Kamba komentáře u knih

Na tuhle knihu jsem si pamatoval z mládí, že se mi moc líbila - konečně po dlouhé době není Charity jen přívěškem Jaredu a má nějakou vlastní akci.

Teď po letech mě to ale nějak extra nechytlo. Nebylo to špatné, ale taky nic extra. Možná to bylo tím, že jsem byl natěšený? Kdo ví. Pravdou je, že jsem tuto miniknížku četl půl roku a mezitím jsem přečetl deset jiných :-D

23.04.2023

Dosud jsem četl o Guadalcanalu vždy v kontextu celé války v Pacifiku, takže toto byla první kniha, která se zabývala čistě pozemním, leteckým a námořním soubojům na a u Guadalcanalu.

A jsem nadšený, autor se tématu věnuje dost podrobně a celý konflikt popisuje velice čtivě. A hlavně uceleně: když jsem četl předchozí knihy, tak jsem například nechápal, proč Japonci nepokračovali v úspěšném námořním bombardování Hendersonova letiště. Ve Vítězství v Pacifiku to je vše hezky vysvětleno a dává to smysl.

Mám jen dvě výčitky:
- nevyváženost popisů osudu Američanů a Japonců, nejlépe to je vidět na námořních bitvách: v jedné větě napíše osud poškozených japonských lodí a jestli přežily nebo se potopily. U amerických lodí autor klidně na celé stránce popisuje hrdinné boje o záchranu lodi a nemá problém vyjmenovávat i jednotlivé námořníky, kteří zatáhli za tu či onu páku. Tato nevyváženost pravděpodobně pramení z toho, že autor čerpal hlavně z amerických zdrojů.
- některé zbytečně dramatické popisy událostí. Uvedu příklad:
"Po nočním bombardování letiště nezbylo na letišti žádné palivo. Když to vojáci oznámili svému velícímu důstojníkovi, ten nasadil svůj nejhrozivější výraz a poručil nějaké barely najít... nakonec se podařilo 400 barelů najít". Chápu, že se autor snaží udělat svůj text velmi čtivý, nicméně až takovéto přehánění mi přišlo spíš otravné.

Nicméně na samotný celkový dojem to zas tak velký vliv nemá, takovéto pasáže se dají v textu dobře identifikovat a není problém o jeden či dva odstavce textu přeskočit :-) Proto musím tuto knihu všem zájemcům o válku v Pacifiku vřele doporučit

23.04.2023

V novém díle se stínová série rozloučila s Enderovou linkou, a zatímco on míří ke hvězdám, Fazolek zůstává na Zemi v nově velmi nestabilní prostředí: vnější nepřítel je pryč a tak se lidstvo může vrátit k válkám mezi sebou.

Hodně mě to bavilo, kniha zaplňuje chybějící místa v příběhu, ukazuje, co se dělo s Enderovými unikátně vyškolenými spolužáky, i vývoj Enderova bratra Wiggina.

Tady už na pořadí čtení nesejde, po dvojici Enderova hra/Enderův stín se obě hlavní postavy vydávají po úplně jiných dráhách a jejich série se nijak neovlivňují.

16.04.2023

Méně čtivé a zajímavé pokračování série. Více konkrétní být nemůžu, protože na rozdíl od předchozích dílů mě tato kniha k opětovnému přečtení nemotivovala. Jediné, co si pamatuju, byla naprosto nejnepříjemnější postava všech knih (ta asiatka).

16.04.2023

Ne, ne, ne. Prostě tohle na mě nefungovalo. Bohužel se v této knize opakují stejné nedostatky, jako v předchozím díle. Hlavní postava řeší situace bez jakéhokoliv napětí, rozhovory jsou nezajímavé a celkově mám pocit, že je všechno banální. Ve polovině knihy jsem se rozhodl, že už toho mám dost. Knihu jsem zavřel a prodal.

16.04.2023

doplnění předchozího komentáře:

Po roce ve mně vzbudila zájem velká válka na moři a tak jsem se po přečtení Hrbkovy série knih vrátil i ke Korzárům.

Celkový dojem z popisu korzárů první světové války je méně výrazný, lodě byly mnohem slaběji vyzbrojeny, takže setkání s nepřátelskou válečnou lodí většinou skončila velice rychle. Palivem většiny lodí té doby bylo stále ještě uhlí, takže německé námořnictvo muselo při výběru vhodné lodi pro korzárskou službu volit mezi rychlými pasažerskými loděmi s velkou spotřebou nebo pomalými nákladními loděmi s delším rádiusem. V obou případech však korzárská výprava často sklouzla do lovu lodí kvůli uhlí.

Celkový lehce statistický dojem je naštěstí narušen pozoruhodnými výkony některými z nich. Tak například Mowe během svých dvou plaveb potopil nejvíce lodí ze všech německých korzárů obou válek. Neuvěřitelná je taky příhoda o jiném korzárovi, který si v rámci kamufláže změnil vzhled na jednu nepřátelskou loď, kterou shodou okolností během své plavby potkal a svedl s ní dělostřelecký souboj.

Naprosto neuvěřitelný je pak příběh korzára jménem Saadler. Jednalo se totiž o trojstěžňovou plachetnici! A protože najít důstojníka válečného námořnictva, který by měl znalosti s plachetnicemi, padl výběr na světoběžníka von Lucknera, smělého muže se smyslem pro detail. Během plavby sledujeme, jak se za pomoci svého důmyslu dokázal dostat i z těch nejhůře vypadajících situací, a proto líčení výpravy plachetnice Saadler bezesporu patří k vrcholům celé knihy.

22.03.2023

Blížíme se do finále. V této knize je nejlepší rozhodně část popisující ponorkovou válku a sebevražedné neřešení akutního problému britskou admiralitou. Tahle kapitola byla fakt síla.

Ve zbytku knihy se toho zas tak moc nedělo, je vidět, že konec války se blíží. To jen Rakušané si to v jedné bitvě zase rozdali s přesilou.

Na závěr další příloha s popisem lodí, už se tam popisují loďstva takových států, jako jsou Rumunsko nebo Řecko, takže čekám, že tato příloha už bude poslední.

12.03.2023

A je to tady: vrchol série. Celá kniha je delší, než předchozí i následující, a důvod je zřejmý: Bitva u Jutska.

Této největší námořní bitvě vybojované čistě moderními bitevními loděmi je věnováno neuvěřitelných 150 stran (tzn. stejně, jako je věnováno celému roku 1915). Autor si dal záležet a popisuje bitvu opravdu podrobně. Začíná popisem sil obou stran a strategickým záměrem, který sledovaly. Věnuje se úvodnímu rozestavění flotil i detailnímu popisu jednotlivých fází. Na závěr pak zhodnotí výkon obou stran, výsledek, krátkodobé i dlouhodobé dopady, autor nic neopomene.

Ačkoli se nabízí věnovat pozornost pouze soubojům bitevních lodí a křižníků, autor si všímá i úlohy menších lodí a díky tomu dostává celá bitva plastický obraz, každá loď má svůj úkol a smysl a je jen na jejich velitelích, jak se úkolů zhostí. A pestrost různých povah na jednotlivých pozicích mě strašně bavila: není nouze o velitele průzkumných uskupení, kteří se stáhli mimo dějiště a raději nic neprozkoumávali, ani o banzai sebevražedné velitele vedoucí svou loď na smrt proti přesile.

Po přečtení bitvy jsem pochopil, proč je tento díl série dlouhodobě vyprodaný i na všech bazarech.

Kromě bitvy u Jutska popisuje autor i schizofrenickou ponorkovou německou kampaň vedenou proti britskému obchodnímu loďstvu: nejdříve se spustí neomezená ponorková kampaň, pak se vrátí k fungování dle kořistního práva, úplně se zastaví jen proto, aby se zase mohla naplno rozjet. Tato část mě taky bavila, fascinovalo mě vnímat rozdíly v ponorkových kampaních obou světových válek.

Zbytek knihy jsem už jen tak zlehka proletěl, moc se toho jinde vlastně nedělo.

Závěrečná třetina knihy je standardně vyplněna přílohou s popisem lodí.

Za mě nejlepší díl serie, všem fanouškům doporučuji.

12.03.2023

Kniha popisuje druhý rok Velké války. V porovnání s předchozí knihou mi její témata přišly mnohem zajímavější.

Začátek patří snaze Británie o ovládnutí Cařihradu, popisuje genezi plánu a aktivity duchovního otce akce neúnavného Churchilla. Z počátku se jednalo o čistě námořní operaci, ve chvíli, kdy začala drhnout, byly zapojeny pozemní síly a neustále byly navyšovány na obou stranách. Popis kampaně je hezky ucelený a velmi zajímavý.

Následuje vstup Itálie do války a popis bojů mezi slabšími, ale schopnějšími silami Rakouska-Uherska s Itálií. Tohle mě taky bavilo, má to dobrý potenciál i do budoucích roků.

Popis akcí na Černém a Baltském moři mě příliš nezaujal, kniha pak končí aktivitami v Severním moři. Bylo pro mě velmi zajímavé sledovat, jak probíhala válka proti obchodním plavbám v tomto období - Britové uplatňovali námořní blokádu hladinovými loděmi podle mezinárodního kořistního práva, takže opravdu byly zachycené lodě odesílány do britských přístavů pro důkladnou inspekci. Německé ponorky na druhé straně toho právo dodržovat nemohly, proto po celé období lavírovalo německé velení mezi neomezenou ponorkovou a její omezenější formou (hlavně z obavy o diplomatické vztahy s USA a dalšími neutrálními zeměmi). Co je taky zajímavé, jsou úspěchy německých ponorek ve Středozemním moři (na rozdíl od druhé světové války, kdy v této oblasti obchodní plavba neprobíhala).

Závěrečných 100 stran pak patří tradičně přílohám popisujícím loďstva dalších států.

Kniha se mi líbila mnohem více, než předchozí a už se těším na další, možná vrcholný, díl.

05.03.2023

Dlouho jsem se jako fanda války na moři v druhé světové tomuto tématu vyhýbal, ale letos jsem konečně podlehl a půjčil si sérii z knihovny.

Kniha začíná zajímavým popisem vývoje bitevní lodí a křižníků před první světovou válkou a závody v námořním zbrojení (fascinuje mě, za jak krátkou dobu byli schopni Němci postavit druhé nejsilnější loďstvo na světě a ještě k tomu kvalitně).

Po tomto poutavém vstupu jsem se ovšem začal ztrácet, hodně se skáče z jedné akce do druhé, přičemž chybí nějaké pojítko, a zároveň samotné akce mi nepřišly moc zajímavé. Moc jsem u toho neudržel pozornost a ke konci jsem prolétal text velmi rychle.

Jediné ucelenější téma, které mě zaujalo, byla činnost eskadry admirála Spee (a úplně mě fascinuje, že německá válečná loď po tomto admirálovi pojmenovaná měla za druhé světové války podobný úkol i osud).

Poslední třetina knihy pak obsahuje pouze přílohy (seznam všech lodí všech zemí).

Osobně si myslím, že se autor snažil, jen prostě téma není dostatečně zajímavé, proto hodnotím 3 hvězdami.

05.03.2023

Jak říká Langosh, jedná se o stručné pojednání o válce v Pacifiku. Nicméně mě to hodně nevyhovovalo, o téma se zajímám o trošku víc a tak tuto knihu považuji za zbytečnou.

26.02.2023

Stále se jedná o velmi systematickou knihu popisující veškeré válečné operace na moři v období leden 1942 - prosinec 1943 (Pacifik až od července 1942, zbytek byl již v předchozí knize). Nicméně je poznat, že autoři již zrychlují tempo a tak informace jsou více stručnější. Nejvíce je to poznat na popisu akcí v Pacifiku: v předchozí knize bylo prvních sedm měsíců popsáno na 160 stranách, kdežto v této knize je pro období v délce 18 měsíců určen pouze rozsah 110 stran (skoro čtyřikrát méně). Takže popis přechází z bitvy do bitvy a na širší pohled už není moc prostoru.

Hodně jsem to cítil v kapitolách o válce v Pacifiku. Po přečtení skvělé knihy od Hubáčka o Guadalcanalu hodně cítím, jak stručná tato kniha je: Hrbek se věnuje hlavně bitvám, ale kontext celého tažení je hodně potlačen a to je velká škoda. U bitvy u mysu Esperance dokonce chybějící kontext úplně mění vyznění této bitvy, ačkoli Japonci utrpěli porážku, jejich hlavní cíl (vylodit na Guadalcanal silné posily) byl do puntíku splněn (a toto Hrbek úplně ignoruje).

Na druhou stranu co musím pochválit je fakt, že Hrbek popisuje válku nezaujatě. Hezky to je vidět v popisu zmatené první fáze bitvy u Guadalcanalu, kde zvolil popis osudů každé jedné lodi zvlášť a prostor věnoval jak Americkým tak Japonským lodím.

Přesto se stále jedná o parádní knihu popisující nejzajímavější období této námořní války (vrchol a zlom války v Atlantiku, největší konvojové bitvy na Arktické trase, finále bojů o nadvládu na Středozemním mořem i obrat v Pacifiku).

21.02.2023

To, co jsem psal o první knize série, platí i zde: jedná se o parádní knihu pro zapálené zájemce o druhé světové válce na moři. Je stejně čtivá, přehledná a plná faktů, jako kniha předchozí.

Kniha pojednává o dvou tématech a dvou časových obdobích:

1. Evropa a Atlantik v období červen - prosinec 1941
2. Pacifik v období prosinec 1941 - červen 1942

Plejáda velkých témat se rozrůstá o poslední dvě, konkrétně válka se SSSR (včetně konvojů do Murmanska) a hlavně válka v Pacifiku, která zabírá bezmála tři pětiny knihy (a kvůli tomu se do knihy nevešla ostatní témata z prvního půlroku 1942 a jsou k nalezení až v knize třetí).

15.02.2023

Skvělá kniha o válce na moři v druhé světové válce. Největší výhodou knihy je jasně daná struktura a přehlednost, spousta jiných knih na podobné téma strašně rychle skáče a nedá se s nimi udržet krok. Ne, že by se tato série četla jednoduše, to taky neplatí, klasické čtení kapitoly po kapitole dokáže hodně zahltit. Nakonec jsem svůj ideální způsob četby našel: věnovat se jedné oblasti (např. válka ve Středomoří) a tu jsem si přečetl celou, postupně ze všech knih. A pak jsem si vybral zase jinou oblast. Přínosem je mnohem ucelený dojem a více mě to bavilo.

V první knize začínají dvě velká témata celé série: válka ve Středomoří a boje na námořních komunikacích. Zatímco první je docela homogenní, druhé téma by se dalo ještě rozdělit na akce ponorek, akce velkých hladinových lodí a malých korzárů, použití letadel a britské ponorky.

Tyto hlavní témata jsou doplněné jednorázovými kratšími tématy daného období (akce proti Polsku, vylodění v Norsku, námořní akce v sovětsko-finské válce a akce Británie proti Francouzskému loďstvu).

Závěrem bych dodal, že pro všechny zájemce o téma to je rozhodně dobrá kniha.

14.02.2023

nějakou dobu hledám knihu, kde by byl detailněji popsán osud německých generálů za druhé světové, jejich osobnosti, jejich činy a vliv na strategii německé armády. Toto byla druhá kniha na toto téma a zase vedle: informace o generálech jsou naprosto strohé, spíše se věnuje nějakým operacím, kde veleli, ale to taky stručně. Knihu jsem ve třetině zavřel a odnesl do knihboudy

29.01.2023

Kniha má klasicky dvě příběhové linie. V té první Charity uniká z orbitální stanice a přilétá na zemi a později se vrací na základnu v Kolíně, kde přihlíží válce mezi Jaredem a Morony. Celá tahle linka mi přišla dost nudná a nezajímavá, všechny zásadní rozhovory jsou strašně krátké a plné vět jako "Na tohle nemáme čas" a "Mám spoustu práce", prostě mě to nebralo. V druhé příběhové linii se vracíme k Hartmanovi doprostřed bitvy o Černou pevnost. Tahle linka byla na začátku mnohem zajímavější, nicméně později se taky pokazila.
Čekal jsem zásadní díl o válce s Morony, ale dostal jsem průměrné vyprávění.

05.12.2022

Po vyčerpávající zimní válce na přelomu let 1941/1942, která si vynutila operační přestávku, sovětská a německá strana závodily o to, kdo spustí ofenzivní akce jako první a převezme tak strategickou iniciativu do svých rukou. Úspěšnější v tomto byli sověti, akorát výsledek nebyl úplně takový, jaký by čekali.
Popisu této ofenzivy je věnovaná tato docela objemná publikace. Autor detailně popisuje důvody, proč k celé akci došlo, jaké byly plány obou stran a jaké přípravy obě strany podnikly. Někdy až příliš detailně, v kapitole o plánování se zmiňuje o zapojených armádách, tankové a dělostřelecké podpoře, a v kapitole o síle jednotlivých stran se píše o tom stejné, akorát více podrobněji (každá z desítek zapojených sovětskcýh divizí a tankových brigád má svůj vlastní odstavec textu; pro představu, např. k 103. divize se můžete dočíst informaci, že ji tvořili Kirgizové a Uzbekové a průměrný věk divize byl 40 let) a dohromady obě kapitoly mají více stran, než samotný popis bojových činností (170 versus 125 stran). Na druhou stranu jsou informace dobře strukturované, tzn. nezajímavé pasáže se dají snadno přeskočit.
Popis bojových akcí je čtivý a zajímavý, detailní tak akorát, styl popisu je lehce těžkopádný - text je členěn do sekcí ohraničených v rámečku, kde je popis dění na bojišti ze sovětského pohledu, a sekcí mimo rámečky, které asi představují doplnění od autora nebo německého pohledu. Smysl tohoto členění jsem neodhalil, nicméně zvykl jsem si na něj a nakonec mě nějak extra nerušilo.
V knize lze nalézt přesně nula map bojiště, což zamrzí (hlavně při pomyšlení, kolik úsilí asi autor musel věnovat dohledávání věku bojujících Uzbeků :-)
Přes všechny popsané nedostatky však knihu hodnotím velmi dobře, kniha plní svůj účel.

08.06.2022

Musím navázat na komentář od markus223.
Pokud by nějaký neznalý měl možnost přečíst pouze jednu knihu k bojům na východní frontě, tak bych mu tuto knihu nedoporučil. Jedná se o kvalitní dílo, které popisuje všechny důležité operace na východní frontě, jenže se jim věnuje pouze povrchně a čistě ze sovětského pohledu. Když si uvědomíme, že většina dosavadní literatury vznikala z německého nebo západního pohledu, tak to krásně doplní mozaiku historie východního bojiště, nicméně bez předchozí znalosti východních bojů je těžce stravitelná. Toto potvrzuje i fakt, že se v knize nenachází jediná mapa. Osobně jsem se při čtení dost vyčerpal a od půlky knihy už si pamatuju jen, že se jedná o suchý popis jednotlivých operací. Určitě na to má vliv moje neznalost tématu (v podstatě většina mých znalostí končí březnem 1943) a můj nezájem o pozdější roky (kdy je už „rozhodnuto“ a jedná se „jen“ o to dorazit nepřítele, který je poražen, jen si to ještě není ochoten přiznat).
Půl bodu nahoru bych přidal za ojedinělé chvilky, kdy na bojišti dochází k operační pauze (typicky v období rasputicy) a autor se věnuje strategickému pohledu a stavu armád, je zajímavé číst analýzu vývoje, vzestup a úpadek tankových i pěchotních vojsk obou stran. 3,5/5

07.06.2022

Tak jo, máme to za sebou. Celá série je prostě průměrný brak, který má v sobě pro mě nepochopitelně zajímavé kouzlo velké flotily, která utíká přes nepřátelské území a musí řešit spoustu problémů logistické povahy, musí bojovat s vnějším i vnitřním nepřítelem, musí improvizovat.
Ovšem flotila se nyní vrátila domů, kouzlo se rozplynulo a poslední díl tak zůstává pouze průměrným brakem. Rozuzlení není nijak překvapivé, standardní kupa řečí o cti a pár nedůstojných bitev. Za mě nejhorší díl série, ale když už to člověk dočte až sem, tak to chce prostě přečíst :-)

13.09.2021

Série směřuje k vrcholu, flotila se blíží k domovu a boj s vnějším i vnitřním nepřítelem se přiostřuje, celé to hezky graduje.
Bohužel kvalitu bitev (jádro celé knihy) za mě hodně snižuje strach autora z velkých ztrát alianční flotily těsně před koncem a proto se potlučené lodě bez paliva jako zázrakem vyhýbají poškození, ale nepřátelé vybuchují jako rachejtle na Silvestra. Z mého pohledu to kvalitu o jednu hvězdu snižuje.

25.08.2021