lucie.zajickova komentáře u knih

Není to lehká kniha, ale o to více vás zasáhne. Mně dokonce stála za 60 stran ručně psaného epilogu :) https://luciezajickova.cz/blog/kolik-lidi-je-potreba-k-napsani-epilogu

Autorce díky za spolupráci a Běsu s Malinkou všem doporučuju ke čtení.

5 11.02.2019

Bylo to někdy kolem Dešťové hole, když mi Jirka Hájíček poslal do mailu první haiku. Ale ten útlý ohmataný diář, který mu dělá věrnou společnost ve vlaku i při ranním šálku earl greye, jsem ho uviděla otevřít až na besedě v Mahenově památníku. S nápadem přepsat básně z diáře do opravdové básnické sbírky přišel o rok a půl později redaktor Hosta Martin Stöhr: „Vánoční bibliofilie. Bude to krásný.“ Když jsem pak Jirkovi vylíčila nápad o růžovém pauzáku na přebal, s Martinem usadila poslední báseň a v tiskárně odsouhlasila barevnost ilustrací Matěje Lipavského, haiku bylo na světě. A bylo to krásný.

5 11.02.2019

Nebyl to pro mě ten typ knihy, který vás na začátku chytne a nepustí, dokud ho během jednoho večera nedočtete. I přesto v myšlenkách zůstává dlouho. Dávala jsem si pauzy, vstřebávala emoce, které na mě prostřednictvím svých postav autorka chrlila, a když jsem se ke čtení vrátila, užívala jsem si půvabné slovní obraty, přirozeně vystavěný děj a především lidskost. Ta z příběhu sálá od začátku do konce, vzbuzuje ve vás povědomou nostalgii a nutí přemýšlet... Bravurně napsaná kniha, kterou podtrhuje výtečný překlad Viktorie Hanišové.

8 01.06.2016

Gaimanova bezbřehá fantazie mě dostává a pokaždé mi vyrazí dech. Zbožňuju ten jemně černý humor, který odhalí jen oko dospěláka. Samozřejmě, oproti Nikdykde je Kniha hřbitova daleko pohádkovější — ale o to kouzelnější... A zamilovala jsem se do Silase.

4 26.05.2016

„Já chci svět, kterej je čistej, a středobodem jsi ty a kolem ostatní čistý věci, láska je čistá, kameny a jejich moc, příběhy a myšlenky, který někdo sepsal a kterejm věřím, geologickej čas a přírodní zákony…“ Skoro jako by čistota Pavlova světa prosákla do jazyka, kterým Jiří Hájíček vystavěl tento dramatický příběh přátelství, lásky a zrady. Děj plyne tak živě a přirozeně, až se zdá, že při noční dobrodružné výpravě za vltavíny sedíte na zadním sedadle Kačmarova auta. S Pavlovou dívkou Karolínou prožíváte narůstající zklamání i to, jak se Pavlova sběratelská vášeň pomalu mění v gamblerskou posedlost bourající nejen jeho vztahy, ale i vlastní identitu. A je to právě Hájíčkova schopnost věcně a střízlivě zachytit běžné okamžiky, díky které jsou Zloději zelených koní příběhem dotýkajícím se každého z nás.

14 03.05.2016

Kdo knihu odložil po první povídce s tím, že je to blbost, udělal chybu. Je plná zajímavých myšlenek — a ten, kdo umí číst mezi řádky, si odnese zážitek mnohem větší než pár příběhů o buzíčcích.

"Podle mě nemá cenu furt myslet na to špatný, co se kdysi dávno stalo, na to, co nedobrýho mi někdo udělal před desítkami světelných let. Myslím, že kdybys nenechal spát minulost a pořád se v ní pitval, že by to dost negativně ovlivnilo tvoji přítomnost. A hlavně budoucnost."

2 09.06.2014

Mráz běhající po zádech. Temná zákoutí a pavučiny. Děsivé a zároveň divně roztomilé postavičky, které byste potkat nechtěli. Sychravé dny a postavy mizející v mlze. Knoflíky místo očí. Koralina. Pět hvězd.

4 03.06.2014