Juagustin komentáře u knih

Podle recenzí jsem od knihy měl velká očekávání, a nenaplnila se. První polovina knihy mi přišla jako nepříliš vydařený pokus na zadání "napasuj ten nudný dějepis na konkrétní lidi, ať to děcka trochu baví". Postavy nejsou moc prokreslené, příběhy takové typizované, zvláštně vyzobané výseky z životů. Velký akcent na "kdo s kým", pomalu jak z červené knihovny. Emoce to ve mně moc nevyvolávalo a knihu jsem neodložil jen díky tomu, že dva dny dovolené skoro v kuse pršelo a jiné čtení jsem neměl.
Druhou polovinu knihy jako by napsal někdo jiný. V životě Anežky najednou přijde zlom, události mají spád, postavy šťávu, příběh mě vtáhl. Byl v tom zmar normalizace, neviditelná pavučina ničící lidské životy.
Ale možná jsem jen naletěl na nevhodnou anotaci, že totiž jde o příběh tří žen. Mně to přišlo jako příběh Anežky, příběhy její matky a babičky (a dalších předků i sousedů) by byly spíš přípravou hlavního příběhu, jakousi rodinnou anamnézou - pak je ale otázkou, proč je ta příprava tak dlouhá a nudná...
Celkový dojem z knihy tedy průměrný, zlepšující se s vzrůstajícím číslem stránky;-)

7 20.08.2020

Velkorysost a milosrdenství, to jsou dva motivy, k nimž kniha často zabrousí. Jinak jde o obvyklý životopisný rozhovor, dobře čitelný, představuje Láďu Heryána jak v obvyklé formě curricula vitae od dětství po dnešek, tak i z mnoha aspektů jeho současných aktivit. Cítil jsem z knihy určitou nesmělost a plachost, skromnost (hraničicí s podceňováním se) a pokoru, tak i jakýsi smutek nad "nevyužitím hřiven" obsáhlého studia a osobního potenciálu vůbec. Oceňuji otevřenost osobní výpovědi, pro introverta to je velké vydání! A skláním se před jeho odvahou být svůj, autentický.

11 01.06.2020

Soubor výborných povídek. Pravda, první mi přišla divná, druhá trochu lepší, ale od třetí dál jsem byl unesen;-) Postavy i děj mi před očima vystupoval plasticky, jako bych v povídce byl přítomen. Trochu míň mě oslovily povídky "ze společnosti", ale to bude spíš mým osobním nastavením než snad jejich nekvalitou. Povídky jsou velmi různorodé prostředím, věkem postav, náladou, přesto je spojuje duch určité preciznosti, přesnosti, uvěřitelnosti. Kdybych si musel vybrat jen jednu z nich, byla by to: Letňátko (městský kluk na prázdninách u venkovské rodiny), V cizím městě (starý muž při přestupu mezi lety), Nákupy (pár ve zpustlém městě), Racek (vyhořelý učitel na ostrově). A úplně nejlepší mi přišel závěrečný Skleník (dva starci v botanickém pavilonu), z té povídky cítím tolik konejšivého optimismu!

6 26.05.2020

Ve své době byl Don Bosco jistě osobnost mimořádná, jdoucí proti proudu, velký sociální a duchovní hybatel. Ale pokud budu hodnotit knihu, nevyniká nad průměr, příliš za těch 150 let zastarala, byla zajímavá, ale rozhodně ne třeba vtipná... Několikrát jsem si při čtení říkal "to je teda koženej patron". Překvapil mě jeho nesmiřitelný postoj k evangelíkům, ale to je holt ta dávná předkoncilní doba.

1 07.05.2020

Velmi silná kniha a velmi závažné téma! Utrpení žen ve válce a jejich nesvoboda v maskulinní společnosti jsou tu vykresleny velmi syrově a přesvědčivě. Čtení mě místy přímo bolelo, přesto jsem se od knihy nedokázal hodiny odtrhnout. Čtyři a půl hvězdy - trochu ubírám za přece jen občas přeslazené pasáže a taky si nejsem jistý, jestli by bývalo nebylo lepší knihu ukončit na kábulském fotbalovém stadionu, následující pasáž mi vyzněla příliš happy-endově až agitačně... Knihu doporučuju. Ať si uvědomíme, jak dobře a snadno tu žijeme.

13 07.05.2020

Opravdu vizionářské dílo, číst ho v době koronavirových omezení bylo inspirativní.
Při čtení mě občas trápila pochybnost, zda se autor v některých věcech nespletl - třeba zda nepodcenil proléty a zda je možné, aby systém tak nepokrytě lhal; taky mi nebylo moc jasné, proč lidé byli členy vnější strany, když se zdálo, že proléti si žijí mnohem lépe a svobodněji... Rozsáhlý a brilantní doslov Milana Šimečky (Náš soudruh Winston Smith) mi velmi pomohl utřídit si dojmy a uznat, že i přes dílčí "netrefy" byl Orwell geniální...

12 04.05.2020

Nádherná a hodnotná životopisná kniha, čiší z ní optimismus, smíření a odpuštění, naděje. Doporučuju každému, ale zejména lidem sympatizujícím s extrémními politickými názory.

7 17.03.2020

Moje první kniha od Rudiše a přiznám se, čekal jsem víc:-( Kecy vo ničem, bezútěšný život jak těch co jsou na začátku, tak těch na konci. Agresivita, kterou bych v sauně fakt nerad potkal. Zajímavá forma: postavy bez tváře a jména, charakterizované jedním atributem a typickou hláškou. Lyrická pasáž se zpívající saunařkou mi přišla křečovitá, nepatřičná.
Dám ještě Rudišovi šanci, jestli taky píše o něčem závažnějším. Tohle byla spíš oddychovka na dva koronavirové večery...

2 17.03.2020

Moc dobrá kniha o lidech, kteří žijí nekonformně. Všech osm je obdivuhodných, ne všichni následováníhodní;-) Osobně mě nejvíc zaujali Brouk, Stoniš, Anděl, Kateřina; nejvíc nablízko se autor dostal v nejdelším příběhu, Karin. Doporučuji.

6 21.02.2020

Knihu jsem pořídil v 90. letech v jakémsi antikvariátu (vydání z roku 1954 s pikantní marx-leninskou předmluvou;-) a tehdy mě moc neuchvátila. Vloni jsem byl na dobré inscenaci Werthera v Národním divadle, tak jsem dostal chuť zkusit knihu znova. Není to zas tak špatné čtení, pokud má člověk na zřeteli, kdy byla napsána. Děj, krajina, postavy jsou romanticky neskutečné, přepjaté, afektované. Werther je inteligentní, avšak přecitlivělý mladík, společenský, umělecky nadaný a ekonomicky zajištěný, takže si krátí mládí hnípáním se ve své rozjitřené duši. Působil na mě jako osoba maniodepresivní, což v kombinaci s dobovými společenskými konvencemi nevyhnutelně míří k osobní tragédii...
Oceňuju zajímavou dopisovou formu, živost textu, ve své době kniha skutečně musela být bestselerem. K závěru mi čím dál víc vadila romantická přepjatost, "překlad Ossiana" jsem musel přeskočit, to už na mě bylo moc. 3*.

7 06.02.2020

Trochu jsem se Kafky bál, tak jsem začal knihou povídek, z nichž některé byly spíš jednohubky až drobky. Oproti mému očekávání mi nepřišly depresivní, spíš skeptické. Přesně zachytí milióntinu vteřiny, průlet myšlenky, náladu. Kafka příběh zasadí do světa s absurdními přírodními (Proměna) nebo společenskými (Kárný tábor, Umělec v hladovění, Josefína...) zákony a na nich staví absurdní příběhy. Velmi se zaobírá tím, co si myslí ten druhý, ti ostatní, co všechno se může nebo nemůže stát. Věci jsou samy sebou, ale i svým opakem, povídky se točí kolem problému ve zužujících se spirálách, ale nikdy se nedoberou středu.
Nejvíc na mě zapůsobila povídka Kárný tábor, naopak titulní povídka mé očekávání trochu zklamala. Celkově mi kniha poskytla odhodlání pustit se do nějakého většího Kafkova díla.

4 22.01.2020

Námět knihy je bezesporu zajímavý a výjimečný, přesto značná část knihy pojednává o jediném: "jak jsme vyjeli na čundr a pořád měli hlad". Jazyk Boba mi nesedl, z odstupu devedesáti let mi připadal jaksi směšný, příliš přeplněný zastaralými nebo nesrozumitelnými cizími výrazy. Směšně a podivně taky působí používání titulů, a na druhou stranu přezdívek... Prostě to nebylo ono, čekal jsem od knihy víc.

1 06.01.2020

Docela příjemná oddychovka.

4 31.12.2019

Minimalistický příběh, visící v bezčasém a beztížném místě kdesi na suchých španělských pláních. Mladík a stařec řeší základní otázky života, přežití a smrti, solidarity a nepřátelství. Kniha mě velmi zasáhla, dlouho jsem nečetl nic lepšího. Hodnotím po více než dvou letech a stále si vybavuju to mrazení.

2 31.12.2019

Na pozadí slunečného léta se odehrává temný příběh sběračky bylin, zalézající stále hlouběji do své podivné ulity, schovávajíc se před světem, se kterým se míjí. Uhrančivé čtení, doporučuju!

18 31.12.2019

Pitoreskní příběhy a "báje" polských židů. Sonda do dnes už nepředstavitelného, zaniklého světa a kultury.

2 31.12.2019

Soubor mistrovských, strhujících povídek. Polovina jsou povídky ze starého světa polských židů o životě svázaném tradicí a náboženskými normami. Přípomínaly mi Devět bran Jiřího Langera. Druhé polovina jsou současné příběhy amerického spisovatele, který se i díky své nerozhodnosti a poddajnosti dostává do neuvěřitelných situací. Všechny povídky jsou velmi dobré, ty moderní ale ještě lepší;-) Vyzdvihuju např. Noc v Brazílii, Bratr brouk, Autobus.

2 31.12.2019

Čtivá a radostná kniha.

5 31.12.2019

Každý ze tří rozhovorů v knize je jiný, všechny ale velmi dobré. Bělohradský: dost náročné čtení, k tomu se ještě budu muset vrátit. Schwarzenberg: oddychové, zajímavé; neuvěřitelné, kolik toho nosí v hlavě a jak přesně v osmdesátých letech popsal stav české společnosti; škoda, že tohle nebyl náš prezident. Sidon: rozhovor působil trochu konfrontačně a rabín trochu zatrpkle a zaťatě, ale klobouk dolů před jeho úsilím.

2 27.12.2019

Velmi dobrá kniha, doporučuju. Napínavá, pádící, zároveň lidská a intimní. Mozaika životního příběhu hlavní hrdinky se skládá nenápadně, zvraty jsou výborně načasované a dávkované. Životní výšky i propasti jsem prožíval s hrdinkou. Půl hvězdičky dolů za občasnou kýčovitost a happy end;-)

3 29.11.2019