kaja77 komentáře u knih

Byla jsem na knihu moc zvědavá, slyšela jsem na ni tolik chvály... za sebe mohu říct, že je chválena plným právem. Tento příběh by si měly přečíst všechny dámy, které jsou v současné době na rodičovské dovolené... naprosto neskutečné podmínky bez vody,elektřiny, tepla, jedno dítě za druhým, navíc vaření v restauraci, obsluha hostů, role pokojské, praní povlečení ubytovaným, plinek děti, vše bez vody v domě, pračky.... naprosto šílené. Větu, která se mi ovšem vryla do paměti nejvíc, řekla Beáta..."tam, odkud pocházím, se považuje za šťastné manželství to, kde má ženská ještě dva roky po svatbě všechny svoje zuby"

22 12.07.2020

Kniha mě velmi zaujala. Celá rodinka hlavní hrdinky Sáry byla zkrátka k pohledání....otcův zločin byl bez debat odporný, ale role matky pro mně byla o dost horší a naprosto nepochopitelná. Její bratři jak v dětství tak i v dospělosti, to byla přímo reklama na sourozenecké vztahy....uf uf uf. Celou knihu parádně a naprosto originálně doplňovala houbařská tématika, taková reklama na Šumavu. Velmi jsem Sáře přála, aby ten balvan, který s sebou musela táhnout, odhodila a překonala, ale kdo ví....spisovatelka se zařadila mezi mé oblíbené autory.

21 28.03.2021

Moc často se mi to nestává, ale kniha mě velmi dojala. Právě jsem dočetla, sedím, koukám a snažím se nebrečet. Bylo to parádní čtení, Jana Honzlová vtipná, chytrá, duchapřítomná, hloubavá, Hugo byl bráška snů. Popis reality v tehdejší společnosti se autorce tak povedl, ta atmosféra je naprosto uvěřitelná a představitelná.. moc doporučuji.. většinu knihy jsem cítila napětí, tlak, pocit nespravedlnosti, dojetí a velmi jsem se pobavila při pasáži, kdy probíhal kurz vedený mistrem Šourkem :) Asi člověk musí nějak dozrát než se do knihy pustí... nám ji kdysi taky češtinářka doporučovala... ale ...no naštěstí jsem dostala po 25letech rozum a vážně doporučuji

20 11.11.2021

Snad ještě nikdy neměla žádná literární postava tolik mého soucitu jako Barča. Já jsem měla úplnou husinu z toho,jak se chuděra snažila být "hodná" a zasloužit si trochu lásky. Teď je otázka kdo byl horší otec nebo matka...z obou je mi nanic. Přemýšlím nad tím, jak by takovýto příběh měl skončit, aby to dopadlo dobře... sedím tu po dočtení a zpytuju svědomí, jestli jsem tomu svému teenagerovi dobrou mámou a jestli taky neříkám věci, které zraňují....uf

20 28.05.2020

Paráda.tohle je kniha podle mého gusta.Hrabě Rostov, hotel Metropol, zaměstnanci hotelu,Nina, Sofie... všechno zábavné, barevné. Ruská jídla, která šéfkuchař Emil vaří... jeden by hned ochutnal. No a v neposlední řadě jazyk, kterým je kniha napsaná ....ACH....pro mně vše naprosto okouzlující. Neodpustím si ukázku autorova bezvadného vyjadřování..."Kde byla matka náchylná k projevům netrpělivosti při sebemenší vadě na tváři světa,dcera zjevně zastávala názor, že i když se země občas zatočí trochu nakřivo, obecně vzato jde o planetu s těmi nejlepšími úmysly"

20 25.03.2019

Líbilo se mi to. Byla to vyloženě oddechová detektivka a ty kulisy lužního lesa, mokřadů, vodních ptáků a celkově přírody, to bylo opravdu osvěžující. Krve nebylo v knize mnoho a i ten ostrý, v konečném důsledku smrtící hrot, nejdříve pečlivě opracovala příroda (bobřík). Doporučuji

19 09.01.2024

Tokarczuk je báječná autorka. Neskutečně mě baví. V knize mě nadchla paní Dušejková. To její pojmenovávání věcí a osob bylo fakt bezvadné, její dopisy policii luxusní. Moc fajn byly i ostatní postavy, přátelé Jany Dušejkové (Mátoha, Dobrá zpráva i Dion). Zábavná byla i ta idealizace Čechů a Česka, která se v knize x krát objevila :) zločiny tedy hustě promyšlené i vykonané. Vražedný nástroj bych si dovolila nominovat do soutěže "o nejoriginálnější vražedný nástroj" Alias to nevymysliš
Paní Tokarczuk umí báječně skládat věty a to si v jejich knihách vážně užívám. Doporučuji najít si např.na YouTube onu hudební pecku, na kterou řádili na houbařském bálu..."hej sokoly" je tak děsně nakažlivý song. Naprosto živě jsem tu juchající společnost viděla.

19 16.10.2021

Ta bída, špína, chlast, vlhko, zima, umírání jak na běžícím pásu, krysy, kýble plné splašků, hlad, děcka bez bot, mimina s cukrovanou vodou místo mlíka a nevím co ještě, to všechno bylo strašlivé a vyvolávalo to ve mě pocity úzkosti ... ale co si v souvislosti s touhle knihou asi zapamatuji napořád bylo to loupání jablka panem učitelem a slupka z jabka jako odměna pro vítěze soutěže, na které mlsně visely oči všech kluků ze třídy, . Tohle mě fakt dostalo. Taková strašná bída. A dnes, kdy se máme tak dobře, si někteří stěžují že prý "Česko proti bídě" ha, ha ha

16 20.10.2023

Je opravdu velmi zvláštní číst knihu z míst známých, ve které se objevují výrazy, které běžně užíváme, dokonce i tu písničku, která je v knížce "siedzi mucha na ścianie" mi babička zpívala...co si odnáším z knihy je poznatek, že každý okamžik, kdy se člověk cítí dobře či dokonce šťastně, si má naplno užít a prožít, protože nemůže vědět, jak dlouho to "štěstí" bude trvat a co na něj čeká. "..člověk má být vděčný, že vůbec něco hezkého zažil, a nežádat, aby to trvalo navěky.“

16 02.06.2020

Životice jsou vzdáleny od mého bydliště cca 7 km, děkuji paní Lednické za zevrubný průzkum a za osvětu. Já, jako místní věděla, že v tom hráli roli partyzáni a že gestapo postřílelo, jako pomstu, spoustu mužů. Jsem ráda, že vím zase více o světě kolem sebe. U nás v rodině děda ještě v r. 2020 příležitostně řešil, kdo vzal volksliste, manželův děda byl jakožto Polák s volksliste u Stalingradu....je to fajn, když člověk více nahlédne do historie a může pochopit motivaci proč se někdo mohl rozhodnout tak,jak se rozhodl

15 26.03.2022

To vykreslení podzimní atmosféry se paní Klevisove opravdu povedlo, úplně jsem viděla všechny ty mlhy, podzimní slunce, jeřabiny,lesy se žloutnoucí mi listy, laně a tak....velmi mě zaujaly i informace o rumunech, které nalákali po válce do pohraničí

14 28.09.2021

Chirurga jsem poslouchala jako audioknihu a moc se mi to líbilo. Strašně jsem tomu jelitu Hynkovi fandila. Dělal sice příšerné blbosti, kopance a selhával, ale přesto jsem byla celý čas na jeho straně. Jo pil, podváděl manželku... ale stejně moc se mi líbil jeho vztah k otci, a oddanost dětem, práci. Každopádně "výlet" do nemocničního prostředí je vážně věrohodný, člověk má skoro pocit, jako kdyby tam taky byl. Jeden soukromý pocit... já v té knize úplně cítím, že autorka měla osobní problém s anorexií.... to, na kolika stranách řešila přímo zhnusení tukem, tloušťkou a jídlem jako takovým, ve mně celkem vyvolávalo otázku, zda už sama má s anorexií a svým vztahem k jídlu všechno dořešeno. Každopádně kniha je můj "cup of tea" a vřele doporučuji

14 04.06.2020

Četla jsem Annu kareninu jako gymnazistka (protože tuto knihu četl idol mého srdce) no a pak podruhé jako skoro čtyřicátnice a rozdíl ve vnímání postav, děje apod byl neskutečný.az jsem nevěřila že je to tatez kniha....

14 03.01.2018

Moc pěkný román. Člověk si ani nedokáže představit jak to lidé zvládali...tolik hrůzy, tolik trápení a neštěstí a hlavně tolik statečnosti. Moje volba čtenářská výzva 2023 kniha se žlutou obálkou

13 27.04.2023

Knihy p. Dvořákové mám moc ráda. Jaroslava mi bylo neskutečně líto, to jeho osamění bylo strašné. Měl to v životě vážně náročné, moje máma přišla taky kdysi v 6letech o maminku a dodneška (je jí 60+) to podle mě nemá úplně zpracované a občas to její trauma vylézá, zajímavá je i shoda v tom, že vyrostla u prarodičů a otec byl těžký alkoholik. Jardu jsem dost chápala i co se týkalo jeho nechuti být tou autoritou, která farníkům odpouští hříchy a má nad nimi "moc". Popisované zvelebování a proměny zahrady jsem si moc užila. Vůbec nevím co by v Jardově případě byl dobrý konec.ach jo.

12 24.06.2023

Milé čtení, takové laskavé. Vesnice plná svérázných lidiček, kteří se mají rádi, jsou tolerantní, podporují se navzájem, to vše doplněno Aljaškou, obřím, aromatickým a terapeutickým maxipsem...značka ideál. Skvělá babička Selma, parádní optik... přímo pohlazení po duši:) Jeden citát z knihy, který se mi moc líbil: "S láskou můžeme dělat všechno možné. Můžeme ji dobře či hůře skrývat, můžeme ji za sebou táhnout, můžeme ji zvedat do výšky, nosit po celém světě nebo ji zaplétat do věnců, můžeme ji vložit do země či vyslat k nebi. To všechno si nechá láska líbit, trpělivě a poddajně, taková už jednou je, ale proměnit se nedá."

12 26.04.2022

Moc zajímavé čtení..vyprávění podobné knize Jany Poncarové Podbrdské ženy, připomíná mi to i knihy Hany Mornštajnove.... ale co je hlavní, tento druh čtení je prostě můj šálek kávy. A je fajn, že dnes už "maléry" a ohrožení cti mohou řešit dívky jinak než nějakým Josefem Procházkou s červivou duší. Brrrr, ohavný týpek.

12 19.12.2020

Knihy mám plnou hlavu. Anny mi bylo neskutečné líto, Emilce jsem tak přála trochu toho pocitu, že ji má někdo rád...oba Mirkové (starý i mladší) ve mně vyvolávali ty nejhorší emoce, ten starší snad ještě horší...dnes už by se snad nenašla nevěsta, která by dobrovolně snášela od tchána podobné zacházení jako Emilka. Dnes už se snad žena naštěstí nepořizuje do domácnosti jako přístroj ( i když kdoví)... tady to tak na mně působilo. No a další generace, Jana, především jako dítě a její pocity osamělosti, to mi úplně trhalo srdce. Vnímala jsem osud Jany jaksi víc, moje máma taky přišla o maminku v 6letech a i přes to, že se o ní starala babička, se cítila podobě ztracená. No a já jsem v době totality byla stejně jako Johanka celkem těžký astmatik a velmi dobře si vybabavuji tu bezmoc když nebyly dnešní léky a foukátka....dnes je z pohledu astmatika mnohem jednodušší doba. Knihu doporučuji čte se báječně

12 21.08.2020

Zase jsem zažila malý zázrak. já se do knihy začetla a pak jsem se vyloženě bála, že už mi to skončí. To čtení jsem si pak normálně šetřila a dávkovala po dvou dopisech, aby mi ten požitek vydržel čím jak nejdéle. Hlavní postava Juliet mi přišla naprosto úžasná a vtipná, příběh bezvadný, lidé z ostrova neskutečně zábavní a různorodí, nejvíc ze všech lidiček z Guernsey se mi líbila Isola.ty její lektvary a lebozpyt a závěrečný deník kde si zapisovala fakta...za mně skvělé čtení. Vřele doporučuji. Stejnojmenný film jsem v polovině vzdala. Mně tak neskutečně rozčilovalo, že se nedržel knižní předlohy, že jsem to prostě vypnula a už jsem se nepřemluvila to dokoukat.

12 29.01.2019

Velmi mi tam chyběly fotky.resila jsem to mobilem, kde jsem googlila obrázky vesnic a mapy zemi,o kterých jsem zrovna četla. A to chačapuri v Gruzii a lilky paní Anakhit bych si bez váhání dala hned.

12 05.01.2018