Katelineth komentáře u knih

Knihu jsem četla společně v jeden čas s Říši bouří. A můžu to doporučit, protože když vás nudí jedna kniha, aspoň můžete vzít tu druhou. I když se mi do Věže nechtělo, tak nakonec mě velmi bavila, a leckdy i více než Říše bouří. Oblíbila jsem si obě nové postavy, hlavně Yrene. Postavy v obou vytvořených párech se mi k sobě hodily. Je to kniha řekla bych hlavně o vztazích. A u Chaola je to o vyrovnávání se se svými chybami a proviněními. Jinak kdo napsal vzkaz Yrene, jsem tušila už od začátku.

07.05.2024

Četla jsem současně s Věží úsvitu (můžu doporučit) a k mému překvapení mě Věž bavila více. A to jsem se na ni moc netěšila. Když jsem se pak nad tím zamyslela, bylo to tím, že v Bouři se řeší spíše nějaké válečné strategie a i když tam byli akční scény, nějak se to vleklo. Zatímco ve Věži šlo o rozvíjení vztahů, což mě více baví číst. Taky mi v Bouři přišlo intimní sblížení mezi vytvořenými dvojici někdy moc brzké. Chvíle, kdy jsem knihu nechtěla odložit, byly vždycky u děje s Manon. Jak už tomu bylo i v předchozích dílech. Její linka je prostě boží! Hned za ní mě bavilo číst linku s Elide. A právě ta linka s hlavní hrdinkou mě bavila nejméně ( až na nějaké krátké pasáže). A ten konec dost zabolel . Bojím se toho, jak to všechno dopadne.

02.05.2024

Pro laiky dobrá mini učebnice, pro studenty příjemné opáčko :) A také některé pasáže na zamyšlení.

21.02.2024

Nejslabší: Za plotem
Nejsilnější: Magdička, Kulka pro kluka

1 14.02.2024

Tak jsem si naštěstí po Cukrárně v Paříži spravila chuť :)

2 28.01.2024

Jako středoškolačka jsem si Kafku zamilovala, ale snad ne ani pro jeho dílo, ale tak nějak pro souzněni s jeho osobou, pro jeho neporozumění. Proměnu a jiné povídky jsem četla teď ve svých dvacátých letech podruhé. Při prvním čtením mě Proměna moc nezaujala, ale pamatuju si, že se mi líbily ostatní povídky. Dnes je tomu jinak. Úplně jinak pohlížím na toto dílo. Proměna skvěle vykresluje odcizení a strach z neznáma. Zjistila jsem, že na mě působí povídky dnes mnohem depresivněji než dříve. Nějak mě to více zasahuje a říkám si, že Kafka byl opravdu pesimista a měl takové beznadějné myšlenky, což mě právě s ním spojovalo. Jenže něco se událo v mem myšlení, že se to změnilo. Při čtení jsem si musela opakovat, že to je jeho vidění, že není svět pouze takový, aby mě to nesemlelo. U některých povídek jsem nepochopila jejich smysl. Zdály se tak jednoduché, že jsem je nepovažovala za velké dílo nebo zase tak nejasné, že bych potřebovala výklad. Nejvíce se mi líbila povídka V kárném táboře, Ortel (ty se mi líbily už dříve) a také Zpěvačka Josefína. V nich jsem viděla ten přesah, tu zvláštnost. Ale jak jsem měla pochopit povídky jako jsou Venkovský lékař, Jedenáct synů, BratrovraždaNevím zda vůbec v těch povídkách šlo o něco více, než to co jsem z nich pobírala. Nemohla jsem se ubránit srovnávání Kafky s Čapkem, kterého obdivuju za jeho díla a myšlenky. I když Čapek taky píše zdánlivě jednoduché povídky, přesto tam vidím ten záměr. U Kafky je to složitější. Těším se až si přečtu jeho delší díla a budu moct více poznat jeho tvorbu.

Oproti Kavárně v Kodani a Pekárně v Brooklynu velká slabota. Pro mě velké zklamání. Prostředí se až moc podobalo tomu v Pekárně, málo hlubších interakcí mezi hlavními postavami a to že se vztah vyřeší na posledních 30 stránkách ( to znamená rychle a nedůvěryhodně) je směšné. Mrzí mě, že autorka aspoň více nevyužívá v příběhu popisy Paříže, které byly sporadické. Místo toho se neustále točíme kolem zákusků a cukrárny. Věřím, že se to může líbit někomu, koho cukrářství baví a zajímá se o to. Kvůli tomu jsem ale já knihu nečetla. Očekávala jsem romantický příběh, který se zde odehrával na vedlejší koleji. Uvidím jestli tento díl autorka odčiní v těch příštích.

5 27.09.2023

Povídky, které se mi líbily: Švihák (P.D.), najdisvujosud.cz (A.N.) a Důkaz (A.G.). A.Geislerová mě vždy mile překvapí, že spíše zařazuji její povídky do těch povedenějších :) Chyběla mi tu moje oblíbenkyně Soukupová.

1 19.08.2023

Kniha se příjemně četla. Je krátká, tudíž když chcete, tak ji máte přečtenou hned, ale já se ji snažila číst pomaličku, aby se myšlenky hezky vsákly. Sice to může vypadat, že se v krátkých kapitolách toho moc nedozvíte, ale někdy množství není to podstatné.

Nejvíce si na knize cením toho, že autorka dokáže popsat pocity, které zažívám a situace, v kterých se vidím. Tím si citlivá osoba jako já nepřipadá na světě sama a dokáže tento svůj dar přijmout, o což se autorka právě snaží. Kdo v knize hledá vědecké podklady, studie, tak je nenajde. Jde spíše o knihu ukazující vlastní zkušenosti autorky a záleží na Vás, co si z toho vezmete. Totiž například rada neignorovat své pocity nebo vnímat signály těla se může zdát moc banální, ale na druhou stranu to není tak snadné, chce to trénink a je to opravdu užitečné. Nehledejte v knize rychlý návod jak žít s citlivostí. Spíše tam najdete rady jak začít svoji citlivost vnímat, všímat si ji a v návaznosti na to s ní umět pracovat a respektovat svoje hranice. Já knihu určitě ještě někdy otevřu. Pro mě byla kniha přínosem i když už jsem sama něco o vysoké citlivosti věděla.

3 26.07.2023

Nevěděla jsem, co od této knihy čekat. Jenom jsem věděla, že si ji chci přečíst. Obecně si u knih nerada čtu anotace, protože většinou vyzradí půlku děje a já se pak nemám na co těšit. Takže jsem začala číst a říkala si, to je hezká knížka o rodině. A pak přijde noha, brácha a je to všechno v kýblu. A to jsem teprve pochopila, co je to za knihu. První povídka mě hodně zasáhla, proto ji hodnotím jako nejlepší. Prostřední povídka také dobrá, ale více se mi líbila poslední. Kniha se čte opravdu jedním dechem. A díky ní se zamyslíte i nad svojí rodinou a kolik tajemství a nedorozumění může obsahovat. A je vám z toho smutno, protože stejně tak jak je to v povídkách, málo kdy se něco vyřeší.

11 26.05.2021

Danny Smiřický, nepoučitelný záletník, postupně vyzobává všechny pěkné dívky v Kostelci, aniž by si s nimi začal něco vážného, jelikož se mu do cesty vždy připlete nečekaná komplikace. I když by se mu měla každá dívka vyhnout obloukem, ihned si i přes svojí přelétavost získá kde jakou čtenářku! Čtenář se rozhodně s Dannym nenudí, jelikož Danny při svém snažení nemálo kdy narazí na překážku, ale nikdy to nevzdává. Děj se odehrává za doby protektorátu, ale kromě nějakých scén a jazyka, jako byste to nepoznali.
**spoiler**
Asi nejvíce jsem se nasmála, ale i potěšila při scéně na Pěti prstech. Při představě, že Danny leze na skále z jedné strany na druhou a navádí peroxidovou blondýnu ke svému štěstí, jsem se musela smát. Naopak při vypouštění duší mě polila vlna něžnosti.

6 27.08.2018

Vyborná kniha pro ty, kdo se o toto téma zajímají a chtějí se o něm něco dozvědět z pohledu nemocného. Kniha se nečte úplně lechce, ale nakonec tento styl, nekončící proud slov a myšlenek, vystihuje stavy člověka trpící bipolární poruchou. Nenechte se odradit prvními stránkami po prologu, které působí zmateně, po chvíli se to zlepší.

4 27.08.2018