KMiriam komentáře u knih

Srozumitelnou, poutavou formou předkládá základy ignacianske spirituality, zpusoby jakými lze přistupovat k bibickym textum. Nejde přitom o žádné "technologie" modleni,meditaci, které vetsinou vedou k lacinym pocitům, ale otvírá nám jimi Písmo jako zdroj sebepoznání, a
vybízející Boží slovo. Skvela, hluboká kniha

16.02.2023

Pozoruhodná, a především důležitá kniha, která nově otevírá otázky našeho vztahu ke zvířatům z náboženského hlediska. Nově interpretuje biblické texty, v nichž nejen zvířatům neupírá "nárok na duši", ale přímo apeluje na svědomí člověka ujímat se jich. V době, kdy našim přičiněním probíhá nejmasovější "vymírání" druhů v celých dějinách planety, jsou takové knihy velice potřebné.

2 18.03.2019

Je mi zatěžko k této knize přidávat komentář, poněvadž všechny prózy sjednocuje téma, o němž by si raději člověk myslel, že vzešlo z fantazie autorů než ze skutečnosti , ale není tomu tak. Holocaust. A třebaže samotné příběhy jsou smyšlené, moc to nepomůže. Temne téma , které se dotyka míst historie ktera měla zůstat radeji nevyplněná. Přesto knihu doporučuji, sama jsem ovšem par povídek nemohla vůbec dočíst...

2 09.03.2019

Překrásné čtení. S dobrotivým humorem, ale i typickou jízlivostí, pohlíží kriticky na všechny ideologie i náboženství, z nichž vyprchal život a staly se pouze zákony sevřenými totalitním řády, které hierarchicky nejvýše postavení lidé vždycky zneužijí a obrátí proti druhým.
Přesto právě v náboženstvích je nadále přítomno poselství, které stálo na jejich počátku. Stačí naslouchat. Naslouchat světu okolo i uvnitř, tam nakonec vždy promluví Bůh sám, zbavený podob, příkras a definic, ať už by se člověku "zjevil" skrze cokoli, třeba jen malou želvu. Postava Bruta, které se to "stane", Bruto, na nějž "promluví Bůh", odkrývá až kristovský pohled na život a svět, v němž je na prvním místě soucit s bližním, ať už je to kdokoli, kdekoli, za jakékoli situace a pevná, skuteční víra, která se nenechává zmást ani tisíci podbízejícími se bohy a bůžky tohoto ani jiného světa, natož lidmi, nenechá se zastrašit ani uplatit, a která poté, co prochází pochybami, relativizací všeho, včetně víry samé, aby se zbavila všech jistot které ji svazují s předmětností a to i vymezujících slov, přerůstá v bezejmennou sílu, která stála na počátku aby poukázala na to, že skutečný Bůh je v něčem úplně jiném. Je tam, kde člověk objeví sám sebe a své místo ve světě navzdory všemu a všem. Přes kritický pohled na církev považuji dílo jako hluboce spirituální, ne-li náboženské. Humorný tón zbavuje tuto závažnost pathosu a tím je kouzelně promlouvající snad ke každému.

6 04.01.2019

Skvělá kniha nastavující zrcadlo lidským dějinám i jednotlivci. Svět polopohádkových polomýtických bytostí zasahuje do našeho světa, veškerá pravidla pomalu přestávají platit, zvyšuje se všeobecný chaos, ve kterém dochází k neuvěřitelným situacím a událostem, a samozřejmě se stupňuje násilí všeho druhu. Obstojí ten, kdo navzdory nadpřirozeným schopnostem, třebaže mu leckdy pomáhají, obhájí v sobě své lidství.
Kniha je psána "po Rushdieovsku", tedy i s jeho typickým ironickým podtónem, paradoxním humorem a ostrovtipem.
I závěrečná část vyznívá dvojsečně, happyend je současně katastrofou.

2 20.07.2018

Nadčasový román a filosofická kniha v jednom. Tolstoj v ní mistrně líčí příběhy ruské šlechty, kde plasticky propracované postavy, z nichž každá je zároveň nositelem nějakého důležitého přístupu k životu, ale především barvitě popisuje napoleonské bitvy, které prokládá pozoruhodnými filosoficko-historickými úvahami, jimiž i kniha vrcholí a se uzavírá.
Závěrečný epilog je prostě koncert. Do jaké míry se člověk podílí na vzniku historické události a vraždění s ní spojené? Může více informací o příčinách zla ospravedlnit vraha? Ať už je znalost okolností, psychologie, dějinný kontext, či jiná osobní podmíněnost?
Rozhodují o válce rozhodnutí mocných, či ti, kdo jim moc propůjčili, nebo ti, kdo naplňují jejich vůli? Nebo se události valí jakýmsi samospádem, vzájemnou provázaností s událostmi předchozími?
Do jaké míry je člověk svobodný? Ačkoli touha po svobodě je hybatelkou lidských dějin, všichni jsme trvale podmíněni nesčetnými omezeními, vlastně nikdy ne svobodni zcela a přeci je tu něco, co nás za svobodou stále žene.
Kdo a jak má právo hodnotit dějiny a která kriteria se při tom hrají roli?

Kniha je to geniální a neuvěřitelně nadčasová. Doporučuji každému nejen si přečíst, ale i si ji po letech zopakovat.

3 06.03.2018

Kniha je skvostná, z příběhu samotného jde hrůza a smutek. O procesech padesátých let se dozvídáme i my, kteří jsme vyrůstali za normalizace, postupně a po kouskách. Lhalo se a lže se..nebo mnohé dosud ani neví. S takovými zvěrstvy se však nelze smířit nikdy. Co však se nedá vůbec pochopit, že Stbák L. Mácha dosud žije kdesi na Petřinách, a nepotrestán užívá si důchodu. Ani to, že dodnes v samotné Číhošti v krajských volbách vítězí komunisté! Nad tím rozum zůstává stát. V neposlední řadě i nad tím, kolik lidí této straně v celonárodním měřítku už zase dává svůj hlas a ta že je třetí nejsilnější stranou u nás. Copak nemáme paměť? Copak nám tyto příběhy jasně nedokazují, že i kdyby (snad) už v dnešním světě komunistická zvůle nedosahovala takových rozměrů, stále je to strana, která dokázala tyto odporné zločiny proti lidskosti uskutečňovat a posléze zapírat, nedokázala se od své minulosti distancovat a nelze jí tedy naprosto už nikdy důvěřovat? Pan farář Toufar by měl být svatořečen.

10 11.06.2017

Jistě "dobře" napsaná kniha se strhujícím dějem, ale vyvolává v člověku temné pocity. Postavy nejsou psychologicky propracované, ale dopouštějí se objektivně samých podvodů, úlisností, úkladů a zla. Zlo nakonec i vítězí. Na člověka padá stín a chmura z nahlížení do soukromí, ze špatnosti a prohnilosti, nemůže v podstatě stranit nikomu, ani oběti spknutí. Kniha postrádá "světlo", naději, jakýkoli výchozí bod. Je temná, depresivní a konečné vítězství toho nejhoršího v člověku je i mou tečkou za tímto autorem.

12.10.2016

Poutavým jazykem autor formou dopisů-epištol, zachycuje momenty z dějin vyvoleného národa. Původní inspirací byly doplňující dopisy skutečné osobě, které měly přiblížit a dovysvětlit přednášky pražského rabína Daniela Mayera, které probíhaly v pražské židovské obci. Autor však posléze opustil jejich podrobný, osobní a na přednášky navazující koncept a vytvořil co do jazyka básnivou, přesto historicky opodstatněnou studii židovských dějin. Obsahuje plno nečekaných názorů při zachování historických faktů. Kuklův jazyk je vybroušený, čtivý a považuji knihu za literární skvost. Měla by patřit i do knihoven religionistů, kteří mají smysl pro poeticky nadlehčenou stavbu textu.

2 05.09.2016

Kniha hluboká a pravdivá. Ani sebeduchovnější nauka, zůstane-li při ní, nás nepromění v "osvícenou" bytost, neopíráme-li její obsahy o bezprostřední zkušenost. Kniha je sice z buddhistického prostředí, ale platí to stejně u všech náboženství. Bez osobního "setkání", bez osobní účasti na životě v sobě samém, jsou všechny cesty pouhými prašnými stezkami a k cíli nevedou. Jsou pohými metodami, a ne živým Duchem v nás všech.

3 17.06.2016

Nejlepší Dostojevského dílo. Vracím se k ní často. Měla by patřit do každé knihovny.

4 02.06.2016

Patří ke klenotům světové literatury. Jako ostatně celé Dostojevského dílo. Psychologický postřeh je tu "hlavní postavou" a je mu podřízen i děj. Nesluší se toto dílo vůbec komentovat. Skláním se s úctou a obdivem.

2 02.06.2016

Jedna z největších knih světové literatury, kterou čítám skoro každý rok znova. Ačkoli už ji proto umím téměř zpaměti, čtu ji znova nadále. Její podobenství jsou tak silná a výmluvná, že mě pokaždé osloví něco jiného, aktuálního a jinak, než kdy předtím. Neměla by chybětv žádné knihovně.

9 02.06.2016

Krásná kniha s milým a čtivým příběhem. Mám ráda setkávání s jinou kulturou, postavy s jimým smýšlením, odlišnosti kultur, kde přese vše zaznívá určitý společný podtón všeho.

2 02.06.2016

Skvělá kniha jejíž rozsah přesně odpovídá obsahu. Mimořádně fundované rozklady o střetu východního a západního umění té doby jsou brilantně propojeny napínavým příběhem s téměř detektivní zápletkou, který však není u knihy tím hlavním. Exotické prostředí Osmanské říše, psychologie jednotlivých vypravěčů děje, svět miniaturistů s jejich filosofiemi ale i všedními starostmi, to vše činí knihu poutavou, zajímavou a čtivou. Mne osobně nejvíce zaujaly úvahy nad podobnostmi a rozdíly mezi východním a západním přístupem k umění, mezi jednotlivými školami miniaturistů a kaligrafů, a míra neobyčejného chápání uměleckého díla. Příjemné je i řazení příběhu formou vyprávění jednotlivých postav, ale i věcí nebo barev; jakoby odrážely i vnitřní obsahy miniatur, o nichž je tu řeč. Vypravěči jsou stejně jako zdánlivě izolované prvky miniatury nositeli příběhu, který sami vytvářejí. A nechávají vhlédat, stejně jako miniatury, do svých pohnutek, do celkového příběhu, i do nás samých. - Vřele doporučuji, sama jsem ji přečetla za týden.

4 02.06.2016