Leanne komentáře u knih
Tak tohle bylo nečekané setkání. Byla jsem v knihkupectví pro úplně jinou knihu a tahle mě zaujala svou obálkou (vydání z roku 2019). Obsah nezklamal, naopak jsem byla příjemně překvapená. Neoznačila bych ji ani za sci-fi, ani za thriller, prostě výborná kniha, která se četla sama. Knížka byla moc pěkně zpracovaná i jako rozhlasová hra.
Krásná kniha, pokud vás zastihne ve správném rozpoložení. Dlouhou dobu čekala v knihovně, než přišla ta správná doba. Kniha je o stáří, umírání, samotě, ale i o naději. Je zvláštní, syrová, k zamyšlení. Hlavní hrdina není moc sympatický a jeho jednání je někdy zvláštní, ale přesto se kniha dobře četla.
Doporučuji, než začnete číst, si přečíst anotaci, abyste se vyhnuli zklamání, že to není detektivka. Objevují se tu hodnocení typu "čekal jsem detektivku a tohle bylo zklamání".
Šestý případ komisaře Dupina a opět nezklamal. Popisy přírody, jídel, atmosféra, hned bych vyrazila do Bretaně. Líbí se mi, že se můžu na ta místa podívat prostřednictvím fotografií na internetu, to prostředí je opravdu magické. Samotný kriminální případ byl také povedený.
Kniha byla hodně napínavá, alespoň historická linka s Clarou. To, že by rodiče dali zavřít dítě do psychiatrické léčebny nevidím jako úplně nepravděpodobné. Vždyť ze stejných důvodů posílali v dřívějších dobách rodiče nepřizpůsobivé dcery do kláštera, odkud taky nebyla cesta ven. Takže i když obojí je kruté, tak bohužel nic nového pod sluncem. I když romány pro ženy běžně nečtu, tak jsem ráda, že jsem udělala výjimku a Tmavé stěny Willardu jsem si přečetla.
Milá oddechová knížka. Dialogy jsou prakticky stejné jako ve filmu, ale nevadilo mi to. Některé postavy byly v knížce sympatičtější, třeba kluk Petr.
Knížka se mi líbila. Zajímavé prostředí i zápletka, celkem sympatičtí hrdinové. Hovorový jazyk mi nevadil.
Mě se knížka líbila, zasmála jsem se. Nové postavy mi nevadily, staré postavy se chovaly tak, jak jsme zvyklí. Taková pohodová knížka na víkend. Od knížky takového typu čekám jen zábavu, a tu jsem dostala.
Taková antidepresivní kniha, kde se všechno vždycky nějak vyřeší. Občas ji vytáhnu proti špatné náladě, taková oddechovka. Jediné, co mi trochu leze na nervy, jsou ty dokonalé děti, ale to se dá přežít.
Pro Páralovu tvorbu nejsem patrně ta správná cílová skupina, ale tahle kniha je výjimka, která potvrzuje pravidlo. Nikdy bych neřekla, že se dá vykreslit prostředí chemičky a chemických procesů tak poeticky. Za mě krásná kniha, ke které se čas od času vracím. A film byl taky moc povedený.
Tahle kniha mě provází zhruba od mých patnácti let a v různých živnotních obdobích jsem ji četla už několikrát. Pokaždé se na ni dívám trochu jinak, ale znovu a znovu si ráda čtu ten krásný a smutný příběh.
Krásná knížka pro holky, kde se dozvíte i spoustu věcí o archeologických vykopávkách. Škoda, že už nevychází. Možná by dnešní holky ani moc nebavila, ale já ji mám ráda i teď jako dávno dospělá.
Asi jsem Kariku začala číst ze špatného konce. Trhlina mě bavila, Strach s výhradami, se Tmou si nějak nevím rady. Začátek docela fajn, ale později jsem se přistihla, že si říkám, co se proboha na těch zbývajících stranách může tak ještě stát a kdy už to skončí. Když se u knížky těším, až skončí, tak je něco špatně.
Já nevím, na jednu stranu se to četlo docela dobře, dozvěděli jsme se, co se stalo Marii Murvallové. Na druhou stranu to bylo až zbytečně brutální. Někdy mě napadalo, jestli autor sám není zralý na léčení, když má potřebu psát tak drastické knížky. Obešla bych se bez vsuvek ze záhrobí.
Tuhle knížku mám ráda. Sice je babička na můj vkus až moc dokonalá, ale hledala jsem poklidné čtení, a to jsem dostala. Když budu chtít nervák, sáhnu po něčem jiném. Některé popisy byly trochu zdlouhavé, autorka by nemusela používat přívlastky úplně u každého slova, působí to moc vyumělkovaně. Jediné, co bych snad ještě vytkla - autorčiny knihy o životě v Anglii by se měly držet nějakého jednotného postupu. Třeba o tom, jak přišli k domu, se píše v jiné knížce zase jinak. Ale celkově mám tyhle její knížky o klidném životě v Anglii docela ráda.
Mám z knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu se docela rychle četla, ale tentokrát mám pocit, že to nebylo ono. Jako kdyby tam autorka musela nacpat co nejvíc společenských témat - šikana, kyberšikana, migranti (jak píše mats379, navíc hyperkorektně). SPOILER - v půlce knihy jsem si říkala, že ještě chybí homosexuálové a i na ty na konci došlo... Nevím, příběh sám by nebyl špatný (i když rozuzlení bylo trochu moc vykonstruované), ale samozřejmě by nevystačil na 600 stran... Tentokrát se mi ani moc nelíbila historická vsuvka, protože od začátku bylo zřejmé, jak to dopadne (možná v zemích, kde se procesy s čarodějnicemi nekonaly je to nějaké překvapení, ale u nás těžko). A některé postavy ze současnosti taky směřovaly k jasnému cíli. Líbily se mi vsuvky ze soukromí členů vyšetřovacího týmu, Eriky a její sestry. Četla jsem všechny knihy od Camilly, ale tuhle mezi nejlepší neřadím.
Tahle knížka byla pro mě velkým překvapením. Nečekala jsem, že mě tolik chytí, přečetla jsem ji za jeden večer a později ještě jednou, aby mi neunikly podrobnosti. Jediné, co bych mohla vytknout, jsou někdy zbytečné poznámky pod čarou. Často jsou sice k věci, proti takovým nic nemám, ale někdy vysvětlují obšírně úplné banality. Sice se nedozvíte, kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice, ale dozvíte se všechny dostupné informace k případu, včetně různých teorií. Za mě opravdu zajímavá kniha, která ale není pro každého.
Kniha je taková rozporuplná. Na jednu stranu napínavá atmosféra, měla jsem pocit, že mi leze les a mráz až do baráku. Na druhé straně různé nechutnosti, které snad ani nebyly z hlediska příběhu nutné. Trochu jsem měla problém se srovnat s rolí, jakou zmizelé děti hrály později v příběhu. Připadá mi nelogické, proč o "tom" víc nevěděla Hana. Vždyť tu situaci viděla na vlastní oči. Ale to se v knize vůbec neřeší. A závěr byl takový ujetý. Nicméně spravedlivě musím říct, že jsem knihu přečetla za den.
Ke knížce jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Trochu jsem se bála, jestli nebude na mě až moc hororová, podle komentářů to tak vypadalo. Byla sice napínavá, ale nijak extrémně. Četla se velmi rychle. Trochu mi vadilo neustálé připomínání vypravěčova blogu, jako motivace mi to přišlo divné. Autor podle mě shodil tu knihu tím, že Igor byl feťák. Tím to přestalo být, řekla bych, věrohodné. Pro mě byl nejlepší začátek okolo nahrávek a potom konec z hor. Prostředek mě moc nebavil. Ale celkově docela dobrá kniha.
K téhle knížce se těžko píše komentář. Řekla bych to tak, že kdyby to nebylo tak poplatné době, že by to byla pěkná knížka pro dospívající holku. Ty nepolitické pasáže jsou pěkné, ale těch politických je hodně, ke konci čím dál víc.