keny komentáře u knih

Zajímavý příběh, bála jsem se špatného konce...a z tohoto jsem byla trochu rozpačitá. Milé, jak se potkají dva lidé, kteří už ani moc nedoufají ve velké city a změnu ve svých zajetých stereotypech. A ono to ještě přijde...a stojí to za to, a zase po několika chudých letech je tu pocit, že život stojí za to a nikdy dopředu nevíme, co má pro nás nachystáno...A možná ten závěr byl schválně přestřelený, jen pro to uvědomění, že život nekončí ve čtyřiceti, že překvapení nás můžou potkat kdykoli.

5 04.02.2020

Velmi silné téma...hrůzné zjištění, jak to mají ženy ve velké části světa těžké a nemají zastání ve vlastní rodině, kde se straní manželům i v případě , že manželku znásilňují, fyzicky týrají, ponižují a podvádí. Zažitá dogmata, která se jen těžce a pomalu mění. Naštěstí vypadá, že s dospívající mladou generací by mohlo docházet ke zmírnění náboženského fanatismu, co se týče náhledu na ženy, na jejich postavení ve společnosti, na jejich práva a potřeby. Dík za tu naději v závěru knihy a za ty osvícené a chápající muže. Krásně ilustrované

9 31.01.2020

Pěkně podané informace o základních zvyklostech v arabském světě - ctění rodiny, obřízka...Někdy nad násilím a obdivu ke krutosti zůstává rozum trochu stát. Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout a udělat si zase další názor na Blízký Východ. Už se těším na další díl, co se dalšího nového dozvíme...

1 28.01.2020

Přečteno se stejným zájmem a nadšením jako první díl. Začínám chápat, proč je povaha muslimů taková, jaká je. Ukázka výchova ve škole - šílené. A zase jsem se dozvěděla něco víc o Sýrii, jejích obyvatelích, mentalitě, pohledu na ženy, vztahu ke zvířatům. Čím dál tím větší obdiv mamince Rijáda, jak zvládala život v absolutně odlišné kultuře. Při čtení knihy jsem měla pořád potřebu kamarádům říkat, jak je ten život nejen v Sýrii šílený.

2 27.01.2020

Totálně mě to strhlo a hned jsem si šla do knihovny půjčit další dva díly. Úžasný pohled na arabský svět od někoho, kdo tam vyrůstal, má otce Araba a mamku Francouzku, setkává se s východními i západními kulturami...nehodnotí, jen popisuje a dokumentuje. Někdy mi nad některými situacemi zůstával rozum stát, někdy mi bylo vnitřně smutno, někdy mi bylo nanic, ale jsem ráda, že jsem se zase něco nového dozvěděla o arabském světě, který se nás v poslední době čím dál víc dotýká. Jen mi byl dost nesympatický otec a maminku zase velmi obdivuji, jak to jako velmi odlišná Francouzka zvládala sama v cizí kultuře.

8 20.01.2020

Tak to prohlížení krásně plynulo přesně jako ta řeka. Pohlazení a snění od jara do zimu. Taky bych chtěla umět malovat...

4 13.01.2020

Návrat do dětství, nadšení okamžikem

07.01.2020

Před měsícem jsem poprvé navštívila Izrael a dodatečně si dočítám informace. Komiksy Joa Sacca jsem si chtěla přečíst už dávno, proto se mi Gaza moc hodila, abych zase trochu víc vhlédla do problematiky. Obdivuji jeho preciznost, snahu o objektivnost, styl kresby a v neposlední řadě i odvahu...Už se těším na čtení dalšího autorova komiksu

3 30.12.2019

Moje prví kniha, kterou jsem poslouchala jako audio. Každý den jsem se těšila na cestu autem z práce, kdy si poslechnu další kapitolu. Trochu jsem se na začátku ztrácela ve jménech a postavách, tím že jsem se nemohla vrátit třeba na předchozí stránku tak jak u klasické tištěné knihy. Jinak autorka nezklamala, to, co jsem od knihy očekávala, jsem našla. Čtivé, rychle plynoucí. Sympatická Běla, Svatopluk na ranu - i když znám pár podobných, kterým se po změně režimu zhroutil svět a stali se z nich zatrpklí morousové. A navíc ty dvě rány - Blanka a Eva, kdo by nebyl naštvaný na život...Moc jsem fandila Bohdaně, aby se měla v životě dobře a byla šťastná, když ten její začátek pobytu na tomto světě byl tak nemilosrdný.

15 04.12.2019

Příběh dvou sester, kde v podstatě nic není dobře, nic není zalité sluncem a nic nemůže ani dobře dopadnout...takové depresivní čtení, kdy chcete, aby aspoň něco bylo pozitivní, ale když už na konci trochu naděje svítá, tak to zase nedopadne. Určitě si od autorky ještě přečtu další knihy.

6 04.12.2019

Jako základ stačí, vejde se do kabely, když potřebujete podrobnější info o konkrétní památce tak si dohledáte na netu. Aktualizované vydání, spokojenost

22.11.2019

Dala jsem asi 30 stránek a říkala jsem si, že toto asi ne, to nebude můj šálek čaje a nemá smysl ztrácet čas knihou, která mě neoslovila. To bylo v pátek večer. V sobotu u ranní kávy jsem jí dala ještě jednu šanci a pak už jsem se neodtrhla. Ta Eleanora, která mi byla zpočátku nesympatická a nevěděla jsem, co si o ní mám myslet, si mě získala a já chtěla vědět, jak to s ní je, jak to s ní bude a hlavně, jak to s ní bylo...Přála jsem jí, ať se naučí žít v tom nehostinném světě, radovala jsem se z každého jejího nového kontaktu, setkání s lidmi, kteří přinesli něco dobrého do jejího osamělého života. A pak konečně živý tvor, který obohatil její osamělou domácnost, naděje, že je tak statečná a silná, že to tady zvládne, že jí ten život přinese konečně trochu radosti a něhy...Užila jsem si to...

11 15.10.2019

Tak je dočteno...konečně zase jednou kniha, na kterou jsem se celý den těšila v práci - až přijdu domů, uvařím hrnek čaje, zapálím svíčku, kocour vedle mě a ocitneme se v Japonsku. Příběh se četl velmi svižně. Prolínání časových rovin bylo zajímavé, chvílemi jsem přemýšlela, jak se to vlastně všechno propojuje a pak jsem to přestala řešit a jen se nechala unášet.

13 30.09.2019

Ani nehodnotím hvězdičkami. Tak nějak nevím. Mohla to být dobrá knížka, ale něco bylo špatně. Zdá se mi, že i překlad váznul, slovosled byl někdy hrozný, některý odstavec jsem ani nepochopila. Při čtení mi utíkaly myšlenky...Dočetla jsem to jen proto, že kniha byla tak tenká a malé stránky, ale bylo to takové rozporuplné čtení. Chvíli mě to i třeba chytlo, ale pak zase hluché...příští týden nebudu vědět, o co vůbec šlo

Přečteno jedním dechem. Šílené líčení životních podmínek v Indii. Jak takto můžou žít někde lidé ve 21.století? Jak se tam takto můžou chovat k ženám, dětem...Skvělé je propojení, jak jedny vlasy dají, další zpracují, třetí potřebuje. Škoda, že ten nejpotřebnější z toho nemá nic, pouze naději...A tady u těchto knih vlastně zjistíme, jak se máme úžasně a v jakém pohádkovém prostředí žijeme oproti několika miliardám lidí na jiných koncích světa, kteří takové štěstí neměli...

23 29.07.2019

Před pár lety, když jsem Simmela začala číst, byl pro mě zjevením. Hltala jsem všechny jeho knihy. Nikdo není ostrov je moje srdcovka. Těžko říct, jestli je nejlepší od tohoto autora, ale v top three je určitě..

Akorát detektivka na dovolenou. Dobrý nápad, někdy dost drsné, akorát už moc nemusím v podstatě nemožné a neřešitelné dostávání se z uzavřených prostor věznitele. Už je to takové ohrané a tady popisováno příliš na dlouho...

7 08.07.2019

Rakvičky jsem četla v létě, na dovolené, tak jsem úplně cítila to parno, ten roztékající se asfalt...Dospívala jsem v té době, kdy se děj knihy odehrává, na road movie jsem se těšila. Trochu jsem se v čase vrátila, ale hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická, bylo mi líto malé sestřičky. I když měla Róza 20 let, byla ještě hodně mladá, sestra jí překazila plány, ale její chování bylo nepřátelské i když malá sestřička jí až tak velké problémy nedělala...Tomášův román, který byl vkládaný do dopisů Róze, mě nebavil a přeskakovala jsem ho. Což dělám málokdy, ale protože to nemělo s dějem žádnou souvislost, nečetla jsem to... A ještě k tomu humoru - já jsem ho tam nenašla...

5 02.07.2019

Krásné,poklidné, pomalu plynoucí...prostě zase ten japonský styl vyprávění, který mám tak ráda. S každým příběhem napětí, jak setkání dopadne, co se změní, když se vlastně nic změnit nemůže. Bytostně vnímáte tu atmosféru kavárny, cítíte ten příjemný chládek a přítmí, které tam panuje a hlavně - ta káva. Připravte si jí ke čtení, protože jestli máte kávu rádi, tak při čtení knihy na ní určitě budete mít často chuť. Vše se zvláštně tajemně zamotává, aby se pak zase propojilo a vyplynulo tak jak má. Dojemné, k zamyšlení a dlouho ve vás zůstává pocit smutku, nostalgie, ale přitom i pocit vnitřního smíření.

24 02.07.2019

Chvílemi jsem vůbec nechápala, že příběh se odehrává v civilizované Francii na začátku 21. století...silné kafe. Potírání homosexuality jak někdy ve středověku. A o to silnější zjištění na závěr, že příběh je vlastně autobiografický, autor je mladý muž, který prožil tuto zkušenost na vlastní kůži. Naštěstí, navzdory všemu , čemu se musel od útlého dětství postavit, co si zažil za ponižování a výsměch,zvládl vše bravurně.

7 19.06.2019