Kautokeino komentáře u knih

(SPOILER) Kniha určitě zajímavá, a pro leckoho potřebná. JAk píše Chytuš, je to celekm šok, přejít na způsob stravování bez toxických a zánětlivých potravin, ale jedná se pouze o dietu eliminační a na omezenou dobu (doporučuje se 30 dní). To jsem na sobě vyzkoušel - 30 dní je opravdu krátká doba. Ulevilo se mi, a teď postupně zařazuju potraviny, které jsem jedl dříve a zjišťuju, která potravina mi vadí a která ne. A funkční to je, neboť se mi to potvrzuje z mojí osobní praxe. Není potřeba kupovat doplňky stravy a další přímo od Amy Mayers. Kdo se zajímá o to, co kupuje, jistě si umí odpovídající produkty koupit i u nás, bez značky Amy Mayers na obale. Klasickou medicínu autorka nehaní, jen tvrdí, že klasická medicína na všechno nestačí, a v tom bych jí dal za pravdu. Rozhodně není program Amy Mayers nějaký zázračný systém. Dát si dopořádku životosprávu, nekouřit, nepít etc. Není nic novýho. Rozhodně tento program může léčbu pomocí klasické medicíny podpořit a občerstvit vyčerpaný organismus. A nakonec je potřeba dodat, že každý z nás potřebuje individuální přístup, takže je vždy vhodné, pokud se někdo rozhodne takový program dodržovat, konzultovat s výživovým specialistou. Vždy, když se člověk snaží do takového programu proniknout, je dobré sledovat reakce organismu.

1 11.02.2024

Opravdu je to kniha pro čtenáře, který bezpečně zná základy biologie. Mohla by být přehlednější, co se týká grafického zprqacování a úpravy textu - nepíšu tady o tom, že by kniha mohla být hezčí, ale o tom, že grafika by měla být funkčnější:)

1 04.02.2024

Když jsem se začetl, nestačil jsem se divit... netušil jsem, že někdo napsal knihu o mě:)

1 04.01.2024

Potřebná kniha. Je dobře, že po Praktické typografii je možné opět nahlédnout do aktualizované příručky nejen pro typografy:)

1 16.08.2023

Nedocenitelná badatelská práce!

1 23.10.2022

Jména planet naší sluneční soustavy jsou odvozená od bohů z řeckého okruhu starověké mytologie. Jenž, některá byla planetám, objevených po rozluce astrologů s astronomy, bez zřetelné návaznosti na předchozí tradici. Totiž, pojmenování planet podle bohů zůstává, ale chování planet už povaze bohů neodpovídá, tak jak tomu bylo před rozlukou. A tak se nám Richard Tarnas snaží osvětlit, že pro Uran je přiléhavější jméno Prométheus a taky předkládá čtenáři zamyšlení nad tím, proč...

1 11.12.2020

Knihy jako je tato TVÁŘÍ V TVÁŘ ZEMI jsou prostě jedním slovem potřebné! Nadchla mě a těším se na osobní setkání s autorem. S Orkem se prostě musím potkat! Potřeba chránit všechno živé je tu přítomna každý den a podle toho jak sleduju svůj život i život kolem sebe se nám to nedaří! Čtěte a naslouchejte hlasu života;)

1 16.10.2017

Jan Procházka měl hluboký vhled do života, který jej obklopoval. Byl ponořen v přítomnosti doby ve které žil. Zaujala mě hloubka jeho úvah. Překvapil mě způsob jakým podává své komentáře, kritiky. Nutí mě přehodnocovat způsob mého vlastního uvažování o životě a taky to, jakým jazykem předávám mé vlastní úvahy dál. Těžko hledám dnes publicistu, který by měl jeho kvality. Překvapuje mě totiž, jak svými texty neuráží, vzdělává, hledá východisko, vyhlíží naději. Střízlivě, všedně, přímo!

Kdyby jenom příručka... je to především osobní výpověď člověka, který je hluboko ponořen do svojí profese, která formuje jeho život a jistě podává svědectví, které rozpohybuje a nasměruje nejednoho čtenáře - a třeba začínajícího typografa - byť i náhodného, jenž se dosud s oborem typografie nesetkal.

Řekl bych dost jasná a srozumitelná kniha... především tedy hluboce praktická kniha pro každého grafika neřkuli logo-design-éra! Taková příjemná příručka vybavená konkrétními ukázkami realizovaných projektů.

No jo no, tak se nedá nic dělat... po přečtení prvního dílu jsem byl ještě celkem shovívavý. Oceňoval jsem, s jakým potěšením se autoři do díla pustili. Druhý díl už moje předchozí dojmy rozmělnil. Některé linie příběhu mě vůbec nebavilo číst. Zato některé mě těšili jako v prvním díle. Takže Saerlina a Wrael mě opravdu zajímají a rád bych se o nich dočetl víc. Jinak se musim vyznat z toho, že nedokážu u některých linií knihy vůbec udržet pozornost. Chtělo by to psát víc polopatě... méně vysvětlovat a soustředit se na postavy. Úvodní texty ke kapitolám někdy vůbec nedávají smysl. Snad jen, že budí dojem promyšleného světa, ale je skutečně promyšlený? Původně autoři a teď už jen jeden autor, se rozkročil příliš doširoka, mám ten dojem, ale udržet pozornost čtenářovu u všech těch pramenů, který splétá příběh dohromady, se mu nějak nedaří. Taky nemám pocit, že je vždycky ku prospěchu rozmělňovat jednotlivé linie příběhu do krátkých úseků. Opravdu potom často ani není jasný v kterém se právě nacházím. Tak doufám, že se to ještě zlepší a přeju si, aby jo, už kvůli autorovi, pro kterýho to musí znamenat spoustu hodin jeho drahocennýho života...
Potom mám ještě poznámku k jazyku. Pokud se v příběhu vyloupne příslušník nějakýho národa či kmene nebo kraje, kde se mluví nějakým květnatým nářečím, který je na hony vzdálený obecný řeči, mělo by to na něm být poznat, i když je zřejmě z nejrůznějších diplomatických jednání zvyklej mluvit řečí obecnou. Ono to pak vypadá, že do tý svý domoviny nějak nezapadá! Zkrátka jako by mu ty lidi byli cizí a on jim, ale ejhle, on má s nima celkem důvěrný vztahy,že jo, tak potom by měl aspoň s těma svejma mluvit jak mu zobák narost. No nemam pravdu? :))))

Pěkný sloh. Povídky jednotlivých návštěvníků čajovny se čtou hladce, někdy se člověk zasměje, někdy zasní. Ostatně sny jsou také námětem, který patří k těm zajímavějším. Potom téma astrálního světa anebo ale i docela všedního života. Jediné co se dá autorovi vytknout je to, že jednotlivé postavy nemají vlastní charakter. Zdá se, jako by za všechny mluvil vypravěč, který používá jednotný jazyk i styl vyprávění.

03.02.2023

Oba mladí spisovatelé svůj debut do světa fantastiky odstartovali bravurně. První díl rozdělený do dvou knih určitě není na škodu, i když je lépe číst obě knihy Ydris najednou. Postavy jsou přirozené i dialogy mě baví, navzdory tomu, že nemám rád citoslovce "hek" na začátku věty - ale nebudu hledat zbytečné mouchy. Úvodní citáty k jednotlivým kapitolám nepostrádají vtip:))) Drama měnících se světových dějin, do kterých nás děj knihy vrhá, zatím jen bublá pod povrchem a v náznacích připravuje čtenáře na to co má nevyhnutelně přijít. Tempo je vyrovnané - nikde mi nepřišlo, že by vyprávění zadrhávalo. Jasně, kniha je psaná stylem, kdy se vedle sebe rozvíjí několik dějových linií - ano (!), v tom případě musí čtenář nutně očekávat větší množství postav a určitou část textu, která čtenáře uvedou do kontextu celého světa. A i tady se mi zdá, že se oba autoři vydali správným směrem. Někde jsem se dočetl, že je tato kniha spojována s dílem Tolkienovým. Mě se to srovnání nezdá. Jazyk, který autoři Ydris zvolili není Tolkienovský, nemá inspiraci ani ve slovanské mytologii, a ani v germánské. Ani se nesnaží o aliterační verš staroislandských ság. Jména v knize Ydris nenesou význam jako jména v Tolkienových knihách. Spíš bych tuto knihu bral jako příspěvek dvou odhodlaných lidí do světa fantastiky. Kéž by ti, kteří píšou negativní recenze sami okusili, co to obnáší pustit se do psaní takového rozsahu. Posoudit celé dílo budeme schopni až jej dočteme. Zatím se můžeme těšit z prvních dvou knih a očekávat na další.
Jak píše Pedrysek - i mě se líbí zákonitosti fungování magie. Konečně se tu před námi otevírá svět, kde magií vládnou ženy a v postavách barbarských válečnic, nejen magií:)

01.01.2023

Díky Neile! Skvělá práce... a tobě Violo za překlad!

27.11.2017

Zda-li tato kniha splňuje to co si předsevzala v podtitulu... sto let norské povídky... o tom lze polemizovat. Jistě, obsahuje povídky jež v průběhu sta let v Norsku vyšly, ale kdo čte pozorně norskou literaturu dá mi za pravdu, že ani zdaleka nepostihuje šíři témat norské "povídkové" tvorby. Potom se mi těžko hodnotí kniha jako celek. Je potřeba číst dál. Ještě mimo tuto sbírku, aby se čtenář seznámil s norskou povídkou tak, aby mohl tento specifický žánr v norské literatuře uchopit. Obávám se, že je po přečtení této antologie jednoduché přiklonit se k názoru, že norská tvorba se dostává na mělčinu ba obsahově vysychá. Přitom je to krajina s pobřežím! Plná fjordů, a nejen to, ve vnitrození je plná jezer a mohutných vodních toků i působivých vodopádů. Pokud vás tato antologie svým výběrem neodradila, čtěte dál!

Kdo zná Umberta Eca, těžko by jej považoval za mladého romanopisce. Ovšem opak je pravdou. Tak Umberto chápe sám sebe, neboť první román napsal až v pokročilém věku a tudíž, skutečnost je taková, že jako romanopisec je skutečně mlád. Pomalu se připravuje na svůj prvovýstup a za sebou má už slušný trénink.
Zpověď je vlastně taková oddechová kniha. Pozvání k posezení s Umbertem Ecem u kávy, řekl bych. Jako byste vytahovali nejrůznější knihy a vzpomínali, jak vznikaly, jaké dobrodružství kniha zažije u nakladatele, než dojde k jejímu zjevení se. Drsnějším pokračováním je kritika knih, ale mnohem vážnější rána je nepochopení. A tak se Umberto Eco snaží ve svých knihách, ale i v jiných klasických dílech a u jiných autorů objasňovat nejrůznější úskalí a zákruty fenoménu knihy. S nadějí, že čtenář skočí do proudu myšlenek a po boji se silným proudem, peřejemi, vodním vírem, ale i nedostatkem vody v řece, v důsledku letního úmoru, na knihy nezanevře, i když v zápětí musí počítat s přívalovými dešti anebo záplavami v důsledku jarního tání.
Ve stručnosti, jde o zamyšlení nad knihami, jejich autory a čtenáři, na hranici literární vědy. Však víte. To je Umberto Eco.

16.12.2015