lenka.pej komentáře u knih

Tip na knihu jsem dostala od známého, se kterým jsme se jednou vezli tramvají a řídila ji právě paní Hubková. K jízdě musím říct, že byla fajn, ale občas se chovala docela afektovaně, na mě ani nepůsobila upřímně. Chtěla jsem si ji proto přečíst, ale po pár stránkách jsem si uvědomila, že mi to nejde.

Prý křehká žena, pro kterou je symbol ženskosti rtěnka, první věc, co udělá v tramvaji, je to, že si napatlá pusu. Výborně, chlubí se tím, jak boří stereotypy, a pak si hned jeden vystaví a obhajuje jej. Ne, to opravdu není symbol ženskosti, pokud ano, pak nejsem ženou. Děkuji, paní Hubková, za objasnění.

Neztotožňuji se s jejím pohledem na svět, který taky prezentuje - ona řídí tramvaj, usmívá se na lidi, cinká, mává, a všichni lidé, co ji potkají, mají hnedle krásný den. Všechno vyřeší úsměv, slunce v duši, paráda! Domnívám se však, že za to mohou tragické události v jejím životě, takže to jí neberu, chápu to jako jakousi obranu a je dobrá, že to všechno zvládla!

Z celého vystupování na mě působí tím dojmem, že nebude nejostřejší tužka v penále, ale snaží se to maskovat za fakta, co si různě načte. Jazyk používá velmi jednoduchý, nic mistrného nečekejte, o tramvajích se vlastně taky nic moc nedozvíte (pokud teda nechcete s jistotou poznat vozy T1 a Coupé), jenom shrnutí čtyř let jejího života.

Suma sumárum, ilustrace pěkné, má to pár stran, na oddech asi dostačující, ale obsahově o ničem.