nad jeho příběhy je potěšení.

12 07.07.2020

Před lety jsem stál v muzeu v Oslu na palubě Nansenovy lodi Fram, hned ve vedlejší hale jsem obešel menší a jakoby nenápadnou Amundsenovu loď Gjoa. Loď která jako první proplula Severozápadní cestu. Z muzea které obklopuje obě slavné lodi jsem se nemohl odtrhnout, tam jsem se také poprvé seznámil s tragickým příběhem Franklinovy expedice. Palinova kniha je příjemná pocta Franklinově vlajkové lodi Erebus, a všech kteří se na ní plavili.
Lehce psaný příběh lodi a lidí na ní není podrobný historický popis všech událostí, Palin se spíše snaží zobrazit život v době velkých objevitelských výprav. A když vás to chytne, doporučuji třeba výbornou historii dobývání Arktidy The Arctic Grail od Pierre Bertona. A nebo životopis kapitána Terroru- Captain Francis Crozier :Last man standing? od Michaela Smithe.
Škoda jen špatně zvládnutého překladu odborné terminologie do češtiny, ale jinak se kniha čte sama.

11 03.09.2020

"V hloubi tajgy jsem se změnil. Pobyt na jednom místě mi přinesl to, co už jsem nenacházel v cestování. Genius loci mi pomohl ovládnout čas."
Vystoupit z koloběhu všedních starostí a strávit půl roku na břehu Bajkalu, ve společnosti spousty knih, dvou štěňat, sýkorek, medvědů a občasných návštěv sousedů. Zpomalit běh času a naučit se žít v přítomnosti, na hraně mezi vzpomínkami a očekáváním.
Hledat štěstí cestováním po celém světě a nakonec ho najít pobytem na jednom místě. Na místě kam se člověk chce zase vracet.
"Opustil jsem hrobku města a šest měsíců žil v chrámu tajgy. Šest měsíců jako celý život."

11 28.08.2020

Spíše než strohým výčtem faktů a letopočtů zde Zweig nahlíží na život a smrt Marie Stuartovny z lidského pohledu,vykreslí její charakter i to co ho formovalo od dětství. Skotská královna byla člověk se všemi svými chybami a špatnými rozhodnutími. Za které také zaplatila. Stejně živě a zajímavě je podána i Alžběta Anglická její největší protipól. Tato srážka dvou vůlí v tak pohnuté době ani nemohla skončit jinak.
Celá kniha na pomezí biografie a historického románu je skvěle zpracovaná, autor si dal spoustu práce aby z historických pramenů oživil historické postavy,jejich charaktery i motivy jednání. Ať už to bylo ve skutečnosti jakkoliv, tady vychází jako morální vítěz Marie Stuartovna.

11 10.07.2020

Perfektní příběh. Moc se mi líbilo rozložení děje do časových rovin, které se na konci krásně složily dohromady. Příběh který se od začátku pomalu a líně odvíjel dopředu, jako stromy tajgy za okny vlaku jedoucího po Sibiřské magistrále. Tempo vyprávění postupně zrychlovalo, krajina i lidé potemněli až do očekávaného, ale přesto drsného a dechberoucího finále.
A nakonec, kdo z nás by se se nechoval stejně zaslepeně a naivně jako Hablund, kdybychom vystoupili z vlaku na nádraží v Charyni a s očekáváním se rozhlíželi okolo sebe?

11 04.07.2020

Věděl jsem, že tahle kniha bude bolet. Mám to tak se všemi autorovými romány. Vždy mne praští přímo mezi oči svým drsným a velmi často krutým popisem reality. Ber a nebo nechej být.
Vždy vydržím až do konce, a Krvavý Poledník se mi odměnil poutavým příběhem, velkolepými popisy krajiny - ve spoustě pasáží jsem se vracel na začátek a četl pořád znova, a hlavně nezapomenutelnými hrdiny. A je jedno, jestli to jsou ty hlavní postavy- Kluk, Soudce, Glanton, nebo spousta vedlejších postaviček. Všichni dospěli ke svému, většinou neradostnému a krutému konci. A konec celého románu je přesně takový, jaký mám rád. Nejednoznačný, otevřený - můžete nad ním přemýšlet ještě hodně dlouho,protože autor vám to neulehčí a nevodí vás za ruku.
Celé to určitě bude mít svoje zastánce, kteří budou nadšeni, i odpůrce. Asi to je to nejlepší co může román potkat.
Za mně skvělé.

11 06.06.2020

Hodně zajímavá kniha o upevňování moci sovětského státu na samé jeho periferii, v arktické oblasti poloostrova Čukotka. Těžko říci jestli organizace školní docházky a vůbec celá změna života původních obyvatel Čukčů probíhala takovým v podstatě idylickým způsobem jako je popsáno v knize. Zřejmě ne, je to cítit i z popisu odporu domorodých šamanů k zavádění nových pořádků, včetně střelby na učitele a podobně. Také otázce alkoholismu se autor úzkostlivě vyhýbá, i když z jiných popisů života na severu je zřejmé že obchodníci s kožešinami a carská vláda tento spolehlivý prostředek k ovládnutí domorodců používaly ve velkém.
Na druhé straně je tady spousta krásného vyprávění o životě v Arktidě, od rodinného života až po lov. Zaujal mně že i tady se evropané, kteří byli vysláni na daleký sever, nakazili krásou Arktidy, a pravidelně se vraceli zpět. Celkově moc příjemné a poučné čtení, pokud si odmyslíte nezbytnou propagandu, danou dobou kdy byla kniha napsána.

10 18.10.2020

Dočteno, a román byl úplně jiný než jsem čekal. Drsný a syrový styl vyprávění, obzvláště v první části knihy. Těžký život autora jako kluka z chudiny, první světová válka, revoluce, potom občanská válka, boje s Poláky. Četlo se to jedním dechem, i druhá část, kde autor vypráví budování nového státu, které probíhalo v pro nás zřejmě už nepředstavitelných podmínkách. Když odhlédnu od všudypřítomné ideologie, je to velmi dobře napsaný a poutavý román, příběh silné vůle. Věřil autor všemu, o čem psal, až do své smrti v roce 1936?To už se nedozvíme.

10 31.05.2020

Po famózním Posledním Světě tu máme další Ransmayrovu alternativní historii. Příběhy poražených i vítězů, ve světě kde šly dějiny jinou cestou. Město, odříznuté a napůl zapomenuté ve vysokých horách, společnost které jsou upřeny všechny výdobytky techniky , lom kde byl za války koncentrační tábor a především lidé. Ať už opravdoví viníci, nebo jen váleční invalidé, jejich potomci a také ti co zde trpěli a vrátili se. Ti všichni zde zdánlivě nekonečně čekají, až přijde změna. Pod dohledem Psího krále, ve stínu hor, naděje má jméno Brazílie. A tam také všechno dospěje až k hořkému a nevyhnutelnému konci.

9 23.03.2023

Tyto tři povídky z pravěku sci - fi jsem oprášil po dlouhých letech, abych si připomněl jak si autor vedl v porovnání s mým oblíbeným H. G. Wellsem. A laťka je nasazena opravdu vysoko, Rosny byl vizionář a spisovatel s obrovskou fantazií a představivostí. A psal naprosto moderní sci - fi. Povídky Xipehuzové (1887) a Jiný svět (1895), nám přinášejí téma anorganického života popřípadě prolínání našeho světa s jinou dimenzí. A Smrt země (1910) je absolutně úžasná dystopie, pochmurná a temná, četl jsem se zatajeným dechem a celou dobu jsem si musel připomínat, kdy tohle dílo vzniklo. Knihu hodnotím jako celek, první dvě výborné povídky završuje famózní Smrt Země, tudíž nejvyšší hodnocení.

9 31.01.2023

(SPOILER) Začíná hon na člověka.Druhý díl série Maxim Kammerer je oproti akčnímu Obydlenému ostrovu mnohem více zahleděný do lidského nitra,klade spoustu znepokojivých otázek.Otázek na které nenachází odpovědi.Mají elity právo rozhodovat o životě člověka? O tom jaký bude jeho osud? A když se věci vymknou zpod kontroly,odstraní problém zároveň s člověkem?
Také u Strugackých oblíbené téma progresorství je zde postaveno zcela naopak než právě v Obydleném ostrově.Lidé ze Země berou jako samozřemost postupné a nenápadné ovlivńování a postrkování jiných civilizací v jejich vývoji.Když se objeví sarkofág a možnost že bytosti z něj narozené budou ovlivńovat jako trojské koně Poutníků život lidské rasy,zavládne zděšení.Také mne vždy potěší myšlenkové propojení s románem Blade Runner."Jen androidům je přece zakázáno žít na zemi".
Zářivá a optimistická budoucnost světa Strugackých v Brouku v mraveništi potemní a posmutní.A čtenář dostane jeden z klenotů sci fi literatury,stačí pozorně číst a přemýšlet.

9 18.09.2020

Druhý díl série o pomíjivosti všech velkých říší. Dosáhnou svých hranic a zhroutí se. Jejich následovníci a dobyvatelé se postupně stanou přesně těmi, které porazili.
Asimov popisuje pád impéria trvající stovky let, příběhy lidí které posunují děj dopředu se střídají, možná i proto chyběly v prvním dílu více prokreslené charaktery postav.
Ve druhé knize je to jinak, po celkem klasické úvodní části, kde je další krize Nadace opět sama vyřešena neúprosnými zákony psychohistorie, přichází část druhá. A tady nám Asimov na smutném a temném příběhu Mezka přináší živé postavy, které se s dějem vyvíjejí a o které se můžeme bát a fandit jim až do očekávaného a mrazivého konce.
Výborný druhý díl v sérii která si svoji pověst klasiky plně zaslouží, ten příběh má mnohem víc věcí k zamyšlení, než se na první pohled zdá.

9 05.09.2020

Na knížku jsem se chystal už hodně dlouho. První dva díly ságy rodu Melechovů jsem přečetl jedním dechem. Román který se zaryje do paměti a nutí mně stále o něm přemýšlet. Krásné a smutné. Lidské. Nemá smysl se tu dlouze rozepisovat o ději, přečtěte si ten příběh sami, nebudete litovat. Těším se na další dva díly.

9 31.05.2020

Kdysi, v roce 1992, povídka Les kostí byla mým prvním setkáním s dílem Roberta Holdstocka. Byl to tehdy pořádný šok, a velkou sílu to má i teď. Povídka napsaná jako prequel série Les mytág. A je z té série pořád moje nejoblíbenější. Ostatní povídky v knize se světem Ryhopského lesa nesouvisí, ale rozhodně stojí za přečtení. Hlavně úvodní Země a kámen, nebo Chlapec který překonával peřeje. A mrazivá Silvering.
Vřele doporučuji... a velká škoda že Robert Holdstock už toho více nenapíše.

9 30.05.2020

Řečeno slovy autora "Bylo to všechno náramně smutné. Ale bylo to také náramně krásné." Moje první a nejoblíbenější kniha od Vonneguta.
Příběh který si bere sci fi jen jako kulisy k mnohem hlubším myšlenkám. A konec, který mne vždy rozebere na kousky.

"Nikomu nezůstane jeho podoba." Cesta do exilu posledního světa, který může být stejně dobře světem prvním. Čas i svět se točí ve spirále, lidé se mění v kameny, vlky nebo ozvěnu a to celé je úžasná pocta Ovidiovým Proměnám.

8 19.02.2023

Tři hvězdičky za krásné fotografie, jinak mně tento cestopis ze známého treku kolem Annapuren příliš neoslovil. Ale to není chyba autora, prostě mi v srdci a duši více zní jiné příběhy z hor. Do hor si také chodím hledat klid a cestu do sebe, ale neustálé popisy, jestli je k dispozici wifi, jestli se dá připojit k facebooku, nabít laptop, to vše před čím na horách utíkám tady bylo neustále přítomno a při čtení mi vyloženě vadilo.
Pokud ale hledáte alespoň malé nahlédnutí do života v exotickém Nepálu, doplněné úžasnými fotkami, je tahle kniha přesně pro vás.

8 17.11.2020

Původně jsem si tuhle sbírku povídek sehnal kvůli Cestě na Amalteu, abych si doplnil své oblíbené Strugacké v papírové podobě.
Ale překvapilo mně jak kvalitní a čtivé jsou zbývající povídky. Samozřejmě začátek šedesátých let je tady poznat, jenomže pro pravověrné hard sci fi mám slabost. Takže se dočkáme manipulace s lidskou myslí, skoro srážky s planetou použitou jako evakuační kosmická loď, výborné studie života ve zrychleném čase, únosu emzáky, a i na ten Tachmasib dojde.
Knížka kterou hodnotím subjektivně dost vysoko, protože přesně s takovými příběhy jsem se ke čtení sci fi kdysi dostal. Prostě příjemné nostalgické počtení.

8 22.10.2020