KlariN komentáře u knih
Působivé uzavření příběhu, skvostně rozehraného Medvědínem. Kombinace společenského románu a antické tragédie. Backman velmi dobře kombinuje smutek, humor i neúprosnost osudu. Obě části diptichu jsou co do kvalit v podstatě rovnocenné, nicméně pokud bych byl přitlačen k mantinelu, asi bych o vlas zapreferoval Medvědín. Už pro dvě úvodní věty, jež čapnou a nepustí. Ovšem i v případě jeho románového sourozence jest můj verdikt totožný. Rozhodně čtěte!
Strhující, emocionálně naprosto vyčerpavájící, ale i obohacující čtení. Literární příbuzný Ledové Bouře, nebo Americké krásy. Jsem zasažen.
Závěr postfoglarovské trilogie, aneb od detektivního románu pro mládež, přes prázdninové dobrodružství s prvky mystiky až k finálnímu ecovskému podobenství o polaritě světla a temnoty. Velmi příjemné čtení, nicméně zamrzí vztahy, které se příliš nevyvíjí, navíc řadě hrdinů (Alžběta, Šimon) se nedostává adekvátního prostoru. Neobratně je rovněž vyřešena, respektive zahozena, přítomnost nadpřirozeného prvku v první knize. Pokud Vám ale Hrobaříci přirostli k srdci, neváhejte se začíst:Jejich loučení rozhodně stojí za pozornost Vaši.
Dobrá atmosféra, úsporný, zbytečně neexhibující styl. Dalším pokračováním se rozhodně nebudu bránit.
Další velká radost! Tempo knihy je pozvolné podobně jako prázdninové dny, s Hrobaříky a jejich novými přáteli se však čas krátí překvapivě snadno. Tentokrát je sice záhada méně důležitá než přátelské kontakty, to ale vůbec nevadí, protože závěrečné loučení se sympatickými hrdiny je stejně bolavé jako konec prázdnin. Dílčí výhrady mám v podstatě jen dvě - a) na to, v jakém se hrdinové nacházejí věku je jejich jednání přece jen trochu moc platonicky slušňácké, a b) taky by si v hospodě mohli dávat i něco jiného než biftek Slunce :-D. Jinak ale palec vzhůru!
Velmi příjemná záležitost. Pavla Horáková vrací do hry foglarovskou literární tradici na půdě moderního dobrodružného románu pro děti a mládež. Nechybí postupně odhalované tajemství, takřka rodinná soudržnost, špetka nadpřirozena, ani klíčící láska. Bravo!
Intenzivní kniha o prázdnotě. Byť se odehrává na klonku osmdesátých let, rozhodně nejde o retro, ale o nadčasovou studii duševní bolesti uprostřed zdánlivého blahobytu. Jak současné!
Neotřelé, chytré, vtipné. Místy připomíná ženskou variantu Topolovy Sestry. Velké potěšení číst!
Jozef Karika je eklektik, který ve Strachu skládá přiznaný hold nejen literární tvorbě Stephena Kinga, ale rovněž odkazu H. P. Lovecrafta (mytická povaha zla, ich forma) či Jaroslava Foglara (deníkové zápisy, flashforvardy, šifry). Šikovně pracuje s moderními médii, i motivem nepříliš spolehlivého vypravěče. Konec velmi předvídatelný. Prima čtení do vlaku, vany či jako předspánková terapie :-). Trůny černých králů horroru ovšem zůstávají neotřeseny. P. S. Překlad do češtiny místy dosti neobratný.
Určitě jeden z Kingových románů, vhodný pro začátečníky, hlavně co se přehlednosti děje týče. Potěší pár narážek na kingovské tvůrčí universum, i sebe -ironické narážky na specifika spisovatelské profese. Pomalejší rozjezd, hutný závěr, výborný epilog. V kontextu Kingovy literární tvorby v podstatě jen lehký nadprůměr.
Foglarovský duch žije, ale Prašina rozhodně obstojí i sama o sobě. Její předností jsou dobře napsané charaktery, strhující děj, i současný jazyk. Ideální předloha pro film. Navíc hlásím velké plus za vynikající ilustrace Karla Osohy i vynikající partnerskou chemii ústředního dua. Vivat!
Málokdo se v žánru "intimní rodinné peklíčko" pohybuje s takovou sebejistotou, jako Petra Soukupová. Charaktery Hany i Evy jsou velmi komplexní, nejednoznačné, přesvědčivé.
Jen vyjadřování desetiletého rošťáka Viktora chybí větší díl autentičnosti. Jeho postupný přerod z nesnesitelného rozmazlence a skorodelikventa v empatickou lidskou bytost je ale fascinující. V podstatě temnější variace na Jak vytrhnout velrybě stoličku, zde ovšem bez motivu hledání otce :-)!
Famózní vyvrcholení příběhu Lyry, Willa, a jejich přátel i protivníků. Jeden z nejemotivnějších závěrů v dějinách literatury. Nádhera!
Vynikající pokračování Zlatého kompasu. Fantastická literatura žánrem, obsahem i formou. Pullman jest jedním z nezpochybnitelných králů angloamerické literární noblesy.
Impozantní start jedné z nejlepších románových sérií všech dob, bez ohledu na žánry. Radost číst!
Knize pana Páska bohužel nejvíc chybí precizní redaktor, který by jí vtiskl preciznější tvar, i autentičtější mluvu postavám, ocitajícím se v hormonálních bouřích dospívání. Naředěný odvar ze Škvoreckého, rozplizlý na více než čtyři sta stran. Sympatičtí hrdinové ani působivě vystižená atmosféra rokenrolem opájejícího se Brna ovšem nechybí. Působivé jednotlivosti se bohužel nespojují v impozantní celek. V podstatě přeškoda.
Škvorecký přitlačil na humornou strunu. Pro někoho možná kult, pro mně odpočinková literatura, která kvalitou srovnání s Prima sezonou a Zbabělci zkrátka nesnese.
Skvělý román a jeden z velkých dluhů evropské kinematografie české literatuře. Pořád doufám, že ze Zbabělců jednou bude krásnej film. Těším se na něj!
Nic víc než láska. Sladká, bolavá, a s léty zrající. Vynikající čtení v dospívání i o dvě dekády později. Nadčasová coming of age klasika. Pane Škvorecký, díky!
Detektivkou je Černá voda sice jen na cca prvním stu, a posledních 150 z více než pěti set stran, leč vynikajícím románem nepřestává být ani na větu. Jistě, nedává čtenáři nic zadarmo, ale tak to u vynikající literatury zkrátka bývá. Kerstin Ekmanová napsala mnohovrstevnatý skvost, který je pronikavou studií skandinávských společenských specifik, i dílem s komplexním přesahem, jenž tematicky precizně spojuje feminismus, moderní parafráze mýtů, ekologii i hledání podstaty rodičovské lásky i kořenů zla. Hvězda od vrcholu je za některé iritující odbočky - sice nebyly nezáživné, ale přišly v nedobrý moment. Ale i to je samozřejmě autorčin záměr.