Kate72 komentáře u knih
Protože jsem Wim Hofovu metodu začala praktikovat, tak kniha byla pro mě samozřejmostí. Těšila jsem se na ni, ale obsahově mě docela zklamala. V každé kapitole se stále opakovaly ty samé myšlenky Wimova poslání. No určitě by to šlo sepsat lépe. Nicméně samotná metoda dýchání a otužovaní je super, úplně jsem tomu propadla. V životě by mě nenapadlo, že si budu někdy užívat koupání v sedmi stupňovém vodě a v chumelenici:)
Docela jsem se musela přemlouvat, abych knížku vůbec dočetla a vtipné mi to nepřišlo ani trochu. Prostě a jednoduše tohle čtení mi nesedlo.
Škoda, že musím dát, jenom 5 hvězdiček. Úžasná kniha, čítá téměř 900 stránek, když jí vezmete do ruky, říkáte si, bože to budu číst věčnost. A když se do ní ponoříte, příjde vám, že je vlastně neskutečně krátká. Četla jsem z volné série pohřebiště zapomenutých knih poslední dva romány a co říct, prostě pecka.
Nápad o dvou příbězích sourozenců Jáchyma a Veroniky v jedné knize ve stejném časovém úseku se mi hodně líbil. I když červenou knihovnu moc nečtu, tak to jen okomentuji:"Příjemná oddychovka".
Věděla jsem, že s knihou od Weavera se nebudu nudit. Vím to vždycky když se mi dostane do rukou. Ale, že to půjde tak rychle. "Začínám : sobota 20:00h, končím neděle 2:00". Bylo mi úplně jasný, že ji neodložím. :) Další komentář už asi nemá cenu. (Doufám, že už dokončuje další díl:))
Jsem ráda, že jsem si přečetla knížku o Žítkovských bohyních. Nic jsem o nich nevěděla. Zaujalo mě to natolik, že jsem si o nich musela během čtení vyhledat více informací. I když mě samotná kniha od paní Tůčkové moc neoslovila. Co mě zarazilo během mého hledání po nějakých informacích byl bezesporu článek právě k dané knížce. Vůči knize se totiž rázně ohradila Lýdie Gabrhelová, vnučka skutečné poslední žítkovské bohyně, kterou byla její babička Irma. To, že paní Tůčková jmenovitě píše o paní Irmě asi nebyl moc šťastný nápad. Dalším blbým nápadem bylo asi nazvat stejnojmennou knihu Žítkovská bohyně, kterou napsal v roce 2005 už Jiří Jilík. Sice se jenalo o etnografickou publikaci, ale stejně.
Vypůjčila jsem si knížku v knihovně jenom díky čtenářské výzvě. Takže jsem od toho moc neočekávala. Haruki Murakami znělo dost vzdáleně, ještě nic jsem od něho nečetla a tak to byla tak trochu velká neznámá. A nakonec jo, bylo to fajn. Zajímavá knížka hezky napsaná. Možná sáhnu i po něčem dalším od tohoto spisovatele.
Moje první kniha s fantasy příběhem a naprosto mě dostala. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, přečetla jsem ji na jeden zátah. A to tenhle druh literatury vůbec nevyhledávám. Už se těším na další knihu od této autorky.
Knížku jsem sfoukla za jedno odpoledne. Mám ale takové smíšené pocity. Na to, že to je podle skutečné události se mi to zdá takové dost umělé, vykonstruované, nepravděpodobný sled událostí. Nevim, co si o tom mám myslet. Možná to tak bylo, možná ne. Každopádně četla se dobře.
Nádherná kniha, plná citů, vnitřních myšlenek, citového rozpoložení, úvah. Kniha, která je na tu dobu úžasně srozumitelná a čtivá od začátku až do konce. Nemůžu ohodnotit jinak, než pěti hvězdičkami.
Knížka plná dobrodružství, přátelství i lásky. První polovina knihy mi pěkně utíkala, čtvrtinka z druhé půle byla spíš o putování do Persie a židovském učení. Trošku se to tam táhlo, ale konec zase frčel.
Vtipně napsána knížka, s neuvěřitelným životním příběhem. Docela dobrá odpočinková četba. Určitě se pustím do dvojky.
Jo,jo dvojka taky super. Krásné poutavé vyprávění, nádherná Čeština, hra se slovy. Všechno mělo hlavu a patu. Prostě nádhera a hlavně bude mi chybět Ilan. Takže netrpělivě vyhlížím třetí díl.
No, tak trochu mi to obsahově připomínalo spíše scénář k americkému akčními filmu, než kniha psaná podle skutečných událostí…..
Nevím co bych ještě napsala. Mám přečtené skoro všechny díly a stále mě baví.
Jedna z mála knih o holocaustu, která je sepsána podle úplné pravdy. Ve většině případech
autor napíše napínavý příběh s úspěšnou glosou "podle skutečné události", ale ve finále je většina děje i postav smyšlená. Takhle knížka to byl opravdový originál bez cenzury. Neuvěřitelný příběh, neuvěřitelná zvěrstva spáchaná na židech. Nikdy se nic podobného nesmí opakovat. Díky Walterovy a Alfredovy se svět dozvěděl úplnou pravdu. Klobouk dolů před jejich statečností a touhou po spravedlnosti.
Moje první Weaverovka, sfoukala jsem ji za jednen večer. Bylo to děsně napínavé a po dočtení jsem to dobrou chvíli vstřebávala. Další thrillerový terminátor. Trošku mi to dějově připomínalo od Bryndzi Smrtící tajnosti. Ale Bryndza je Bryndza, ten to umí. Bohužel jsem už od začátku tušila, kdo v tom bude mít asi prsty. Nechci to tady prozrazovat to by bylo vůči těm kteří se teprve knížku chystají číst nefér;-). Takže kdo má rád napínavé knížky, tak to je rozhodně ta pravá. (Ješte mám v knihovně zamluvená další tři díla od autora, takže se těším na další napětí. Jen doufám, že zase neuhodnu hlavního podezřelého hned na začátku:-()
Podobný styl vyprávění jako u Slepé mapy. Nudné to nebylo, už se těším na Hanu.
I když je kniha již staršího data stále patří mezi mé nejoblíbenější knihy. Od mého oblíbeného autora.
Vůbec nechápu jak autor, který napsal mého oblíbeného Robinsona Crusoa, mohl napsat něco tak nudného jako je Moll Flandersová. To snad nemůže být ani tatáž osoba.