kingmaker komentáře u knih

Formánek je dobrý v prvních dvou částech románu, je silný v popisu chodu časopisu i cesty do Indonésie, jenže v okamžiku, kdy do děje vstoupí Ďábel a Bůh, děj se začíná tříštit a míří do nikam. Ta druhá polovina, plná nedotaženého a planého filozofování je někdy k nesnesení. Nic nového to nepřináší. Zjištění, že život by si člověk měl užívat, každý den, den po dni? No to není moc originální a navíc to není ani originálně pojato. Všechno je tu čtenáři servírováno pod nos, každá myšlenka je opakovaná několikrát a není halena do žádného hávu, který by si čtenář musel přebrat. Ne, že by to nebylo čtivé, ale není to moc originální, ani objevné.

3 18.03.2012

Tak tohle je opravdu bomba, jedno z nejpříjemnějších překvapení poslední doby. Čekal jsem lehkou literaturu, něco ve stylu Sherlocka Holmese, ale byl jsem překvapen, jak to Doyle zvládl. Jakoby v těch dobách skutečně byl, jakoby se Gérard skutečně proháněl po bojištích s Marbotem a Parquinem, jakoby se skutečně znal s Muratem, Lanesem a Lassalem. Prostě úplně skvěle vystihl dobu i mentalitu. Gérard je domýšlivý, fanfarónský, neochvějně věrný císaři, trochu přihlouplý, ale neodolatelný. Jeho dobrodružství jsou malinko přitažené za vlasy, ale proto, že je vypráví starý voják, který vzpomíná. Úplně okouzlující je pak humor, který bych nečekal. Doyle skvěle vystihl francouzskou domýšlivost, ale i bezstarostnou statečnost, vysmál se anglické upjatosti a neustálému sportovnímu zápolení, ale přitom vyzdvihl jejich smysl pro fair play, udělal si legraci ze španělské zaostalosti a německé upjatosti, ale přitom obdivuje jejich boj za svobodu země. Tohle opravdu stojí za přečtení.

3 02.03.2012

King je dobrý spisovatel, umí psát zábavně a dokáže vtáhnout čtenáře do děje, to se mu musí nechat. Ale má jednu chybu-slovní průjem. A v této knize si ho opravdu užil naplno. Když jsem tu knížku četl asi před patnácti lety byl jsem z ní šlauf, ale teď mi to tak nepřišlo, teď mi ta kniha přišla příliš dlouhá a příliš utahaná. Myslím, že by si zasloužila zkrátit. Jasně, jsou v ní skvělé pasáže, ale člověk je musí hledat mezi spoustou balastu. A navíc, co si budeme nalhávat, King není filozof a když se pokouší filozofovat, vyznívá to občas směšně. Mimochodem, Bůh z hořícího keře řekl: "Jsem, který jsem" a ne "Já jsem, co jsem". A to je přece jen něco jiného

3 12.02.2012

Nezvyklá Kingovka, třeba už tím, že se vlastně vůbec neodehrává v současnosti, což je u Kinga velmi nezvyklé, vždyť právě v tomto popisu bývá King nejsilnější. I tak je ale kniha čtivá, třeba popis cesty pouští je úchvatný. Je to zvláštní mix drsného westernu, filozofického traktátu, fantasy i hororu. A přece to funguje.

3 16.12.2011

Jedna z nejslabších Kingovek. Upíři v této knize jsou pojatí nudně a nejde z nich hrůza, stávají se tuctovými figurkami, u nichž není důvod se bát. Je poznat, že King vycházel z upírské tématiky ala Amerika, a to bohužel nemá s upíry z evropských legend nic společného. Legendární upíři jsou obludné postavy, které zabíjí jen svou přítomností, zatímco ti američtí upíři jsou děsně šablonovití a tomu se nevyhnul ani King. Je to samozejmě lepší než Twilight, ale to je snad skoro všechno. King má ve svém portfoliu určitě daleko povedenější kousky, i když ani Prokletí se nedá upřít čtivost.

3 04.12.2011

Vtipná satira na lidskou vynalézavost, ale i malost. Nejde přímo o sci-fi, je to spíš komická kniha, která ovšem leckdy přesahuje i do jiných žánrů, třeba až horroru.

3 17.11.2011

Tahle kniha mě příliš nezaujala a to mám Kinga hodně rád. Snad mi vadil pan Straub, ale nevím, jestli je to jen tím. Ta kniha je taková nedovařená, není to ani fantasy a není to ani horror. Je spousta knih, které jsou zajímavými crossovery, ale Talisman mezi ně nepatří. Najde se tu několik skvělých pasáží, třeba ta popisující hospodu v Oatley, nebo i některé části popisu domova Sunlighta Gardenera, ale popis Teritorií a děj, odehrávající se v nich, je slabší. Prostě, aspoň pro mě, zůstala tahle kniha na půl cesty.

3 10.11.2011

Další z knih Napoleonského autora. Moje hodnocení je samozřejmě silně ovlivněno tím, že jsem Napoleonský úchyl a čtu všechno, co je z dané epochy k dispozici, což jsou v daném případě především knihy Jiřího Kovaříka. Takže už vím, do čeho jdu. Vím, že autor píše čtivě, vím že text bude hojně prošpikován citáty, ale má to i své nevýhody, protože jak čtu vše, vím, že autor se začíná sám vykrádat, takže většina citací už byla použita v jiných knihách. V tomto svazku to kupodivu nehrozí, tady je Kovařík pořád ještě značně originální. Čtivost zůstala zachována, takže tato kniha patří jistě k těm lepším. Koho zajímá životní příběh maršála Neye, postavy opravdu komplikované, neměl by si nechat tuto knihu ujít.

2 08.08.2012

Ač válečná kniha,tak velmi civilně podaná. Žádní stateční hrdinové, ale ani žádní do uniforem navlečení pacifisté, zhnusení odpornou válkou. Prostě úplně normální lidé, nahnaní do soukolí obrovské války a snažící se za každou cenu přežít. Ani těch válečných operací není moc, rozhodně nejdou z útoku do útoku, většinu času tráví v zázemí, při nudném výcviku čekáním, až se něco stane. Hodně realistické ztvárnění války a německé armády.

2 05.08.2012

Dlouho jsem se klasikovi české historické literatury úspěšně vyhýbal, až mě pracovní povinnosti donutili přečíst si tuto knihu. Myslím, že budu v usilovném vyhýbání se pokračovat i dál. Je vcelku jedno, že Jirásek překrucuje dějiny tak, aby mu vyhovovaly, to dělá a dělala řada autorů, no spíš všichni, ale vadí mi ta únavná popisnost. Tam, kde jiný spisovatel napíše „Les šuměl.“ popíše Jirásek dvě stránky. Možná jsem zhýčkaný dnešní, akční až klipovitou literaturou, ale tohle se místy opravdu nedalo číst. Některé kapitoly měly asi podtrhnout vážnost situace a seznámit nás s charaktery osob, ale nefunguje to, jsou spíš zbytečné. Co se charakterů týče, tak ty mi nesedí vůbec, jsou děsně čítankové, Chodové jsou bez výjimky ztepilý, a navíc se charaktery vůbec nevyvíjí. Abych jenom nehaněl, číst se to dá, ale že bych po této knize sáhl s nadšením znovu, to říct nemůžu.

2 31.07.2012

Zde vzniklo prázdné dílo sebestředného maniaka, autor-hrdina se potácí od ničeho k ničemu, ve svých třiatřiceti stále bydlí u maminky (zda jí přispívá na nájem, je otázkou), chudobu bere jako normální, je přesvědčený o své spisovatelské, herecké a hudební výjimečnosti, ale to všechno je jen prázdná póza. Prázdná a nudná. Je to tím, že v knize chybí humor, autor je tak „geniální“, že si neumí dělat legraci z ničeho a nejmíň sám ze sebe. To je hlavní důvod, proč je kniha a Jirous vlastně směšný. Ovšem neúmyslně.

2 27.06.2012

Armáda je nelidský moloch, který se musí postarat o tisíce, někdy i miliony svých členů. Musí jim zajistit jídlo, šaty, munici. Nic mohutnějšího lidské dějiny nepoznaly. A v tomto obřím soukolí je jedinec ničím, tady jsme nejpodobnější mravencům. A o tom, pro mě, Věčná válka je. Není to vyloženě antimilitaristický román, je to spíš příběh jednoho takového kolečka. Mandella se v podstatě proti armádě ani nijak nebouří, přijímá ji jako součást svého života, byť by dal přednost tomu, aby ji nepoznal. Boje ani nejsou ve válce to nejdůležitější, většinu času vyplňují přesuny, výcvik a nebetyčná nuda. Děj je vhodně doplněn Marvanovými obrázky, ale přesto mu něco chybí. Zůstává jaksi plochý a brzo po přečtení se prostě vypaří z hlavy.

2 08.05.2012

Tato kniha v sobě skrývá mnoho vrstev a ani napodruhé jsem zdaleka nepobral všechno. Je to ale především o násilí v člověku, o tom, jak mělko je ukryto pod vnější fasádou a jak snadno se dostává na povrch. Glantonova banda začíná svou pouť s nějakým, byť značně pochybným cílem-lovit skalpy Apačů, kteří terorizují mexické obyvatelstvo. První výprava taková alespoň je. Lovci skalpů jsou samozřejmě drsní a krutí lidé, jejichž koně jsou ověšeni řemením z lidských kůží a sami muži na krku nosí škapulíře z lidských uší. Ale přece jen, chovají se alespoň v mezích drsné pohraniční normy. Jenže brzy začínají zabíjet stejně tak indiány, jako samotné Mexičany, které měli chránit, vždyť kdo rozezná skalp indiánský a mexický. No a v závěru už zabíjejí jen pro zabíjení samé, protože už nic jiného neumí a ani umět nechtějí. Z davu bezejmenných vrahounů vyčnívají tři postavy-sám Glanton, kluk, který jediný snad projevuje alespoň občas něco jako svědomí, ale hlavně soudce Holden. Jeho postava je nejzajímavější. Co je vůbec zač? Je to Ďábel? Podvodný šarlatán? Osud? Odpověď na tuto otázku vám McCarthy nedá, rozhodněte se sami. Je to pekelné čtení, ale je i pekelně dobré.

2 01.05.2012

Bulgakov prožil ruskou občanskou válku v Kyjevě a tento román je tak do značné míry autobiografický. Postava Alexeje Turbina je v podstatě sám autor. Ve svém díle postavil pomník normálním lidem, prožívajícím velké dějinné okamžiky. Zpětně je snadné hodnotit, na kterou stranu se měly postavit, ale pokud ty okamžiky prožívají lidé přímo, samozřejmě nevědí, jak vše dopadne. Bulgakovovi hrdinové dělají chyby, tápou, ale vždy zůstávají lidští a uvěřitelní, zbabělí i odvážní, odpovědní i neodpovědní, velkorysí i podlí. Toto vadilo kritice v Sovětském svazu dvacátých let, protože tehdy se propagovalo, aby odpůrci rudých byli zpodobňování jako bezectní padouši a nebo alespoň pomýlení hlupáci. Bulgakov šel proti přání doby, narazil, ale připravil cestu Šolochovovu Tichému Donu. Tento román postavil velmi důstojný pomník prostým lidem, semletým koly velkých dějin. Jen škoda, že román plánovaný původně jako trilogie, zůstal nedokončen.

2 17.04.2012

Zajda Munro je parchant, jaký se v literatuře zas tak často neobjevuje a když ano, tak jen málokdy v hlavní roli. Je to kurevník a děvkař, pro něhož jedinou zájmovou oblastí na ženě je vagína. Jede si životem a je mu jedno, jestli se k vagíně dostane tak, že ženu okouzlí (a kouzlo má), ukecá, nebo uspanou znásilní. Kromě sexu, který zvládá několikrát za den a když nesbalí ženskou, tak se spokojí s masturbací, jsou jeho další koníčky prosté-chlast, cigára, sem tam fet a hlavně podomní prodej kosmetiky, při němž ovšem často balí ženské. Má to jen jeden zádrhel, Zajda je ženatý a jeho žena nakonec manželovu posedlost sexem vyřeší sebevraždou. Ani to Zajdu nezmění, naloží svého synka Zajdu mladšího do auta a vyjede prodávat kosmetiku. Chová se ještě sobečtěji než dřív, kašle na všechno, brečí a lituje se a nadále souloží, zatímco syn sedí v autě a čeká. Kromě toho ho uhání mrtvá manželka. Jak je již z názvu jasné, Zajda zemře a právě tehdy, ve smrti, mu autor dá možnost rozhřešení a odpuštění. Nakolik je to ale jen předsmrtná fantazie, to nechává autor na čtenáři.

2 28.03.2012

Asi nejsem dostatečný technokrat, abych tento román ocenil. Nemyslím si, že by nám technika, v tomto případě prezentovaná elektřinou, přinášela jen samá pozitiva a sociální jistoty. Řekl bych, že i doba před elektřinou měla něco do sebe. Bohužel jsem také studovaný historik a představy o středověku, obsažené i v tomto románu, mě vždycky suverénně rozesmějí. Většina lidí má spojený středověk se špínou a vražděním, ale ono je to trochu složitější. Na románu mi ale nejvíc vadilo to spodobnění padouchů. Přece ani Ondřej Neff si nemůže myslet, že lidská společnost se dá ovládat jen strachem a že by se u moci mohl udržet vraždící maniak. jakým je třeba Kapitán. Vůdci musí mít něco víc, než jen schopnost nařídit-„Toho pověste“, „Toho upalte“, „Toho naražte na kůl“. O Kapitánovi se mluví několikrát jako o přirozeně inteligentním, ale já jsem za celou knihu nenarazil u této postavy ani na náznak inteligence. A Katka? To je snad parodie. Je to určitě parodie, ale nechtěná. Dle mého názoru pokus o antiutopii hrubě nevyšel.

2 25.03.2012

Tahle kniha mi připomněla přísloví o lovení příliš mnoha zajíců. O čem chtěl vlastně autor psát? Předpokládám, že hlavním tématem měla být asanace staré Prahy. Urban je staromilec, dokázal to už ve svých dřívějších románech, takže bylo jasné, na čí stranu se postaví. Souhlasím s ním, já mám také raději křivolaké uličky středověké Florencie, než mnohakilometrové bulváry Paříže. Jenže z tohoto románu mám pocit, že tady se autor popisu staré Prahy věnoval dost okrajově. Jakoby se mu ani nechtělo studovat nějakou literaturu, jako to dělával dřív, třeba v Santiniho jazyku, spokojil se spíš s popisem dobových uměleckých děl, třeba Schikanederovy Vraždy v domě. Oč méně se věnuje staré Praze o to víc se věnuje popisu sexuálních eskapád hraběte Arca a jeho přátel. Nic proti, takový barvitý popis někdy ději pomáhá, ale u Urbana mám pocit, že v každém ze svých děl sklouzává blíž k pornografii a to mi trochu vadí, protože se to stává do jisté míry samoúčelné. Vůbec už nechápu, proč do děje míchá radikální Čechy, kteří se v jeho podání podobají sicilským mafiánům a rakousko-uherskou tajnou policii, která v jeho podání zase připomíná gestapo. Pokud autor dřív alespoň zčásti studoval nějaké vědecké materiály, pak tady děsivě přestřelil. Politici na konci devatenáctého století samozřejmě zneužívali politickou moc se stejnou arogancí jako ti dnešní, ale dělat z nich takové mafiány snad není nutné. Postava Masíčka je pak také dost nepovedená a moc neplní svou funkci v ději. Závěr románu je pak značně nepovedený, až odfláknutý. Odhalení Masíčkovi totožnosti a jeho zpověď je směšné a jako vykradené z nějakého špatného melodramatického románu. Donutil mě k smíchu a to asi nebyl autorův záměr. Urban je dobrý spisovatel, píše čtivě a jeho postavy bývají zajímavé, tento román se mu ale moc nepovedl. Možná by to chtělo větší pauzu.

2 16.03.2012

Je to jedna z prvních knih Kovaříka a podle mého jedna z nejlepších, protože v této knize se mnoho skvělých historek objevilo poprvé. Kovařík má totiž jednu drobnou chybu, na to jak skvělý je to spisovatel, a to sice, že vykrádá sám sebe. Ale to je daň za množství knih, které napsal. V tom množství se člověk prostě opakovat musí. Moc bych si chtěl přečíst paměti kapitána Blaze. Musí být úžasné.

2 14.02.2012

Je to kingovštější než Pistolník a je to určitě čtivější. Je to ale především proto, že King se pohybuje ve "svých vodách": Zasazením příběhu do současného New Yorku, nebo přesněji New Yorku padesátých a šedesátých let, se dostal tam, kde je opravdu silný v kramflecích. Navíc je dobré, že kromě Rolanda se na scéně objevují i jiné postavy. Roland je fajn, ale svoji umanutostí dost monotematický. To Edie, to je jinší kafé.

2 27.12.2011

Příběh, který má téměř rozměry antické tragedie. Životy tři chlapců se osudově protknuly dvakrát, nejprve v dětství, kdy na to doplatil jeden z nich, a podruhé v dospělosti. Toto druhé setkání mělo dopady ještě horší, pro jednoho z nich fatální, ale poznamenaní skončili všichni. Příběh má více linií, zajimavá je třeba ta, podle niž každý skutek nakonec dojde osudové odplaty a Jimmy to pozná na vlastní kůži.

2 23.11.2011