Litocha komentáře u knih
Vlastně nevím, co si mám o téhle knize myslet. Čtení už jsem málem vzdala, hrdinka pro mě byla svojí pochybnou morálkou, zahleděností do sebe a rádoby filozofickými úvahami jen těžko snesitelná, ani Evan mě nijak neuchvátil, působil na mě jako slaboch. Navíc nemám ráda knížky s vševědoucím vypravěčem, takže časté odkazování na to, co se teprve stane, a hodnocení popisovaného mi pilo krev. Taky mě iritovalo, že překladatel ani ten, kdo dělal korektury, očividně nemají ani tušení o správném skloňování zájmena já. Nejzajímavější postava byl jednoznačně Wesley.
Postupně se ale něco zlomilo, asi jsem si zvykla. A přestože mi byla Maise pořád nesympatická (a navíc s dost pochybnou morálkou) a ani konec mě nijak neokouzlil, určitou poutavost a ambice knize nelze upřít.
Tenhle díl se podle mě tolik nepovedl. Ano, Milerovy obrázky jsou i tady kouzelné, ale Žáčkovy básničky mě tentokrát moc nezaujaly. Čekala bych, že do básniček zakomponuje více předmětů dané barvy.
V málokteré knize téhle série jsou oběť i vrah tak nesympatičtí a vyšinutí. To ale nic nemění na tom, že i nejslabší kniha série (a netvrdím, že právě tahle je nejslabší) je pro mě zajímavější než většina autorčiných romancí ze současnosti, zvláště těch z poslední doby.
Stokrát omleté téma, halda klišé, totální překombinovanost a nereálnost, hlavní hrdina sobecký, nadržený hajzlík (já jsem holt nikdy neletěla na zlé hochy, a tak nedokážu pobrat, co je na feťákovi a opilci, který většinu času vzdychá po své bývalé a ke své (rádoby) současné se chová jako ke kusu hadru, přitažlivého) a fakt nepovedená obálka dávají dohromady knihu, která okamžitě vyvane z hlavy. Naštěstí.
Popravdě mě knížka moc neuchvátila. Přeložené básničky občas dost škobrtají a ani vizuální stránka mi moc nesedla – letadla s očima působí na rádoby encyklopedii dost infantilně. Ve výsledku je to takový kočkopes – ani naučná knížka, ani příběh. Pro prcky znám mnohem lepší knížky o dopravě.
Vtipný nápad, ale zasloužil by si lépe propracovat. Takhle je to zábavná jednohubka.
Pořád u mě vede Pouť, ale ani divadelní příběh nezklamal. Do detailu dovedený dům s myškami přímo vybízí k tomu, aby se ke knížce čtenář vracel, protože je pořád co objevovat.
Knížka mě zvlášť nezaujala. Jednoduchoučký příběh, krásné ilustrace. Ale ta 3D obálka mě neoslovila.
Z některých básniček mě mrazilo, některé podle mě dost přesně zachycují pocity dospívající holky (přestože autor je muž), ale jiné na mě působily banálně - hodně to asi bylo kvůli mnohdy laciným rýmům. (Dost čtenářů asi dává Tulikrásce přednost před podobnými knížkami Nahej v trní a Big beat a aritmetika, ale u mě na celé čáře vede Lukešová.)
Zpočátku jsem byla z Emmy nadšená, protože se jevila jako asertivní osoba se smyslem pro humor. Bohužel se z ní postupně stávala natvrdlá sebestředná nána. Děj se vlekl, postavy působily mnohdy jako karikatury a po slibném začátku mi pak velká část situací ani nepřipadala vtipná. Další věcí jsou ty pitomoučké básničky - budu ale doufat, že se na nich podepsal překlad. A začínám být alergická na postavy, které se prostě nedokáží vyžvejknout.
Jednoduché, veselé čtení s několika hravými nápady o skupince školáků, kteří se skamarádili s malým mamutem. Okouzlily mě ilustrace.
Říkanky mi připadají o něco méně povedené než u bagristy. Knížku jsme přečetli v čekárně u lékařky a na chvíli nás zabavila, žádný zázrak to ale není a doma mi chybět nebude.
Veselá knížečka s opravdu minimem velice jednoduchého textu, ale samotná pohádka je tak trochu "o ničem" (za to samozřejmě tvůrci nemohou, možná ale mohli vybrat zajímavější pohádku), takže pro jen trošku odrostlejší děti už není moc zajímavá. Ze tří knížek, které z téhle edice máme, je tahle u nás zdaleka nejméně oblíbená. Existují i povedenější ztvárnění klasických pohádek.
O chlup lepší než letadýlko, ale jinak je to stejné. Ilustrace mě neoslovily, ze tří(!) čtyřverší se mi líbí jen jedno a opravdu má smysl vydávat knížečku se šesti stranami?
Žádné nadšení se nekoná. Veršovánky jsou neobratné (opravdu to přebásnil Černík?), vizuální stránka se mi nelíbí (a není si tam moc na co ukazovat) a tři čtyřverší na šesti stranách je na knížku teda zoufale málo.
Měla jsem z téhle série v ruce ještě letadýlko a vláček - tenhle díl je nejpovedenější, co se týče veršů, jinak ale mé výhrady přetrvávají (nelíbí se mi ilustrace, knížka má jen několik stránek).
Jednoduchým jazykem sepsané známé pohádky jsou doprovázené pěknými ilustracemi, takže i dvouleté prtě si je oblíbí. Vzhledem k jejich nevelkému rozsahu snese rodič i opakované předčítání (kromě úmorného Kohoutka a slepičky). U nás osvědčily jako čtení před spaním. Sice bych ocenila, kdyby byly některé pohádky nahrazeny jinými, ale celkově se u nás jedná o oblíbenou knížku, která je díky tvrdým stranám i poměrně trvanlivá.
Některé říkánky nejsou nejzdařilejší, ale náš prcek si je i tak nechává číst pořád dokola. Bagr je teď zkrátka v kurzu.