knizni_brouk komentáře u knih

Skvělá kniha! Rozhodně doporučuji, v mé knihovně zůstane a ještě si ji určitě přečtu.

Od Shari Lapeny jsem již četla i Manželé odvedle a Jeden z nás a Její konec, ale nejvíce se mi líbil právě Nevítaný host. Oceňuji, že se Lapena tímto za mě excelentním způsobem chopila klasického motivu, který známe třeba z Deseti malých černoušků od Agathy Christie, tj. kdy se skupina lidí sejde na místě odříznutém od okolního světa, následuje řada po chvíli zjevně nenáhodných úmrtí a krom otázky přežití tak řeší dosavadní přeživší už jen dvě další otázky: Ocitl se v jejich blízkosti někdo cizí, nebo je vrahem jeden z nich? Komu tu lze doopravdy věřit?

Kniha se mi četla dobře a neuvěřitelně rychle. Přijde mi, že Lapena má takový velmi jednoduchý, nenáročný styl psaní, avšak samozřejmě čtivý. Ve vyprávění se střídají jednotlivé postavy, které tak čtenáři předkládají svůj úhel pohledu a své pocity a postřehy. Každá z nich má svůj příběh, některé i pořádné tajemství. Komu však lze jeho vyprávění věřit? Autorka si tak se čtenářem dost hraje a vtahuje ho do atmosféry strachu a nedůvěry. I jsem se bála.

Myslím si, že kniha by se mohla líbit jak příznivcům psychologických thrillerů, tak třeba příznivcům Agathy Christie, zvlášť tedy fanouškům jejích Deseti malých černoušků.

22 21.03.2023

Colleen Hoover existovala v mém povědomí dosud jen jako autorka romantických příběhů kategorie Young Adult/New Adult. Proto mě zaujalo, když jsem tento titul objevila v oddělení thrillerů.

Pravdu nebo lež bych popsala jako takový psychologický thriller s romantickou linkou a erotickými scénami.

Nemohu upřímně říct, že by se mi příběh líbil. To, co tam Lowen postupně odkrývala, na mě působilo dost temně (ve smyslu temnoty lidské duše) a neměla jsem ze čtení dobrý pocit. Zároveň jsem se však od knihy nemohla odtrhnout a potřebovala jsem vědět, jak to skončí, tudíž smekám, že ve mě autorka zvládla svým příběhem, užitými motivy, stylem vyprávění a kompozicí vyvolat takový mix pocitů. Atmosféru temnoty ještě pomáhá budovat prostředí, kde se děj odehrává, to jest ve velkém domě stranou od okolního světa, a Loweniny pocity, kdy se jí zdá, že pomalu ztrácí rozum. A z konce se mi tedy chtělo křičet. Byla to všechno pravda, nebo lež?

Nedoporučuji, abyste po knize sahali pouze proto, že máte rádi autorčiny romantické příběhy a jste plus minus nastavení na něco takového. Pravda nebo lež má o dost jiný náboj.

17 21.03.2023

Romantickou literaturu tolik nečtu, ale Jojo Moyesovou mám ráda a již jsem od ní četla několik románů odehrávajících se v moderní době, například Než jsem tě poznala či Jeden plus jedna. Byly pěkné, ale znovu si je asi nepřečtu. Zato Jako hvězdy v temné noci jsem četla již třikrát.

Příběh je to silný a krásný, o přátelství a podpoře, emancipaci, vývoji, poznávání a přijímání sebe sama, odvaze a ano, i o té lásce. A hlavně je to dobře napsané, děj krásně plyne, postavy a jejich chování jsou uvěřitelné. Nechybí romantika, napětí ani dobrodružství. Když jsem knihu četla poprvé, hltala jsem ji tak, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne. Hlavní postavy jsem si oblíbila a těšilo mě zejména sledovat, jak se Alice postupně mění, jak se nebojí postavit se společnosti a jak si jde za svým štěstím. To vše je zasazené do prostředí kentuckých hor a jejich divočiny. Téma pojízdné knihovny se mi moc líbilo, než jsem knihu poprvé otevřela, nevěděla jsem, že něco takového existovalo. Atmosféra příběhu mi zároveň něčím trošičku, trošičku připomínala příběh Zálesák od Zanea Graye (avšak anotace příběhu moc neodpovídá, pokud si tu titul budete hledat), který jsem zamlada mnohokrát četla. Byť tam jde samozřejmě o něco jiného, to prostředí hor, divočiny, koně, romantika i oblíbitelní hlavními hrdinové mi to prostě připomněli.

Takže pokud váháte, co si od Jojo přečíst, sáhněte po této knize. A já se již těším, až v češtině vyjde Loď plná nevěst. (A díky zdejším komentářům teď zároveň vím, kde hledat další román s tématikou pojízdné knihovny, děkuji.)

13 26.03.2023

Pokud jsem to správně pochopila, Hadrový panák byl autorovým velkým debutem. Ke knize jsem proto tak i přistupovala, neměla jsem žádná velká očekávání, tím pádem jsem pak nebyla zklamaná, k tomu viz níže. Pokud se na knihu teprve chystáte, doporučuji vám, abyste k tomu též přistupovali volněji, neočekávali knihu roku.

Za mě to byla průměrná detektivka, která mě překvapila maximálně morbiditou případu. Neurazilo mě to, četlo se to dobře a rychle, bylo to i celkem napínavé, ale nijak extrémně mě to nenadchlo. Přišlo mi, že z Wolfa se autor snažil udělat jakéhosi dalšího Harryho Holea. A co se týče popisu vyšetřování, víte, jak z některých detektivek a popisu vyšetřování v nich vyloženě čiší, kolik hodin přípravy tomu autor věnoval? Tak zde mi přišlo, že autor studoval maximálně tak z detektivních seriálů a jiných detektivek, což mi přišlo jako velká škoda, mohl přípravě věnovat více úsilí.

12 27.03.2023

Fáma je příběh o důvěře, o tajemství, o pomstě a o tom, kterak se jeden drb může začít rychlostí blesku šířit a zažehnout požár, který ničí životy.

Kniha se mi líbila. Přišlo mi sice, že krom ukázkového šíření pomluvy se přibližně do poloviny knihy nic moc nedělo, ale pak děj začal nabírat obrátky a v poslední čtvrtině to vygradovalo do, musím se přiznat, mnou neočekávaného závěru. Líbilo se mi zejména vykreslení toho, co dokáže jedna malá pomluva a jaká je síla davu, který takové pomluvě začne věřit.

Doporučuji těm, kdo mají rádi psychologické thrillery na jedno odpoledne a nevadí jim pomalejší rozjezd příběhů. Zároveň mi přijde, že situace z knihy jsou skvělé pro diskuzi, nakolik je to či ono reálně možné.

12 20.03.2023

Skvěle zpracovaný a napínavý příběh s několika překvapivými zvraty, avšak řešící i citlivá témata.

Slušní lidé byl můj první psychologický thriller od tohoto autora, proto jsem ke knize zpočátku přistupovala poněkud obezřetně. To se však ukázalo úplně zbytečným. Kniha a zpracování tématu mě uchvátilo, rychle jsem se začetla (málem jsem v čekárně u doktora přeslechla své jméno, jak jsem byla pohroužená do děje) a při čtení mě místy mrazilo. Závěr mi sice přišel poněkud rychlý a ne tak propracovaný jako zbytek knihy, ale tak nějak to autor skončit musel.

Po dvou letech od narození svého potomka se mladý pár dozvídá, že jejich syn byl v porodnici omylem zaměněn a oni tak v podstatě vychovávají cizí dítě. Setkají se s oním druhým párem mladých rodičů a jejich malých synem a celá čtveřice rodičů se pokouší situaci, do které nečekali, že se kdy dostanou, vyřešit mírumilovně a v poklidu jako slušní lidé, kteří přece jsou. Nebo nejsou?

Krom oné psycho-thrillerové příběhové linie se v knize řeší i vztahové otázky a otázky morálky a rodičovství, střet mezi biologickou a sociální rovinou rodičovství, střet mezi vrozenými vlastnostmi a vlastnostmi získanými výchovou, bezpodmínečná láska k potomkovi, důvěra i hranice toho, na co má člověk žaludek

Doporučuji všem, kdo raději než nějakým krvavým thrillerům dávají přednost těm psychologickým. Avšak už z anotace je jasné, že se v knize řeší i citlivější témata, tak pozor na to.

12 19.03.2023

Klasický motiv. Skupina lidí na místě odříznutém od okolního světa je vydána na milost a nemilost vrahovi. Krom otázky přežití řeší přeživší už jen jednu další otázku: Jde vrah v jejich stopách, nebo je vrahem jeden z nich?

Klasický motiv (viz třeba Deset malých černoušků od Agathy Christie nebo Nevítaný host od Shari Lapeny), ale originálně zasazený do prostředí himalájských vrcholů, mrazivé zimy, tun sněhu a ledu a horolezeckého vybavení.

Při čtení knihy je člověku doslova zima. Autorka popisuje život vysokohorských horolezců dost podrobně, v knize se čtenář dozví leccos o horolezeckém vybavení a horolezeckých technikách, aklimatizaci, výškové nemoci atp., čímž se rázem přenese do děje. Chvílemi mi sice přišlo, že to trochu odvádí pozornost od detektivní dějové linky, ale vůbec mi to nevadilo. Užívala jsem si toho, že se děj odehrává na pro thrillery/detektivní romány tak neobvyklém místě. Některé věci sice možná uhodnete celkem brzy, ale to nevadí. Originalita místa to vynahrazuje.

9 17.03.2023

Není to vyloženě druhá Agatha Christie, ale je to moc hezký detektivní příběh v jejím stylu, ve kterém dokonce vystupuje i sama Agatha (a tentokráte ne jako hlavní postava v příběhu o svém tajuplném jedenáctidenním zmizení).

Bylo vskutku pěkné po delší době narazit na něco, kde krev netekla proudem a nebyla to soutěž o co nejmorbidnější způsob vraždy. Začetla jsem se dost rychle, autorka má takový odlehčený styl, který odpovídá klasické anglické detektivce. Proto knihu doporučuji všem, kdo hledají spíše oddychovější, ne tak krvavý detektivní příběh, u kterého se i pousmějí. Detektiv navíc tentokráte nepatří mezi panstvo, nýbrž mezi služebnictvo. V angličtině jsou v této sérii již dva další díly, pokud budou přeloženy do češtiny, určitě si je přečtu.

POZOR, MOŽNÝ SPOILER: Agatha zde v procesu vyšetřování vystupuje spíše jako konzultantka. Protože to, že píše detektivní příběhy, přeci ještě neznamená, že musí být nutně schopná vyšetřin reálný zločin. Vyšetřování se chopí Phyllida, hospodyně Mallowanových, zarytá obdivovatelka Hercula Poirota, které se rozhodne zapojit své šedé buňky mozkové a ten případ vraždy vyřešit sama, neboť není spokojená s tím, jakým způsobem se vyšetřování chopila policie. Phyllida je velmi osobitá a rázná mladá žena se smyslem pro povinnost. Vyšetřování vraždy se tak samozřejmě věnuje vždy až tehdy, když je zabezpečen chod domácnosti. Přestože jsem si ji téměř okamžitě oblíbila, musím říct, že mi občas vadilo, jakým způsobem strkala nos do oficiálního vyšetřování a v podstatě jej až mařila. Zároveň mě mátlo, že by si jako hospodyně mohla k policii dovolit to, co si k nim dovolovala. Kniha obsahuje mnoho pasáží, které reflektují postavení a hiearchii služebnictva v oné době, díky čemuž se nyní zpětně zamýšlím nad tím, jakou výhodu vlastně měli Hercule Poirot, slečna Marplová, Tommy a Pentlička a další velcí detektivové, kteří nemuseli přerušit své pátrání jen proto, že zrovna museli jít obsluhovat panstvo při odpolední svačině.

7 23.03.2023

Jakožto zarytý fanoušek Angely Marsonsové jsem sáhla i po této její knize, která se poněkud vymyká jejím typickým detektivním příběhům, neboť mě zajímalo, jak pojme příběh bez mrtvol a vyšetřování.

Příběh se točí kolem tří hlavních ženských postav: Cher, Sarah a Deb, přičemž každá z nich je povahově jiná, v jiné životní fázi a řeší jiné problémy. Jsou to však nerozlučné kamarádky, které jednu mírně propitou noc napadne pokusit se trochu čarovat a splnit si jedno své přání...

Kniha se mi líbila. Není to úplně můj žánr, ale bylo to pěkné oddechové čtení, člověk se místy i zasměje. Akorát mi chvíli trvalo se začíst a navyknout si na text. Nevím, zda je to jen v českém vydání, ale nepřišlo mi, že by jednotlivé dějové úseky byly v textu nějak graficky odděleny. Zejména v první čtvrtině knihy v podstatě neexistují odstavce. Tudíž na konci jednoho řádku jsme v kanceláři u kávovaru, na začátku řádku hned pod ním už na parkovišti. Je to trochu matoucí, myslela jsem, že se nedokáži soustředit na text a přeskakuji na stránce některé pasáže. A Sarah, Sára a Sara je jedna a tatáž. Ale jakmile jsem si na tyto drobnosti zvykla, snadno jsem se začetla a děj pěkně plynul.

Každopádně, i "nedetektivní" příběh se autorce povedl, byť je to něco docela jiného než příběhy s Kim Stone. Při čtení jsem si pěkně odpočinula. A od teď si budu dávat pozor na to, co si přeji a jak si to přeji...

4 17.03.2023

Nejprve chci říct, že si jsem plně vědoma toho, že tato kniha není žádnou velkolepou výpravnou fantasy pro dospělé, nýbrž fantasy příběhem pro mládež. A na to ve své recenzi vezmu ohled. Nicméně existují fantasy pro mládež, které jsou napsány tak, že baví všechny věkové kategorie, že jsou jak velkou fantasy pro mladší čtenáře, tak zároveň i jednoduchou a příjemně oddychovou, avšak hezky propracovanou fantasy literaturou pro ty starší. Patřím mezi ty starší čtenáře a tuto knihu bych mezi výše popsané nezařadila.

Patřím mezi ty starší čtenáře, avšak tuto knihu bych mezi výše popsané nezařadila. Byl to příběh, který mě nijak neurazil, nefrustroval a nelituji, že jsem se do jeho čtení pustila (měla jsem jej koneckonců vyhlédnutý delší dobu), ale zároveň mě nijak zvlášť nenadchl a pokud si jej vůbec budu pamatovat, tak jen jako takovou ne vyloženě špatnou, ale ani vyloženě skvělou fantasy. Řekla bych, že příběh měl potenciál, ale nebyl tak propracovaný, aby tento potenciál mohl dobře vyniknout a byl zcela naplněn. (Proto mám raději příběhy byť jednoduché, ale skvěle propracované.) Uvidím, zda to autorka v příštím díle vylepší.

Myslím si však, že kniha by se mohla líbit mladším čtenářům (přibližně od čtrnácti patnácti let), kteří z fantasy nemají ještě tolik načteno a mají rádi bojovné hlavní hrdinky a hledají něco jednoduššího, nekomplikovaného a s minimem postav, aby se jim to dobře četlo, a zároveň by v příběhu rádi i nějakou tu drobnou romantiku.

3 25.03.2023

Kniha plně dostála mému očekávání. Jako obvykle jsem se okamžitě začetla a knihu přečetla na jedno posezení. Pěkný detektivní příběh. Děj je svižný, rychlý a napínavý. Minulost se prolíná s přítomností, popisy vyšetřování a úkonů ve vyšetřování jsou jednoduché, motivy vysvětlené a postavy uvěřitelné a oblíbitelné (a je u nich znát vývoj, vezmu-li v úvahu celou sérii). Akorát Josie a její horkokrevnost mě (jako obvykle) místy vytáčela. A přišlo mi, že tak dva z hlavních posunů ve vyšetřování se udály díky naprosté náhodě, ale co už. Jinak musím říct, že autorka se, alespoň v mých očích, zlepšuje. Pozdější díly jsou lepší než dřívější. Akorát by se mohla přesunout k případům, které se nijak nebudou týkat Josie a jejího nejbližšího okolí. V souhrnu tedy mohu říct, že kniha se mi prostě líbila.

Knihu doporučuji všem, kdo mají rádi detektivky a výše zmíněné autory. Akorát je za mě osobně vhodné číst celou sérii popořadě, jelikož Josie ráda vzpomíná na své minulé případy a jak to tenkrát dopadlo.

2 21.03.2024

Kopíráka jsem nečetla, ale Číslo 20 mě svou anotací zaujalo, tak jsem se do něj pustila.

Příběh byl napínavý, celkem dost krvavý a konec jsem tedy opravdu neodhadla. Ve vyprávění se střídá několik postav, děj je proložen vhledy do pachatelovy minulosti. To mi vždy přijde zajímavé. Hlavní vyšetřovatel mi připadal celkem dost hloupý. Hodně se řeší i jeho osobní život. Zdálo se mi dost podivné, kolik osob (včetně vyšetřovatelů se vztahem k věci) mělo k vyšetřování a informacím z něj přístup. Myslím, že takhle to opravdu fungovat nemůže. Z některých detektivek vyloženě čiší, kolik práce si autor dal, aby se seznámil s policejní prací. Z této nikoli. Zápletka a motivy smysl dávaly, ale přišlo mi, že pachatele vlastně objevili úplně náhodou, moc jsem nepobrala, jak k tomu dospěli, byť jsem si těch pár stránek s tím zásadním zvratem přečetla asi 3x.

Souhrnem tedy mohu říct, že Číslo 20 si budu pamatovat jako napínavý krváček s překvapivým rozuzlením, ale nelogickým vyšetřováním s pochybnými dějovými skoky a plochými postavami. Kniha mě neurazila, ani neuchvátila. Znovu si ji asi nepřečtu.

Několikrát je zmíněn Kopírák a jeho případ. Jak už jsem zmínila, Kopíráka jsem nečetla, ale pokud jsem to správně pochopila, v Čísle 20 je jiný vyšetřovací tým. Nějaké to jméno tam v souvislosti s Kopírákem zmíněno bylo, ale alespoň já ho okamžitě zapomněla, takže bych řekla, že čtení Kopíráka by mi to případně nepokazilo.

2 21.03.2024

Překvapilo mě, že mi trvalo, než jsem se do knihy začetla, neboť nejsem zvyklá na španělská jména. To však jen tak na okraj, s mým následujícím hodnocením knihy to nemá nic společného.

Detektivka to byla průměrná. Neurazí, to ne, ale znovu si ji nepřečtu. Zůstala mi v paměti převážně jen ta morbidita. Je to asi ten nejvíce morbidní detektivní příběh, jaký jsem kdy četla, a po dalších dílech nesáhnu, neboť na to nemám žaludek. Pokud jste spíše na klasické anglické detektivky s minimem brutality a morbidity, po této knize rozhodně nesahejte.

Hlavními postavami příběhu jsou výstřední hlavní vyšetřovatelka a nováček, který se snaží udělat průlom ve své kariéře. Výstřednost hlavních vyšetřovatelů mi nevadí, koneckonců, již klasičtí velcí knižní detektivové byli výstřední, s výstředními charakterovými rysy i chováním. Proto jsou zapamatovatelní. Vyšetřování částečně dává smysl, částečně je zpackané, díky čemuž lze přejít k velkému průlomu a napínavému a rychlému závěru.

1 17.03.2023