ladyka komentáře u knih
Velká samota je Velká kniha - nejen svými rozměry, ale hlavně svým příběhem. Silným, nádherným a přitom drsným, jako samotná Aljaška. Polapí vás, přitáhne jak magnet a nepustí. Ani po dočtení. Příběh o lásce, o té ryzí, ale i o toxicitě lásky, o přežití i přežívání...Příběh, ze kterého mrazí i hřeje. Dala bych i víc než 5*..nádherný čtenářský zážitek, jednoznačně doporučuji!
Tato kniha si určitě zaslouží plný počet. Líbila se mi její mnohovrstvost- vypovídá totiž nejen o jednom období dějin (zejména těch amerických), ale o osudech konkrétních lidí, propletenci vztahů a vazeb mezi nimi, ať už kamarádských či milostných nebo rodinných. Byť mi místy lehce docházel při čtení dech, věřím, že se ke knize jednou vrátím a určitě tam najdu pro mě napoprvé mnoho neodhaleného.
Jodi Picoult mě opět nezklamala a dávám její knížce zase plný počet. Jodi zde mistrně spojila několik příběhů dohromady a jako tradičně otevírá silná témata, nad kterými nelze nepřemýšlet. Tentokrát je to holocaust a s ním související otázky kolektivní i osobní viny, nesení si generačních traumat. I když mě upíří "vsuvka" příliš neoslovila, jako alegorie posloužila na výbornou a knížku obohatila a odlišila od jiných příběhů na toto téma. Jodi prostě umí!
Přidávám se k nadšeným hodnocením, to je byl balzám na duši. Poetické, jemné, nadčasové, lidské, prostě hotový literární zákusek. Nemám co dodat, jen doporučuji.
Skvělé,do třetice opět trefa. Jak to ta autorka dělá? Byť píše tak zvláštně stručně, až pro někoho stroze, dokáže se vám dostat hluboko pod kůži...na ovdovělou seniorku Květu se přes její šílené řešení samoty nemůžete ani zlobit,spíš ve vás vzbudí lítost..stejně tak další hrdinové..Tato kniha a autorka sama by si zasloužila větší pozornost, i když to její čtení tak zvláštně bolí.
Malinku přidávám do mnou doporučených knih,nemohu totiž jinak. Skvěle uchopené a pojaté téma mateřství a adopcí, autorka čtenáři umožňuje nahlédnout na něj z různých úhlů - prostřednictvím matky s vlastními syny a adoptovanou Malinkou,prostřednictvím samotné Malinky,která životem a vztahy značně tápe, a nakonec prostřednictvím ženy, která na adoptované dítě teprve čeká. Do toho autorka vmíchává i nelehké partnerské otázky, takže čtení je až výbušný mix emocí vyvolávající nejednu otázku...a přitom nic není jednoznačné,černé ani bílé...ještě teď to ve mně značně rezonuje...Pokud máte rádi knížky P.Soukupové nebo P.Dvořákové, rozhodně zkuste i Malinku. I když mi pár pasáží úplně nesedlo (ty s bohem a porod), knížce bych udělila klidně i 6.hvězdičku, a to mj. i za vkusnou obálku tohoto trnitého příběhu.
Uvízla jsem v síti této knihy, a to během čtení-přečteno na dva zátahy, i po něm-o knížce stále přemýšlím. Nepochybuji o tom,že podobné scénáře se odehrávají i ve skutečnosti (min. částečně), kniha je tak uvěřitelná. Sice realita prvního a druhého příběhu nebývá vždy takto černobílá v rozdělení dobra/zla a v existenci "hodného dědečka" a rádce (v příbězích to je psycholog a kněz),ale i tak se mi knížka moc líbila a potvrdila mi,že české autorky si čtení jejich knih zaslouží mnohdy víc než propagované zahraniční bestsellery. Zaujalo mě psychologické pojetí a autorčin vhled do hrdinek a jejich osudů, kniha je spíš o prožívání než o ději. Mezi kapitoly jsou vloženy jakési obecné komentáře, u prvních dvou příběhů mi přišly trochu zvláštně zakomponované (nejprve jsem ani nevěděla,co si o nim myslet a proč tam vlastně jsou), do třetího příběhu se však hodily skvěle a obecně dávají tyto komentáře knize další rozměr. Rozhodně Sítě doporučuji a řadím je i do ČV.
Skvělý rozjezd mě chytil a nepustil, velmi čtivé, přidávám se k pětihvězdičkovým komentářům. Cením si knih,které pracují s reáliemi a čtenáře tak osvětí. Jen jsem moc nepochopila kauzu a la Kramný, to jediné mi tam nesedlo, ale mé plné hodnocení to rozhodně nemění.
Moje první carterovka a konstatuji, že jsem se "zamilovala". Naprosto chápu vysoká hodnocení ostatních a tímto děkuji mé oblíbenkyni miretti za doporučení. Vše mi přišlo tak dobře akorát - dávky napětí, popisy násilí a brutality naštěstí nepřekročily nutnou mez, došlo i na humor, prostě to mělo šmrnc a ráz. Jsem ráda, že jsem našla mužský protipól mé oblíbené Lacey Flint (S. Bolton) a už se těším na další případy tohoto charismatického detektiva.
Tak jsem se pustila do opěvované amišské série a musím přiznat, že se 1.díl četl skoro sám. Docela zdatně šlape na paty mé oblíbené sérii od S. Bolton s policistkou Lacey. I zde mě bavila hrdinka policistka, navenek drsná sólistka s pohnutým dospíváním, stranící se rodině i okolí a i zde došlo na jiskření s kolegou. Případ sériového vraha byl místy značně drsný a zvrhlý, způsob jeho odhalení mi přišel krapet nevěrohodný, ale jinak nemám výhrady a dávám slabších 5*. Další díly nenechám dlouho čekat.
Další kniha autora (po Rybí krvi), kterou musím pochválit. I když se čte lehce, cítíte tam tu tíhu ...tíhu bytí, života a svým způsobem i krásu doprovázenou nadějí. Je to takové niterní a toho si u Hájíčkovy tvorby cením.
Na osobitý styl dlouhých souvětí a řeči bez uvozovek jsem si musela chvíli zvykat a nějak mi ze začátku i trochu rušilo. Ale vytrvala jsem a zhruba po první třetině se mi dostalo odměny,příběh mě vtáhl a nepustil. Ač se v něm moc neděje, zahltí vás kvanty myšlenek, úvah a emocí,jako byste byli v hlavách hrdinů. Občas tam najdete sebe nebo někoho z blízkých...a říkáte si,kdybychom si tak dokázali víc vzájemně naslouchat, říkat věci narovinu bez balastu ironie,narážek a sebelítosti..silná kniha a konec to jen potvrdil.
Teda...knížka mě naprosto dostala. I když jsem se knihám autora vyhýbala (před rokem jsem totiž jeho jednu knihu ani nedočetla,nesedl mi styl), Medvědínu jsem dala přece jen šanci a byla by velká škoda, kdybych nedala. Dostala jsem díky tomu skvělý čtenářský zážitek-nebo spíše posluchačský,protože jsem poslouchala audioknihu v podání vynikajícího Pavla Soukupa. Nechci nic vyzrazovat,protože kolem hlavní zápletky se točí všechno a ukazuje nám, co který z obyvatel Medvědína (ne)považuje na správné/špatné a za dobro/zlo-a pozor, mezi tyto pojmy nelze vždy klást rovnítko. O hokej zde sice jde až "v první řadě",ale primárně o hokeji tato kniha není-je o hodnotách, loajalitě, rodinných poutech, síle kamarádství,boji za spravedlnost a hlavně o životě. Autor to vše pojal tak komplexně a uceleně s brilantním vyústěním,že se musím nutit se hned nevrhnout na pokračování a nechat si tuto skvělou knihu zažít. Pro mě jedna z nejlepších knih,co jsem letos četla. Proto nemohu jinak než doporučit!
To nejlepší v nás řadím mezi příběhy od autorky,které se mě z jejích knih spolu s Námi to končí dotkly nejhlouběji. Nechtělo se mi čekat na české vydání, tak jsem se pustila do originálu. Tentokrát čtenář sleduje osud manželského páru,který prochází manželskou krizí. Kapitoly se střídají podle času-vztah ze začátku a vztah nyní. To mě do děje vtahovalo víc a víc a zvládla jsem přečíst téměř na jeden zátah. Střídání časových rovin navíc kontrastně podtrhávalo tehdejší zamilovanost,bezmeznou víru a naději v dobré konce až jakousi nevinnost versus odcizení a bezradnost manželského soužití zejména kvůli špatné, resp. žádné komunikaci, chybným domněnkám a soustředění se na stinné než světlé stránky života. Autorka čtenáře nijak emočně nešetří, ostatně jako v jiných knihách, ale tady šla podle mě ještě o kousek hlouběji...Těžko psát víc, aniž bych prozrazovala děj (autorka se zde zabývá jedním palčivým tématem). Myslím, že fanouškům CH (hlavně těm s partnerskými zkušenostmi) se tato knížka o lásce a s ní související bolestí, o osamělosti v páru,o nadějích a (jejich) ztrátách bude líbit. Já se k ní určitě ještě někdy vrátím.
Bohatý dojemný příběh. Vybroušený jak onen ukrývaný diamant, vypilovaný jak modely měst, které pro dceru vyráběl Mariin otec. Místy až magický, popisy mě nerušily,naopak plasticky dovozovaly atmosféru. Má obava, že čtení bude náročné (Pulitzerova cena),byla naprosto zbytečná. Kniha se mi četla lehce, ale zároveň mě hluboce dojímala. Vše do sebe zapadalo - tedy až na ten konec,ten mi přišel takový trochu doztracena, ale na kráse knihy neubral. Stále mám v hlavě: "Copak nechcete žít, než umřete?"
Klasika, z jejíhož konce mrazí, a která čtenáři umí proniknout až do morku kostí....
Děti Volhy mě lapily jako řeka Volha sama,nešlo se z jejích proudů dostat. Nečekala jsem nic konkrétního a dostala snad vše-silný příběh na pozadí dějin, barvité popisy nejen přírody, které nasytí všechny vaše smysly,to vše podáno nesmírně bohatým a hutným jazykem s nádechem magického realismu,co si přímo říká o pomalé čtení a vychutnávání. Jenže takto já číst neumím,a tak jsem četla svým obvyklým krapet zběsilým tempem. Netvrdím,že jsem vše pochopila,to snad ani při té hutnosti nešlo,ani netvrdím,že všechny pasáže se četly samy a lehce. Přesto všechno jsou pro mě Děti Volhy nezapomenutelné a originální,rozhodně jedna z nejvýraznějších knih,co jsem v poslední době četla,kniha s velkým K. I když asi ne pro každého. PS: Recenze idnes v záložkách obsahuje značné spoilery,takže pozor.
Tato kniha mi dlouho unikala a velká škoda. Poslouchala jsem audioknihu a musím konstatovat,že strčí do kapsy leckterý bestsellerový psychothriller nebo detektivku, a to levou zadní! A je o to děsivější,že není výplodem autorovy fantazie,ale temnou kapitolou naší historie.
Opět velmi dobré. Sice jsem v něčem malinko viděla paralelu s Dvojitým křížem, ale zas se to četlo skoro samo. Jsem zvědavá na další případy, snad nebudou mít sestupnou tendenci - vzhledem k hodnocení ostatních to tak naštěstí nevypadá :o)
Četla jsem kdysi a nyní poslouchala audioknihu, výjimečné, hutné, bolavé.... a úžasný příklad toho, že někdy méně znamená více. Zasáhlo mě to víc, jak leckterý obsáhlý román na podobné téma.