LisaBella
komentáře u knih
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Tak nějak jen povídka přečtená za slabé dvě hodinky. Příběh silný a velmi pravdivý, ale i já se zařadím k těm, kteří nebyli tak uchváceni jako jiní..
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Příšerně příšerně smutný příběh. Chvílema jsem dokonce brečela. Nejsem na to moc pyšná, ale osud dvou sester je dechberoucí, autentický a velmi těžký. Začetla jsem se a nebýt toho, že jsem si musela dávat emocionální pauzy, přečetla jsem celou knihu bez dechu.
Zabiják
Émile Zola
Za přečtení Emile Zola zcela určitě stojí. Má osobitý styl, který není zrovna nejjednodušší, jsou pasáže, kdy čtenář přeskakuje řádky, protože tuší, že se na nich nic zajímavého nedočte. Ale jsou pasáže, které jsou (dle mého názoru) přílišně zkrácené, stručné - odbyté. Gervaisin život je chvílemi tak klasický, že byste si řekli, proč o ní psal. Ale komplexní pohled na celou knihu je jasný vzkaz. Přečtěte si ji. !Spojler - když jsem dočítala poslední stránky a zavírala knihu, měla jsem v hlavě jedinou myšlenku: "Do *rdele, žádný dobrý konce nejsou..."
Příšerné příběhy strýce Montaguea
Chris Priestley
Povídky jsou zprvu zdánlivě dětské a infantilně hororové, ale s každou další povídkou čtenáře kniha polyká naléhavěji a naléhavěji. A pak si jeden uvědomí, že mají velmi hlubokou pointu. Určitě doporučuji nebojácným dětem i zvědavým dospělým.
Drahá ženo
Kimberly Belle
Dlouhou dobu mi trvalo, než jsem se ke knize dostala. Stále jsem měla spoustu důvodů, proč ji neotevřít. Jednou nebyla správná nálada, jednou jsem neměla čas, jednou jsem měla lepší kousek ...
Je fajn, že jsem se k tomu konečně dopracovala. Velmi příjemné čtení. Přečetla jsem v podstatě za čtyři hodiny, na jeden zátah. Nechtělo se mi knihu odkládat. Zprvu lehce zmatené, ale velice rychle se začtete. Je to skutečně thriller, od začátku je zřejmé, co se stalo a příběhem se na jednu stranu objasňuje, na druhou pokračuje... Přesně od strany 183 jsem přesně věděla, co se stalo. Ale i tak jsem dočítala zcela zaujatá a nedočkavá konce. Příběh tří postav, prolínající se dějové linky, lehce i časové linie. Příběh o ženě, která se potřebovala zbavit tyranského manžela. A udělala to velmi chytře.
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Musím připustit, že i přesto, že nejsem fanynkou BAP, že jsem se do knihy trochu donutila, protože ji doporučovalo tolik lidí a že jsem otevírala knihu s jistou skepsí, dostala jsem nakonec nálož dobře napsaného psychothrilleru s maličkou kapičkou romantiky. Ano, po dočtení jsem spokojená. První kniha od autorky, která mi nepřišla jako vyložená ztráta času.
Společenství
Bentley Little
No jak to popsat...
Od Bentleyho Littla to byla první kniha. Samozřejmě. Děj byl z velké části velmi ponurý a depresivní. Umřelo tam pár lidí, u kterých bych nějak nečekala, že umřou (asi jsem naočkovaná svými psychothrillery a myslím si, že se to nakonec všechno vysvětlí a ti, co se ztratili, se zase najdou...). Psychologický nátlak na hlavní hrdiny se lehce přenáší na čtenáře, což je velkou devizou spisovatelova umu. Konec je hrozný, ovšem k danému žánru naprosto vyhovující, proto ho nebudu hodnotit tak subjektivně, jak to mívám ve zvyku, ale přenechávám část lehkého sarkasmu na pozadí.
Společenství je přesně ten typ psycho-hororu, který si chcete přečíst. Lidi tak nějak fascinuje téma kultu, uzavřených komunit, sekt a je-li to Váš šálek kávy, knihu si kupte a přečtěte. Jednak tím podpoříte autora, od kterého si chcete přečíst více děl a jednak nákupem knih společně utlumíme potřebu knižního trhu zvedat ceny tak, jako se to děje dnes všude kolem nás...
Sekta
Martin Goffa
Martin Goffa si mne získal Vánoční zpovědí. Tak zajímavý a zároveň reálný příběh jsem od neznámého autora nečekala. Pár dalších knih jsem od něj ještě podstoupila, ale bylo to spíše jako na houpačce - jednou dobré, pak zase moc ne.. Až jsem narazila na Sektu. Pro mne zajímavé a velmi přitažlivé téma. Těšila jsem se. Ale za moc to nestálo. V podstatě se nic nedělo hodně dlouhou dobu, pak něco málo a skončilo to předvídatelně a žalostně. Nebýt toho, že MG je schopný příběh odvyprávět poměrně čtivě, pravděpodobně by mne ani moc nezajímalo, jak to celé dopadne.
Matčina panenka
Abby Davies
Celkem jsem se těšila na poměrně zajímavou zápletku. Knihy, ve kterých jsou jasně zřejmá sociální dramata, mne velmi lákají. Také tentokrát tomu tak bylo. Prvních pár stran bylo velmi zneklidňujících a příběh si mne vtáhl jako kuřák vdechne kouř z cigarety. Postupně se ale děj rozvláčněl a já byla pozvolna vypouštěný dým, který se rozplynul ve vzduchu a nezůstalo po něm nic, než rozpačitý pocit otupělosti a nespokojenosti.
Nyní se hodlám pustit do Kultu. Hodnocení je povzbudivější. Snad uspokojí můj hlad po hutném smysl dávajícím příběhu.
Memento
Radek John
Říkám to všem a říkám to stále a pořád dokola - většina knih by se prostě měla číst jen jednou. Obvykle se totiž stane, že vzpomínky, které na pocit z knihy máte, dalece předčí její obsah...
Hospodyně
Natalie Barelli
Hospodyně byla poměrně čtivá. To ovšem málokdy bývá zásluhou autora, pokud nečtete knihu v originále. V tomto případě patří velká pochvala Jolaně Navrátilové, která mne ohromila, jak parádně se úlohy překladatelky tentokrát zhostila.
Trocha spoileru... Nejde o to, jaký život ve skutečnosti máte, podstatné je, jak vás vidí ostatní. Motto, podle kterého bezpochyby žije Claire. Je zahořklá, protivná, sarkastická, namyšlená a trochu hloupá. Jedna z mála knih, kde hlavní hrdinka nevzbuzuje sympatií ani co by se za nehet vešlo. Naopak, začala jsem trochu fandit Hanně. Co trochu. Byla to moje favoritka. Byla přesně taková, jaká se zdála být. Uznávám, že konec je překvapivý a zajímavý, ale že by mě to vystřelilo z trenek, to se fakt říct nedá.
Přežít nebo zemřít: Manuál pro přežití ve zlých časech
Aleš Přichystal
No... UUUUFFF ... To byla hrozná knížka! 98% všeho, co je tam sepsáno, normální průměrně inteligentní člověk ví. Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že jen někdo sedl a sepsal obecné věci, aby vydělal pár korun. Rozhodně nepomůže, nevysvětlí, nenaučí a co nejhůř - nevyplatí se vůbec koupit.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Rozhodně doporučuji si knihu přečíst. Dokonce bych řekla, že i jako jedna z mála knižních předloh se s filmem dá rovnat. Strhující příběh mladé ženy vás vtáhne a nepustí. Styl, kterým je kniha napsaná, je velmi podmanivý a nevtíravým způsobem vám zaleze pod kůži. Dnes už všude ve výprodejích za bezvadnou cenu. Žádný milovník zajímavé četby ji ve své knihovně neměl postrádat - je to zase něco trochu jiného.
Nana
Émile Zola
Nana jako modla všech mužů. Nana jako nestoudná děvka, která se prochází po hlavách pařížanů a vlastní tíhou drtí vše, čeho se dotkne. Tak by se dala shrnout celá kniha. Zola je dobrý autor, ovšem zdá se mi příliš jednotvárný. Jeho knihy jsou psané jako přes kopírák a jak čtete jednu za druhou, říkáte si, že by se vše dalo shrnout do krátké povídky. Příběhy jsou zajímavé, poutavé, celkem čtivé (po nějaké době si člověk zvykne na styl, jakým je kniha psána), ale zbytečně rozvleklé stále stejnými frázemi. Osobně jsem si koupila přímo knihu z nakladatelství Omega a mám chuť ji opravit a poslat zpět. Tolik překlepů jsem nepotkala ani ve stopadesátistránkových harlekýnkách. Je to ostuda.
Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
Jsem poněkud v rozpacích. Rozhoduji se, jak hodnotit... Nemám moc v oblibě ich formu, v níž je i tato kniha psána, je to obvykle přehršel dojmů a pocitů. V tomto případě je to násobeno a o to hůř, že samotná hlavní hrdinka je neurotická, vyděšená a velmi sprostá novinářka, která svými myšlenkovými pochody působila až nepřátelsky vůči ostatním. Nevím, zda to byl záměr, nebo jen autorka neodhadla míru sebestřednosti. Příběh je dost klasický, příjemně jednoduchý a jasný, jen počet stránek příliš neodpovídá. Kniha by s klidným svědomím mohla být poloviční - občas jsem měla chuť přeskakovat několikastránkové popisy pocitů z jednoho incidentu. Konec je až překvapivě zrychlený, což příliš nekoresponduje s rozvleklým příběhem. Dvě třetiny knihy obsáhnou čtyři dny plné pocitů a dojmů, zbývající třetina pokryje celý příběh naprosto dostatečně a soběstačně. Asi bych doporučila k nedělní kávě, nic zázračného ovšem nečekejte.
Vzorná chůva
Sheryl Browne
Je mi líto, vážení, ale nenašla jsem v Markovi a Melisse nějak pěkný a harmonický pár a nenašla jsem v Jade nic, co by mi bylo trochu příjemné. Ani kniha, ani Jade není perfektní, ani "možná až příliš". Je suchá, nudná, lehce vyhrocená a velmi nepříjemně předvídatelná. Kniha i chůva. Psychologický thriller to jistě je, ale musela jsem se k němu vracet s přemlouváním, abych ho dočetla a zhruba poslední čtvrtina už byla tak zdlouhavě roztahaná, že jsem se potichu modlila, ať už je konec. Možná recenze vyznívá hodně negativně, mám z toho takový pocit, jelikož jsem stejnou pachuť měla v puse po dočtení.. Celkově to asi není taková katastrofa, během čtení si pokládáte všeliké otázky, na které později dostanete odpověď (a ano, přesně takové, jaké si myslíte, že dostanete), ale nemohu ji ke čtení doporučit.
Zlatá klec
Camilla Läckberg
Je to v celku poutavé čtení. Čtyři stovky stran se může zdát hodně, ale ono se to překvapivě čte poměrně rychle a dobře. Kniha je rozdělena do tří částí a docela to sedí. První část je o naivní, bezduché a velmi zamilované Fay, která si sama ani nezaváže tkaničku. Druhá část jakési prozření a třetí část .. no, na to si počkejte. V každém případě je veliká škoda, že je vše tak zhuštěné a neuvěřitelné. Opravdu - není to uvěřitelné. Ne proto, že by nás čekal láskyplný happyend, ale proto, že než se dočteme k rozuzlení, dlouho kroutíme hlavou a říkáme si "no to měla ale fakt divnou kliku"... Ale opravdu se čte dobře a téměř na jeden nádech. Dámy, směle do toho.
Ledové sestry
S.K. Tremayne (p)
Mě to nebavilo a je mi to velmi líto, protože jsem se nedonutila příběh dočíst. Konec je prý velmi zajímavý, ale jak se k němu mám proboha dostat, když nejsem schopna dočíst za polovinu...
Na kočku a na myš
Helen Monks Takhar
Nebylo to vůbec zlé. Kniha se četla sama, byla napsána příjemným jazykem a příběh neměl dlouhá hluchá místa. Četla jsem ji po několik večerů a tiše doufala, že to skončí tak, abych byla spokojená.. Skončilo.
Co se mi ale dodnes vybavuje je neustálé dilema- skutečně generace sněhových vloček svou existenci zakládá na tom, že jim svět leží u nohou? Máme se tomu přizpůsobit, nebo se jim snažit dokázat, jak moc se mýlí?
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Je to takový slabší průměr. Zkoušela jsem od autorky několik titulů, ale ani jeden mne v podstatě nevtáhl. Překvapivé konce se nekonají, čtenář obvykle začne tušit pointu už někde ve třech čtvrtinách a pak už jen dočítá do konce, aby se přesvědčil, že to tak skutečně bylo. V žádném případě nesouhlasím s tím, že by její knihy byly nějak strhující, pohlcující, gradující, vynikající atd. Je to lehčí nepříliš zajímavé čtení, ke kterému jsem se vracela až po delším přemlouvání se. Co se mi na B.A.P. líbí je, že příběh umí vymyslet skvěle. Jeho zpracování bohužel už tak dobré není a velmi by jí prospělo, zkrátila-li by psaní na polovinu stránek.