lenka7348 komentáře u knih

Abych si udělala vlastní obrázek, záměrně jsem se vyhýbala všem mediálním zmínkám o tomto titulu. Kromě knih pro děti jsem od autorky četla vše. Je jasné, že Hanu, Tiché roky nebo Slepou mapu půjde jen těžko překonat, ale mně osobně se Les v domě líbil. Po delší době to byla kniha, která je napsána čtivě, a pohltila mě. Oproti Listopádu, který mě třeba nebavil vůbec, je to podstatný rozdíl.
Nikomu svůj názor necpu, nerozporuji to, že to na ostatní čtenáře může působit prvoplánově, ale literatura nemusí být vždy duchaplná, filozofická či inovativní. Záleží spíše na tom, jak na koho působí, co v něm vyvolává. A ve mně toho vyvolala hodně...

12 09.05.2023

Depresivní, až příliš depresivní...Do děje mě to příliš nevtáhlo, konec mě zarazil...
Paní Mornštajnová prostě umí líp, dystopie asi není úplně její žánr.

12 05.11.2021

Řeknu to takto...Bylo to klidné jako hladina vodní nádrže v bezvětří a průzračné jako voda v ní. Krásná autorova slova člověku protékají mezi prsty a hladí jej na duši, jako když v parném létě poprvé vstoupí do vody, která ho vezme do své chladivé a přívětivé náruče...
Pan Svěrák dokazuje, že kniha nemusí mít nutně pět set stran, vlastně nemusí mít ani těch sto stran, aby čtenáře pohladila a učarovala mu.

12 08.01.2019

Uf! Podle citoslovce a 2* je asi jasné, že se řadím do skupiny, kterou kniha úplně nevtáhla. Jak zde již někdo psal, nevěděla jsem, která postava je hlavní, kolikrát jsem se musela i vracet, abych si byla jistá, o které osobě se mluví. Děj si jen tak plynul, žádné extra zvraty, dokonce i ten výbuch byl takový nijaký. Prostě to ve mně nevyvolávalo žádné emoce, ani takovou tu neutuchající touhu číst dál a dál. Historické romány mám velmi ráda, prostředí Slezska taky, ale ten styl psaní mi absolutně nesedl. Je mi jasné, že autorka udělala velký kus práce, když si sháněla materiál, za což tedy klobouk dolů. Nicméně mi to nějak "nelícovalo", tudíž já osobně se na druhý díl určitě nechystám.

11 04.05.2021

Asi první čtvrtinu knihy jsem si říkala, že to odložím. Připadala jsem si, jako bych četla naivní příběh vyprávěný dětem. Vydržela jsem, a rozhodně nelituji. Pomalu se to začalo "rozjíždět", příběh se stával ponuřejší a ponuřejší...Konec mě naprosto odrovnal. Až se trochu "otřepu", určitě se nebudu bránit dalším dílům. :-)

10 21.10.2023

Po dlouhé době kniha, která mě opravdu zaujala. Silný, dobře napsaný příběh o tom, že ne všechno je černobílé, a ne všichni Němci byli zlí. Každá mince má dvě strany...

10 03.04.2023

Tímto se pan Hartl naprosto přesně trefil do mé momentální nálady. Samozřejmě se ale může stát, že pokud se ke knize v budoucnu vrátím, pocity z ní budu mít jiné...
Je to prostě oddechovka ze života, která dokáže udržet čtenářovu pozornost, a vzbuzovat zájem číst dál. Zároveň dává naději, že ať se člověku v životě stane cokoliv, je na konci tunelu alespoň malé světýlko naděje.
Neříkám, že se jedná o vrcholné dílo české literatury, ale své čtenáře si jistě najde.

10 20.09.2022

Velmi silný příběh o tom, jak na první pohled banální rozhodnutí jednoho člověka dokáže zamíchat osudy několika dalších lidí...Kniha rozhodně stojí za přečtení, ale varuji - je těžké se od ní odtrhnout.

10 16.08.2017

"Prostě na mě zapomněli" jsem přečetla jedním dechem. Velmi silný, emotivní příběh vyprávějící o hrůzách, které se odehrávaly po 2. světové válce. Odhaluje lidskou krutost, nespravedlnost a touhu po pomstě.
Autor opět dokázal, že není třeba zaplnit 500 stran, aby kniha v člověku vyvolala emoce...

10 13.02.2017

Opět kniha se silným příběhem o tom, jak může chování jednoho člověka ovlivnit životy dalších lidí. O tom, jak dokáže smutek z něčí ztráty zasáhnout lidskou duši. O tom, jak křehké bytosti jsme. O nenávisti, vzteku a smutku, ale především o lásce...

9 09.07.2019

Díky změně postav je to zase trošku něco jiného, ale vtipné je to pořád, ať si říká kdo chce, co chce. :-)

9 04.01.2019

Opět jsem se smála jako pominutá, až se za mnou lidi v autobuse a na jiných veřejných místech otáčeli. Pan Boček prostě nikdy nezklame. :-)

9 19.10.2016

Až na ten konec se mi to líbilo. Kniha se čte dobře, samozřejmě se nejedná o žádné objevné literární dílo, což ani nikdo nemůže očekávat. Jedná se prostě o příběh ze života, nic víc, nic míň...

8 01.06.2023

"Slepá mapa" mě zaujala hned od začátku. Dobře se četla a bylo zajímavé sledovat osudy jedné rodiny, která je nucena se přizpůsobovat jednotlivým režimům. Prostě je to kniha, která donutí člověka přemýšlet...

8 08.12.2016

O daném tématu jsem prakticky nic nevěděla, tudíž mi to přišlo zajímavé a neotřelé. Jak moc se kniha (ne)zakládá na historických faktech jsem nezkoumala, a je mi to asi jedno. Někdy děj trošičku vázl, a musím říct, že vraha jsem odhalila poměrně brzo, ale i tak jsem si četbu užila. Časem určitě sáhnu i po dalším díle.

7 22.08.2023

Ale jo, mně se to líbilo! I když člověk už od začátku ví, jak to vše dopadne, je to takové...hezké. Atmosféra Vánoc, množství světýlek a dekorací, nečekaná setkání, změť různorodých pocitů a sníh. Jelikož mi u nás o Vánocích chyběl, v knize jsem si ho opravdu užívala.
Bylo to sladké jako cukrová hůlka na míchání kakaa, ale nijak mi to nevadilo. Někdy je přece jen potřeba si ten život trochu osladit. :-)

7 08.01.2020

Musím říct, že jsem velmi mile překvapena. Od knihy jsem nic moc nečekala. Je to ale napsáno velmi čtivě, totálně mě to pohltilo. Příběh není primárně vtipný, a asi to ani neměl autor v úmyslu. Je to prostě ze života, a ten taky není pořád zalitý sluncem...
Rozhodně mě to navnadilo na další autorovy knihy. :-)

7 18.08.2019

Zajímavý příběh o hrůzách války a o tom, jak může i po letech ovlivnit životy dalších lidí.
O 2. světové válce jsem přečetla již hodně knih, ale žádná nebyla o jejím průběhu ve Francii. Upřímně jsem neměla o Vélodrome d´Hiver ani "tucha", a jsem ráda, že jsem se dozvěděla něco nového.
Knihu určitě doporučuji, stojí za přečtení.

7 22.04.2019

Jedná se opravdu o útěk, ale ne romantický, jak by se mohlo zdát, ale útěk od reality. Takto hloupě se přece nikdo nemůže chovat. Nebo ano?
Já chápu, že Julie Caplin píše oddechové knihy, které se (snad) nedostanou na seznam povinné literatury, ale když už člověk čte několikátý díl z této série, musí vidět, že je to pořád "na stejné brdo". Hrdinka odjede do cizí země, protože se rozešla/chce zkusit něco jiného/hráblo jí, tam se seznámí s nerudným borcem s nevyřešenou minulostí, ze kterého se ale vyklube miláček. Do toho se to točí kolem žrádla, ale vlastně velmi povrchně, takže si ani neodnesete žádný recept, protože se jen sem tam zmíní, že pečou jehně/koláč, a k tomu si dají místní tradiční nápoj, v tomto případě Guinne*s. Kdyby to byla jedna kniha, řeknu "fajn, celkem to ujde", ale jakmile je to série, mohla by se autorka snažit tam vložit něco jiného, ne jen změnit jména a lokaci.
Toť můj názor, tak mě, prosím, nekamenujte. ;-)

6 03.04.2024

Ačkoliv jsem milovnicí této série, tentokrát musím bohužel vyjádřit jisté zklamání. Nemohla jsem se začíst, zasmála jsem se jen párkrát, ale hlavně mě iritovalo to zbytečné natahování pomocí dopisů nebo nic neříkajících zápisů z jakýchsi deníků. Méně je holt někdy více...

6 14.11.2022