kackahracka komentáře u knih

Nečtu anotace ani recenze, dokud se u knížky nedostanu za půlku. Baví mě začít číst, aniž tuším, čeho se příběh týká, stačí mi doporučení, že je knížka skvělá. Na "Farmu" jsem dostala reference z několika stran, a tak jsem se nemohla dočkat, až se k ní dostanu. Zklamání přišlo hned po prvních větách, příběh rozvíjel téma, o kterém se mi nechělo číst. Jenže, po pár stránkách přišel zvrat a já se začetla tak, že jsem nebyla schopná přestat. Děj má spád díky krátkým kapitolám a nutí vás to neustále oddalovat moment, kdy knížku kvůli únavě zavřete "na zítřek". Po celou dobu váháte, na čí stranu se vlastně přidat, protože celý příběh zkoumáte z podivného úhlu, který dává smysl. Rozuzlení pro mě bylo trochu zklamáním, zanechalo ve mě smutek, vlastně jsem ty poslední kapitoly přečetla dost rychle jen proto, abych "to už měla za sebou" a nemusela na to moc myslet. Závěr sice vyznívá pozitivně, ale celkově na mě po dočtení dolehla tíha, po které jsem netoužila. Budu se asi muset načas přeorientovat na nějaký veselejší žánr...

8 14.02.2017

Ne, nemám ráda volně navazující série, protože v mezidobí čtu i jiné knížky a nebaví mě vybavovat si děj a souvislosti, které jsem už zapomněla. Připadám si pak, jako bych sledovala seriál od půlky. Navíc mám u Keplera problém s tím, že mi jsou jeho postavy nesympatické, nefandím jim a ani nerozumím tomu, co dělají nebo říkají. K tomu pokaždé něco brutálního, pokaždé pitvání v rodinných vztazích, nějaké trauma, co ve vás zanechá bolestný pocit, nějaká příhoda s mrzačením zvířete, prostě pokaždé něco, při čem si říkáte-mám to číst dál? A čtete, protože se chcete dozvědět víc ohledně hlavního děje, ale příběh neustále odskakuje stranou a seká do vás drobnými zbytečnými nechuťárnami. Jo, napsáno to je dobře, ale číst se to nedá...

8 25.01.2017

Četla se výborně, až do okamžiku, který jsem jako matka dvouletého dítěte nebyla schopná překonat. Tři hvězdy za to, co jsem přečetla, zážitek ze zbytku (který si tak nějak dokážu představit) snad někdy v budoucnu...Pro ty, co nemají děti, to musí být bezpochyby skvělé čtení. Těm, co děti mají, to moc nedoporučuju. Blbě se to vysvětluje, ale mateřské hormony jsou sviňa.

8 07.10.2016

(SPOILER) No. Holka uteče svému únosci, nic si nepamatuje a okolí se jí snaží přesvědčit, že to celé bylo výplodem její fantazie. Skvělý námět, poměrně ucházející zpracování, ale tak nějak neječím nadšením. Přišlo mi, že nás autorka nutí mašírovat v kruhu a neustále omílá to stejné dokolečka. A to měla knížka sotva něco nad dvěstě stránek. Možná se původně jednalo o povídku, kterou se někdo snažil natáhnout nad hranici normostran pro běžnou beletrii. Taky mi vadily díry v ději (všichni si myslí, že si vymýšlí, a přitom lítostivě komentují ošklivé jizvy, co jí zůstaly po poutech na rukou?) a uvažování hlavní hrdinky. Příklad: potřebuje si pro sebe zrekapitulovat události předchozích dní. Proto si vezme tmavé brýle, klobouk, udělá si s vlasy něco, v čem se nepoznává ani ona sama (přímo její slova, když na sebe hledí do zrcadla), a pak si to nakráčí do jedné z realitek ve městě. Předpokládá totiž, že si asi hledala nové bydlení, ale není si tím úplně jistá. Prostě to zkusí, a to v přestrojení... Náhodně se pak zeptá jednoho z makléřů: "Pamatujete si mě? Byla jsem tu možná před týdnem, nebo tak nějak..."
Vtipné je, že ji jeden z cizích lidí nakonec fakt pozná, a to ve stylu: "No jasně. Vypadáte sice úplně jinak, a vidím denně mraky lidí, ale zrovna vás si pamatuju, protože jste tu byla toho a toho v tolik a tolik a řekla jste tohle a tohle a domluvili jsme se na tom a tom..."
A taky-přijde mi poměrně zvláštní odtajnit hlavní myšlenku knížky (že by padouchem byl zahradník?) zhruba ve třetí kapitole, a pak na ní postavit závěrečný zvrat (ano, určitě si týraná žena zajde zpátky domů, přímo do líhně všeho zvěrstva, pro své věci úplně sama samotinká). Tyran a jeho submisivní utlačovaná partnerka, jedno klišé za druhým, vůbec mě to nebavilo. Čtivé to bylo, ale už jsem asi saturovaná podobně laděnými příběhy, takže mě dějová linka spíš otravovala. Ani nevím, jestli to někomu doporučovat, nebo ne.

7 29.01.2024

(SPOILER) Dočetla jsem zhruba před týdnem. No. Lze polemizovat o slově „dočetla“, jelikož jsem knížku odložila cca deset stránek před koncem(!!!), že mě to prostě nebaví. Mě to nebavilo ani sto stránek před koncem, a vlastně ani dvěstě. A ani těch třista. Bylo to příííšerně dlouhý a nudný! Skoro čtyřista stránek blábolů.
Mělo mě varovat už to, jak autorka pojmenovala své postavy. Elle a Enid, Frank, Flynn a Fiona. Mark a Mauren. To má opravdu tak mizernou fantazii, že není schopná splodit pár různých začátečních písmen? Vždycky mě to v knížkách akorát děsně nakrkne.
K postavám jsem si nevypěstovala vůbec žádný vztah. Elle byla protivná, ukňouraná, líná nána a její spisovatelská kariéra byla naprosto ujetá. Blíží se termín odevzdání nového rukopisu. Už má jen šest týdnů a na papíře ani čárku. Musí to zvládnout, jinak propadne majetkem, pověstí, životem, vším. A tak se nám svěřuje, jak ji to tíží, zatímco se prochází se po pláži, bloudí supermarketem, nebo se jen tak pro radost vystavuje před svým obřím oknem, kde ji, chuděru jednu, „každý vidí“. Kup si závěs, ty blbko.
No a závěr? Elle vydělala majlant na své prvotině, ale čtenář zjišťuje, že to nebylo úplně košer. Ehm, že by rukopis třeba někomu ukradla? Tak obyčejná zápletka a on to měl být hlavní zvrat??? Bingo, fakt, že jo. Jsem to ale hlavička.
Zdravím uživatele Ja.Yitka, a podepisuju se pod tuhle větu: Kniha o "spisovatelce" co není schopná dát dohromady knihu mi přišla více než trefná a dost mi připomínala autobiografii.
Ztotožňuju se i s názorem niki7763. Díky!
Mě ta knížka tak příšerně naštvala, že už tuhle autorku nechci nikdy ani vidět!

7 16.10.2023

Knížku jsem dostala s doporučením, že by se mohal líbit mým dětem. A taky že jo! Stačila první povídka, a dalšího společného večerního čtení pod peřinou jsme se nemohli dočkat! Jak já si to užívala. O kvalitě svědčí fakt, že děti ani nedutaly a žádají o opakování. Já, rodič, co zoufale doufá, že se jeho ratolesti taky nadchnou pro knížky, ječím nadšením. Navíc-historky jsou děsivé přesně tím správným způsobem. Už jen ty skvělé názvy! (Se skříňkou 307 není něco v pořádku...Stan, který nebyl úplně prázdný...Hrbol ve tmě...). Já sama si užila několik skvělých mrazivých chvil. Takže ano, doporučuju!

7 28.08.2023

(SPOILER) Jako každý správný novodobý thriller, musí mít i tahle knížka bezpodmínečně pár odstavečků o:
1) týraných, nešťastných zvířatech
2) smutných či tragických událostech v dětství
3) úmrtí jednoho z rodičů (vyšší level-časné sny na toto téma)
4) zvratu, kdy osoba A je osobou B, či obráceně.
Jsem asi vážně náročná a nevděčná. Ale mě to prostě nebavilo, do čtení jsem se nutila, situace mi připadaly děsně blbé a absolutně nereálné. S myšlenkovými pochody hrdinů jsem taky nějak nesouzněla. Dopisy od manželky mi připomínaly Zmizelou, ale to byl opravdu jiný level. Takže tady mi to přišlo spíš jako snaha o kopírování něčeho, co mělo úspěch. Ano, přiznávám, hlavní zvrat se mi líbil, ale to je na dobrý pocit ze čtení opravdu málo. Závěrečnou stránku jsem nepochopila vůbec, ale to asi proto, že už jsem bouchala šampáňo z nadšení, že vidím poslední odstavec. Já teda nedoporučuju, ale jak tak koukám, jsem tu s podobným názorem sama, takže jsem asi vážně četla v nějakém nevhodném osobním rozpoložení.

7 14.07.2023

Třikrát jsem se musela vrátit na začátek. Nějak jsem se nedokázala začíst a ztrácela jsem se v myšlenkách jednotlivých postav. Nebylo jich zrovna málo, sympatie aby jeden pohledal a (jaká to klasika)-vše se točilo okolo traumat z minulosti. Každou kapitolu navíc vyprávěl někdo jiný, a to v "ich formě", často jsem si tak pocity nedokázala propojit (kdo koho kdy miloval, kdo kým naopak opovrhoval...). No a pak (když jsem se přistihla, že stránky obracím jen z povinnosti), jsem si uvědomila, že mě asi nebaví číst o partě přiopilých blbečků, kteří vzpomínají na své trudné dětství v internátu. Že mi nepřijde ani vtipné, ani zábavné, ani nevimco, když se v té době někdo "pochcával" a ostatní "šukali". Zklamání, odkládám, vracet se nebudu.

7 30.01.2022

(SPOILER) Pozor, v komentáři vyzrazuji celou pointu! Moc nerozumím té převaze nadšených pětihvězdičkových komentářů. Asi už jsem na podobné téma přečetla příliš mnoho knih a viděla příliš mnoho filmů. Zápletka mi byla jasná téměř od začátku. Ženská, co je posedlá chlapem a chce zničit život jemu i jeho manželce. A tak zinscenuje vlastní zmizení. Nedokázala jsem vůbec přijmout fakt, že autor dělá úplné tupce nejen z policie, ale i z nás čtenářů. Po ženské se slehne zem a nikdo (až na srdnatou manželku) po celou dobu nezkontroluje místo, kde pobývala podstatnou část života??? Hezky se tam svítí, ač tam nikdo není, a jen tak přes záclonu se naskytne výhled na očividné důkazy, že se jedná o vyšinutou osobnost...Modlitebna s vystříhanými fotkami, články, odstřižená hlava manželky, všude jen ikonický ON...I strážník Topinka by pojal podezření, že zadržený muž asi nebude vrahem, ale obětí...Manželka ale vše duchaplně zničí, protože jde o důkazy proti jejímu muži???? No a prosímvás pěkně, ten závěrečný souboj dvou sokyň, z nichž ta jedna, ta těhotná, tedy ta těsně před porodem, unikne domácí výtahovou šachtou na dezerty...Asi takhle: já byla těhotná třikrát a řeknu vám, dělalo mi problém se ve třetím trimestru s břichem vůbec přetočit na posteli. A to jsem byla štíhlá jak laňka. Nasoukat se s obřím panděrem do uzavřeného prostoru velikosti menší skříně a putovat skrz hloubku někam o deset metrů níž, zavěšená na ocelových lanech a smotané svěrací kazajce, to by nedal - no ani Chuck Norris, kdyby měl dělohu. Natož blbka, co opakovaně pije džus, který "nějak divně chutná"(sokyně jí do něj přidala oxytocin, hormon, který tělo vybičuje k příšerným děložním stahům) a přivodí si tak předčasné porodní kontrakce. Čekala jsem, že to slečna neprodýchá a porodí přímo v té šachtě, ale naštěstí autor usoudil, že by to bylo už přes čáru. Oddechla jsem si, ale spíš z faktu, že mám četbu za sebou. Proč teda dávám skvostné tři hvězdy? Bylo to totiž vážně dobře napsané. Čtivé, napínavé, pěkná přirovnání, uvěřitelné rozhovory. Super. Ale ten námět. Ten to zabil. Škoda.

7 04.11.2021

(SPOILER) Nevím si rady s tím, jak knížku ohodnotit. První a druhá část byla naprostá bomba. Opravdový top v mém soukromém žebříčku. Cizí země, osamělé nádraží, temný les, úprk do civilizace. A pak už jen podivné příhody a zvláštní náhody, které spolu zdánlivě nesouvisí. Skvělé tempo i dávkování, jako čtenář jsem byla doslova přikovaná ke stránkám. Jenže pak se začaly množit náznaky toho, co se asi stalo v lese a já se začala bát, ovšem ne tak, jak nejspíš autor zamýšlel. Zchvátily mě obavy, zda se náhodnou nebude jednat o téma, které nestrávím. Mrtvé či utýrané děti a děsivá traumata jejich rodičů, pedofilie, brutalita...Nespoileruji, pouze dedukuji, protože knížku jsem prostě odložila, takže nevím. Když jsem se poptala těch, co příběh strávili až do konce, bylo mi potvrzeno, abych nečetla, že to prostě bylo hnusné, odporné, zbytečné a zmatené. To mi stačí. Knížku tak mám pořád hezkou, jako Svěrák v jedné své scéně z filmu, kdy kouká na pěkná ženská pozadí v sukních a rozhodne si to nezkazit pohledem z přední strany. Takže tak. Přečtěte si první dvě třetiny, možná vás to uspokojí, jako mě.

7 14.04.2021

Mě se to teda líbilo. Jo, chvílema to skřípalo, chvílemi to byla vyloženě blbost, ale docela významnou část knížky jsem jí nedokázala odložit. Miša, coby slovenská odnož Chucka Norrise, byla dokonalá. Jako čtení na dovolenou, někam na odlehlou chatu, prostě doporučuju:)

7 28.12.2019

Nápad zajímavý. Vlastně skvělý. Bohužel asi tak u třetí kapitoly vám dojde, že rozhodně nepůjde o příběh, který byste si chtěli číst. Nedočteno.

7 23.09.2019

Omlouvám se, nedalo se. Šíleně protahované nudné nic. Odložila jsem a už se k tomu nevrátím.

7 23.09.2019

Jsem docela vděčná za komentáře tady, neb jsem si myslela, že jen nejsem schopná docenit kvality hororu roku. Řekla bych, že už tu bylo zmíněno vše. Hororové to není ani trochu, snad jen lehce psychothrillerové. Ale opravdu jen lehce. Spíš to je divné, až hloupé. A to mám podobný typ sci-fi vážně ráda. Jednání všech postav je málo uvěřitelné a po odtajnění pointy vás nezachvátí žádná zásadní emoce. Závěr knížky jsem nepochopila, stejně jako podstatu nosorožíka v příběhu. Když už mu byla věnovaná i obálka, myslela jsem, že bude hrát významnou roli. No nic. Jedna hvězda za námět, druhá za sympaticky krátké kapitoly, díky kterým to odsýpalo. Jinak nic.

7 28.08.2019

Bacha na to, knížka má tendenci vás odradit mimořádně, ale mimořádně, blbým začátkem. Řeknu vám proč. (komentář obsahuje mírné spoilery!)
1)Autorka během pár prvních stránek míchá přítomnost s minulostí. Je to takový oblíbený trend současnosti, ovšem musí se s ním umět pracovat. Což v úvodu téhle knížky neplatí. Musela jsem jí číst třikrát, abych se dobrala k výsledku, který den, že je čtvrtý, který, označený číslicí 1, proč hlavní vyšetřovatelka tvrdí, že jedna z postav je nezvěstná od minulého večera, když o pár odstavců předtím se píše, že pátrání se rozběhlo před pár hodinami. Je to zmatené a hloupé. Navážno jsem uvažovla, že na takový guláš nemám po večerech náladu a s knížkou končím.
2) Jména hlavních postav začínají na stejné písmeno abecedy. Nechápu. Autor má na výběr z víc než třiceti dalších možností, ale pojmenuje dvě z pěti žen na B (Bree a Beth-noaco, že jsou to dvojčata, bože!) a další postavy na A (Aaron a Alice). Fakt bych ocenila, kdyby se každý jmenoval jinak!
3)kniha je navazující sérií na přechozí díl. Nesnáším to! Vážně to nesnáším! Proč autorka odkazuje na něco, co se stalo v jiné knížce, když děj je úplně o něčem jiném? Navíc se jako čtenář bojím, že s autorka neudrží a plácne něco podstatného, co mi úplně zkazí dojem z té předchozí knížky, kdybych se jí rozhodla číst. Uvažovala jsem proto, že Sílu přírody odložím a půjdu první na Sucho, ale mrzelo mě, že už mám jednu knížku rozečtenou. Na autorku jsem díky tomu měla vážně vztek.
4)docela slibný, zcela obyčejný a přitom mrazivý příběh se autorka snaží okořenit sériovým vrahem. Proč? Bože, proč? Proč ta laciná cukrátka? Ten příběh se úplně obešel bez nějakého Martina Kovace, bez jeho syna vycucaného z prstu, bez přiblblých hrobů u chaty. Místo pocitu děsu jsem jen protáčela oči znechucením. Proč? Vždyt stačila ta beznaděj, že jsou ztracené uprostřed lesa. S nějakýma pochybnýma vrahounama ať se jdou autoři už konečně vycpat!
Ale to by ke kritice stačilo. Po tady tom všem se děj najednou rozjel, střídání minulosti s přítomností se začlo vážně dařit. Konec trochu překombinovaný, ale budiž. Ve výsledku slušné tři hvězdy.

7 25.08.2019

Nebýt té argentinsko-mexické telenovely v závěru, zasloužila by si knížka poctivých pět hvězd. Kéž by autorka přestala psát zhruba 30 stran před koncem. Opravdu nepotřebuju dvojitou porci omáčky a vysvětlivku ke každé kudrlince. Úplně to zabilo celkový dojem-ale ten byl tak dobrý, že pod čtyři hvězdy by mé hodnocení nebylo fér. Už dlouho se mi nestalo, aby mi hlavní hrdinka tak učarovala. Nedokázala jsem se odtrhnout a strašně se těšila na čtení. Určitě doporučuju!

6 19.04.2024

Asi jsem čekala něco jiného. Nehodnotím hvězdičkami, protože jsem nedočetla. Líbil se mi začátek, i když hlavní vypravěčka mi vůbec nesedla. Opět rodinné tauma, ona sama spíš na pobyt v Bohnicích a vyberou jí mezi skrovnou hrstku lidí, co mají přežít v ledové divočině? Mlčenlivého introverta, co hodlá "moc nemluvit"? To se bude divákům určitě moc líbit...Tešila jsem se, jak bude eskalovat počáteční střet s realitou, vždyť nejzajímavější jsou na podobných akcích právě ty začátky, kdy člověk ztrácí iluze, chuť i zásoby-a v knížce byl najednou skok ve stylu-"No, a za čtyři týdny pobytu už jsme si celkem zvykli...". Možná jsem odložila příliš brzy, možná jsem nepochopila, nevím, ale mám po ruce spoustu dalších knížek, takže tuhle zatím nechci.

(SPOILER) Strašně mě bavil autorčin styl psaní. Vtipný a sarkastický, přesně podle mého gusta:
.....
Kurz začne. Sonia nás vyzve, abychom se připravili na "dechové cvičení" s partnerem, a já si uvědomím, jak moc se mi ulevilo, že tu Rachel je. Musím si kleknout na všechny čtyři na dřevěnou podlahu, pod koleny mám jeden ze Soniných ušmudlaných batikovaných polštářů. Úloha Rachel spočívá v tom, že mi masíruje záda a povzbuzuje mě, abych prodýchávala "vlny" - tak Sonia nazývá mučivé bolesti, k nimž jsme všechny odsouzené. Sonia mezi námi kličkuje, ruce rozpřažené, krouží zápěstím a vymýšlí si nějakou povídačku o vlnách na pobřeží a rozplétajících se stuhách okolo našich děloh. Ostatní klečící maminky natahují krky, aby zachytily, co říká. Její slova však většinou přehlušují Racheliny komentáře.
"Ty válíš, Helen!" vykřikuje. Rukama si plácne po stehnech. "Je to pecka. Jsi skvělá. Tlač, Helen! Tlač! Proboha, vidím hlavičku!" Vybuchne smíchy. Jedna z maminek nesouhlasně mlaskne.

........
Autorka skvěle popisuje Rachelinu rozjívenost a drzost, je to k popukání-jenže-začne toho být až moc. Stupňuje se to až k absurdním a málo uvěřitelným situacím (Rachel přijde k Helen domů zrovna v ten večer, kdy s manželem slaví výročí. Jídlo na stole, svíčky, intimní chvilka...A přesto Rachel pozvou dál, ta jim "v rozrušení" kouří v předsíni, pak zasedne k jídlu, sem tam něco ušpiní, nebo zničí, a pak si dotáhne kufr a nastěhuje se do "pokojíčku pro miminko"...). Pak se u Helen zabydlí, Helen zjistí, že Rachel šmejdí po pokojích, vše užívá "jako doma", krade jí věci...Ale stále nic, pohoda....
Přistihla jsem se, že každou další scénu s Rachel očekávám s povytaženým obočím-čím nás to zas autorka nakrmí, a co všechno ještě do příběhu nacpe. Místo, abych si to užívala, mi to celé začalo být strašně protivné. Jako když někdo dokolečka vypráví ten samý vtip.
Taky mi vadilo přeskakování mezi osobami (zčistajasna se tam objevila nějaká Katie, odvyprávěla celou kapitolu o nějaké soudní síni a zase zmizela). Kapitoly psané kurzívou mi vůbec nedávaly smysl (je to minulost? Přítomnost? O koho tam jde?)-byly to takové podivné výkřiky do tmy, se kterými jsem si nevěděla rady ani po dočtení knížky.
Celkově-nebylo to špatné, ale úplně jsem si to teda zrovna neužila...

6 06.07.2022

Kouzelné karamelky mi trochu připomínají knížku o paní Láryfáry, kterou jsem v dětství milovala. Každý příběh poukazuje na některou ze špatných vlastností. Poučení se dostaví během spánku, ve snu, do kterého se děti přenesou po vycucání kouzelné karamelky. Moc fajn nápad a téma, se kterým se dětem dobře usíná. Líbilo se mi, že byly jednotlivé kapitoly tak akorát dlouhé, a že z každé vyplynulo nějaké ponaučení. Bezva přidanou hodnotou byla skutečnost, že se (při všech těch kouzlech způsobených cucáním karamel před spaním) neopomnělo ani na připomínku čištění zubů. Nenásilně výchovné a milé. A nejvyšší známkou kvality je to, že si mé děti žádají číst knížku znovu i po jejím přečtení.

6 05.11.2021

Slabý sloh, zápletka, podaná stylem, který mi vůbec nesedl. Divné dialogy, chvílema jak z černobílých filmů pro pamětníky. Úplně ujeté myšlenkové pochody. Nefandila jsem ani jedné z postav, dětí mi bylo líto. Nedočetla jsem.

6 01.09.2021