ladynka komentáře u knih

Přesně ten typ popcornové zábavy, kterou jsem u tohoto druhu military sci-fi postrádala. Oproti hrůzně ziedalizované Honor a trochu nanicovatém Black Jackovi je zde hlavní postava lidstější, s nějakými škraloupy a tím i sympatičtější. Samozřejmě nepostrádá ty správné charakteristiky na kvalitního hrdinu - je chytrý, čestný a výkonný (funkční navzdory závislosti).
Samotný svět, do něhož je román situován, představuje další příjemné osvěžení. Oproti mnou zmíněným sériím zde civilizace není přísně rozdělena na jednu stranu těch hodných a druhou těch zlých. Rozvrstvení osídlení a zmínky o korporacích připomínají space operu Expanzi.
Dalšími plusy románu jsou realisticky vylíčené souboje (co se týče časového odstupu), ale nejsou tak únavné jako ve Ztracené flotile. Také nejde o velkolepé bitvy mnoha plavidel, ale o zoufalý boj jedné lodě o záchranu. Nikoli odosobněné lodě, ale zaplněnou zatím několika načrtnutými osobami.
Shrnuto: Odehrává se to v zajímavě nastíněném světě, je to napínavé, hezky to ubíhá a má to potenciál se dál rozvíjet.

10 08.07.2016

Po řadě přečtených military sci-fi je tohle úplně jiná káva. První dojem, který po přečtění zůstal, jak pozitivně kniha vyznívá navzdory tomu, jaké ošklivé věci se v ní dějí. Román není žádná přímočará akce ani epické vyprávění, nejvíc by se dal přirovnat k Firefly (nesourodá posádka, každý s vlastními problémy) a Star Trek (humanistické ladění, mezirasová tolerance). Největším kladem jsou pro mě zajímavé a neotřelé postavy, byť trochu iritující, pacifistické a hrozně bezstarostně se chovající (loď bez jakékoli obrany?). Děj není nijak komplexní, spíše jde o epizodické události, problémy se vzápětí vyřeší (vtipné je, že mužské postavy nejsou rozhodně macho typy a většinu problémů zde vyřeší ženské postavy).

9 04.08.2018

Hlavní postava je dle líčení génius (par poznámek z řeči těla jak z učebnice), ale některé základní věci mu nedocházejí, něco opomíjí on i policie (co třeba ty telefonáty, krucinál!), kostrbatá motivace je sice zdůvodněná, ale na konci v tom moc logiky nevidím, nadto do ztracena vyznívá vedlejší linka s D-Kingem (jen aby poukázala na morální nejednoznačnost hl. hrdiny?). Průměr.

7 29.12.2016

Zklámání. Veškerý děj je hrozně roztahaný. Postavy si projdou nějakými útrapami, aby se ty nejdůležitější sešly na konci, ale vesměs ve stejném stavu, žádné změny, žádný vývoj. Změna je v postavách mezi druhým a třetím dílem - respektovaný velitel Vélin je hrozně nevýrazný, Réva je svým dogmatismem stejně otravná, jen u Lyrny se objevují jakési náznaky budoucího kvalitního psychopata, ale nikam to nedospěje. Polovina postav by mi ani nechyběla.
Největší slabina je v připomenutí několika věcí, které se ovšem nijak nevysvětlí nebo nějak nevyústí (Píseň krve, Šerin). Závěr podivný a nepochopitelný - jak to bylo mezi Spojencem, Erlinem a jak nakonec skončil jejich příběh.

6 25.11.2016

Obdobně jako první díl - jednoduché svižné vyprávění, které není tak utahané jako ve Ztracené flotile. Kapitán už není vyložený vyvrhel, ale naopak minimálně pro svou posádku hrdina, ale jeho pochyby zůstávají zachovány (plus nějaké ty náznaky malichernosti).
Přibylo více politiky, což je dobře, protože víc rozvíjí vylíčený svět. Není to tak složitě zamotané jako u Honor, ale zase ne tak hrůzyplně rozdělené na hodné a zlé. Takže pořád slušná četba.

5 04.01.2017

Po pozitivních doporučeních jsem z knihy spíše rozpačitá. Je to sice rozjezd série, ale i tak je zde toho pro mě málo k prostředí a tomu, před čím hrdinové utíkají nebo k čemu se chystají. Je to příliš povšechné. Hodně lidí si chválí postavy, ale mně připadají jen jako pouhé črty vždy s jedním výrazným rysem: chytrý, silný, pomstychtivý, trouba, namyšlenec... Hodně mi to připomíná Gemmella, ale ten mi i přes svou jednoduchost přišel jako poutavější vypravěč.
Po přečtených fantasy knihách z poslední doby Rothfusse, Weekse a Ryana, s jehož hrdiny člověk strávil mnohem delší čas a knihy měly mnohem propracovanější magii, musím hodnotit níže.
Ale minimálně jedno pozitivum - inkvizitor Glokta je výborná, originální a plnohodnotná postava: „Tentokrát jsi překonal dokonce i sám sebe, Glokto, ty šílený kriple! Až to obchodníci s plátnem zjistí, nechají tě stáhnout z kůže!“ „To už jsem zkoušel, lechtá to.“

5 30.01.2016

Obdobně jako první díl - na jednu důležitou informaci připadá spousta hlušiny, neboli několik stránek niterných pocitů jednotlivých osob, takže když se popadesáté dozvídám, že osoba a nenávidí osobu b, už je to jen únavné.
Sice bych uvítala mnohem více informací zvenčí než subjektivizované prožitky okamžiků postav z románu, ale tohle je právě osobitost, na níž kniha stojí a která mě bohužel otravuje. Ve sci-fi si mnohem víc cením střízlivosti, uměřenosti a dávkování informací než zahlcení emocemi.
Stále mě ale zajímá, jak se bude rozvíjet tajemství kolem Lodí, co to vlastně znamená a co čeká hlavního hrdinu, takže pokračuji dál.

5 30.01.2015

Space opera s jejími pozitivy i negativy. Předností je rozsáhlost světa, který zobrazuje, takže se zde setkáme s rozmanitým prostředím a mnoha zajímavými postavami. Přesto mi schází obecný pohled na dobu, do které je děj Algoru zasazen. Kolik je vlastně osídlených světů? Těch několik, které jsou v knížce zmíněné? Zobrazené planety jsou od sebe jasně odlišené a připomínají soudobé státy. Samotný děj je čtivý, napínavý a dobře provázaný. Postavy jsou charakterově různorodé, přesto srozumitelné a nepříliš komplikované. Zatím jde však dějově i charakterově (aspoň doufám) pouze o počáteční nástin - Jak je to s algorskou politikou? Co graciánský řád? Provázání politiky a obchodu na Menabaranu, genetický výzkum, další světy atd. Doufám také, že se dočkám většího zapojení Petrova...

5 23.01.2015

Hodnotit jen samotné případy a jejich provedení, asi bych byla spokojenější. Co se týče zvrhlostí z knihy, může si autorka podat ruku s Val McDermid, takže si nemám nač stěžovat. Bohužel román sráží naprosto amatérský přístup samotných detektivů, nevyjímaje hlavního hrdinu. Budiž, tak nějak mohu čekat, že jiní detektivové jsou neschopní, aby pak mohla zazářit hlavní postava. Ale když pak dojde k tomu, že Cafferymu začne být podezřelý někdo proto, že se mu zdá divný, je to moc i na mě.
Vyšetřovatelé se metodou pokusů a omylů doberou nějakého výsledku, ale že by za tím byla nějaká systematická týmová práce? Nebo něco, co by se vymykalo nad samotné líčení zločinů a zázemí sériového vraha (vrahů)? Bohužel ne.
Moje hodnocení ovlivnily vzpomínky na minimálně o třídu lepší anglickou sérii s Carol Jordan s mnohem profesionálnějším přístupem. Jistě, hlavní postavy v ní jsou také trosky, ale pozoruhodné trosky.

4 08.07.2016

Z prvního dílu nyní rozečtené série mám rozporuplné pocity. Kladně hodnotím propracovanost světa a originální prvky (byť s obdobnými biotechnologiemi přišla např. Porucha reality), horší je to s postupným odkrýváním informací a odhalování principů, jak to vlastně v tomto světě funguje. Spousta cizích termínů, které jsou vysvětleny někde ke konci, takže čtenář se podobá odhadci nebo tušiteli, neboť často ani nezná principy, jak nebo co funguje.
Dění plyne pomalu, vlastně se za celou knihu zas až tak moc nestane. Díky předchozímu čtení jsem si ujasnila, že mi spíš vadí přístup Mycelium v jeho úvahách než přímočařejší jednání v Algoru, byť je to obdobně hra o moc a politikaření. Ovšem v Mycelium prostoupené mytologií Össe, což zahrnuje spoustu myšlenek, méně už popisů chovaní a vysvětlovaní.
Postavy - světlou strankou románu je určitě hlavní hrdina, kterého s jeho humorem a jízlivostí nelze nemít rád. Jeho domácí zvířátko Pinky, ten roztřesený uzlíček nervů, je pro mě za poslední dobu jedna z nejotravnějších postav, o níž jsem četla.
Přestože mi postupné odhalování v Myceliu nepřijde zas až tak úžasné a na jednu důležitou věc tu připadá několik desítek stran zaobírání se touhle věcí, což mi přijde nepodstatné a zbytečné, pořád je to zajímavý a ucelený svět, který se vyplatí dál sledovat. Už jen díky kritickému myšlení Lucase, s nímž komentuje tento svět náboženského fanatismu, indoktrinace a malicherného politikaření.

4 29.01.2015

Další z řady neinvenčních military sci-fi poslední doby. Takřka polovinu knihy zabírá výcvik a účinkování hl. postav na Zemi, které nevyniká nad standard obdobných románů. Bohužel ekonomicko-politická situace na Zemi není nijak podrobněji rozebrána (co vedlo v stávajícímu stavu, jak to přesně funguje s ghetty po stránce finanční atp.), v podstatně je to macguffin pro to, aby se zde mohl odehrát velkolepý zásah vojenských jednotek. Dál už se jen vrší neobratné zvraty, aby se hrdinové mohli dostat tam, kam je autor potřebuje. Průměr.

3 04.08.2018

Nevyrovnané. Děj je většinou vyprávěn v ich formě hlavní postavou, které je někdy hodně citově zabarvené a často nekonzistentní. To např. znamená, že na počátku líčí jistou postavu jako ošklivce, otravu a vůbec v těch nejhorších barvách. A najednou obrátí a začne po něm vzdychat jako roztoužená puberťačka. Také dalším chováním bohužel nepředstavuje Lacey výkvět inteligence (nakráčí do pasti, a to několikrát), byť jisté věci vyjasní až komplikovaný zvrat v samotném závěru.
Pro mě je to průměrná detektivka s citově nevyrovnanou a nepříliš inteligentní hrdinkou.

3 27.12.2016

Vícero dějových linií u různých postav zajišťuje celkem bohatý děj, napínavé situace a přináší také několik zvratů. Nejzajímavější je zde původní prvek magie - střelný prach a jeho možnosti a schopnosti lidí, kteří jej mohou ovládat. Zbylé magií nadané postavy mi tak nějak přijdou jako dané dohromady z jiných fantasy (pro srovnání - z poslední doby nejoriginálnější magii měl Světlonoš a Kronika Královraha).
Poměrně zajímavá se jeví také výchozí situace (převrat), byť mi až tak moc nesedly postavy. Hlavní hrdina střídá polohy idealisty a pragmatika a bohužel naivni idealismus převažuje. Taniel má komplex méněcennosti, je to feťák a slaboch a jeho postava se nikam nevyvíjí. Adamat jednáním zklamal. Postavy mají nějakou minulost, ale vynoří se zde již hotové a nijak se nevyvíjí (kromě jedné dívky, která si rozmyslí svůj naplánovaný čin).
Podstatnou část knihy tvoří obstojné ale nikoli ohromující pátrání, intriky, zrady a překvapivá odhalování. Bohužel tohle všechno mi připomíná spíš nesmělé hrátky. Oproti Weeksovu Světlonoši je to jako rozdíl mezi dámou a šachami.

3 18.11.2016

Rozporuplné. Na jedné straně zajímavé popisy a předestřená tajemství, na straně druhé nelogičnosti, které nepasují na jednání, nehrají na stav světa, jak je nám vylíčený. Země má vyspělou techniku, díky níž si komunikuje a bezstarostně poletuje vesmírem, zároveň má vážně existenční problémy zbytek světa? Na výpravu se vydává loď a je to vylíčeno jako událost připomínající nekončící večírek – s jedním členem posádky?
Ono velké tajemství čítá rozvrh statisíců let, aby ho posádka dostihla a seznámila se s ním v řádu několika hodin a to na opačné straně galaxie? Všechno tohle a ještě víc je přinejmenším naivní.

3 29.09.2016

Výplňkový díl k předchozímu dění, kdy hrdinové vesměs končí ve stejném postavení, v jakém začali. A zábavnost a akce minulých dílů se nekoná. Buď se pluje a putuje (Royce, Hadrian, nebo se čeká, co bude (princezna a císařovna).

3 15.07.2016

Druhý díl cyklu Algor. Charaktery se vyhranily, linie načrtnuté v prvním díle pokračují a dostávají pevnější obrysy (výzkum, princip cestování, politické machinace), postavy jsou vyhrocenější. Díky tomu vyznívá román sevřeněji a navzdory pozvolnějšímu začátku a volněji navázané newellské linii na mě působí ještě lépe než předchozí kniha. Svůj podíl na tom má i strhující závěr a návrat mé oblíbené postavy. Jen dál a houšť...

3 30.01.2015

Námětově lehce připomínající Rámovu sérii či knihy Stanislawa Lema. Od Clarkových knih, které mě otravují nabubřelou velkolepou popisností bez další přidané hodnoty a Lemowy fascinují fantazií a pokorou vůčí velkému neznámu, stojí Transport někde na pomezí. Se zápletkou pracuje střízlivěji, nebojí se ji ale překlenout přes velké období, které aktivně zapojuje do vyústění děje. Kladem je realistický popis prostředí, hrdinů (v uvozovkách) a zejména jejich motivace, byť na některých místech plní jejich (ne)jednání funkci klasického maguffinu

2 08.02.2015

Tahle knížka mě opět na dlouhou dobu odradila od touhy přečíst si nějaký román ženského autora. Zápletka zní zajímavě, zpracovaní mě ale znechutilo. Dávkování informací (tj. co se stalo, co se děje a jak to na světě funguje) není nijak pečlivé, spíš připomíná náhodné útržky. Většina událostí je citově zabarvená stejně jako neustálé vršení citových pohnutek hlavního hrdiny - jak s ním zamávalo tohle, jak se cítil při tomhle. Nedochází tím k prohloubení jeho charakteru, ale jde jen o bezúčelné hromadění jeho pocitů. Celek připomíná román o bandě neurotiků. Byť chápu, že lidstvo v takové situaci by pravděpodobně mohlo v takové stádium dospět, to neustálé omílání bez skutečné hloubky je jen a jen otravné.

2 16.01.2014

Úvodní díl nové série má asi nejblíže k military sci-fi. Nápad s využitím duplikovaných těl není určitě nový, viz např. sérii Takeshi Kovacs. Kniha je celkem čtivá, zároveň ale nijak nápaditá, hl. hrdina je jedno chodící klišé takových těch macho drsných chlápků, co jsou uvnitř citliví, mají psychické problémy a zapíjí je alkoholem. Ostatní postavy jsou stejně ploché či podle šablony klasických vojenských typů. Další věci jsou pak brané hodně kratkovité a tím i nelogické (pohon, pohyb vesmírných lodí?).

1 04.08.2018

Pro mě nejlepší díl série tím, jak s postavami autor zatočil. Tady si opravdu hrábly na dno... Boje, intriky, zrady, pletichaření a jen tak mimochodem záchrana světa.

1 25.11.2016