Levandulle komentáře u knih

Stejné téma jako v autobiografické knize Strmá cesta, popisuje tutéž dobu stalinských represí v Sovětském svazu. Také hlavní hrdina, Saša z Dětí Arbatu, nese autobiografické prvky. Rybakov ale daleko víc rozebírá politické zákulisí, kdy si Stalin uzurpoval čím dál větší moc a zbavoval se jemu nejbližších spolupracovníků včetně bývalých přátel. Nesnesl, aby byl někdo jiný oblíbenější, aby někdo jiný věděl o jeho slabostech, považoval se za vyvoleného a jediného osvíceného a předurčeného k vedení obrovské komunistické země. Kdo projevil jen sebemenším náznakem neloajálnost, neplnil vše, co Stalinovi viděl na očích, ten se pro něho stal zrádcem a podepsal si rozsudek smrti. Linie, která popisuje politický boj v Rusku od počátku revoluce, nejdřív mezi bolševiky, menševiky a esery, pak hlavně mezi samotnými bolševiky, je velice zajímavá z historického hlediska, autor evidentně nastudoval všechna dostupná fakta. Připomíná však spíš velice podrobný dokument. Určitě zajímavý, i když podle mého názoru ubírá knize pár procent na čtivosti. Na rozdíl od ní jsem Strmou cestu četla jedním dechem. Ale i tak stojí Děti Arbatu za přečtení.

4 20.12.2017

Pokud se chcete dozvědět, jak vznikl stát Izrael a jak se na jeho vzniku podílelo Československo, určitě si přečtěte Mosty do Tel Avivu! Nejde ale o dokument, i když je kniha založená na velmi pečlivě prostudovaných faktech z historie. Poutavé vyprávění o fascinujících osudech řady postav, např. židovské dívky, pilotů RAF, bývalých policistů z 1. republiky, také Jana Masaryka a budoucího prezidenta Izraele, vám zprostředkuje atmosféru v poválečné Evropě, okolnosti únorového komunistického puče u nás a především nelehkou situaci židů, kteří po strašných zkušenostech z války a pokračujících perzekucích po válce se pevně rozhodli vybudovat svůj vlastní stát.

4 25.03.2016

Psychologie postav - jednání muži/ženy je do určité míry pravdivá, ale v knize sklouzává do jakési "šablony", návodu, jak by se především ženy měly v manželství/ dlouhodobém vztahu chovat. Konkrétně ideální podle knihy je, aby si žena našla milence, tím získá sebevědomí a úctu a lásku manžela (v knize prakticky všechny ženy). Což je silně zjednodušující, zoufalý a smutný pohled na partnerské vztahy. Samozřejmě chování hrdinky na začátku knihy, kdy se neustále "věší" na manžela a vyžaduje od něho důkazy lásky, je druhý extrém, který spolehlivě druhého otráví. Ale že by nic nebylo mezi tím?
Pravda je, že konstrukce příběhu mě vtáhla do děje - byla jsem zvědavá, jak se vztahy budou dál vyvíjet (asi jako v seriálu, kde každý divák řeší kdo s kým a co bude dál) - a ne úplně předvídatelná, což přináší určité napětí. Podle mého názoru je ale napsaná neskutečně toporným a neživým stylem, šablonovitost a prvoplánovitost dialogů často vyloženě tahá za uši. Dočetla jsem jen proto, že jsem už byla chycená drápkem a chtěla vědět, jak tento "ženský román" dopadne. Číst další knihy autorky považuju za ztrátu času, na to je na světě příliš mnoho spisovatelů, kteří mají co říct a vládnou výborně jazykem.

4 19.04.2013

Vlídný, chápavý, s velkým životním nadhledem, nevtíravě ovlivňuje studenty svým pevným postojem v každodenním životě i v zásadních otázkách, které dokáže vyjádřit nenápadně a vtipně. Pomáhá mladým lidem nalézat jistotu v životě, protože jim dává mnohem víc než jen vědomosti, především svoji lásku.

3 30.06.2018

Osudy žen vás nenechají v klidu. Jsou to ženy opravdu různé - z různých sociálních vrstev, s různými povahami. Během četby s překvapením zjistíte, jak se jejich osudy prolínají. Zajímavý je různý pohled na stejné události. Jedno mají ale společné. Málokterá z žen žije v funkčním vztahu. Někdy se na tom podílejí oba partneři přibližně stejným dílem, kdy to hezké, co mají společného, nechají postupně převálcovat všedností a stereotypem, jindy jsou karty rozdány tak, že vztah je předem odsouzen k nezdaru. Je zajímavé i zábavné sledovat, jak se s životem poperou.

3 25.01.2018

Sugestivně napsaná kniha o osudové lásce. Dívka je nečekaně postavena před volbu mezi dvěma muži. Oba má ráda, rozum říká jedno, ale srdce nakonec volí správně. Někdy může být srdce moudřejší...

3 08.02.2017

Při čtení mi připadalo, že autorka píše hlavně o sobě, jak je krásná a úžasná. Iritovaly mě např. popisy, jak Karel Čapek zbožňoval ty její "malé ručičky". Knihu jsem nedočetla, omílání nezajímavých faktů mě nudilo. Je možné, že kdybych se prokousala zdlouhavými pasážemi, objevila bych i něco zajímavého.

2 04.05.2023

Knížka se mě krásně četla před spaním, působí uklidňujícím dojmem. Hezké a výstižné líčení přírody Šumavy a budování domu mladého lékaře. Téměř idylické vztahy mezi lidmi na vesnici v 19. století.

2 06.03.2023

Skvěle napsané, takový mix: místy zábavné, místy detektivka či sociologická studie studentů a učitelů této zvláštní střední internátní školy, která připravovala z velké části na vojenskou dráhu v koloniích Anglie. Vadilo mi ale násilí páchané s jakousi samozřejmostí na zvířatech a dost jsem se ztrácela v dovětku v podobě setkání absolventů po x letech (ve jménech i ve vojenských akcích). Trefné a vtipné se mi naopak zdálo líčení povah dětí i dospělých. Kniha je částečně autobiografická a důkazem, že jak spisovatelský talent, tak i vlohy k matematice nebo třeba k manipulaci s lidmi se projeví už v dětském věku.

2 21.10.2022

I navenek šťastné rodiny mohou mít své kostlivce ve skříni...

2 18.04.2019

Kvalitní kniha s mnoha dobrými podněty, autorka se zabývala péčí o seniory velkou část života.

2 15.02.2019

Některé postřehy nejsou špatné, jako celek při výchově mnoho nepomůže.

2 15.02.2019

Bezvadná knížka o pestré zemi Jižní Ameriky -
Argentině, o zvířatech, která se tu autor snaží získat pro jeho ZOO na britském ostrůvku. Také hodně o lidech, ať už původních Indiánech nebo přistěhovalcích, se kterými se Durrel na svých cestách setkává. Jsou to lidé různí, ale většinou přátelští, otevření a ochotní pomoct.

2 25.01.2018

Farmáři v Británii, po dlouhé generace spjatí s půdou a svými starobylými statky, neměli nikdy lehký život. Nekončící těžká dřina, nutnost vstávat dennodenně za svítání, málokdo si mohl dopřát dovolenou, od dětí se téměř automaticky očekávalo, že budou pokračovat v díle svých otců...
Na rodinném statku Luxtonů vládl pevnou rukou otec Michael, tvrdý k sobě i synům. Navenek silný, ale trochu těžkopádný chlap, který mluvil jen o práci. Neproniknutelný výraz připomínající zeď nezměnil ani po smrti matky Very, která rodinu stmelovala, ani když se na ně začaly valit další pohromy. Nemoc šílených krav, slintavka, kulhavka. Pro mnoho farmářů to znamenalo likvidaci nebo chudobu, pokud se snažili hospodářství zachránit. V kraji náhle vzrostl počet sebevražd..
Jak se se sérií tragédií vypořádá Michael a jeho synové Jack a Tom, se odvíjí především od jejich povah.
Většina příběhu je podána z pohledu staršího Jacka, tolik podobného ve všem otci. Silný, tvrdý, pracovitý, ale těžkopádný až těžkomyslný, zdánlivě bez emocí, ale ve skutečnosti citlivý člověk dusící dlouho uvnitř všechny křivdy a obviňující se za svá pomyslná selhání. Příběh je podaný velice sugestivně, právě proto, že na události pohlíží optikou nitra Jacka, které nadlouho potlačilo všechno tížící, nevyřešené, aby pak při neočekávaném podnětu o to víc vybublalo navenek blížící se takřka nevyhnutelnou katastrofou.

2 23.01.2018

Knihu bohužel silně ovlivňuje komunistická rétorika, alespoň v 1. části hojně používaná. Vše špatné je vysvětlováno zlými "kapitalisty" a dobré přinášejí jen pokrokoví "pracující, dělnící, lid apod.", nejlépe přímo komunisti. Např. ve Francii (ukázka): Veřejnost byla znechucena nekonečnými parlamentními debatami o stěžejních problémech země, protože návrhy pokrokových zástupců lidu narážely na houževnatý odpor parlamentních zástupců kapitalismu. ... znárodněný průmysl ... cílevědomě brzděn kapitalisty... školení jak z doby mého mládí v socialismu téměř na každé straně mě natolik paralyzovalo, připadalo mi jak návrat do starých časů, že jsem nebyla schopná se textem dále prokousávat a čtení jsem vzdala. Protože uznávám osoby pana Hanzelky a Zikmunda jako slavné cestovatele a chápu, že kniha má i jiné kvality, dávám průměrné hodnocení.

2 15.01.2018

Poezie, krása, styl.

2 04.01.2018

Výborná kniha Karla Poláčka začíná nenápadně o poklidném životě úředníka, který žije s manželkou v bytě rodičů. Na popud ženy se rozhodnou pořídit si vlastní bydlení a nájemní byt i vztah s domácím pánem v domě na předměstí vypadá zpočátku až neskutečně idylicky. Ovšem když ptáčka lapají, hezky mu zpívají... Domácí pán postupně stále víc utlačuje své nájemníky, kteří se mu neprozřetelně vydali na milost či nemilost nájmy zaplacenými na roky dopředu. Děj postupně graduje až do opravdového psychothrilleru, kdy si uvědomíte, že malý a bezcharakterní člověk, kterému je dána moc, je schopen téměř čehokoliv. Autor píše dialogy nejen velice vtipné a trefné, ale má i skvělý smysl pro psychologii a je výborným pozorovatelem nejrůznějších typů osobností.

2 21.06.2016

Autor velice autenticky popisuje období komunismu a poměry v tehdejším východní Německu neboli Německé demokratické republice, potažmo i v Sovětském svazu. Vzhledem k tomu, že se sám narodil na Uralu, stejně jako hrdina románu Saša, je zřejmé, že jde alespoň částečně o autobiografii.
Líčí vztahy v rodině mezi třemi generacemi, které jsou ovlivněny do značné míry zatuchlou atmosférou komunistické země a traumatickými prožitky rodičů Saši v komunistickém Rusku. Zvláštní, i když svým způsobem pochopitelné je, že otec hlavního hrdiny, ač sám po 2. světové válce málem nepřežil v gulagu, je natolik ovlivněný životem v komunismu, že se po pádu železné opony jen těžko smiřuje s novými poměry.
Zajímavé bylo, jak tři generace rodiny, která se přistěhovala po válce z Ruska do Německa (otec Saši byl Němec a po několika letech se mu podařilo dostat svou ruskou rodinu do Německa), se různým způsobem sžívala s jazykem a změnou prostředím. Nejstarší - babička Saši - se naučila jen "Guten Tag" a "Auf wiedersehen" a ještě se jí pletlo, kdy má které použít, stále vzpomínala na život v Rusku a velmi si ho idealizovala. Maminka mluvila se silným přízvukem, ale v komunistickém Německu, kde byl život o mnoho snazší než v Rusku, byla jak ryba ve vodě a naopak na změnu poměrů po pádu komunismu si již nikdy úplně nezvykla. Syn Saša brzy mluvil plynně a nechápal své rodiče, kteří prožili za komunismu tolik zlého, ale přesto si jen těžko zvykali na svobodné poměry.
Do hry vstupuje ještě rodina otce Saši, která patřila k privilegovaným komunistům. Velký rozdíl byl mezi babičkou, která byla v podstatě jen idealistkou, a podivným dědečkem, který vlastně ani dědečkem opravdovým nebyl a patřil k bezcharakterní komunistické smetánce.
Všechny tyto rodinné konstelace mají vliv na Sašu a posléze na jeho syna. To už je zase úplně jiná generace...

2 17.06.2016

Autor poutavě popisuje osudy několika postav z nejrůznějších vrstev indické společnosti od negramotného chlapce po zhýčkaného synka z rodiny ministra. Děj má detektivní zápletku, ale to není na ní to nejdůležitější. Souhlasím, jak píše Rup i Trudoš, že se jedná o satirickou sondu do poměrů v Indii, která ukazuje na veliké sociální rozdíly a vše prostupující zkorumpovanost. Je ale především výborně napsaná, vtipná a dobře se čte. A protože mě zajímá, jak se žije v jiných zemích, je to přesně kniha pro mě.

2 25.03.2016

Na Feuchtwangerovi oceňuji jeho schopnost spojit fiktivní příběh se zcela pravdivými historickými reáliemi. Román Oppermannové mě přenesl do doby mezi dvěma světovými válkami, kdy v Německu, zpočátku nenápadně, začal klíčit zárodek pozdějších strašných událostí. Nejen největší války v lidských dějinách! Již dlouho před ní se plíživě zhoršovala situace židů, zprvu nenápadné ponižování vygradovalo do rozměrů, kterým by v civilizovaném světě nikdo předtím neuvěřil. Ani členové vzdělané rodiny Oppermannů, kteří ač židé se považují především za Němce a milují svoji vlast, netuší, kam vše může zajít, když se pustí primitivní zlo za řetězu. Kniha je varováním, že jakékoli zlo se nesmí nikdy podcenit a je třeba proti němu bojovat, dokud je v zárodku.

2 12.01.2016