jozik_v_tumane komentáře u knih

Naprosto fenomenální vypravěčský talent, nádherná čeština. Před mnoha lety jsem četl Šuhaje a věděl jsem, že Olbracht píše krásně, ale znovu mi to vyrazilo dech. Též jeho erudice je obdivuhodná. Po dočtení okamžitě objednávám další díl jeho spisů.

3 17.03.2021

Hodnotím 4 hvězdy jako průměr textů Strugackých (5) a Bulyčova (3) – komentáře u povídek. Ostatní mě nezajímají.

11.03.2021

Zajímavý text. Vtipná společenská satira, krásné popisy přírody i situací (setkání s lidmi), pěkné myšlenky. Má to v sobě něco magicky opojného. Místy dobové kulturní odkazy, jež průměrně vzdělaný člověk naší doby nepochopí, ani na internetu nenajde, o co jde.

3 10.03.2021

Za mě jeden z vrcholů tvorby Strugackých. Zařadil bych mezi 5 či 6 nejlepších titulů... Akční, vtipné, dojemné... Spousta úžasných postav, zejména s Dvouhlavým Julem si dali záležet... Nejraději bych si to přečetl hned znovu... Knížka, po jejímž přečtení je mi smutno, že ji musím opustit...

2 06.03.2021

Obyčejný dobrodružný příběh. Úplně jiný druh textu než ostatní Grinovy knížky. Vůbec ne snové, jen povrchně popisné a velmi naivní. Většinu knihy zabírá nekonečné putování karavany beze smyslu. Příliš mnoho bezúčelných postav, příběh se odvíjí zcela nahodile a překotně, návaznost na skutečné události příběhu nic nepřináší. Na více než 100 stranách jen jedna jakž-takž napínavá scéna a jakž-takž dramatický závěr na způsob Pokladu na Stříbrném jezeře. Takhle to dopadá, když se autor rozhodne psát v jiném žánru, než je ten jediný jemu nejvlastnější. Působí to až dojmem, že zde Grin zradil sám sebe. Velké zklamání.

1 21.02.2021

Absolutně fenomenální text. Obsahově, formálně, kompozičně. Máloco, co jsem kdy četl, tak vystihuje ambivalentnost všech věcí. Přitom je to zároveň čtivé, napínavé a vtipné. Nádherný překlad Jana Zábrany.

3 20.02.2021

I já mám rozporuplné dojmy. Hlavně ke konci jsem se ztrácel a úplný závěr jsem tak docela nepochopil. Četl jsem ho dvakrát, abych se ujistil, že mi nic neuniklo. Je to nějak až moc nedořečené, nebo naopak až příliš obyčejné a prosté. Začátek je nádherný, vzbudil ve mně však větší očekávání než kniha nakonec splnila. Překlad nepovažuji za nejlepší, více se mi líbí překlady Olgy Ptáčkové-Macháčkové. Krásné ilustrace Stanislava Kolíbala.

1 13.02.2021

Jen je mi líto, že jsem neměl možnost to číst tenkrát, v sedmnácti. Ale vlastně je to jedno. Co vyšlo, četl jsem od Topola téměř všechno, a novela Jámy a vítr mi přišla snad úplně nejosobnější. Nečte se to snadno, divokost jeho vnímání je šílená, ale stojí to za to...

3 10.01.2021

Náhodně mi přišlo pod ruku a zasmál jsem se. Místy se to ale snaží být absurdní za každou cenu – působí to trochu nuceně.

1 09.01.2021

Příběh, jenž mě svou fantastičností opět překvapil. Chvíli jsem si připadal jako u Kafky, chvíli jako u Zamjatina a s příměsí Bruna Schulze z toho nakonec byl sám Grin. Neopakovatelné... Úžasný (!) překlad Olgy Ptáčkové-Macháčkové a krásné ilustrace Karla Teissiga!

1 06.01.2021

Nemůžu nedat pět hvězd, protože tenhle příběh prostě miluju – leč asi poprvé v životě se setkávám s případem, kdy filmová adaptace je lepší než knižní předloha! Ať už je to tím, že televizní adaptace z r. 1990 je mistrovské dílo, nebo tím, že ji znám od dětství a nazpaměť, takže ji už považuji za původní, a nebo tím, že jsem četl vydání z r. 1957 přeložené od M. F. a P. V., které mi jazykově tolik nesedlo (je to už trochu zastaralá čeština a sprosté klení pirátů se prostě nedá přeložit slušně v intencích socialistické výchovy mládeže v 50. letech) – nevím. Také překlady vlastních jmen nejsou to pravé, zejména Dlouhý Janek a Pečínka (kterého odjakživa znám jako Johna a Rožně) a Jíra Merry namísto George. Překvapilo mě, že kniha neobsahuje žádné úvahy (kromě snad jediné Jimovy, že duše na rozdíl od těla je nesmrtelná), literaturu pro mládež jsem asi fakt dávno nečetl ;-) Je to jen samá akce, akce, akce, hodně (fakt hodně!) rumu a pár odkazů na Bibli. Literárně nejpovedenější je začátek – jak mistrně nepozorovaně nás autor zavede z normálního světa tehdejší Anglie do světa pirátů. Ani si toho člověk nevšimne a už je uprostřed honby za pokladem – smekám.

10 03.01.2021

Velmi náročný text. 3/4 jsem nepochopil (nevěděl, co PŘESNĚ má autor zrovna na mysli) a 1/4 byla skvělá. Velmi zvláštní styl psaní, úsporný až k nesrozumitelnosti. Zdá se mi, že částečně je na vině i překlad.

1 01.01.2021

Další Grinův poklad... Úžasně vykreslené psychologické romantické drama...

4 30.12.2020

O dost lepší, než jsem čekal. Velmi výmluvné o současném Rusku. Citlivě a bez příkras. Je to krutě neutěšený svět. Výborný překlad Martina Weisse.
Edit o rok později: Musím říct, že na tuto knihu dost často vzpomínám. Četl jsem ji s láskou a obtiskla se do mě. Je to bravurně napsané a má to kouzelnou atmosféru.

2 21.12.2020

Třetí kniha od autora a jsem nadšen. I když zřejmě nemám tuto poruchu, mnoho symptomů je mi známých. Velmi inspirativní a poučné.
Když pročítám negativní komentáře, říkám si, že tito lidé knihu nepochopili. Buď proto, že si odmítají přiznat, že se jich to týká, nebo se jich to netýká a tudíž to nemohou pochopit. Není to jednoduchá problematika. Člověk asi musí mít za sebou léta poctivé práce na sobě, aby to dokázal ocenit. Knize se dají vyčíst různé drobné nedostatky, ale to podstatné je řečeno naprosto přesně a jasně, bez příkras.

2 10.12.2020

Nejdřív jsem od autora četl Nedostatečný pocit vlastní hodnoty, a to se mi až tak moc nelíbilo. Ale Závislé vztahy mě dostaly. Pracuje s kazuistikami extrémnějších případů, což je samozřejmě vhodné pro názornost. Já tedy nejsem alkoholik, ani na drogách (závislá porucha osobnosti často vede k chorobným závislostem), přesto jsem se v postavě husopasky v mnoha ohledech našel a myslím, že se v ní najde mnoho z nás – pokud jsme připraveni si závislou povahu svých vztahů přiznat. S nadsázkou mohu říct, že tato kniha mi „změnila život“ – resp. myslím (doufám), že mě k jistým důležitým změnám přiměje. Uvědomil jsem si díky ní naplno některé velmi zásadní věci, kolem kterých jsem posledních několik let jen kroužil (a tušil, že je něco špatně, ale naplno si to nepřiznal). Kniha popisuje skutečnost velmi nekompromisně, ale zároveň soucitně. Nemám co vytknout. V četbě autora budu pokračovat.

4 03.12.2020

Splnil se mi sen: Hořavovi vyšla další sbírka povídek. Zachvátila mě podobná omamně melancholická euforie, opět ve mně text probudil ty nejhlubší proudy, ani sám nevím jaké šílené touhy žít, jako u Pálenky. Na Pálence mě asi nejvíc fascinovala ta obsedantní asketičnost (až bernhardovská), s jakou autor lpí na svém banátském vyhnanství. Mezipřistání je vyzrálejší a klidnější, ale sevřenost a soustředěnost formy stejně úžasná.
Edit 18.11.2023, přečteno znovu, již asi potřetí a je to pořád stejně omamné...

4 18.11.2020

(...) Je všechno,
co mých dvacet let do mne nanosilo
z vůní a tvarů a z čeho si dnes ona
jak z pláství vybrala strašné sladkosti.
Je všechno, co naráz zastavuje srdce,
a přece to není smrt. A je všechno,
čím vždycky člověk poprvé vydechne.

9 16.11.2020

Tak jako Rakovina, jeden z nejlepších románů, co jsem četl. Složitě, geometricky vystavěná epopej popisující několik dní ve "fešáckém vězení" zvaném "lehárna", kde vězni-inženýři pracují na projektu šifrování lidské řeči. Vesměs bezútěšné, ale místy i neuvěřitelně vtipné (absurdita sovětského zřízení). Nechybí tragické milostné zápletky ani přesah do mezinárodní politiky v podobě soupeření Východu a Západu o atomovou bombu. Poklidně, soustředěně vyprávěnými paralelními příběhy mnoha postav (kromě vězňů i osob na svobodě) se prolínají kvalitní úvahové pasáže o politice, rozumném uspořádání společnosti a lidském životě. Pro pochopení povahy sovětské moci naprosto klíčová kniha (stejně jako vše od Solženicyna), která nám toho řekne víc, než jakýkoliv vědecky historický rozbor. Jsem nadšen a nejraději bych si román hned přečetl znovu! Kromě toho velice cením nádherné dvousvazkové vydání a výborný překlad. Obému není co vytknout. Prvotřídní čtenářský zážitek.

3 10.11.2020

Nemám slov.

1 07.11.2020