juliesze
komentáře u knih
Sarajevská princezna
Edo Jaganjac
Zcela bezrozporně se ztotožňuji s komentářem fanous21, který vystihl surovost knihy. I zde souhlasím, že z uvedeného příběhu bylo možné vytlačit trochu více. Popsat nějaké skutečnosti. Hodně věcí nezasvěcenému čtenáři uniká. Doufám, že příběh z Jugoslávské války zpracován knižně by skutečn mohl být vítanou zmnou v literárních proudech dosavadních autorů.
Rok kohouta
Tereza Boučková
Mně tedy styl vyprávění autorky vůbec nesedl. Nemám moc ráda lehce afektované hlavní hrdinky a tady jsem vyloženě trpěla. Samozřejmě si vůbec nedokážu představit, že bych takový život žila a ten věčný strach před dětmi, které miluji, je strašný. Vůbec to ženám, které něco takového zažívají nepřeji. Každopádně přečetla jsem jen z donucení a že bych si z toho něco odnesla se říct moc nedá.
Pod stejným nebem
Stephan Talty
Po přečtení rozhovorů od Niny Špitálníkové už pro mě nikdy nebudou knihy o Severní korei stejné. Jednostranný příběh chlapce, který se snažil přežít. Já rozumím hrůzám, režimu, hladovění a katastrofám. Psychickému strachu Josefa, kterému už asi ve svém životě neuteče - výčitkám a ztrátám ke své vlastní rodině. Nicéně kniha pro mě bylo pouhým malým vhledem do celé problematiky. Strašně malou výšečí, kterou mi poskytla právě kniha od Niny. Jednoduchý jazyk i vyprávění mě vztáhly, ale tak nějak napůl.
Pařížská manželka
Paula McLain
Velmi kladně hodnotím zpracování životopisu do románové podoby. Přečíst si odstavec o životě Hemingwaye v Paříži by mi asi nic nedalo. Ale toto bylo relativně čtivé, zajímavé, zábavné. Autorce se asi hodně podařilo vykreslit dobu, zvyky, přátelské vztahy a hlavně Paříž ve 20. letech.
Suchý hadr na dně mořském
Ivana Chřibková
To byl tak trochu přešlap v mém výběru knihy. Nebýt asi dvou scén, kdy jsem se zasmála, tak bych asi ani nevěděla, co by mě zaujalo. Nevýrazná hlavní hrdinka, zmatený a poněkud tvářící se zbytečný život. Kniha mi nedala ani pobavení, ani příjemný příběh nebo inspirativní postavy.
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Na knihu jsem se tak dlouho těšila, až mě trochu zklamala. Popis prvotních situací a okamžiků malé rodiny uprchlé Rusky byl brilantní - odsun zajatců, jejich cesta i první začátky byly vykresleny až mrazive. Atmosféra ve vlaku i v prvním lágru byla skvělá. Druha polovina knihy byla trochu slabší. Autorovi se krásně podařilo zvýraznit, že ani po návratu to neměly sestry lehké a naopak se jednalo spíše o "podpásovku" od vlastních. Líbilo se mi výběr postav (skupinkování v lágru, postava Moti a také neoprávněně držených osob). Kdyby kniha zůstala bez doslovu, asi by se mi líbila trochu více. I když samozřejmě chápu, že autor asi nechtěl končit ponuře a smutně.
Křídla ve větru
Sue Monk Kidd
Na knihu jsem se těšila, ale nakonec mě docela zklamala. Samozřejmě rozumím, že život hlavních hrdinů byl úplně jiný než dnes a Sarah je bezesporu velmi výraznou osobností, a to i přes to, že to co provedla je z dnešního pohledu hrozně drobné, ale tehdy to bylo neskutečně významné. Nicméně já jsem v tom jejím životě sebeupírání pořád cítila, že se zcela zbytečně sama svazuje okovy. Určitě to bylo velice zajímavé a prolínání dvou osudů otrokářky a otrokyně bylo určitě zajímavé. Nicméně tak nějak mi nesedlo ani to podivné zašívání příběhu do deky, ani jiné postavy v knize. Asi nejvíc se mi líbila matka Sarah, která opravdu prošla zajímavým vývojem své postavy. Kniha mi spíše ukazuje, jak se doba opravdu zrychluje a to, co tehdy trvalo mnoho generací dnes lze provést během pár let.
Rituály vody
Eva García Sáenz de Urturi
První díl jsem nečetla, a tak mi na začátku asi trochu trvalo se začíst. Krom toho ono to vysvětlení starodávných rituálů taky není zrovna čtení, které pohltí. Nicméně zajímavě to popsané bylo. I když se ovšem autorka snažila zvrátit a čtenáře trochu překvapit, tak toto se moc nedařilo, relativně předvídatelný konec a zápletka. Ale určitě velmi čtivé a dobrý nápad, zapojit do detektivky trochu historie!
Letní smrt
Mons Kallentoft
Krátké věty bez sloves určitě dodavaly na uměleckém podtextu díla. Jakkolo se to zdá zajímavé a tak trochu se to snaží postrčit obyčejnou detektivku na vyšší úroveň, mne to na začátku vzalo docela drive. Trvalo to, než jsem se začetla. Navíc autorka posadila příběh tak, ze nejméně do poloviny knihy úplně tápete stejně jako hlavni detektivové. Určitě to nebylo špatné, ale tak nějak mi tam chybělo hlubší něco.
Temní muži
Jens Henrik Jensen
První díl jsem nečetla, ale to v tomto případě to moc nevadilo. Mně to připadalo trochu jako Bourne a jeho odkaz a celá filmová série. Takový polický thriller, který staví na mocenské elitářské skupině, která může přijímat rozhodnutí a ovládat politiku, ekonomiku i životy ostatních obyvatel. Ačkoli je taková skupina zcela smyšlená, nepochybuji o tom, že zajisté existují, ať již na státních nebo až globálních úrovních. Hvězdičky ubívám za to, že příběh nikam moc neplynul, vlastně se na těch 400 stránkách skoro nic neudálo. Opravdu by to se to dalo napasovat na jeden večerní film. Pokud by kniha skončila o 100 stran dříve nebo poději, asi by to nebyl žádný rozdíl.
Africká královna
C.S. Forester (p)
Toto vůbec nebyl můj šálek kávy, jelikož i oddychové knihy můžou mít pohlazení na duši, krásný jazyk nebo propracovanou psychologii postav. Tady mi bohužel chybělo všechno. Suchý popis putování lodí. Nemůžu si pomoct, ale něco mi tam strašně scházelo.
Dům na jezeře
Ella Carey
Tři hvězdičky dávám za historickou část knihy, to bylo alespoň trochu propracované. Ta část ze současnosti mi přišla naprosto strašná - prvoplánové zamilování úplně nesmyslné. Zcela plytké rozhovory. Muž, co snědl všechnu moudrost světa. A pak takové ty fráze "Někdy jsme mluvili a pak i mlčeli. Jaktože mi tak rozumí?". Jedna z velmi mála knih, kde jsem ke konci přeskakovala stránky.
Černá čarodějka
Laurie Forest
Možná jsem přehnaně kritická. Chápu, že je to navození nového světa, popisné scény, vysvětlení. Trošku z toho cítím ten young adult, když si říkám, že trošku prodospělení hlavních hrdinů by nemuselo být špatné. Autorka má obrovskou představivost. Co se mi líbilo nejvíc je to prozření hlavní hrdinky, že svět není pouze černobílý a že i v nepředpokládaných chvílích se dá bojovat s vlastním společenským očekáváním, principy a pravidly. Nejvíce mě zaráží, že v angličnitě již vyšlo 5 knih z této série a my se teprve setkáváme s druhou knihou, která teď nedávno vyšla.
Uzamčená minulost
Ella Carey
Ke knize jsem se dostala na základě swapu. Mám tyto romány s přesahem do detektivek a historie velmi ráda, ale napřiklad s autorkou Morton se vůbec nedá srovnávat. Velice nepředstavitelné shody náhod, příběh byl strašně povrchní, postavy jednotvárné. Například snoubenec mi přišel prototypem nějakého určitého dogmatu. Kniha se dala přečíst velice rychle, takže jsem s ní moc neztrácela čas, ale asi toto není můj šálek kávy.
Pozorovatelka
Anna Bright
Propadal jsem swapování a dostanu se i ke knihám, které bych si vůbec nevybrala. Začla jsem knihu číst vlastně kvůli relativně dobrému hodnocení tady na databazi. Nicméně to bylo opravdu strašně slabý. Hlavní hrdinka měla v prvním díle projít "jakože proměnou a dospěním". Podle mně se to tedy nekonalo. Prokouknutelné zvraty (zejména tedy v Anglii bylo jasné hned od začátku, kdo je kdo). Tak nějak mi v tom chyběla nějaká zajímavější dějová linie. Ten příběh měl potenciál, který nebyl využit. Uvidíme, pokud autorka napíše další knihu ze série, věřím, že si s tím už trochu více vyhraje.
Modrooký chlapec
Danielle Steel
To byl teda žvást! Jak něco takového může mít tak vysoké hodnocení? Nejsem si jistá, jestli to bylo překladem nebo čím, ale literární stránka na absolutním minimu. Krátké a holé věty bez krásné větné kontrukce. Nepíše tahle paní scénář pro Ulici? Vždyť tam snad nefigurovala jediná reálná skutečnost. Tohle by se snad nestalo ani v americkém filmu! Dítě bez domova, které je zachráněno deprimovanou ženskou, co se potlouká světem. Děj se od půlky knihy začíná točit kolem znásilňování dětí farářem? Za mě asi jedna z nejhorších knih, co jsem kdy četla. Žádný potěšení, vůbec!
Modrá
Maja Lunde
Moje první kniha od autorky, což dle komentářů čtenářů bude asi lepší, jelikož nemám s čím srovnávat. Musím knihu rozdělit na dvě části - literární a obsahovou. Literární část je vyloženě propadák. Žádný zajímavý jazyk, absolutně plytké postavy (i když místy se snaží tlačit na pilu). Čtenář celou dobu čeká na nějaké zajímavé rozuzlení. Ta obsahová stránka se mi líbila trochu víc, protože některé myšlenky jsou opravu otázkou budoucího vývoje. Nicméně za mě možná fajn scénář na hodinu a půl dlouhý film, ale jako kniha nic moc.
Rok zázraků
Sarah Winman
Mně ta kniha strašně připomínala Bulgakovo Mistra a Markétku. Na vlnách magického realismu se snesly mořské panny, mluvící lesy a předvídající stařenka. Některé myšlenky mě pohladily na duši, jiné pasáže byly takové nějaké zvláštně zamotané. I tak odcházím se zvlášním pocitem, kdy vlastně celá ta hloubka poselství zůstala mnou neuchopena. Nebo nezůstala? ...