leleia
komentáře u knih
Pohádka o princezně Duši
Kamil Bednář
Báji o Amorovi a Psyché jsem vždy milovala, líbila se mi i tato pohádka. Podle názvu jsem čekala něco úplně jiného (nějakou křesťanskou pohádku), ale byla jsem příjemně překvapena.
Vonička
Jarmila Urbánková
Četla jsem vydání z roku 1979 a musím říct, že jsem lehce zklamaná. Čekala jsem nějakou krásnou přírodní lyriku pro děti. Prostě roztomilé básničky o kytičkách. Nechci být úplně negativní, i takové ve Voničce byly, ale přišlo mi, že velká část básniček měla takové rozpačité rýmy a celkově na nich nebylo nic výjimečného. Prostě přečtete a za hodinu nevíte. Také nechci urazit ilustrátorku, ale na ilustrace v této knize bych volala exorcistu... jako dítě bych z nich byla vyděšená. Co ty oči?!
Poslední poznámka k básničce Fazole... děti, nejezte syrové fazole, obsahují látku, která je pro člověka jedovatá, fazole se musí tepelně upravit.
Princezna z kapradí
Karel Schulz
Pohádky mého dětství. Po letech se mi do ruky dostala tato stará kniha po babičce. Potrhaná, pocintaná, pomalovaná desítkou dětí z různých generací. Pořád voní stejně jako kdysi. Nádherně nostalgické čtení.
15 roků lásky
Patrik Hartl
Kniha je to opravdu dlouhá a místy možná trochu drhla, ale stejně jsem z ní byla nadšená a bylo mi hrozně líto, že jsem ji dočetla tak rychle...
Královské pohádky
Karel Šiktanc
Některé pohádky jsem znala z jejich filmového zpracování, jiné pro mě byly novinkou. Užila jsem si všechny :)
Tajemství
Radka Třeštíková
To byla jízda... depresivní a zneklidňující, ze které nemůžete vystoupit. ze začátku jsem se trochu ztrácela v postavách, ale to se brzy vyřešilo, nemohla jsem knihu odložit.
Přesto jen 3*.
Přišlo mi, že některé části příběhu nebyly úplně dotažené. Také mi lehce vadilo, že všichni měli nějaký megaproblém. Během čtení jsem si říkala, kam se poděli takoví ti normální lidé, kteří si proplouvají životem. Jasně, všichni máme nějaký problém, ale tady už toho prostě bylo moc. Skoro jsem měla pocit, že si autorka odškrtávala jednotlivé problémy z nějakého dlouhého, depresivního seznamu problémů. Na co si vzpomenete, to tam najdete.
Střípky času
Petra Slováková
Moje náctileté já by tuto knihu milovalo! A mému současnému se vlastně líbila taky. A hodně. Nikdy jsem nebyla velkým fanouškem české fantastiky a od té zahraniční mě postupem času odradilo velké množství různých klišé, kterými jsou knihy tohoto typu obvykle prošpikované. To však není případ Střípků času. Je to opravdu velmi zajímavě napsaná kniha. Všem náctiletým slečnám, které mají rády napínavou (a samozřejmě romantickou) fantastiku bez otravných milostných trojúhelníků, mohu jen vřele doporučit.
Listonoš vítr
Radek Malý
Milé básničky, které voní spadaným listím, krásné ilustrace :)
Šišatý švec a myšut
Pavel Šrut
Stejně jako ostatní komentující jsem z knihy nadšená! Roztomilé ilustrace, hravé básničky, vtip.
A stejně jako ostatní přidávám svého oblíbence:
Kdyby mohly, žížaly
jablíčka by chroupaly,
jenomže chrup nemají,
tak ze žalu křížaly
žížaly jen žužlají.
A když zuby oželí,
mají život žouželí.
Strašidýlko Stráša
Alena Mornštajnová
Neurazilo, nepotěšilo... Autorčiny dospělácké knihy miluji, myslím, že by u nich měla zůstat. Stráša měl krásné ilustrace, skvělý nápad, ale vlastně skoro žádný děj. Také jsem čekala, že ta jeho strašpytlovatost bude hrát větší roli. Myslím, že za pár měsíců nebudu vědět, o čem kniha byla.
Kdo zabil Snížka?
Petra Soukupová
Ať se snažím, jak se snažím, knihy Petry Soukupové mi prostě k srdci nepřirůstají. Všechny postavy jsou tak strašně nesympatické... Všechno, co jsem chtěla napsat už vlastně v komentáři napsala michalinda3811. Souhlasím. Je prostě zcestné chtít po dítěti, aby perfektně vycvičilo psa. A ještě k tomu hluchého! Je mi 25 a se svým ročním huskounem neustále bojuji (a to potvora slyší dobře).
A proč jsem měla z knihy pocit, že je vloupat se k někomu domů, vypustit zvířata, prostě škodit všem okolo v pořádku, pokud je vám daná osoba nepříjemná? To není úplně zpráva, kterou bych chtěla dětem předávat...
Muž, který si hrál na Boha
Robin Cook
Přečteno kvůli čtenářské výzvě. Otec má doma Cooka plnou poličku, opravdu jsem čekala víc... Byla to vlastně docela nuda.
Miluj svůj život
Louise L. Hay
Po přečtení mohu říci: nemiluji svůj život, nemiluji autorku a rozhodně nemiluji tuto knihu. Některé části ve mně nezanechaly vůbec nic, jiné "co jsem to sakra právě četla?! " pocit. Asi nejsem na té správné části své duchovní cesty...
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Říkali mi: nesuď knihu podle obalu... A stejně jsem si ten blábol koupila. Obálka zajímavá, ilustrace nádherné. Tím moje chvála končí. Tato kniha nebyla ani vtipná, ani zajímavá, byla to prostě strašná nuda. Halabala naházené myšlenky bez smyslu a pointy.
Setkání s tajemnem
Olga Krumlovská
Dočteno jenom kvůli čtenářské výzvě. Jak už píše Adris, některé příběhy byly jako přes kopírák, jiné strašně hloupoučké, další příšerně přemrštěné (a mám dotěrný pocit, že příběh o křišťálovém náhrdelníku, který zázračně léčil, jsem už četla na nějaké pochybné stránce jako je Lifee). Ani styl psaní nebyl nic moc, slovní zásoba docela omezená, některé věty tak zvláštně šroubované...
Ale abych nebyla pořád příšerně negativní: na zpestření bouřkami zabitého odpoledne to bylo dobré čtení.
Bezejmenní: Minulost, která měla zůstat skryta
Milan Krčmář
Tato kniha byla pořádná jízda. Příběh je velmi dobře napsaný, i přes svou deníkovou formu a každodenní starosti mladé dívky velmi poutavý. Je smutné, že protagonistka a její rodina měla po celou dobu docela štěstí, hlad a bída se jich nedotkla tolik, co jiných, ale to štěstí netrvalo věčně.
Lehce mě odrazovala velikost knihy, ale zvládla jsem ji přečíst za dvě odpoledne. Třebíč znám a mám ji ráda, tohle je jedna (temnější) stránka její historie, kterou jsem doteď neznala...
Betonová zahrada
Ian McEwan
Betonová zahrada je opravdu zvláštní kniha a úplně nevím, co si o ní mám myslet. Nemůžu říct, že by se mi líbila, ale stejně jsem se od ní nemohla odtrhnout. Přečetla jsem ji na jeden zátah.
Otrokyně lásky
Bertrice Small
Co jsem si zase nechala doporučit? Pofiderní fantazie sexuálně frustrované paničky v krizi středního věku? Hodnotím 50 odstínů? Ne, jen knihu, která začíná sexuálním násilím na dítěti (hlavní hrdince je na začátku příběhu třináct) a otroctví považuje za vrchol romantiky.
Ne, děkuji.
U Rochlenů
Vlasta Pittnerová
Nenáročná a miloučká četba. Líbilo se mi detailní popisy svatebních zvyků a písní, vývoj vztahů mezi postavami i ukázání toho, že na venkově v 19. století nebylo místo pro sentiment. Hospodyně neměla nárok na dlouhé truchlení po mrtvém muži, musela se znovu provdat, aby dokázala zvládnout všechny zemědělské práce a udržet vše v chodu. Také je osvěžující vidět, že nad "láskou" může vyhrát rozum, aniž by to mělo strašlivé následky.