kackahracka komentáře u knih

(SPOILER) Autorka umí psát. Za to ty dvě hvězdy, aby bylo jasno. Ale jinak - ZASE traumata z dětství, ZASE utýraná zvířata (a ne jedno, ale hned tři). Proč??? PROČ, proboha??? To jsou ti spisovatelé tak nemírně neschopní, že si nedokážou vymyslet příběh bez těch nápomocných berliček? Které mimochodem vůbec nefungují? Necítím mrazení, ale znechucení, to bylo účelem? Strašný! Ne, autorka si prostě nemohla pomoct a musela to tam fláknout. A tak čtete a říkáte si, chudák dítě...pak: chudák matka...pak: chudák otec...pak: chudák zvíře...pak: chudák kámoška...
Vše funguje podle lajny, které máme věřit, a to přesto, že postavy jednají chvílema úplně mimo. Jeden příklad za všechny: učitelka si všimne, že jedno dítě ve třídě není úplně v pohodě. Rozhodne se dítěti pomoct. Chrání ho. Ale když ho přistihne při krádeži jídla, šupajdí to řešit k říďovi jako hrdelní zločin. Každý normální člověk by snad pochopil, že to je volání o pomoc, a známka toho, že se v rodině něco děje. Přitom aféra s utýráním psa byla dospělými opomenuta zcela bez povšimnutí, za tohle přišel trest jen od kámošky ve stylu "nebudem spolu kamarádit". To si do školy nepřišel stěžovat ani majitel zvířete?
Prostě mě to štvalo!
A stejně jako ostatní, kteří to zde zmiňují, by mě zajímalo, jestli překlep ve jméně v jedné ze zásadních kapitol byl jen omyl, či záměr. V obou případech je to neodpustitelné. To je jak kdyby si v detektivce vrah podepsal kudlu, všem nám to ukázal a zvratem by byla poslední kapitola v duchu-jé, takhle já se přece nejmenuju...Fakt jsem naštvaná!

11 22.10.2020

No, já nevím. První část knihy je skvělá. Rychle si oblíbíte hlavního hrdinu i jeho vědecké pojetí vyprávění. Pak to začne drhnout. Já měla zprvu dojem, že to je tím, že čtu na etapy, že mi v ději kvůli tomu něco uniklo. Celé mi to připadalo dost přitažené za vlasy. Pak začlo přibývat krve. Nakonec tam autor fláknul kus nešťastné minulosti v dětství a zakončil to detailním popisem střílečky, jak z béčkové kriminálky. Hlavní hrdina se od druhé půlky knížky ukázal jako nejen skvělý vědec, ale také jako vynikající lékař typu praktik do nepohody. Sám prostřílený jak řešeto, zdrogovaný a bez funkční plíce vymyslel a zkonstruoval polní lékárnu, kterou si přilepil na tělo a v boji muže proti muži nakonec...A to vám neřeknu. Pořád jsem doufala, že ve mě zůstane touha si knížku s odstupem přečíst znovu-ale kvůli tomu závěru, no, asi ne...

11 11.02.2019

Jedna z mála knih, u kterých se vyplatí vědět, o čem děj zhruba je. Jinak to nemám ráda, baví mě se nechat překvapit. Jenže tady chvíli trvá, než najedete do těch správných kolejí. Byla jsem navnaděná strhujícím Marťanem, ve kterém jsem hlavního hrdinu milovala od první stránky a nějak jsem nemohla přenést přes srdce, že bych měla fandit protivné holce, co se chystá pro peníze něco vážně podělat. I ty fyzikálně-chemické pasáže mi tentokrát přišly nějak jiné, než v Marťanovi. Víc jsem se musela nutit je číst, v Marťanovi jsem je téměř nevnímala. Je to zkrátka nanic, napsat bezva knížku a nastavit si sám sobě laťku tak vysoko. Nakonec jsem začla Artemis číst znovu od začátku, věděla jsem, na čem jsem, vše pěkně zapadlo. A ve výsledku se mi to vlastně hodně líbilo. Doporučuju:)

11 19.01.2019

Jak mohla tahle knížka tak dlouho unikat mé pozornosti? Autor se mi dostal do podvědomí díky geniální Temné hmotě. Městečko jsem si dle roku vydání plánovala sehnat někde bazarově, leč-při předvánočních nákupech jsme na sebe zůstali koukat přímo mezi regály s bestsellery. Koupila jsem ho bez váhání. Až jsem se trochu bála, že jsem si pořídila nejnovější díl série, nebo něco dočista jiného. Ne. Bylo to bezpochyby skvělé rozhodnutí. Od prvních stránek vás to pohltí, to mrazení, ten pocit, že netušíte, co se děje a spolu s hrdinou nasáváte tu prazvláštní atmosféru, neschopní věnovat se čemukoliv jinému. Do dvou třetin jsem byla úplně u vytržení. Pak přišla na můj vkus dost zbytečná krvavá řež. Střípky do sebe sice začly zapadat, ale jakoby se jejich hrany změnily z jemně hladkých na nepříjemně ostré. Doskládala jsem to až do konce, ale ten závěrečný pohled na to všechno, ten mě nějak nechal na rozpacích. Jakoby něco chybělo a něco přebývalo. O co lépe bylo zpočátku dávkováno tajemno, o to hůř se člověk srovnával s jeho rychlým vysvětlením na konci. Jako čtenář cítím lehké zklamání, pět hvězd by si to zasloužilo, ale nedá se.
...................................SPOILER....................................

Pokud už autor použil příměr Noemova archa, proč nenavybíral lidi skutečně významné? Vědce, lékaře, z každého oboru špičku. Pochopila jsem to dobře, že zahibernoval všechny ty, kteří do města "náhodně" směřovali? Jeli na služební cestu a tak? Dobře, Teresu a Bena si jeli vybrat, ale ten zbytek? Na to, jaký to byl plán k udržení lidstva, se v městečku sdržovaly dost pochybná individua. A to měl tenhle zbytek lidstva ještě nařízeno čas od času povraždit někoho ze svého středu. Jen při honičce na hlavního hrdinu bylo "vyřazeno" víc vzorků, než s jakými se počítalo. Vypadalo to skoro, jakoby byl homo sapiens spotřebním zbožím. Vzhledem k myšlence celé knížky mi tohle přišlo naprosto nepochopitelné. Škoda.

11 27.12.2018

Já nevim, já prostě nějak Nesbovi nemůžu přijít na chuť. Nadšená jsem byla z Přízraku, zajujal mě i Lovcem hlav, ale jinak u něj narážím na pořád stejné bariéry:
1) zbytečně moc postav se složitými jmény, většina nahuštěných v prvních kapitolách. Dá dost zabrat, než se člověk zorientuje a musí se zezačátku hodně soustředit-to mi vadí-u knížky chci vypnout.
2) děj bývá zčistajasna sem tam proložený větou, kterou úplně nechápu-jakoby odkazovala na něco, co bych už měla jako čtenář tušit, ale mě narážka nic neříká. Až o pár vět (někdy i kapitol) dál ale vyjde najevo, že to tak není, že se to jako čtenář mám teprv dozvědět - konec poplachu (a mojeho blbého pocitu)...
3) nějaká nechutná scéna, nejlépe hned v úvodní kapitole. Ano-k detektivkám a thrillerům to patří, ale myslím si, že existuje mnoho jiných způsobů, jak ve čtenáři vyvolat mrazení v zádech, nebo pocit děsu. Jenže Nesbo, Kepler a další prostě potřebují vylíčit, jak přesně někdo někoho mučí, a co se mu při tom zračí v očích (narážím na první stránky knížky a scénu se psem, který trhá unesené dívce obličej-opravdu velmi zbytečný pocit zhnusení, který ve mě knížka po pár odstavcích vyvolala).
4) ne že bych nefandila hlavnímu hrdinovi, ale u Nesba bývá zvykem, že pro klíčovou postavu neplatí fyzikální zákony, padouch vždycky přijde pozdě a policie včas, nikde žádní svědkové, vyšetřovatele napadnou pokaždé jen ty nejvhodnější teorie, pachatel vždycky opomene zamést nějakou stopu a hlavní hrdina naopak všechny zázračně zahladí-prostě, tak nějak často mám při čtení dojem, že koukám na béčkovou německou kriminálku...
5) romantika a snaha uspokojit i ženskou čtenářskou duši Nesbovi fakt nejde. Já se ráda dojmu a sbližování hrdinů koncem příběhu ráda ocením-ale tady je to popsáno tak, že to ve mě vyvolalo akorát rozpačitost:(
No ale ve výsledku je vlastně Syn dobrou volbou-zajímavý námět, sympatický hlavní hrdina, záměry, kterým se dá dobře fandit, pár hezkých zvratů...Jenže-pro mě je to prostě ten Nesbo se svými klasickými chybami, čili tři hvězdy maximum.

11 10.03.2017

(SPOILER) Takže Paris, tímto se stebou loučím. Další argentinskou telenovelu už od tebe fakt nestrávím. Asi nejsem tvá cílová skupina a zbytečně ti kazím hvězdičkové skóre, promiň. Kdysi se mi strašně líbila tvá knížka Za zavřenými dveřmi, i když- i k té jsem měla určité výhrady. Tys vzala stejný námět (naivní a blbá holka, co se nechá zmanipulovat alfasamcem, který ji "vězní" u sebe doma) a povýšila ho na na druhou (z blbky i alfasamce se vzápětí stanou oběti únosu...). Asi nejvíc mě iritovalo téma "peněz,vyplácení výkupného, podmínky manželské smlouvy". Rozvedu to. Znáte tu historku o chudém, skromném prosťáčkovi, co si místo odměny (v podobě balíku peněz), řekl jen o jednu jedinou korunu? S dodatkem, že se bude suma násobit každý další den, a to 2x? I kdybyste o tomhle vyčuraném triku nikdy neslyšeli (což bych se divila), tak asi každému normálnímu člověku začne blikat varovná kontrolka a spočte si, k jaké kravině se asi uvazuje...Ne. Tak hlavní hrdinové (ředitel zeměkoule, kterého finance živí!!!, jeho otec...)-prostě všichni, mávnou rukou, a tuhle (na první pohled pošahanou) nabídku podepíší...Včetně hrdinky, která si podmínku zadá, aniž by tušila, jak je vlastně skvělá!!! Och jejda, já si myslela, že dostanu tak sto liber a ono to bude něco k miliardě...???? Musíte uznat, že tento slaboduchý akt násobí její debilitu na druhou. A kdyby snad vznikly pochyby a našel se čtenář, kterému to nepálí (nemá na mobilu kalkulačku a pět minut času...), věnuje autorka počítání zisku několik kapitol (ne stránek, ale kapitol!!!). Tu si to sumíruje blbka ve sklepě, tu otec alfasamce, tu alfasamec...Zatímco já už tloukla hlavou o zeď, postavy se bavily o miliardách a velkoryse se jich "vzdávaly" ve prospěch nadace a lepších zítřků, či čeho. Ten závěr už byl tak ujetý, že jsem to prostě nedočetla. Možná jsem se ochudila o nějaké skvělé rozuzlení, ale přežiju to. Paris, už tě nechci ani vidět.

10 28.08.2023

(SPOILER) Zklamání a vztek. Nic víc po dočtení necítím.

Knížka začíná poněkud zmateně. Prolínají se totiž hned tři časové roviny - nepřehání to ti autoři už trochu? Musela jsem číst několikrát, abych se zorientovala, ale dobře.


Hlavní hrdinka Lana zjišťuje, že se potopila loď, jejíž palubu ona sama opustila před osmi měsíci. A to nejspíše po velmi bouřlivých událostech. V kapitolách, nazvaných „nyní“ Lana zjišťuje, zda někdo z jejích bývalých přátel nehodu lodi přežil. V kapitolách označených „tenkrát“ se zase dozvídáme, co se vlastně na lodi kdysi událo.


Je možné, že kdybych se do čtení ponořila na letní dovolené, někde na pláži u hotelu, asi bych byla schopná mnohé odpustit. Leč, začetla jsem se v nesprávnou dobu, bohužel. U nás všude zima, nevlídno, covid a hroutící se ekonomika. Mějte pak rádi partu pařmenů líně brázdící břehy Filipín. Vůbec mi nesednul jejich pohled na život, to bezcílné bloumání od ničeho nikam. Jasně, jde o partu mladých lidí, co si užívají života, já jim to vážně nemám za zlé, jen vysvětluju, proč mě příběh nechytnul.


Být o dvacet let mladší, možná bych mluvila jinak, ale jsem si skoro jistá, že ani tehdy by mě nelákalo spát měsíc v jedněch plavkách, ráno si oblíkat tričko ztuhlé od soli a snídat sklenku rumu.


Toť k základní ose příběhu, která se ale zas nezdá tak špatná. Kdyby se do ní autorka nesnažila vtlačit toliko oblíbená traumata z minulosti. Vždyť by to bezvadně fungovalo i bez nich, proboha! Ne! Zas dítě, co přijde o svou matku, zas ubodání těhotné ženy, zas a znova něco pro zvrácenou společnost, která si to žádá. Já teda ne.


Příběhu by taky prospělo, kdyby byl o polovinu kratší. Táhl se a čpěl až hrůza, úplně by stačila jedna hlavní událost bez zbytečného lepení kudrlinek okolo (závěrečný zvrat, boj na palubě, drogy, vztah Kitty a Dennyho, vzpomínky na dětství…).


A když už bych to jako čtenář hodlala zkousnout, zprasí to celé sloh. Opakování slov, podivné míchání vět v přítomném a minulém čase, chvílemi úplně bez logiky. Nepřirozená, krkolomná slova. Pár ukázek pro představu, myslím, že mluví za vše:

...

Lana přecházela po svém apartmánu, prsty zabořené hluboko v kapsách. Obraz, který malovala, nedokončený zasychal. V normální den by se zrovna chystala odejít do práce. Ale teď neměla ani pomyšlení na to, jít do galerie a vařit zákazníkům kávu. Nemůže myslet na nic jiného než na Modrou. Ví, že Námořní centrum je 30 kilometrů vzdálené. Projíždí kolem jejich cedule každý měsíc, když jede do velkoobchodu nakoupit výtvarné potřeby pro svoji šéfovou.

Denny bezmyšlenkovitě přitakal, jako by se jeho myšlenky toulaly jinde.

Po večeři Shell a Heinrich sklidili misky ze stolu, propláchli je ve velkém džberu s mořskou vodou, a pak je odnesli do podpalubí, kde je doumyli sladkou vodou. Aaaron úzkostlivě šetřil vodou.

„Nemohla jsem spát. Za dvacet minut mi začíná hlídka, tak jsem si řekla, že ti budu dělat společnost.“ „Přišla jsi právě včas. Už se mi chtělo hrozně spát.“ „Přichází to nečekaně, viď? Co jinak hlídkám říkáš?“
...

Hřebíčkem do rakve závěrečného hodnocení byl však patos, který ze stránek odkapával, jak bourbon z červené knihovny. Ta hluboká moudra, co se brala vážně, zatímco jejich autor potahoval šluky jointa a upíjel svou pátou sklenku rumu (nic jiného tam ani nepili). Nedalo se to, prostě nedalo:

...

Pozorovala oblohu plnou hvězd. Pršely z černé noci tak živě, že měla pocit, že stačí natáhnout ruku a prsty je budou moci pročesávat.

Obzor byl zbarvený do ohnivě oranžových a purpurových odstínů, jež se pomalu vytrácely do tlumených odstínů růžové, než se nakonec za ní ustálily do temně modré. Barvy to byly okouzlující, trvalo by celý život namíchat jen polovinu té palety barev.

Usmála se: “Možná, když člověk žije nějaký čas mimo, učí se zbavit toho, čím není. Naučí se stát tím, kým vždy chtěl být.“

“Věříš tomu, že nenávist pochází z pocitu ublížení?“

...

Ne, tak já věřím, že z pocitu ublížení vzniká mizerné hodnocení. Dvacet procent a nazdar!

10 26.02.2021

Objevila jsem knížku u známé, v krabici na vyhození, a mé srdce zaplesalo - už dlouho jsem jí sháněla. Přála jsem si poznat kultovní sci-fi a nechat se uchvátit, jako spousta čtenářů co mi jí doporučila. A to přesto, že úplně nespadám do cílové skupiny, která ujíždí na vesmírné sci-fi. Neměla jsem tušení, o čem knížka je, chtěla jsem si jí vychutnat se vším všudy. Jenže, musím říct, že jsem jí dočetla jen z úcty k auře, kterou je opředena. Nevěděla jsem, co si počít se spoustou popisných odstavců, připadal jsem si jak ve štrůdlu slepých návštěvníků, kterým průvodce popisuje jednotlivé detaily obří katedrály. K postavám jsem si nevytvořila žádný vztah, ale psychologické prokreslení aktérů se v té době, kdy knížka vznikla, ještě asi moc nenosilo. Ve výsledku - bylo to fajn, ale trochu váhám, jestli si knížku vůbec nechávat, znovu po ní asi nesáhnu...

10 26.11.2020

Vynikající atmosféra, i když místy až trochu přespříliš nepohodlí, sešlosti a rozkladu. Taky mě lehce iritoval námět vykládání karet, jsem přes tuhle oblast dost velký skeptik. I když sama autorka několikrát zdůraznila podobně odmítavý postoj hlavní hrdinky (karty vám osud nepředpoví, je to jen iluze...),tlačila děj neustále stejným směrem, jako když se zadrhne pérko v hrací skřínce. Každopádně, příběh byl napsán tak, že se od knížky nedalo odejít. Považuji za zajímavé, že jen co se děj nachýlil k závěru, nadšení ze mě opadlo. Teď už mi mrtvola z Westawayovic familie leží zhruba týden na nočním stolku a nějak se nemůžu donutit dopitvat se poslední stránky. Asi na mě vyvrcholení bylo příliš zmatené, nepřehledné a hloupé, nevím. Slušné čtyři hvězdy. A poznámka závěrem - tituly, v jejichž názvu je krkolomné příjmení, se fakt špatně pamatují. Milí autoři bestsellerů, mějte to na paměti.

10 02.07.2020

Připomnělo mi to knížku "Na loučení nebyl čas". Naprosto skvělý rozjezd, moc fajn sloh, hodně zajímavá zápletka. A pak najednou, někde za půlkou, nepříjemné rozčarování. Tak skvělý příběh a oni tam musí fláknout vraha, nějakou příšernou příhodu z dětství, pro jistotu to několikrát zopakovat a probrat hezky ze všech úhlů, to aby čtenář strachy ani nedutal. Tak já vážně ne. Tohle ve mě nebudí strach, ale znechucení. Stejně tak jako akcent na záporné vlastnosti hlavní hrdinky, její věčnou připopilost, nezodpovědnost, umaštěné vlasy a fakt, že si na sebe opakovaně oblíká zpocené zválené oblečení. Její oblíbená věta "do prdele", se vyskytovalo tak často, že jsem se cítila poněkud vyvedená z míry, když pro jednou zaklela "zatraceně". Takže takhle-doporučuju přečíst první půlku, a pak skončit. Jinak hrůza.

10 08.12.2019

Náměty jednotlivých povídek byly geniální. Přesně podle mého gusta. Šest hvězdiček. Ale pak se každý z příběhů blížil do finiše a začaly se zjevovat mrtvoly, useknuté hlavy, potoky krve, zahnívající hnáty, příšery se zažloutlými zuby a podobně. Ani v pubertě by to se mnou nic nedělalo. Příšerně promarněný potenciál, ale holt si musím zvyknout, že se v tom většina autorů a čtenářů vyžívá. Dávám čtyři hvězdy, protože musím uznat, že jsem si to i přesto užila. Příště prosím bez těch laciných berliček a bude to dokonalé!

9 04.05.2024

Jéminkote, ten konec byl blbej jak troky. Ale jinak paráda. Strašně jsem rozuměla všem postavám, jejich pocitům, chování-a to jak klaďasům, tak záporákům. Hezky jsem si ujížděla na jejich vlně a vážně mě to bavilo. Na můj vkus to bylo snad trochu moc dlouhé a závěr to úplně zabil, ale pro tentokrát jsem schopná to odpustit. Doporučuju.

9 13.09.2023

(SPOILER) Já vám nevim. Mě na tom něco děsně vadilo. Chybu spatřuju v tom, že jsem knížku nemohla číst na jeden zátah, a tak jsem se neustále vracela o stránky zpátky a nějak mi do sebe nezapadaly souvislosti. Asi jsem to nepochopila úplně správně, protože jestli jo, přijde mi to HODNĚ přitažené za vlasy. No uznejte: mlaďounké maso (dědička velkého jmění) a pupkáč před důchodem (s dluhy a švorc. Navíc má manželku a děti) se do sebe děsně zamilujou. Už od začátku víme, že pupkáč je pěknej prevít, co balamutí jak manželku, tak milenku. Klasická odrůda příživníka, co si z života vyzobává jen to super, a to už od střední, kdy z něj byl povaleč s cígem v koutku. Vzal si před lety za manželku holku, co se snažila něco dokázat a tuhle holku (teď už ženskou v letech), podvádí, páč se nudí. Píše si deník, abychom to všechno pochopili. Ač stále ženat, vyjde mu svatba s naivní husičkou a peníze ze zámožné rodiny mu spadnou do klína. Tady započala má nespokojenost. Jak jako-to si může člověk někoho vzít až takhle jednoduše? To se někde na matrice nekontroluje? Doklady a tak? Rodina, co má miliony, dá úplně s klidem svou jedinou princeznu nějakému pochybnému týpkovi? Na to, jak hloupě ten chlap působil, tam nebylo vůbec vysvětlené, jak obešel všechnu byrokracii. Jediné, co se řešilo byl fakt, že si ten chlap týden před svatbou s hrůzou uvědomil, že musí splašit nějaké "věrohodné příbuzné", aby na svatbě vypadal "normálně". A tak podplatil ožraly ze zapadákova, kde vyrostl, aby mu na svatbě hráli kompars....Prostě-mě přišlo, že co scéna, to bizár. Deník, ve kterém se zpovídá ze všech svých hříchů i z důvodu, proč se žení za dědičku pohádkového jmění (prachy), pak "omylem" pošle její nejlepší kamarádce...(???-tak to určitě). Pak vyjde najevo, že deník nepsal (a neodeslal na špatnou adresu) on, ale zhrzená manželka...(??? Jak, proboha? Vždyť v těch dopisech bylo spousta momentů, o kterých nemohla mít manželka ani páru (pokud si jí teda mažel na své výlety za milenkou nepřibalil do batohu a ona nevykukovala šperhýrkou, co zrovna dělaj sami v pokoji). Takhle dokonalý přehled o rozhovorech, které se udály v soukromí, mohla mít přeci buď jen ta milenka, nebo manžel...). A takových podivných momentů a náhod byla plná knížka. Přišlo mi to úplně absurdní. Navíc ZASE trauma z dětství, ZASE mrtvé dítě...
Závěr už jsem jen přeskákala, takže jsem to možná nepochopila dobře-ale to opravdu skončilo tak, že plánem bylo "fingovat" zamilovanost, "uvolit se "dostat tu mladičkou naivní dědičku" do postele (och, ten nebohý pupkáč, taková strašlivá oběť!), oženit se s ní, ukrást milion dolarů, a pak od ní utéct? Jako trest za to, co v minulosti udělala její matka (která zemřela na rakovinu - scéna s umíráním mi přišla mimořádně nepříjemná a ještě víc to, že se v ní autorka hnípala opakovaně při každé příležitosti). Vyvrcholením knížky bylo sdělení, se ten "chudák" SKUTEČNĚ a OPRAVDOVĚ zamiloval do té překrásné, mladé holky. Ne! Fakt?
Bože, to byla blbost!
Proč dávám tři hvězdy? Za styl psaní, ten se mi líbil. Ale ten zbytek. Proč????

9 06.07.2022

(SPOILER) Začátek byl super, hodně mě navnadil. To si takhle jednou večer, přímo před zraky snoubence, zmizí dívka a po deseti letech se na facebooku objeví její fotka. Vypadá to, že si někde spokojeně žije, že ignoruje to, že ji už deset let hledá půlka světa, a že si aktuálně užívá někde na hudebním festivalu. Alespoň takhle to policie zbaští. Jenže snoubenci je jasné, že si neužívá, že se nechala vyfotit schválně, že mu předává vzkaz, že je celou tu dobu živá, v nebezpečí. Že to má přímo napsané na tričku, které někdo vyfotil a postnul na facebook...Zní to skvěle, ale už tady to začalo drhnout-nějak moc náhod a nepravděpodobných situací. Ale dejme tomu. Bylo by skvělé, kdyby to takhle pokračovalo a děj nepřerušila linka soukromého očka. Očko je žena, která je pravidelně, po nocích, mlácena do krve svým manželem. Dvě paralelní linky, ve kterých jsem se ztrácela. A právem, protože to bylo opět překombinované až hrůza. Z komentářů vidím, že jsem dobře udělala, když jsem knížku odložila. Domácí násilí je jistě vážné téma, ale nepotřebuju se jím nechat týrat, když se začtu do thrilleru o zmizelé holce. Nedoporučuju.

9 08.02.2022

(SPOILER) Knížku jsem v půlce vzdala a přeskákala na konec, který mi, uznávám, vyrazil dech. Jen díky tomu dávám tři hvězdy, jinak i dvě by byly moc. Zvrat se autorovi opravdu povedl, jenže ten zbytek...
Nějak jsem postavám nedokázala věřit (manžel přijde na nevěru své ženě a zfláká se trávou, jak puberťák na tripu do Amsterdamu. Pak v slzách vyhledá svou psychoterapeutku, jedno, že je jí osmdesát let a táhne na desátou večerní. Autor nás zahltí spoustou pseudomouder z roviny psychologie (rozejdi se s ní, pravá láska za to nestojí), aby je následně popřel další vlnou mouder (nelze ji opustit, je to přece pravá láska). Mimochodem-správný psychoterapeut NIKDY klientům nepodsunuje vlastní myšlenky a dojmy, a už vůbec jim neradí CO mají dělat. Jeho úkolem je navést lidi k tomu utřídit si, co chtějí udělat sami.
Popisované situace mi přišly nereálné (mlčící pacientka napadne terapeuta a zmlátí ho do krve. Doktor celý šťastný sdělí vyšetřující komisi, že super, konečně začala komunikovat...). Jde o uměle vycucané vedení linie příběhu, přesně tak, jak se to autorovi hodí. Ale v reálu? Pacient psychiatrie rozmlátí pokoj prostě proto, že má poruchu a hrábne mu. Někdo má schizofrenii, někdo přistává s letadlem. Rozhodně tím nechce ostatní upozorňovat na to, že jim chce něco podstatného, konkrétního a hlubokomyslného říct...
A pak ty zápisky z deníku-už na ně začínám být v knížkách alergická. To si ti autoři neuvědomují, jak směšně to vyznívá? Chtěla bych vidět jednoho jediného REÁLNÉHO člověka, který si vede deník podobným stylem, který používají spisovatelé. Celé dlouhé odstavce přesného přepisu rozhovorů, slovo od slova, včetně pocitů toho druhého...
Nedá se nic dělat, nesedlo mi to.

9 21.07.2021

(SPOILER) Perfektní rozjezd. Originální námět. Nečetla jsem anotaci, tak mě závěr první kapitoly dost šokoval. Super. Mašinka šlape, užívám si bezva výlet, i když si úplně nejsem jistá, jestli jsem nenasedla do špatného vlaku. Téma se mi dvakrát nepozdává. No uvidíme. Mám kliku, řidič je zkušený, autorsky žádnej brak, navíc se ukazuje, že příběh nabírá neprobádaný a hodně zajímavý směr. Jsem u vytržení, dokonalé. Jenže potom, bác ho, autistické dítě. Dočetla jsem se sebezapřením, vážně jsem nečekala, že u skvěle rozjetého sci-fi thrilleru budu poslední třetinu řešit metody behaviorální terapie a jejich vliv na poruchy autistického spektra. A rozuzlení jsem už vůbec nepochopila. Prostě propadák. Chápu, že měl autor potřebu se vypsat z osobního traumatu (vycházel z vlastních zkušeností), ale narvat to do téhle knížky mi přišlo jako pomsta na čtenářích. Příště prosím bez dítěte, bez autismu a bude to skvělé!

9 30.06.2021

Nedočetla jsem, tak ani nehodnotím hvězdami. Ještě před pár lety bych uslintávala blahem a nemohla si zážitek vynachválit, jenže od té doby, kdy mám vlastní děti, se pro mě prostě některá témata stala zapovězenými. Knížka si právem zaslouží označení bestseller, je napsaná dokonale, každá z kapitol končí v nejlepším, čtení prakticky nelze přerušit. Jenže je to jako když běžíte a v botě máte kamínek. Ten malej prevít vás drásá a mučí a požitek z pohybu je ta tam. Mě bylo všech postav tak nesmírně líto, mě ten příběh tak bolel, že jsem prostě musela přestat. Teď ve mě osudy dětí i rodičů leží a kvasí a já si nadávám, že jsem knížku vůbec otvírala. Asi tak: Pokud máte děti, prostě se knížce vyhněte.

(SPOILER) Omlouvám se, že plavu proti proudu, ale tohle byl hodně špatný vtip. Připadala jsem si, jako bych si, dle skvělých a ověřených recenzí, objednala parádní třípatrový dort. Donášková krabice nic moc (titul ani obálka mě vážně neuchvátili), po vybalení však uznale tleskám (první kapitoly se rozjíždí skvělým směrem). Otáčím si tím dortem a rochním se, nějak se nemůžu nabažit té nádhery (parta lidí uprostřed nelítostné krajiny, náhodný objev zcela vylidněné podivné vesnice, bizarní prvky, děsivé detaily, každá další stránka lepší, než ta předchozí). Slastně přežvykuju. Hezky to klouže po jazyku, chutná to skvěle, když tu náhle zrada (dobře rozehraná partie a samonosná osa příběhu je náhle bez varování narušena vážnou nehodou jedné z hlavních postav a veškerá pozornost je stržena úplně jiným směrem. Každou chvíli někdo "leží v kaluži moče", případně mu "páchne uhnívající noha", nebo "to v něm mrtvolně klokotá" Celá parta lidí, ke které si vypěstujete vztah, mezi řádky a bez patřičného vysvětlení, mizí ze scény, asi nehoda, jejda). Prostě zírám a rozmrzele zjišťuju, že příjemná jahodová pěna je říznutá nějakým laciným tukem. Jako by se cukrář nemohl rozhodnout pro příchuť, tak tam fláknul od každé něco (kapitola o dvojnásobné vraždě v sousedství, opuštěné dítě, zmrzlý chlap v mrazáku) a co hůř, piškotový korpus vyrobil snad z prášku, nebo co (superschopnosti hlavní hrdinky-zkřehlá, vyčerpaná, zraněná-ale unikne palbě kulek, uteče skrz les, několik dní přežívá v mrazech, při kterých tuhne úsměv i elitní jednotce, která jí má najít...). Co vám mám povídat, nakonec jsem všechno zhnuseně vyplivla (pedofilní sekta, srdceryvné výkřiky "mami", opuštěné děti, hromadné hroby, pesticidy, umírající patologové na pitevně, bojový plyn, korupce...). Jste lidi vůbec normální? Takovou slátaninou si opravdu dobrovolně kazíte žaludek? Tak já teda ne. Původně jsem dala dvě hvězdy, teď buším hlavou o stůl a chci dát odpad. Dobře, jedna hvězda. Za ten začátek. Víc nic, nazdar.

9 19.04.2021

Neměla jsem žádná očekávání, vůbec žádná. Zaujala mě obálka a já si knížku půjčila z knihovny, spolu se štosem dalších. Už po prvních stránkách mi bylo jasné, že jsem narazila na poklad. Nadšeně jsem obracela stránku za stránkou a ani trochu mi nevadilo, že se děj trochu vleče. První část, nazvaná "otec" se mi strašně líbila, a to přesto, že děj vyprávěl farář, jehož pojetí světa mi nebylo úplně blízké. Zaujalo mě několik myšlenek, čtení jsem si po dlouhé době opravdu užívala. A byla jsem nadšená. Podařilo se mi dostatečně navnadit všechny z okolí, kteří mi knížku tahali z ruky, ať už jí dočtu a pošlu dál. Dokonce jsem už přemýšlela, kde si knížku koupím, protože jsem jí rozhodně chtěla mít ve své sbírce. Jenže pak linku vyprávění převzala "dcera" a následoval strmý sešup dolů. Mějte rádi drzého, nevděčného spratka, kterému je všechno jedno. Fanděte blbce, která si za všechno víceméně může sama a jestli ne, tak je vám to stejně jedno. Skoro jí to přejete. Celou prostřední část knížky vystihuje slovo "smrad", ke kterému se autor upnul, aby nám vylíčil pocity hrdinky z páchnoucího místa. Slovo se objevovalo téměř na každé druhé stránce, až jsem si na něj vypěstovala Pavlovův reflex. Zachránilo mě jen to, že jsem si jeho pomocí definovala tu sebestřednou krávu. Celé (nyní již zoufale rozvleklé) vyprávění zakončila část "matka", od které jsem si slibovala vyvrcholení celé šou, jenže, bohužel, ani tady se autor neodprostil od zdlouhavých popisů zážitků z minulosti. V momentě, kdy je finále vyšponované na maximum, mi to přišlo hodně protivné a kontraproduktivní. A smotný závěr? Tak to těžko. Tohle by "ta osoba" (záměrně neříkám která z nich) prostě neudělala. Prostě zklamání. Ach jo:(

9 24.12.2020

Proč ten průměr? Do knihy je poměrně těžké se začíst. Možná jsem jí louskala v rozpoložení, při kterém mi myšlenyk neustále odbíhaly jinam, ale kdyby to bylo napsáno skvěle, asi by se mi to nestalo. Zhruba u 70. stránky mi došlo, že mě nějak moc nebaví otáčet listy, ale vzhledem k doporučení ostatních jsem se přinutila vrátit se na začátek, svědomitě si vypsat jména postav a opravdu se soustředit. Tahák se jmény se nakonec ukázal jako dobrý nápad, neboť se autorka s oslovením jednotlivých postav zacyklila u jednoho písmena. Setkat se tak můžeme s Ann, Andrewem, Alexem, Alicí, Archiem, Artanem (což je Albánec-další slovo od A), Angelem, Amisem a Anakritisem. Nepřijde vám to ujeté???? Už jen za tohle prostě nemůžu dát 5 hvězd, tohle je zkrátka podraz na čtenáře. První kapitoly, které jsem si zopákla, mi ani na druhý pokus nepřišly extra smysluplné a záživné, ale od zlomové strany 70 mě to celé nějak začalo bavit. Líbil se mi hrdina, sebestředný budižkničemu, protože si autorka skvěle pohrála s popsáním jeho myšlenkových pochodů. Super byl i nápad nasměrovat děj do Řecka, atmosféra se podařila vystihnout dokonale. Jen to vyvrcholení mi přišlo lehce kostrbaté, tak trochu předvídatelné a celkově divné. Příliš mnoho náhod a lží, které se stočily směrem, který vyhovoval. Dobré to bylo, za přečtení to stálo, ale nevím, víc jak tři hvězdy si to ode mě asi nezaslouží...

9 18.07.2020