kirkous komentáře u knih

Knížka nám ležela delší dobu, snad desítku let v (dětské) knihovně, než jsem po ní jedné bezesné noci sáhl. A vlastně to nebylo ani kvůli Gaarderovi, jako spíše byly podnětem ilustrace Františka Skály, na které jsem se chtěl podívat a které jsou opravdu úžasné, hravé, prostě Skálovy. Vlastní Gaarderovo snové vyprávění mě bavilo a zároveň trochu děsilo, asi právě svou snovostí, nevyzpytatelnou a nepředvídatelnou snovou "logikou", v níž docházelo k nevysvětlitelným obratům a změnám významů, prostě jako ve snu. A chvíli mi trvalo, než jsem se dostal k jádru, asi, k tématu smrti. Ocenil jsem přitom způsob, jakým je podáno, ne tak manipulativně jako v pozdějších Gaarderových knihách. Nejvíce mě však zaujaly naťuknuté úvahy o vztahu fantazie a reality. Také, podobně jako autoři předchozích komentářů, si nejsem jist, jak by se ke knížce postavili dětští čtenáři. Pokusím se to někomu podstrčit...

1 04.09.2023

Návody a recepty opravdu mohou vyvolat úsměv a jistě i vyvolají, což je umocněno starou češtinou, v níž některá slova mají trochu jiný význam než dnes. Jako pramen je to buď jak buď zajímavá publikace, i když dnes se člověk na pár kliknutí dostane k digitalizátu zdroje, nebo dokonce více vydání a exemplářů. Takže úsměvně mohou působit i slova o jediném exempláři, o "kritické edici" (bez kritického aparátu) a vlastně i text předmluvy, kde se např. tvrdí, že Křišťan paroduje Kristovo zmrtvýchvstání. Ale snažím se na to nahlížet podle rčení tempora mutantur.... a ocenit fakt, že abych si Křišťanovy lékařské knížky přečetl, nemusím hledět do monitoru.

23.05.2023

Na první přečtení jsem měl dojem, že Bejblíkův překlad není zas tak špatný. Když jsme jej ale na semináři důkladně porovnávali s anglickým textem (bohužel kritické vydání v Oxford Francis Bacon dosud není), všimli jsme si mnoha nepřesností, ba chyb. Tak se nám snad podaří připravit text nový, důkladně opoznámkovaný (z těch pěti poznámek ve vydání z roku 1980 se čtenář k problematickým pasážím a jejich kontextu, a že jich není málo, opravdu moc nedozví). V každém případě však text (i v tomto překladu) vybízí k hlubšímu a zásadnímu zamyšlení nad ideou bezbřehého, vědecko-technického pokroku. A to není jediné téma, i když je to zřejmě téma klíčové, které při četbě snad každého napadne. Je přitom celkem jedno, jestli to tak Bacon opravdu myslel nebo ne.

2 23.05.2023

Vybírám z recenze (odkaz na ni dám, jak vyjde):
V knize Sféra Johannese de Sacrobosco - středověká učebnice elementární astronomie Hadravovi představují samotnou Sacroboscovu knihu, její prameny a astronomické základy, stejně jako rukopisy, inkunábule a tisky. Jejich cílem však není připravit kritické vydání De sphaera. Odvolávají se na edici připravenou Lynnem Thorndikem, který použil jen několik rukopisů, ale správně poukazují na to, že pokusit se o kritickou edici textu by bylo jednak téměř nemožné vzhledem k rozsahu jeho rozšíření v rukopisech a tiscích, jednak vlastně zbytečné vzhledem k malému počtu různočtení, protože šlo o učebnici. Cílem je něco jiného, ani ne pouhé uvedení De sphaera a jeho překlad do češtiny. Jejich cílem je představit Sféru Johannese de Sacrobosca ve zvláštním českém kontextu. Tento aspekt však, a na to je třeba kriticky upozornit, není patrný ani z názvu knihy, ani z prvního vhledu do ní.

1 25.01.2023

Velmi zajímavá studie, včetně předmluvy od kardinála Lehmanna, která byla napsána deset let po Pieperově smrti. Lehmann tvrdí, že se jedná o studii klíčovou a po jejím přečtení musím souhlasit, neboť, ač by se to z názvu nemuselo zdát, témata, která ve „Volný čas a kult“ Pieper otevírá, rozpracovává později, ať už se jedná o volný čas samotný, nebo o pojetí kontemplace. Velmi mě oslovilo, jak se vymezuje vůči totalitě práce, která reflektuje jistě situaci v poválečném Německu, ale (a to Pieper explicitně neuvádí) můžeme ji chápat i jako kritiku marxistické filosofické antropologie. Dnes je jistě nutné Pieperovy úvahy posunout. Již nejde o to uvědomit si fundamentální roli volného času oproti práci, spíše je třeba se zamyslet nad tím, co se s volným časem děje, jak se vyplňuje, respektive zaplňuje nebo zabíjí. Lidé ho mají spousty, ale nevědí, co s ním. Ale i v této situaci, zdá se mi, je Pieperova úvaha velmi inspirativní.

1 09.01.2023

Třetí díl Pravidla dokonalosti (jeho slovenský překlad) vydali Tkáčik s Juríkovou jako první, protože se jedná o nejznámější a nejdůležitější část slavného spisu původem anglického kapucína Benedikta z Canfieldu. Překlad první a druhé části následoval později. Je to dobré číst jako celek. Ostatně, i když se někdy tvrdí, že právě kvůli třetí knize se Pravidlo dokonalosti dostalo na index, censoři naopak tvrdí, že hereze se objevuje v celém spise. Jde totiž o to, jak hodnotit lidské aktivity i ty fyzické ve vztahu k boží vůli, kterou Canfield chce sledovat. Ale asi nejzajímavější na třetí knize je koncepce "anihilace" - což Tkáčik s Juríkovou překládají jako "znicotnění". Jedná se o mystiku, která navazuje na pseudo-Dionýsia Areopagitu a z něj vycházejícího proudu středověké mystiky. Není to jednoduché čtení, ale je to čtení zajímavé, nejen historicky.

08.12.2022

První dvě knihy Pravidla dokonalosti vyšly později, po třetím díle, který je nejznámější. A tak, pokud čtenář se chce něco o Benetovi (Benediktovi) z Canfieldu dozvědět, nechť nejprve sáhne po předmluvě ke třetímu dílu od Ladislava Tkáčika, nebo k nějakému jeho článku. První a druhý díl nejsou tak zajímavé jako díl třetí, ale i tak si myslím, že je dobré číst Pravidlo jako celek, stupňovitě. První kniha se věnuje životu aktivnímu, druhá kontemplativnímu, v obou částech jde o to, jak hledat, respektive sledovat Boží vůli. Canfieldův způsob uvažování je pro současného čtenáře poněkud zvláštní, může se zdát cizí, ale na druhou stranu je výsledkem dlouhé mystické tradice, která vrcholí ve třetím díle. K tomu ale na jiném místě.

08.12.2022

Chvíli trvalo, než jsem knihu přečetl, přece jen to není žádné beletristické, ani hagiografické pojednání, ale důkladná historická práce, založená na četbě Augustinových spisů, korespondence a souvisejících dokumentů, takže dává Augustina do širokého kontextu politických, sociálních, kulturních a myšlenkových dějin pozdní antiky. A tak i když kniha vznikla pěkně dávno, stále je velmi užitečná. Chvílemi mě trochu rušil "psychologizující" výklad, Brown často píše o tom, co si Augustin přál, co neměl rád, jaké byly jeho vnitřní motivace, ale ono to vlastně u autora vůbec první autobiografie není nezdůvodnitelné. A právě Augustinova Vyznání, základní dílo filosofické introspekce, jsou úběžníkem Brownova výkladu. Na českém vydání mi poněkud vadilo to, že vydavatel nedal do poznámek (nebo poznámky ediční), jaké existují české překlady Augustinových děl a jaká je o něm sekundární literatura v češtině (např. od L. Karfíkové). A tak se český čtenář dočte pouze, co doporučuje Brown k četbě čtenáři anglickému. Na knihu jsem napsal časopiseckou recenzi a neodolal jsem a připojil jsem k ní jakýsi základní seznam toho, co v češtině máme k dispozici. Odkaz na ni umístím, jak to vyjde.

5 08.12.2022

Některé Huxleyho knihy jsem četl v mládí a nyní jsem se dostal i k této, díky odkazu na Benedikta z Canfieldu, o kterém se v knize píše. L. Tkáčik, který Canfielda vydal, totiž píše, že to za moc nestojí, tak jsem si to chtěl ověřit. A bohužel s ním musím souhlasit.
Kniha vlastně není ani románem ani odbornou publikací, je něco mezi tím. Přitom literárně nic moc a z odborného hlediska je dost problematická. Čtenář to musí číst spíše jako sondu do Huxleyho vývoje myšlení, které v tomto období lze charakterizovat jako fascinaci mystikou, ještě před tím, než se posunul dál k experimentování s drogami. A z tohoto hlediska to může být zajímavé čtení.
Ale co se týče nějakého adekvátního obrazu konkrétně Benedikta z Canfieldu, jehož dílo formovalo myšlení Otce Josefa, tak je to, jednoduše řečeno, dost mimo. Huxley má vlastní, specifický náhled na mystiku, a následně vykládá Canfielda i související díla hodně ahistoricky a bez pochopení teologického kontextu. A tak například to, co historik považuje za neojedinělý rys dobového myšlení, chápe Huxley revolučně, a naopak mu unikají momenty, které byly zvláštní.
Tedy, za mne ani román ani literatura faktu, o kterou by bylo možné se nějak opřít, kniha poskytuje však určitý vhled do Huxleyho myšlení. A jako takovou je třeba ji brát.

2 09.11.2022

Téměř po třiceti letech je Pokorného úvod stále skvělou knihou. Nemohu to sice srovnávat s druhým vydáním, které Pokorný napsal spolu s Heckelem, to nemám k dispozici, ale srovnáním s jinými úvody, s úvodem Ladislava Tichého a s nejnovějším úvodem kolektivním (z nakladatelství Mlýn). Zatímco Tichého úvod je přehledový, učebnicový, úvod z Mlýna je rozsáhlejší, Pokorného úvod, připadá mi, má stále svoje místo. Jeho součástí je teologický výklad z pozice evangelické teologie, což se samozřejmě projevuje výkladu nesporných listů apoštola Pavla. Zajímala by mě ale důkladná diskuse s katolickým pohledem. Pro ni ovšem musím sáhnout někam jinam.

28.05.2022

Z trilogie mi přijde nejslabší. Přečetl jsem ji za jeden večer, ale vlastně moc nevím, co jsem si z ní odnesl, nebo měl odnést. Súfismus, ke kterému se pan Ibrahím hlásí, je jistě velmi zajímavý, ale tady mi to přišlo tak zkratkovité a nejasné, že by mohl být mohl být i budhistou, taoistou nebo vyznavačem pěti dohod.

28.05.2022

Díky covidové izolaci, během níž jsem neměl sílu na četbu, jsem se dostal ke slovenské audioknize, tak jsem se zaposlouchal, slovenská verze mi přišla vhodnější než česká, navíc ta česká, pokud jsem měl možnost to posoudit, je asi zkrácená. No, a jsem celkem rád, že jsem to doposlouchal. Musím ocenit autorův způsob psaní. Často popisuje banality, ale stupňováním popisu vyvolává stále větší a větší napětí. Je až neuvěřitelné, že o jedné věci, která by si vystačila na jednu holou větu, dokáže psát tak dlouho, opravdu velmi, velmi dlouho, nekecám, to, co by jiný řekl během chvilky, je tu rozvedené, a možná ani ne rozvedené, ale prostě zopakované, a to několikrát, však mi určitě rozumíte, vždyť jste to četli, nebo poslouchali, a pokud ne, tak si to přečtěte, nebo poslechněte, ale jestli ne, tak je mi to vlastně jedno, mě na tom nesejde, dělejte si, co chcete, ale abych se dostal k pointě, no, prostě, než se dostanete k pointě, tak uplyne dlouhá doba a někdy vás to naštve, a nebo udržuje pěkně v napětí, jak jsem o tom ostatně psal na začátku této věty, kterou jsem dokončil až nyní, ale to ještě není všechno, ještě jsem ji nedokončil, hlavně že ta pointa je, že to, co vypadá nevinně, ba až banálně, vůbec nevinné a banální být nemusí, pokud se to umí náležitě podat. Oceňuji autorovu práci s fikcí: tak je to záznam, nebo ne, nebo to jen tak šikovně navlekl? Umberto Eco (chraň Bůh, že bych Kariku chtěl s ním srovnávat, ale tím nechci slovenského autora nijak snižovat) také pouze nalezl záznamy Adsona z Melku, o kterých nám dal vědět… Ale na tom vlastně nesejde, poslechu nelituji, i když nebýt specifické situace, asi bych se k němu neodhodlal.

9 02.02.2022

Víkendová četba, která byla příčinou toho, že jsem se na horách moc nevyspal a po nocích četl. Postupně jsem se nechával vtáhnout do jednotlivých dějových linií a čekal s napětím, jak se propojí. A užil jsem si trochu toho smutku z nešťastných nebo prázdných životů a chvílemi také vděku, že nežiji v padesátých letech na Šmídovně.

8 01.02.2022

Knížku jsem si koupil kdysi, velmi dávno, za 45 Kč, pamatuji si, že jsem do ní nahlížel kvůli zkoušce z dějin starověku, teď jsem do ní nahlížel znovu, když jsem hledal spolehlivý odkaz v češtině na určitou egyptskou problematiku, a na nic jiného jsem nenatrefil. Zvláštní a zajímavé vydání v Oikoyemnh a přitom stále použitelné.

27.01.2022

Díky marginálnímu odkazu jsem se dostal k této knize a vskutku zírám. Okál, o jehož erudici jsem nikdy nepochyboval, velice detailně a poctivě na celkem velké ploše a výhradně na základě analýzy primárních textů popisuje život a dílo slovenského renesančního humanisty, o kterého bych jinak asi vůbec nezavadil. Tak to je vzorové.

1 26.01.2022

Na opravdu elementární úroveň zjednodušená četba. Někde se začít musí a je lepší jako podklad mít téma, které člověku alespoň dá něco po stránce obsahové. Připomenout si v jednoduchých větách a v prézentu nejdůležitější římské báje mi přijde mnohem přínosnější, než si ve stejném jazyce na stejné úrovni číst nějaký do elementární italštiny přeložený anglický hit.

1 26.01.2022

Tento úvod je v každém případě zajímavý. Rozdělen je na tři části, v první je dějinná, druhá něco jako dějiny všedního dne (ve starozákonní době, to dá rozum), třetí se věnuje jednotlivým knihám starého zákona. Ale pozor, vychází z židovského kánonu i řazení (tanach - tóra, proroci, spisy), takže po pentateuchu následují přední proroci (v křesťanském chápání dějepisné knihy), za nimi zadní proroci a pak spisy počínaje žalmy. A nenajdeme tu knihy, kterým se v křesťanském kontextu říká deuterokanonické. Kniha je spíš deskriptivní, teologické výklady jsou zde potlačeny (a pokud se objeví, tak menším písmem). Pro důkladné čtení jsou fajn nadpisy po stranách a křížové odkazy. Používal jsem knížku jako příručku, a posloužila dobře, i když pro některá témata jsem pak musel sahat jinam.

2 25.01.2022

Skvělý "úvod" do Starého zákona. Každé knize je věnována pozornost podle stejné šablony: stavba a obsah, vznik a utváření, témata a otázky. Takže se dá v knize dobře zorientovat ..., no, to je třeba brát s rezervou, samotný obsah má 25 stran! Vedle jednotlivých knih je věnována pozornost také historického kontextu, utváření kánonu, literárním žánrům, prostě všemu, co do moderní biblistiky patří. A velmi oceňuji, že kniha se netváří "stranicky", jsou zde i výklady o deuterokanonických knihách a dokonce židovských pseudoepigrafech, např. Henochovi. A každá kapitola je doplněna i o seznam české a slovenské literatury k tématu. Paráda. Nejsem biblista, tak nedokážu posoudit ani teologickou stránku ani způsob zpracování, ale působí to na mě opravdu důkladně. Jen čekám, kdy se mi kniha, která má 930 stran (!!!!) a lepenou vazbu, rozpadne.

4 25.01.2022

V podání Dršky a Suchánka jsou církevní dějiny více historií než teologickou disciplínou (ve srovnání s Franzenovými Malými církevními dějinami). Přitom se samozřejmě teologické problematice nevyhýbají. Mohu vřele doporučit.
Jediná věc, která mi trochu vadila, byla typografická úprava. Nedovedu to lépe vysvětlit, prostě se mi to nečetlo úplně dobře z tohoto hlediska. A jako učebnici nebo příruční literatuře by knize slušely odstavcové nadpisy po bocích textu, které by usnadnily orientaci.

1 20.01.2022

Škvorecký nebo Zábrana, nebo oba, kdo ví.
Nadšený jsem úplně nebyl, ale zároveň to nijak nezatracuji.
Poslouchal jsem ovšem dvanáctidílnou rozhlasovou četbu na pokračování. Trochu jsem se ztrácel v postavách (to je nevýhoda poslechu) a konečné rozřešení mi přišlo hodně komplikované.
Bavila mě mluva pana továrníka Zdeborského
a také jsem si díky tomu načetl nějaké věci o tatře hadimršce. Jen si nejsem jistý jedním nepodstatným detailem, jestli se může tomuto autu kouřit z chladiče (po Zdeborského rychlé jízdě), když má motor chlazený vzduchem.

6 20.01.2022