Jrsnbl
komentáře u knih
Tomík na cestách
Tomáš Vejmola
Tomíkův příběh je neskutečně krásný. Zhlédl jsem jeho videa na YouTube, byl na dvou přednáškách a v neposlední řadě přečetl i tuto báječnou knihu. Text je jednoduchý na přečtení, příběh naprosto úžasný. Vše je ještě doplněno o roztomilé ilustrace, u kterých se čtenář mnohdy zastaví. Doporučuji.
První osoba jednotného čísla
Haruki Murakami
Rozhodně se nejedná o knihu, které bych zařadil z Murakamiho tvorby mezi pomyslný vrchol. Má ovšem své kouzlo. A tím je forma psaní.
Po většinu díla totiž víceméně netušíte, zdali se Murakami vypisuje ze svých realistických zážitků, což u jistých povídek při typických magičnostech není nejspíše možné, nebo autor fabuluje. Pravda bude ovšem někde mezi tím. Haruki se tu ohlíží za tím, co kdysi dávno bylo. Každá povídka se nachází z časového hlediska vypravěče v dálné minulosti. A otázkou zůstává, nakolik se jedná o Murakamiho autobiografii a fikci.
Co se týče povídek, které se mi z této sbírky líbily nejvíce, rozhodně mohu zmínit With the Beatles, Smetanu a Zpověď opice z Šinagawy. Tyto tři si dozajista uchovám v paměti po další týdny. Tím nechci hanit ty zbylé. Každá z nich má své kouzlo. Až tedy na jednu. Básně o Yakult Swallows mi doopravdy nesedly. Murakami se v nich vypisuje ke své vášni k baseballu. A to já beru. Každý má nějakou svou vášeň a je pro mě fascinující vidět, že pro autora je to zrovna tato hra. Ale jeho milostné vyznání k tomuto sportu nebylo pro mě.
Fotbalová válka
Ryszard Kapuściński
Tak tohle byla naprostá chuťovka. Název Fotbalová válka může být pro čtenáře trochu zavádějící, neboť té fotbalové válce mezi Hondurasem a Salvadorem je věnována jen a pouze jedna kapitola. Zbytek se týká jiných převratných událostí z afrického kontinentu, Latinské Ameriky či třeba Blízkého východu.
Dneska vidíme, co se děje po všech koutech světa víceméně nepřetržitě. Informací máme přehršel. Tehdy tomu tak ovšem nebylo. A zahraniční korespondent měl výsostné postavení - sledoval, co se děje ve světě jako první. Kapuściński tak měl tu příležitost pozorovat rozpadající se koloniální impéria, tureckou invazi Kypru, boje mezi Sýrií a Izraelem, konflikt o Ogaden... a mnoho dalšího!
Prostě neskutečná pecka, kterou vřele doporučuji!
1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
Řekl bych, že možná i nejlepší zakončení spletité cesty dvou duší, do jejichž příběhů a překážek se v knize číslo tři připletla i postava detektiva Ušikawy, jenž do příběhu přinesla naprosto zajímavý, a přitom nepostradatelný úhel pohledu.
1Q84 jako celek je masterpiece. Za mě si jej dokonce dovolím označit i za Murakamiho nejlepší dílo.
Odepsaný
Osamu Dazai (p)
Naprostá nepochopenost. Ignorance, bezcitnost. Hlavní hrdina nemá v lásce společnost a hlavně její zvyky. Bojí se však hrát proti jejím pravidlům. Bojí se vlastně vůbec? Není mu vše náhodou úplně jedno? Józó prakticky v životě nechtěl ničeho dosáhnout, nikdo ani nic ho nedokázalo zabavit na delší chvíli, a tak jen popíjel alkohol, kouřil cigarety, semtam nějaký románek, a takhle stále dokola. Že to je cesta k zatracení, to si Józó uvědomoval. Nijak se jí však nebránil. Života si neužíval.
Autor, který má hodně dost podobný osud hlavní postavě, dokonce bych si dovedl troufnout říci, že postava je do jisté míry jeho možným alteregem, tohle dílo psal v psychicky nejbolestivějším období jeho krátkého života. Dílo totiž bylo vydáno posmrtně. Muž s pseudonymem Osamu Dazai spáchal sebevraždu.
Generál mrtvé armády
Ismail Kadare
Vzhledem k tomu, že v Albánii trávím celý měsíc, rozhodl jsem se trochu ponořit do místní literatury a kým jiným začít než tou největší figurou, Ismailem Kadarem.
Měl jsem štěstí, že v městské knihovně Vlorë mají dokonce dva Kadareho výtisky přeložené do angličtiny, jedním z nich byla právě kniha Generál mrtvé armády.
Musím přiznat, že jsem nic podobného nečekal. Náhled do historických dějin italské okupace země za druhé světové války nám přináší generál, který po dvaceti letech od bojů přijel do té chudé nekulturní země plné barbarů posbírat ostatky vojáků, kteří za Itálii tehdy položili život.
Generál si ovšem hodně brzy začne uvědomovat, že ztráty na životech byly i na druhé straně. Svědomí jej dostane poměrně rychle. Je to k zbláznění.
Zlatí úhoři
Ota Pavel
Vzhledem k tomu, že jsem před pár měsíci četl Smrt krásných srnců, měl jsem jistou představu o tom, jak budou Zlatí úhoři vypadat. Pár povídek ze Smrti krásných srnců se v knize dokonce vyskytují, takže to bylo pro mě do určité části i takové opáčko. To mi ovšem vůbec nevadilo.
Tenhle Pavlův (Popperův) titul toho v sobě ovšem nese více. Autor se vzpomínkami znovu vrací do svého dětství a hlavní postavou se tak stává jeho otec, Leo Popper. Tak krásně, jak Ota popisuje vztah a obdiv ke svému otci je pozoruhodné. Věřím, že si každý otec tajně přeje, aby o něm jeho potomek napsal něco podobného.
Prostředí Berounky, Buštěhradu a Křivoklátska na nás dýchá čerstvým vzduchem. Ač rybaření bytostně nemusím, Pavel to popisuje tak krásně a lahodně, že i přesto, že maso vůbec nejím, mě do jisté míry nutí koupit si prut a jít něco ulovit. Tohle samozřejmě myslím s nadsázkou. I tak je ovšem na textu znát, že autor píše o něčem, co naprosto miluje. To se pak čte všechno jako jedna báseň.
Zlatí úhoři jsou klenotem české literatury. Leo Popper je alfa.
Purpurový ibišek
Chimamanda Ngozi Adichie
Knihu jsem objevil díky čtecí výzvě. Autorka v něm popisuje reálie života rodiny ve vyšších kruzích nigerijské společnosti.
Je naprosto smutné, že se autorům ze "zemí třetího světa" nedává vůbec prostor na literárním poli. Přitom jsou to právě jejich díla, ze kterých by si společnost měla brát ponaučení a snahu změnit něco, co je mnohými přehlížené.
Svědkyně ohně
Lars Kepler
Tak tomuhle já říkám detektivka se vším všudy! Rychlý a napínavý spád, zapeklitý případ a neskutečný Joona Linna, o kterém se dozvídáme jeho těžkou historii. Za mě zatím nejlepší díl série. ;)
Co jsem to proboha udělal?
Robert Fulghum
Robert Fulghum je dobrým optimistickým člověkem. Při čtení této knihy jsem se ani nemohl mračit, Fulghumův nadhled nad všemožnými situacemi je úsměvný.
Žlutý baron
Jakub Patočka
Kdyby si v naší zemi přečetlo tuto knihu více lidí, člověk jako Andrej Babiš by určitě nebyl předsedou vlády. Díky autorům za zdroj skvělých, ale odporných informacích o tom, jak se Babiš dostal k moci.
Afterdark
Haruki Murakami
Jednou za čas na mě přijde jakési Murakami období, kdy mám neskutečné nutkání všeho zahodit, a ihned se vrhnout na něco z Harukiho tvorby. A toto nutkání na mě přišlo právě dva dny zpátky, kdy jsem se vrhl na Afterdark.
Nelituji. Tajemno, magično, nadpřirozeno. Tak jak to čtenář od autora žádá. A já nevím, zdali to mám tak jen já, ale Murakamiho si rád čtu při jakési existenční krizi a osamění, kdy přemítám o mém životě, zdali jsem dost dobrý, a co mají znamenat ty události, které se mi v poslední době dějí. Z jakéhosi důvodu mi čtení vždycky pomůže. Postavy v těchto dílech totiž většinou řeší něco podobného - osamění, váhání, vypořádání se s minulostí... a přijde mi tak snazší reflektovat můj případ na příběhu jednotlivých postav.
Každopádně Afterdark fajn!
Jako bys jedla kámen
Wojciech Tochman
Velmi silná kniha reportáží z pera polského novináře Tochmana. Vzhledem k tomu, že mě státy bývalé Jugoslávie velice zajímají a fascinují, je třeba si připomínat i zrůdy válek z 90. let, které formovaly hranice dnešních států. Bosna si toho tehdy zažila nejvíce. A (některé) tamní muslimské matky, sestry a dcery, manželky dodnes doufají, že někdy objeví ostatky svých nejbližších.
Doporučuji.
Námořní slepota
Michael Romancov
Vzhledem k tomu, že jsem studentem politické geografie, jméno Romancov slýchám v českém prostředí častěji než cokoliv jiného. Díky vánoční pauze jsem měl po delší době možnost číst něco, co bych si vyloženě přál. Konkrétně se jednalo právě o Námořní slepotu, kterou jsem měl vyhlídnutou již poměrně dlouho.
Jakožto občané vnitrozemského státu občas zapomínáme na to, jak vodní plocha v podobě světového oceánu ovlivňuje dění a ekonomicko-politický vývoj. Autor nám v tomto případě dává možnost se na tento fakt rozpomenout. Od Kryštofa Kolumba po uvíznutí kontejnerové lodě Ever Given v suezském průplavu. Romancov dobře zasazuje jednotlivá témata do širších souvislostí a věřím, že by je tímto jazykem dokázal pochopit i laik.
Díky. Bylo to fajn. :)
Dějiny Makedonie
Jan Rychlík
Vzhledem k tomu, že se v lednu chystám na studijní pobyt do Makedonie, a nejspíše budu psát bakalářskou práci o problémech spojených s albánskou menšinou, přečíst tuto knihu bylo nutností. A stálo to za to. :) Neskutečně se těším!
Albánci a Makedonská republika (1991-2014)
Přemysl Rosůlek
Tak tohle byla jízda! Vzhledem k tomu, že od ledna ve Skopji strávím studiem celý půlrok a na téma soužití Makedonců s Albánci mám v plánu napsat bakalářskou práci, musím konstatovat, že objev této publikace byl pro mě doslova nalezením ráje. Děkuji mnohokrát panu Rosůlkovi za detailní popsání makedonsko-albánského vývoje od dob zisku nezávislosti republiky.
Dnes v noci jsem ji viděl
Drago Jančar
Strhující román z dob partyzánů, četniků a Němců. Samozřejmě se patřičně bavíme o královské Jugoslávii, která je sevřena krutou občanskou válkou. Partyzáni bojují za jugoslávskou nezávislost a sociální spravedlnost, četnici v mnoha případech kolaborují s okupujícím Německem.
Kniha nám líčí příběh Veroniky, paničky, která se o politiku moc nezajímá. To spíše o koně, přírodu a smích. I přesto ji události druhé světové války zasáhnou. Jak? O tom nám povídá pět postav, které měly na její život větší či menší vliv. Někteří dokonce osudový.
Super román. Četl se jako jedna báseň.
Návrat ze SSSR a Poopravení "Návratu ze SSSR"
André Gide
Perfektní čtení! Přesvědčený francouzský komunista André Gide vkládá do Sovětského svazu a s ním spojeného boje za spravedlivou společnost veliké naděje. Návštěvou je ovšem rozčarován a vypisuje se o ní v knize Návrat ze SSSR, kde se zaměřuje na to, proč má Sovětský svaz k beztřídní a pokrokové společnosti daleko.
Unikátní spis.
Šáhinšáh
Ryszard Kapuściński
Mnoho lidí ví, že v roce 1978 přišel Chomejní, který svrhnul režim šáha. O tom, jaký ten šáh vlastně vůbec byl, proč si lidé přáli změnu a co dalo Chomejnímu rozjezdovou čáru ovšem nikdo moc už neví.
Šáhinšáh je skvělou knihou polského reportéra, která vám dá pohled do problematiky posledního íránského šáha Rézy Páhlavího. Naprosto bravurní kousek, který se čte krásně a nabídne vám tolik nových poznatků a pohledů na věc, za což budete jistě rádi.
Doporučuji. A od autora to kniha rozhodně není poslední.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Do příběhu se mi bohužel nedařilo začíst. Ačkoliv mi Štěpka přišla velice sympatická a její postava byla napsána naprosto dokonale, do otevření knihy jsem se vždy musel přinutit a dočetl jsem ji jen z toho důvodu, že jsem již přečetl více jak dvě třetiny, a nechtělo se mi příběh s blížícím se koncem odložit. Asi jsem to ovšem udělat měl.
