lordes7975
komentáře u knih
Tanečnice, věc názvem Sined
Ondřej Netík
Díl, který nejvíce pracuje se Sněním, bude asi obtížné se v něm orientovat, pokud jste nečetli první dva díly- nedokážu si představit číst jej samostatně.
Je to „dospělý díl“, snění je kruté a bezohledné a v tomto duchu autor zachází i s postavami - na chvíli se (tuším) dostanou i do Netíkova nejpokroucenějšího světa chrámu Triád.
Ilustrace jsou jako vždy půvabné a konec otevřenější než jak by bylo čtenáři uvyklému velké fantasy milé.
Trilogie Sanatoria rozhodně není pro každého, pokud s ní chcete začít, zkuste napřed Kejklíře léta - jsou ze stejného světa a mnohem příčetnější. Pokud máte naopak trilogii přečtenou a marně hledáte co dál, na webu Mysteria je (nebo alespoň byla) k sehnání nevydaná kniha Chrám Triád. Ta je ještě pokřivenější než Sanatorium.
Meluzína, dívka jménem Ema
Ondřej Netík
Kniha velmi volně navazuje na Zeleného skřítka, je tedy možné ji číst i bez znalosti „prvního dílu“. Sen je zde vysvětlen méně podrobně, zato názorněji, a znovu se zde setkáme s některými již známými postavami.
Na rozdíl od Zeleného skřítka mi dospělejší a sebevědomá (arogantní) Meluzína nepřirostla k srdci (postava, ne kniha). Její příběh je i tak poetický, kouzelný a s hořkosladkým koncem- ještě o něco otevřenějším, než jaký má Zelený skřítek.
Trilogie Sanatoria rozhodně není pro každého, pokud s ní chcete začít, zkuste napřed Kejklíře léta - jsou ze stejného světa a mnohem příčetnější. Pokud máte naopak trilogii přečtenou a marně hledáte co dál, na webu Mysteria je (nebo alespoň byla) k sehnání nevydaná kniha Chrám Triád. Ta je ještě pokřivenější než Sanatorium.
Hříšky bílé lišky
Ondřej Netík
Hříšky bílé lišky nejsou zasazené do světa snu (varování pro ty, co by si rádi přečetli něco dalšího) a je to mírně erotická kniha - ne pohádky pro úplně malé děti (to ale snad prozrazuje už přebal =).
Práce s jazykem jako vždy kouzelná - fakt, že si postavy jednající s liškou neuvědomují specifičnost jejího jazyka může být pro čtenáře zprvu mírně matoucí.
Kejklíři léta
Ondřej Netík
Asi nejněžnější kniha od Netíka, kterou je možné sehnat.
Stále se pohybujeme mezi snem a fyzickou realitou, děj celkem svižně odsýpá na kouzelně poetickém pozadí, kterému spíše porozumí člověk, který už předtím četl něco ze světa snu (stačí Zelený skřítek). Sen je tady vysvětlen mnohem něžnějším (lidštějším) způsobem, než v trilogii.
Na závěr- neskutečně mě mrzí, že nevyšly (a nevypadá to, že by měly vyjít) další 3 díly z tohoto světa.