jozik_v_tumane komentáře u knih

(SPOILER) Pozoruhodná kniha, jejíž pointou je, že oním nejtemnějším žalářem je láska, která totiž podle hlavního hrdiny zřejmě nevyhnutelně (alespoň pro něj) s sebou přináší žárlivost a znamená ztrátu svobody. Brilantně vystavěné drama, kdy se hlavní hrdina postupně propadá do své paranoie, že manželka Jarmila využívá jeho slepoty a podvádí ho. Svou bezmezně milující ženu, která se o něj jakožto slepce stará, tak přivádí k zoufalství a jejich manželství se dramaticky rozpadá. Zajímavé úvahové pasáže, zejména v rozhovorech penzionovaného komisaře Macha se studentem Králem, s nímž se nakonec společně odstěhují na venkov, aby zde hospodařili na statku. Jinými slovy je to o mužském tápání ve věcech lásky a z něho plynoucí potřebě naplnit svůj život prací...

2 03.04.2024

Extrémně zajímavý sborník. Asi z žádné jednotlivé knihy jsem se toho nedozvěděl tolik o ruské mentalitě. Sborník na pozadí hodnocení tehdy nedávné revoluce z roku 1905 pojednává o různých aspektech situace ruské společnosti, v jaké vstupovala do 20. století. Všechny fatální omyly bolševismu (a z nich plynoucí tragédie Sovětského svazu) nespadly z nebe, nýbrž vyvěraly ze specifického společenského, myšlenkového a politického kvasu (či strnulosti) v Rusku na přelomu 19. a 20. století. Zdá se to vzdálené, ale není. To, co se děje v Rusku dnes, nelze pochopit bez pochopení celého 20. století, a to s nadsázkou řečeno začalo tímto sborníkem. (Samozřejmě nejsem nadšený ze všech statí stejně -- Kisťakovskij a zejména Izgojev jsou slabší --, ale většina má opravdu velmi vysokou intelektuální kvalitu.)

"Nihilistický moralismus je základním a nejvlastnějším rysem duchovnosti ruské inteligence: z popírání objektivních hodnot vyplývá zbožštění subjektivních zájmů bližního („lidu“), odtud pak přesvědčení, že nejvyšším a jediným úkolem člověka je služba lidu, a odtud asketická nenávist ke všemu, co brání nebo jen nenapomáhá realizaci tohoto úkolu. Život nemá žádný objektivní vnitřní smysl; jediným štěstím v životě je materiální zabezpečenost, uspokojení subjektivních potřeb; proto je povinností člověka zasvětit všechny své síly práci na ulehčení údělu většiny, zatímco vše, co ho od tohoto úkolu odvádí, je zlem a musí být nemilosrdně vymýceno. Takový je onen podivný, logicky špatně vystavěný, psychologicky však pevně stmelený řetězec úvah, který určuje veškeré chování a systém hodnot příslušníka ruské inteligence. Nihilismus a moralismus, ateismus a fanatická surovost mravních požadavků, bezzásadovost v metafyzickém smyslu (neboť nihilismus v podstatě znamená popírání principiálních hodnot, objektivního rozdílu mezi dobrem a zlem) a neobyčejně důsledné a svědomité Ipění na empirických principech, tj. na v podstatě konvenčních a neprincipiálních nárocích -- to vše spoluvytváří svérázný, racionálně nepostižitelný a zároveň pevný svazek antagonických motivů, představující mohutnou psychickou sílu, a zároveň je to i způsob myšlení, kterému říkáme nihilistický moralismus." (S. L. Frank: Etika nihilismu)

2 24.02.2024

Krásný román. Styl a téma silně připomíná Olbrachta -- oba jsou vášnivými apologety poezie a harmonie starého světa. Je s podivem, kolik se toho vejde na 300 stran, přestože styl je lehký a čtivý. Ze začátku párkrát text působil uměle, vymyšleně, zřejmě proto, že se jedná o dávnou historii. Ale většina románu se odehrává od 2. poloviny 19. století do vypuknutí 1. světové války, kdy je už obraz reality důvěryhodný. Hlavním tématem, na pozadí specifické historie východní Bosny, kde spolu po staletí žijí Srbové a Bosňáci (o Chorvatech nepadne ani slovo, přestože Andrić je etnický Chorvat - zajímavé), je rozpad tradičních hodnot a tradiční společnosti, která se, byť nedokonale, uměla vypořádat se všemi problémy, vnitřními konflikty a rozpory. Modernita přináší definitivní rozkol, který vyústí do 1. světové války.

2 22.02.2024

Krásná, dojemná knížka. Nekomplikované vyprávění "obyčejného člověka", který se ovšem sveřepě odmítl vzdát základních morálních zásad a lidských hodnot a práv. Marčenko pocházel z lidových vrstev (a je zajímavé, že měl ukrajinské předky), nebyl původně žádný inťouš, pronikl mezi elitu sovětských disidentů až na základě seznámení s intelektuály-disidenty v lágru, kde v něm uzrálo rozhodnutí napsat knihu o bezpráví a nelidských podmínkách v sovětských postalinských lágrech a pokusit se ji vydat jak na Západě, tak v SSSR, což se mu podařilo. (Kniha "Mé výpovědi" bohužel nebyla přeložena do češtiny.) V této knize se nicméně také dočteme o lágrech (Marčenko v nich v součtu strávil 20 let) a o okolnostech vzniku první knihy. Nechybí velmi vtipné pasáže popisující absurditu života ve Svazu, honičky s kágébáky v Moskvě a dobové anekdoty. Je to hořký smích, kterému se však nelze ubránit. Marčenko byl hrdina a velký frajer, který si na nic nehrál, nestál o slávu a pozornost, jen se prostě odmítl podřídit bezpráví. Nakonec ho v podstatě umučili k smrti těsně před tím, než by byl na nátlak západní veřejnosti a v rámci gorbačovského tání na přelomu let 86/87 pravděpodobně amnestován. Držel hladovku za propuštění všech politických vězňů v SSSR, mlátili ho, neposkytovali lékařskou péči a drželi na samotce bez teplého oblečení během sibiřské zimy. To ovšem přežít nelze. Hajzlové.

2 07.10.2023

Komentáře jsem psal k jednotlivým povídkám. Jako celek to má z mého pohledu kolísavou kvalitu, Gogol a Leskov mě vůbec nezaujali, Čechov a Garšin -- nic extra, zbývající trojici Grin, Brjusov, Andrejev mám rád. Celkově nejsem nadšený z překladu Zdeňky Psůtkové, tam, kde mám možnost porovnat stejné texty přeložené jinými překladateli, preferuji je: Olga Ptáčková-Macháčková v případě Grina, Alena Morávková v případě Brjusova. Také bych této knize vytkl tučné písmo, není to příjemné na čtení.

2 05.10.2023

Famózní dílo. Deník slavného spisovatele, který je kromě osobní roviny také skvělým dokumentem o dění v Rusku (Petrohradě) během bolševické revoluce a těsně po ní (nejobsáhlejší část deníku je z r. 1918) a současně literárním zážitkem! Andrejev byl skutečně mistr slova a výborný překlad Ludmily Duškové nám zprostředkovává jeho vytříbený styl a přesnost myšlenek. Bomba!

2 26.06.2023

Perfektně propracovaná psychologická povídka, jejímž ústředním tématem je otázka dr. Kerženceva: "Simuluji bláznovství, abych mohl zabít, nebo jsem zabil, protože jsem blázen?" V tomto vydání nepochopitelně chybí prolog.

2 12.06.2023

Další z nejkrásnějších románů, co jsem četl. Neopakovatelná atmosféra. Pojednává o střetu Východu a Západu a sám je rozpolcený mezi tyto dvě polohy. Neuvěřitelně jemný a lehký a zároveň krutý a drsný text. Pro milovníky Kavkazu povinná četba. Těžištěm událostí je kosmopolitní Baku, ale různé části románu se odehrávají také v Gruzii, Náhorním Karabachu, Gandže, Dagestánu a Teheránu. Autor dokáže výstižnou zkratkou přesně popsat atmosféru jednotlivých míst a situací. Úspornost románu s sebou nese velmi omezené psychologické prokreslení vztahu Alí a Nino, takže jejich vztah je spíš symbolem vnějších událostí.

2 07.06.2023

Kniha mě velice pozitivně překvapila. Obrovské množství informací zasazených do globálního politického kontextu, napsaných lidsky, čtivě a s nadhledem, dokonce jsem se párkrát i zasmál. Biografie par excellence. Titův životní příběh je extrémně zajímavý a překvapilo mě, jak velký měl vliv na evropskou i světovou politiku. Doporučuji!
"Po válce soudruzi z Kominterny Titovi říkali "řezník Tito"; nyní mnozí doma, a hlavně v zahraničí, začínají chápat, o jakou sílu osobnosti asi muselo jít, když dokázala oblast, jakou představuje Balkán, udržet pohromadě a dát jejím obyvatelům pětačtyřicet let klidného života mezi staletími genocid."

2 08.01.2023

Stačily mi dvě kapitolky, abych se ujistil, že mě zde nečeká nic jiného než namyšlená intelektuálská onanie, která mě absolutně nezajímá. Hrůza.

Kdykoli se mi Pohádka o trojce dostane do ruky, nezadržitelně ji znovu rozečítám a bavím se... Je to vrchol Strugackých a pravděpodobně nejvtipnější text, jaký znám...

2 21.03.2022

Kvalita textů kolísavá, jak je u rozervaného Filipa nasnadě... Technicky vzato bych měl dát 4/5, ale protože Filipa miluju, tak dávám 5 :-) Zejména většina básní mi unikala nebo mi prostě nepřišly zajímavé. Ale např. "Jsou roztříštěnosti kterým člověk nerozumí" – skvělá. Nejvíc se mi líbily tři delší prozaické texty: Do Prahy jsem se přistěhoval asi před pěti lety, Lupiánovy podivuhodné příběhy a Kýchnut. Vlastně to jsou tři nejdelší texty výboru. Jako kdyby když si Filip na něčem dal záležet a psal systematicky, něco ucelenějšího, bylo to dobré. Zatímco ty různé fragmenty, útržky, výkřiky, nerozpracované nápady tak zajímavé nejsou. To zní logicky.

2 13.02.2022

Byl jsem dojatý, když jsem po 25 letech náhodou narazil na tuto knížku. Hned se mi vybavilo, jak jsem se jako malý kluk s Fidibusem ztotožňoval. Je moc roztomilý. Obrázky jsou nádherné. Příběh má silné morální téma – vzepření se zlu. Graficky si vybavuji i vrchního čerta Quaklabraka. Jedna z těch nejlepších knížek mého dětství.

2 20.01.2022

Špatný slovník. 9 z 10 slov, co jsem hledal, jsem ve slovníku nenašel. Bez přehánění. Váša-Trávníček je daleko, daleko lepší.

2 04.12.2021

Ne ve všem s autorem souhlasím, ale v tom podstatném ano. Velmi podnětný text. Na ČRo výtečně namluveno V. Hauserem.

2 03.12.2021

Mám pro Grina slabost, i když ne všechno vždy úplně chápu, nějak magicky to na mě působí. Jsou to nádherné romantické povídky o lásce a smrti.

2 19.10.2021

Zajímavý symbolistní román. Velice oceňuji, že děj krásně plyne, čte se to velmi dobře. Zajímavá je vzdálená podobnost s Kafkovým Zámkem: zde figuruje tajemná postava kněžny Volčanské, kterou nikdo nikdy neviděl, ale hlavní hrdina je přesvědčen, že má zásadní vliv na jeho osud. Román je podivně rozpolcený, kromě hlavního příběhu gymnazijního učitele Peredonova, který si vytvoří představu, že všichni v jeho okolí se mu snaží zabránit v získání inspektorského místa, a postupně se propadá do totální paranoie (psychologická tragédie), je zde ještě vedlejší příběh lásky Saši a Ludmily (milostná romance). Není zřejmé, jaký smysl má tento velmi naivní vedlejší příběh, jeho souvislost s hlavním tématem knihy je mizivá. Je zde zřejmě jen pro odlehčení tragického osudu Peredonova, ale jinak nemá žádný přínos. Příběh Peredonova mě místy velmi bavil: absurdita jeho psychózy, kdy se například obává úkladů karetních figur, svého kocoura a neviditelných špehů skrytých za tapetami pokoje, nemluvě o záhadné Nedotykavce (něco jako Kafkův Odradek). Na druhé straně naivní romance byla dost nudná a vysloveně mě deptaly četné scény fyzického trestání žáků ze strany učitelů, rodičů, bytných. Skvělý doslov!

2 30.09.2021

(1. vyd. Prostor 1994) Špatný překlad a chybějící korektura. Neuvěřitelné množství pravopisných chyb a/nebo překlepů. Čárky v souvětích systematicky špatně, neobratné formulace. Četl jsem od Bernharda téměř vše od jiných překladatelů a vše bylo lepší než tento výkon pana Šplíchala. Slova jako "chybyčka" nebo v jedné a téže větě "zchátralý" i "schátralý". Chyb je takové množství, ze už to vážně kazí požitek z četby.
Plný počet hvězd patří autorovi – klasický Bernhard. Přinutí k zamyšlení a náramně pobaví. Např. konstatováním, že Vídeňáci si mění ponožky jednou za 12 dní.

2 20.09.2021

Naprostá paráda. Víc než důstojné zakončení spisovatelovy kariéry. Číst to jako první věc od něj, možná bych byl trochu zmatený, ale po přečtení všech předchozích próz, kdy už znám autorova témata a styl, je to dokonalý dovětek: vnitřní rozpolcenost dovedená do důsledků.

2 16.09.2021

Těžký, ale krásný text. Neznalému autorova života místy není snadné se orientovat v neustálém přeskakování z minulosti do přítomnosti, ale přesto to všechno dává jakýsi smysl. Z textu čiší obrovské smíření se světem, většinou se nese v silně melancholickém duchu, občas je i vtipný. Stylizovaná, ale velmi upřímná zpověď.

2 15.09.2021