KočkomilkaJana komentáře u knih

Miluju Červenáka! Rozhodně tedy nepovažujte následující recenzi za zvlášť objektivní. Nedokážu totiž posoudit, zda je Juraj fakt génius nebo pro lásku k jeho autorské postavě nevidím nic než luxusní detektivku z dob Rudolfa Habsburského jako krále našich končin.

Tentokrát se podíváme do Plzně, kam se schoval samotný Rudolf a celý jeho císařský doprovod. V Praze hubil lidi mor a tak si smetánka řekla, že v čistě křesťanské Plzni budou lépe chráněni. S mým výše zmíněným přiznáním souvisí fakt, že jsem neznala některé události, které formovaly naše hrdiny a proč například Jaroš není kaprál ale nově seržant. A proč zpočátku není po zasnoubeném Barbaričovi ani vidu ani slechu…Netrápilo mne to ale dlouho. Červenák je mistrem slova a i když se věnuje popisu podzemní chodby nebo šenku, vlhnu napětím, co se stane dál. Volba mých slov je záměrná, neboť v sedmém pokračování nám pro hrdiny autor nachystal sexem nabité tajemství. Myslím si, že i méně znalý čtenář odhalí, jakými událostmi či kolegy se Červenák nechal letmo inspirovat. Při zasazení scény do českých poměrů nabývá smilnění nových rozměrů - člověk si řekne, jak neskutečné to muselo být…

12 14.05.2022

Snažila jsem se knihu číst bez předsudků. Ale bohužel bezúspěšně. Od prvních řádků jsem měla tendence s knihou mrštit někam daleko. Knihy miluji a zásadně s nimi neházím!

Je to kniha, která abslutně popírá psychologické, archeologické a etiologické nejen výzkumy, ale i skutečnosti. Pokud bych na knihu nahlížela z pedagogického hlediska nebo jako rodič - musela bych své dítě odložit do babyboxu nebo bych z něj jako učitelka vychovala nového Stalina a Hitlera. Byli to velicí muži, ale velikost není vždy spojována jen s pozitivními vlivy.

Je to new age bulshit. Když už v té hromadě informací, která jsou na čtenáře sunuta bez nějakých pravidel slušného chování (ano, je to čistě marketingová, sektová, ovládácí změť textu), najdete informaci, která úplným zázrkem dává smysl, pochází od Eriksna nebo někoho jiného, kdo alespoň respektoval čtenáře jako člověka a ne jako prostodchou, tupou a prázdnou nádobu, kterou je třeba naplnit "něčím" ...

Na druhou stranu to není tak hrozné jako Trhák od Čmolíka a je to krátké. Jsem nakonec ráda, že jsem knihu přečetla, nebo´t alespoň vím, co si myslet o lidech, kteří ji budou s vášní v hlase a jiskrami v očích vychvalovat.

9 22.08.2016

Můj první Kotleta a ještě v audioverzi. Stránský luxusní, takže proto ty hvězdy. Každopádně poslech zpočátku nešel lehce a zvažovala jsem, že s tím seknu. Pak se "to" rozjelo a já se bavila. Hluboké? Možná. Korektní? Vůbec - takže luxus. Blbina? No a co. Hele jako guilty pleasure to je super. Trávím poslechem jízdy autem a bavím se.

8 28.06.2023

Přiznám se, že vrah muže z ostrova Lewis mne překvapil. Proč se mrtvola nalezla ve vřesovišti a jak k tomu došlo mne také překvapilo. Ale ne šokem. Poklidným wow efektem, kdy si nevylijete tu zatraceně drahou skotskou whisky, kterou spolu s knihou dřímáte v rukou u krbu za zimního večera. Nevadilo mi, že jsem vraha neuhodla. Požitek ze čtení byl ještě silnější a více relaxační než čtení Skály. Muž z ostrova Lewis jakoby opět načechral moje ego, že jsem měla možnost číst z mého pohledu hodně kvalitní detektivku.

Celá recenze na Knižní díře nebo u mne na:
https://modrinoverecenze.blogspot.com/2022/01/muz-z-ostrova-lewis.html

6 22.01.2022

Knihomolka je úžasně milá knížka, kterou budu doporučovat, kudy budu chodit. Ne proto, že ji napsala česká máma od dětí. Proto, že navodila atmosféru, romantiku a chuť na sex bez přítomnosti sexu v knize. Díky tomu je vhodná i jako bonbonek pro mladší ročníky. Budu ji chválit, kde to půjde, protože jde o normální příběh. Co se stalo jim - může se stát i vám (nepřeji smrt nikomu, ale hodilo by se mi zdědit byt…). Pokud byste i tak měli pochyby, mrkněte na ukázku z knihy, který je dostupná na stránkách nakladatelství Pointa - ta dostala mne. A nezapomeňte, blíží se Vánoce a koupí knihy uděláte radost hned několika lidem (obdarovanému, autorce a mně).

Recenze na knihu naleznete na Knižní díře :)

6 01.12.2021

Tím, že se autor nepouští na tenký led, ale zůstává dost často v mlze, nedělá velké chyby. Nemlží, ale dostává se pod kůži psaní o soukromých detektivech. Přednáší skrze Kate a Tristana zajímavé myšlenky a bez jakékoliv pomoci policie postupuje pomaličku vpřed. Na to, že vlastně nemá mnoho stavebních kamenů, se příběh krásně větví. Zapojuje i zajímavá složitá sociální témata a postoje okolních postav. Víceméně jde o hodně povedené dílo, kdy jen málo věcí z pozadí zůstane nevysvětleno či nedává úplně smysl. Jako hniodpich bych je mohla vypsat, vybavuji si je všechny. Ale neudělám to. Příběh sám o sobě má hlavu a patu, není přitažený za vlasy. Dává prostor růstu postav hlavních i asistujících. Otírá se o témata, kterým se moc autorů nevěnuje. Nejspíše opravdu hodně z díla napsal Bryndza sám ze sebe.

Knihu řadím k té lepší tvorbě v oblasti detektivek s násilnickými padouchy.

6 28.03.2021

POZOR MOŽNÝ SPOILER!
Pokud se člověk rozhodne číst sérii s duem vyšetřovatelek v jiném pořadí, než v jakém vycházely, ochudí se o linii každého policisty. Proč jsou holky najednou ledové kry? Proč je Nyströmová najednou sama? Proč Delgado řeší ženské? Proč Forssová pije? Nic to ale neubírá na síle samotného příběhu kostí nalezených v rakvi. Dokonce i samotná historie toho exponátu je zajímavá. Na autorské dvojici oceňuji jak opravdovost příběhu, tak především opravdovost emocí a motivů. Všech. Vražd, Sněhurčiny rakve při stvoření a představení, vnímání věrnosti, touhy po pomstě, … Kniha je náročnější, ale kvalitně napsána. Člověk nemá problém jí odložit, neboť si sám potřebuje utřídit myšlenky. Nebo naopak má problém ji odložit, protože každou chvilku přibude nová informace, kterou si tým předá a používá ji operativně dál.

6 25.09.2020

Příběh se odehrává během pár dní, tedy hledání vývoje postav ve většině případů nemá smysl. U klasické detektivky. Čtvrtá opice je dost dobrá detektivka. Vývoj postav, minimálně dvou, v knize je! V jedné ze tří hlavních linií příběhu dokonce autor předkládá další vývoj - vývoj vraha. Překvapivě se v průběhu vyšetřování tři linie příběhu neobtěžovaly, nezasahovaly si do děje a všechny tři byly zajímavé a napínavé. Gradace napětí mi v knize přišla téměř učebnicová. Členění textu, skladba kapitol, přeskakování v liniích, příjemně zajímavý závěr - za mne kvalitní práce. odpočinkové čtení, které láká číst dál, knihu neodkládat nebo nad ní alespoň přemýšlet. Částečně je to způsobeno i klasickým a ověřeným schématem parťáků poldů, kteří do sebe neustále buší vtípky a jejich vztah je pevný, přátelský. Opravdový. Tím si mne kniha hodně získala, v časech sólo detektivů s napřirozenými schopnostmi nebo love story v pozadí je to moc fajn změna.

6 23.08.2020

Věčně ožralá svobodná třicítka, co neví, co chce plus lupe antidepresiva. Zastínila vše, co na knize mohlo být luxusně mrazivé a dobré. Konec - asi měla autorka sama absťák nebo to holt není můj šálek čaje.

Pasáže popisné lodi a prostor pro vlastní úvahy nad zápletkou jsou ale dobře zpracované a líbí se mi.

6 30.10.2018

V reakcích na knihu se můžete dočíst různé věci. Asi nejčastěji čtenáři zmiňují, že se Carter začíná opakovat a nebo že knihu snad nepsal on. Nemohu s nimi souhlasit. Už v anotaci se dozvíte o hodně zvrácené knize, kterou najde kapsářka Angela. S podobnou zvráceností se setkáte i v jiné autorově knize ze série s Hunterem, ale ne v tomto využití. Kniha, jejíž listy jsou popsány jen z jedné strany, svou syrovou brutalitou přinutila i mne odložit na chvíli jídlo, když jsem si četla u snídaně. Po porovnání s jiným dílem série mohu říci, že Carter brutalitu opravdu umí stupňovat - ne samotnou vraždou, ale spíše skutečností, že to všechno provést lze. A že takoví lidé opravdu mohou někde existovat. A co hůře, o některých lidech se tohle ví celosvětově, protože Amerika neudrží snad žádné tajemství.

Druhým aspektem, který jsme zmínila - že knihu snad nepsal Carter - se většinou ohání lidé, kteří čtou Cartera jako oddechové čtení a když jim do příběhu promítne vlastní bolest, rozhodí je to. A nebo mají pravdu a fakt mu díky skutečnostem, co se mu staly v osobním životě, někdo pomáhal knihu psát. To já nedokážu posoudit. Mě se i právě díky tomu, že jsem z knihy cítila bolest a tíhu a smutek, kniha Napsáno krví moc líbila. Nejenže dokázala dát čichnout k opravdovým americkým problémům a jejich (sice v promilích pravděpodobných) důsledkům, ukázala Huntera poprvé jako opravdového člověka. Jako člověka, který opravdu cítí bolest nejen svou, ale i lidí kolem. Policisty, který už viděl hodně moc zlého a je mu z toho smutno, takže je unavený.

5 02.01.2021

Carter ve vás zanechá i přes drobné nelibosti spíše pozitivní pocit. Nejde o velkolepé dílo detektivní práce jako spíš o úžasný nápad. Autor patří mezi oddechové brutalisty na dovolenou.

5 10.06.2019

Znaky rudolfinské doby na vás budou číhat na každém kroku či slovu v knize. Třeba pouhý morální pohled na život je značně historický. Pojmenování zbraní … je někdy … řekněme … úsměvné. Minimálně pro nás, kdo se v tom nevyznáme a máme jen nejasné představy o zbraních jako takových. Lehce matoucí by pro některé mohlo být oslovování osob. Hejtman tehdy a dnes není jedno a to samé … Vzhledem k výskytu značnému množství osob, kdy každá má dvě pojmenování kapitán Stain, notář Matěj Barbrič a kaprál Jaroš, někomu možná chvíli potrvá, než se zorientuje, kdo je kdo a kdo umřel a o kom se teď mluví.

Přestože nejsou mučící techniky v knize dostatečně popsány, knihu jako takovou drží nad vodou i kvalitní detektivní zápletka. Je uvěřitelná. Což mi přijde hodně důležité zmínit, obzvláště v dnešní době. Hrdinové mají své mouchy, kaprál aspiruje na cenu za nejvšestrannějšího člověka své doby. I tak ale nejde o absolutně ujeté, za vlasy přitažené, vyprávění nějakého magora. Je to krásný detektivní příběh v historickém pozadí, s dobovou hantýrkou, oblečením a mravy. V knize nechybí humor, spíše tedy ten sušší, a víno (ale bez alkoholiků „emotikon srdíčka“).

5 14.02.2019

Tak to koukám, tohle byla jízda! Autorka nás napínala do poslední chvíle - člověk si sice mohl domyslet, kdo, co kdy, kde a jak. Ale stejně si musel počkat na potvrzení paní Jášové. Těšte se na recenzi, již brzy!

4 13.11.2023

Poměrně často teď od detektivek ulítávám k fantasy knihám. Ráda se vracím do světa čar a kouzel. Po znovupřečtení celého Pottera jsem se vrhla na Čarodějku - Šepot kouzel a byla jsem rozčarovaná. Ale ne v tom pozitivním slova smyslu. Náhodou jsem pak ve své podzimní náladě, těšíc se na moje nejoblíbenější roční období (zimu), narazila na Přání od Leandry Sold. Četla jsem již její Paní jara a byla jsem překvapená kvalitou. Že Sold patří mezi naděje české fantastiky v Přání jen potvrdila

4 01.10.2023

Než napíšu a zveřejním recenzi, dávám 4 hvězdy proto, že bylo málo Tilly :) jsem náročná!

4 24.08.2023

Tři hvězdy jen proto, že Christopher byl v jádru dobrý člověk a dával ze sebe maximum. Jinak asi nejslabší díl celé série. Začátek vypadal slibně, pak se děj bohužel až na mírné zvraty táhl a vlastně člověk čekal tragédii hrozně dlouho dopředu, než přišla. Což mi čtení hodně zprotivilo - nuda a očekávání něčeho nepříjemného. To od knih nechci.

4 18.08.2023

Vraždy, které v Popravčím najdete, jsou nadmíru zajímavé. Psí hlava na trupu kněze je to nejméně bizarní, co v knize můžete najít. Pokud by vás zajímaly podrobnosti, které někdy Hunter přednese (a jindy zase ne), můžete si je vygooglit. Jen bacha, nezapomeňte si pak smazat historii prohlížeče. Rodina by se možná divila. Z Popravčího jsem, pokud jste to doposud nepoznali, nadšená. Robert už sice je super schopný a nadmíru inteligentní a dokonalý polda a psycholog, ale dílo je stále svěží. Nevadí vám, že jde o “one man show” v podání ústředního dua, kterému občas někdo přicmrndává a pomáhá. Protože někdy Robert neumí třeba tak dokonale s počítačem a musí mu pomoci odborná profilovačka. Nevadí vám, že je to skrz naskrz americká kniha. Dobro prostě nutně musí zvítězit nad zle i za cenu za vlasy přitaženého konce. Pokud čtete Popravčího jako první nebo druhé dílo autora, potěší vás mírně zamotaný konec, který Carter tak miluje. Nečekáte totiž co přesně z něj vyleze - v dalších knihách jste ostražitější…

4 13.05.2021

V knize Ti druzí se prolínají 4 dějové linky. Různě se kroutí a křižují, až se ještě před polovinou knihy spojí. Příběh Gabea, Alice a Fran zhruba znáte z anotace. Neznáte ale dívku, jejíž pasáže jsou psány kurzívou a která by v příběhu vůbec, ale vůbec nemusela mít tolik prostoru. Stačily by zmínky z druhé poloviny, aby čtenáři vše došlo. Tomu vnímavému to dojde téměř hned. V neposlední řadě linie Katie - jemná, citlivá a milující. V pozadí se objevují doplňkové postavy, které dotváří pozadí nejen hlavním postavám, ale snaží se dodávat děsivost a tajemno celé knize. Která by bez toho byla celkem obstojná detektivka.

To by ale kniha nesměla být napsána milovnicí Kinga, která jej velice ráda kopíruje či vykrádá seriály, na kterých se podílel. Nemohu být ale úplně zlá, holka píše poutavě, v některých místech je kniha opravdu neodložitelná. Tématem, které Tudor zpracovává se kniha stává děsivou a mrazivou - protože co když někde ti druzí opravdu existují? Sama o sobě hlavní dějová linka postrádá extrémní emoce. Není napsána zle, postavy mají uvěřitelné a reálné charaktery, důvody existence těch druhých jsou lidské a kdo by někdy nepotřeboval ulevit? Metoda potrestání Gabea je krutá, měla by co do sebe, kdyby nebyla opředena jednak imbecilitou lidí kolem, jednak pohádkou. Od poloviny knihy, kdy už víceméně čtenář všechno zná, se kniha stává jednoduše předvídatelnou a osobně jsem ji dočetla jen kvůli konci - bude tudorovský nebo mrazivý?

4 17.01.2021

Chtěla jsem napsat něco pozitivního, jako třeba že policejní práce byla slušná, postavy se daly oblíbit rychle, zápletka měla kvalitní podklad (i když vrah stál za starou bačkoru, dokud jej nechytli), ale nic mě nenapadlo. Ne, nic co by stálo za vyzdvihnutí. I snaha být moderní s využíváním Twitteru nebo Facebooku - vše působilo jako bych četla školní práci nadprůměrného středoškoláka gymnázia.

4 06.01.2020

Ačkoliv hodnotím dílo jako průměrné, velice mne autorův úpadek mrzí. To, co nesnáším na Nesbovi, to Minier zařazuje do svého repertoáru už v druhé knize (v předchozím díle jsem mu to odpustila, neb jsem si myslela, že zkouší nějaké novinky v psaní). Jakoby najednou nepsal severskou krimi, nebo tomu alespoň brutalitou odpovídající vraždění, ale snažil se nachytat co nejvíce prostoduchých čtenářů. Lidí, kterým je jedno, jak moc hloupé ovce z nich autor dělá, nebo k tomu má alespoň nakročeno. Minier ve čtvrté knize úplně pohřbil sám sebe, svoje možné kvality a z nadprůměrně zajímavého autora kles do vod průměru s občasnou perlou. Jeho jediným kvalitním počinem zůstává Martin Servaz, který i přes svůj neustálý nitrozpyt dokáže zaujmout, pobavit a donutit k zamyšlení.

1* protože od utrpení dospělých lidí přesedlal i jinam. A to se nepromíjí. Kvalitativně v obecném měřítku by zasloužil 2-3*.

4 23.05.2019