lidunka1 komentáře u knih
Mně se Styl paní Hanišové líbí. Knížku jsem přečetla ráda, ale podruhé už bych nemusela. Ale knih, které čtu 2x je skutečně poskrovnu.
Kdyby tato knížka existovala, když jsem dospívala, možná bych teď nemusela chodit na psychoterapii. Díky, Marku.
Jsem moc ráda, že jsem konečně tuto knihu přečetla. MUDr. Kálalová je pro mě obrovskou inspirací, jak nepromarnit dary, které jsem do života dostala. Jak je možná nad sebou nebrečet, ale být tu pro druhé, jak je cenné cestovat, jak se v žádné životní situaci nevzdávat.
Velmi silné svědectví lidí. Občas pro mě hodně útržkovité a špatně srozumitelné. A znovu se mi potvrdilo, že ruský či běloruský člověk je jurodivý. Pro nás že západu je jeho jednání někdy nepochopitelné: poslouchat rozkazy a jet hasit reaktor bez ochranných prostředků. Neúcta k člověku jako jednotlivci, fušersky postavená jaderná elektrárna!, lži a manipulace. A z výpovědí lidí mrazí. Silně na mě zapůsobilo, jak ženy milovaly své může a jejich lásku nic nezastavilo. I my jsme byli touto havárií zasažení, i u nás se zvedl výskyt rakoviny či problémy těhotných žen.
Trochu pomalejší rozjezd, ale pak se to četlo výborně. Tři vrstvy vyprávění ještě zvyšují napětí. Moje první knížka od pana Březiny a fakt svižná a čtivá detektivka.
Tak mi to nedalo a dočítám. Jako katoličce se mi líbilo, jak Řek nemohl pochopit, že komunisté uvěznili kněze a řeholníky. Velmi hezky vykresleny rozdíly v mentalitě obou národů. Kniha velmi čtivá a poučná.
Někdy je opravdu velmi těžké vyrovnat se s minulostí a odpustit si. Člověk si nevybírá, v jaké rodině se narodí.
O lásce, zvycích, smrti. Kniha je autorským debutem a povedla se. Příběh ve mně zanechal smutek a stesk.
Teda, to byl nářez! Knihu jsem měla doma asi 2 roky. Myslím, že nikdo z nás netušil, že by v Evropě mohla vypuknout válka. Autora velmi obdivuju nejen pro jeho odvahu být přítomen vojenským konfliktům a riskovat život, ale především pro jeho snahu o objektivitu. Dvě hlavní myšlenky si z knihy odnáším: 1. rozpad Sovětského svazu byl pro mnohé obyvatelé ztrátou naděje a 2.co vše dokáže lež, zvláště je-li všudypřítomná a ovlivňuje masy díky masmédiím
Kniha se čte dobře. Pět hvězdiček bych nedala, něco mi tam pořád nesedělo. Neumím to přesně vystihnout. Asi už jsem četla knihy s lépe propracovanými charaktery postav. Jelikož detektivky moc nečtu, tak tento žánr pro sebe teprve objevuju.
Hlavní postava je prototypem muže, který se bojí: vlastní zodpovědnosti, lásky a tím ničí druhým život. Mám dojem, že i dnes je mnoho lidí, kteří utíkají před sebou samými a jako životní druhy si volí zvířata. Postavy jsou všechny trochu ujeté a trudnomysné. To ale v severským oblastem patří.
"Muži bijí, trhají a sekání. A ženy míchají a míchají a míchají."
Určitě to nebyla moje poslední kniha od H.Mankella.
Knížka se čte jedním dechem. Sama se zajímám o psychologii a případ Sage byl pro mě velmi zajímavý. Také kniha krasně vypráví o síle přátelství. Nemůžu se dočkat druhého dílu.
Osobní svědectví studentky, která dva semestry pobývala na studiích v KLDR. Moc se mi líbí její snaha o objektivitu. Zároveň člověku zůstává rozum stát, jak je možné takhle zbožštit vůdce lidi. A ta hrůza, jak ideologie proniká úplně všude.
Úžasný počin - smála jsem se a přesto mi bylo jasné, jak pravdivé a přitom dnešnímu člověku srozumitelné ty příběhy jsou.
Některé knihy jsou ukecané, tato je velmi úsporná a právě tím zřejmě člověka tak hluboce zasáhne.
Tuto knížku bych zařadila do červené knihovny. Čte se dobře - ale ty situace jsou tak nepravděpodobné. Já se vždycky musím smát, když on se najednou objeví na nádraží, když otec žije a nemá jinou ženu, tak jsou pak s matkou hrdinky na stará kolena šťastni. Myslím, že v životě to tak nefunguje.
Po21letech manželství vnímám, jak je obtížné, když hovoříte jiným jazykem než manžel a on není schopen tím vaším mluvit. Moc to bolí....
Knížka mě oslovila, protože jsem se dozvěděla, že mezi velmi citlivými lidmi je cca 35% extrovertů. A víc ted rozumím své únavě a potřebě být občas bez lidí. Jsem ráda, že byla napsaná.
Všechny z vás, které zaujal rozhovor s mediálně známým P.Zbygniewem, bych chtěla povzbudit, abyste si přečetli rozhovory s P.Janem Rybářem Deník venkovského faráře.
Tak to byla soda. Kolik je žen, které se úplně obětuje pro druhé a zůstanou pak samy! Měla Símčina máma vůbec někoho ráda? Obětovat lásku, vzdělání, volný čas pro mámu? Já říkám: NE. Byla jsem nedávno v podobné situaci a to mám maminku milující. Totálně se obětovat pro druhé je myslím patologické. Kniha napsaná čtivě.