juvelinokivi komentáře u knih

Hned na začátku jsem byla oslněna způsobem, jakým je příběh podán - hlavně úžasnou ironií a bonmoty. Postupem času moje nadšení trochu polevilo - bonmoty a ironie už mi v druhé polovině knihy nepřipadaly tak oslňující (ale možná jsem si prostě jen "zvykla"). Váhala bych v hodnocení mezi 4 a 5 hvězdami, ale závěrečný odstavec rozhodl.

1 10.08.2014

Opravdu vtipné povídky, oplývající suchým anglickým humorem, které bohužel vyšly v češtině naposledy ve dvacátých letech minulého století. Nejraději mám povídku "Knedlíkové děvče" o jedné sňatkové podvodnici. Ve většině příběhů hlavní hrdina se šarmem sobě vlastním obírá milionáře, kteří stejně zbohatli zcela nepoctivě. A dojde i na lásku...

1 26.01.2014

Nejlepší povídková kniha Ivana Krause, jakou jsem od něj četla.

1 24.01.2013

Jako dítěti mi připadala nejpodivnější pověst o lucké válce - děsila mě a fascinovala zároveň. Teď už vím, že to bylo proto, jelikož je to spíš mýtus než pověst a odráží staré představy o čarodějných praktikách.

1 23.01.2013

Povinný úvod pro zájemce o "pohanství" a mytologie. Mnohé z knihy už bylo překonáno, ale základ stále platí.

1 23.01.2013

Asi ty nejlepší z případů soudce Ti - každopádně tahle kniha mě přivedla k přečtení dalších případů.

1 23.01.2013

Opravdu nechápu, proč byla první část "Jany Eyrové" vydána takto samostatně. Sama o sobě nedává moc smysl, zatímco v rámci celého románu vysvětluje pozdější Janiny postoje ve vztahu k panu Rochesterovi. Navíc není v žádném případě psána pro děti, ačkoli v ní děti vystupují. Takže nakladatelství má u mě nula hvězd, jelikož jsem jako dítě tohle přečetla a pak se dalších dvacet let nemohla odhodlat, abych si přečetla celou "Janu Eyrovou", protože jsem čekala stejnou depresi. - Celý román "Jana Eyrová" hodnotím pěti hvězdami.

Možná trochu nespravedlivě hodnotím jen čtyřmi hvězdami, ale postava Katky mi hrozně lezla na nervy. O to víc jsem si vychutnala druhou část románu - která je, bohužel, filmaři dosti opomíjená (přitom jen první část bez druhé nedává smysl).

1 23.01.2013

Příznivcům knihy doporučuji knihu "Enderův stín", kde je ten samý příběh podán z pohledu Endrova vrstevníka Fazolka.

1 23.01.2013

Z názvu jsem získala dojem, že kniha bude pojednávat o dějinném vývoji lidstva z pohledu okultismu. Přednášky se však týkají změn, k nimž dochází "uvnitř" člověka, pokud na sobě takříkajíc duchovně pracuje. Zaujala mě část věnovaná působení jednotlivých potravin a pochutin na posílení nebo naopak oslabení některých lidských vlastností (např. moje oblíbená čokoláda podporuje šosáctví) a hlavně vysvětlení podstaty legendy o Svatém Grálu - díky tomu jsem si navíc konečně přečetla Percevala od Chrétiena de Troyes.

21.01.2019

Velmi se mi líbila část věnovaná provázanosti Starého a Nového zákona. Ctila jsem chronologii Steinerových přednášek a přednášky o Markově evangeliu četla jako čtvrté v pořadí - tudíž jsem se v textu příliš neztrácela a mohla si ho náležitě vychutnat.

18.09.2018

Rozhodně nic pro antroposofické začátečníky - ještě že už mám něco načteno. Dost se mi hodily znalosti z přednášek o jednotlivých evangeliích. V závěru mě potěšilo pojednání o významech čísel sedm a dvanáct.

14.06.2018

Škoda, že další části přednáškové série existují v českém překladu zatím jen v samizdatu.

22.05.2018

Pozoruhodný dokument, aspoň částečně zachycující přerod racionalisty v mystika a jeho boj proti vlastním slabostem. Vzhledem k tomu, že se jedná o útržkovité soukromé zápisky, není lehké se v textu orientovat (ani pro překladatele). Vše ještě ztěžuje velký rozhled a inteligence autora - k lepšímu pochopení by se například hodila podrobnější znalost Bible a živočišné anatomie. "Zdálo se mi, že vidím, jak se jeden za druhým zjevují tvorové, kteří roztahují křídla. Byli to draci. Letěl jsem přes ně pryč, ale do jednoho jsem vrazil. Takoví draci znamenají nemanželské lásky, amores spurios, předstírají, že nejsou draci, dokud nespatříme jejich křídla." Jako na zajímavý "doplněk" odkazuji na Karmické přednášky Rudolfa Steinera z Londýna 1924, kde se věnuje i Swedenborgovi a jeho předchozím vtělením.

20.04.2018

Poslední kniha, na které se spolupodílel Rudolf Steiner, je evidentně pro překladatele oříškem. Vychází už v druhém překladu a stejně si tu překladatel musí vypomáhat tím, že do textu první části, věnované fungování lidského organismu, vkládá vlastní formulace - přesto je i tak smysl vět mnohdy nejasný (alespoň pro mě). Problém je patrně už v originále, protože další dva oddíly knihy jsou zcela srozumitelné. Druhá část, věnovaná jednotlivým pacientům, jejich diagnózám a způsobům léčby, dává možnost udělat si přesnější představu o tom, jak se na klinice v Dornachu přistupovalo k nemocem. Neméně pozoruhodná je i poslední část - očité svědectví lékařky, jak vypadala spolupráce I. Wegmanové a R. Steinera, i jak sám Steiner přistupoval k diagnostice nemocí.

28.02.2018

Jeden z inspiračních zdrojů pamětnického filmu "Škola základ života" - lze tu najít třeba známou scénu o bosém chlapečkovi, který byl bosý, protože neměl botičky; nebo o vlkovi, který nese domovníkovi psaní. Já osobně jsem se svého času nejvíc pobavila při simulaci bitvy u Herakleje se slony vyrážejícími ze záchodků, která skončila značnou devastací školního zařízení, což profesor Juchelka komentoval dutým hlasem:"Ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni."

05.09.2015

Podrobně zmapované recesistické hnutí v Čechách. Výborné čtení pro ty, kdo vyznávají tento poněkud drsný styl humoru. Pokud patříte ke skupině lidí, kteří jsou schopni metat v kavárně po lidech koblihy (jak se píše v Saturninovi), určitě si knihu pořiďte - nepochybně vás inspiruje k dalším šíleným kouskům. :)

03.06.2014

Zatím nejhorší detektivka od Sayersové, co jsem četla. Souhlasím s Trautenbergem - spousta komplikovaných konstrukcí a rekonstrukcí a žádné zajímavé situace. Myslela jsem si, že na tomhle románu se Sayersová teprve zaučovala - a pak jsem zjistila, že jde o její devátý (!) detektivní román. Asi u ní platí, že čím starší a zkušenější, tím horší. P.S. Vzkaz pro ty, kdo po přečtení téhle detektivky chtějí Sayersovou navždy zatratit: Nenechte se otrávit a sáhněte po knize "´Vražda potřebuje reklamu".

30.05.2014

Román "Ethan Frome" (česky vyšlo pod diskutabilním názvem "Zima") jsem poznala nejprve ve filmovém zpracování z roku 1993, až pak jsem si přečetla předlohu, která se mi líbila ještě víc než film. Závěr je opravdu drsný. Ve srovnání s tímto románem je "Léto" o něco optimističtější. Hlavní roli v obou dílech hraje láska a zjitřené city, jak už to u žen-autorek bývá. E. Wharton má ovšem dost osobitý styl vyprávění, který se mi velmi líbil. Oba příběhy jsou předkládány čtenáři značně subjektivně jednou postavou, city ostatních postav tak můžeme tušit spíše jako by "pod povrchem". V románu "Léto", kde líčí temperamentní schovanka právníka Royalla, Charity, intenzivní milostné vzplanutí mezi ní a nadějným vysokoškolským studentem Luciem, mě proto nejvíc zaujal stárnoucí právník Royall, který Charity zcela oddaně miluje navzdory tomu, že ona jeho citem zjevně pohrdá.

26.01.2014

Zatím nejlepší román Karoliny Světlé, co jsem měla to potěšení číst. Přišlo mi zajímavé, že dobrou třetinu románu tvoří vložená povídka o Józe a prokletí, čímž se vlatní rozsah díla poněkud scvrkává. Překvapily mě tady některé komentáře o dobrém konci. Já jsem konec vnímala poněkud jinak - dle mého byl dobrý možná tak pro Štěpána. Co se týče přechodníků, přemýšlela jsem o tom, jestli například romány Austenové vydávají v anglicky mluvících zemích bez jazykových úprav. Možná by stálo za to zauvažovat o nějakém překladu Světlé a dalších starších autorů do moderní češtiny, když takto běžně upravujeme zahraniční autory, ne?

20.01.2014