Bláhové psaní
Filip Topol , Pavel Hájek
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479126/mid_blahove-psani-thH-479126.jpg
4
11
4
Výbor z povídek, básní a torz básnických próz Filipa Topola, z nichž většina nebyla publikována, přibližuje jeho svět (přátelství, démon alkohol, město Praha, touha, láska…) s mimořádnou naléhavostí a syrovostí. Bláhové psaní uzavírá dvousvazkovou edici Archiv Filipa Topola. První kniha byla sestavena z Topolových textů o jeho nejbližším „příteli“ Kiliánu Nedorym. „Stiskla mi zubama nehty u levý ruky. Zajela pod ně a jemně je třela. Ukazováček, prostředníček a prsteníček. Za chvilku jí z úst vyklouzl prsteníček a ukazováček. Zůstal jen prostředníček. Kousala do nehtu v pravidelných intervalech, cítil jsem malé něžné zídky jejích zubů, ďábelské bylo, když špičkou jazyka přejela po bříšku toho prstu. Měl jsem ho okousané a omlácené od hry na piáno. Bylo drsné a její jazýček, ta květinová špička, ho změkčoval, omlazoval a mě to odnášelo někam do nebe. Byla tak hebounká, že věřím, že v jejích ústech létaly malinké zářivé jiskřičky, hvězdy toho smutného vztahu. Nedalo se to vydržet, bylo v tom něco zvířecího a zároveň andělského, jako kdyby mi ten prst, ten nehet, zahalila křídly, křídly, které mají zoubky, bílé, drobné a vykvetlé krásou, smutkem a něhou. Byla úplná tma. Dělaly se mi mžitky před očima. Pravou rukou jsem jí držel kolem pasu, nehladil jsem jí, jen jsem jí držel. Ruka mi začínala dřevěnět. Byli jsme nazí a ta těla se chvěla. Cítil jsem pach nebo vůni alkoholu a cigaret a nějakého parfému. Pili jsme předtím víno, bylo ticho, tma a její a moje oddychování, velmi klidné, tiché a nějak – nevím – očekávající? Byla jemná, hebounká, prsa jsem jen tušil v té tmě a v tom tichu.“... celý text
Přidat komentář
vyborny vybor povidek basni z pozustalosti legendy českeho Underground Filipa Topola .
dopotučuji nejem příznivcum kapely psí vojáci ale všem kdo maji rádi dobroru nazavislou tvorbu
Kvalita textů kolísavá, jak je u rozervaného Filipa nasnadě... Technicky vzato bych měl dát 4/5, ale protože Filipa miluju, tak dávám 5 :-) Zejména většina básní mi unikala nebo mi prostě nepřišly zajímavé. Ale např. "Jsou roztříštěnosti kterým člověk nerozumí" – skvělá. Nejvíc se mi líbily tři delší prozaické texty: Do Prahy jsem se přistěhoval asi před pěti lety, Lupiánovy podivuhodné příběhy a Kýchnut. Vlastně to jsou tři nejdelší texty výboru. Jako kdyby když si Filip na něčem dal záležet a psal systematicky, něco ucelenějšího, bylo to dobré. Zatímco ty různé fragmenty, útržky, výkřiky, nerozpracované nápady tak zajímavé nejsou. To zní logicky.
"Neustálý boj s touhou žít a touhou nežít, i kámen je vyhlazen do jemného dotyku pod pádem zešílevších vod toho nejstrmějšího z vodopádů.
Ztrácím se v hudbě. Ztrácím se v pocitech, ve vlnách, jsem vynášen a ponižován, svět se odvíjí jak horečka, v hlavě mi cválají koně, kopyta víří ten zastřený prach v mém mozku, jak je možné vydržet ten úprk a nezešílet, nezešílet ze svobody, z propasti, z vesmíru, z nekonečna, které mi skýtá má duše, můj mozek, můj nekonečný výlet do galaxií tisíci fantazií?
Ano. Jsem tady. Jsem muž, člověk a svoboden. Mám nespočetné možnosti, jak se zbláznit. Neudělám to. Jsou to nebezpečné výlety a já chci konat dobro, i když bych mnohokrát vraždil..."
Věci často zůstávají nedokončený. Leckdy není snadný si to přiznat. Když jsem četl útržky textů Filipa Topola, útržky jeho myšlenek, nahromaděných emocí, vlezlý špinavo a nevlídno jeho duše, vyvstával mi pocit nedokončenosti na mysl neustále. Tak často jsem měl ten pocit v hlavě, až mi připadal v pořádku.
Bláhové psaní je jednou z mála knih, ke kterým se hodlám vracet. Stačí knihu náhodně otevřít, přečíst pár vět, pár odstavců nebo verš a cítím povědomý blízko. To se nestává běžně, tady je to pro mě téměř samozřejmostí. Jistě, kvalita kolísá. Nevidím v tom problém. Stejně kolísají moje nálady.
Cením snahu sesbírat i ty nejposlednější zbytky Filipa Topola. Poskládat je, poslepovat dohromady, vytisknout a ukázat světu. Obnažit je, aby tu mohly být jako symbol nedokončenosti. Protože to je to, co ve mně po dočtení Bláhovýho psaní rezonuje nejvíc. Nemáme všechen čas světa a světu je to úplně jedno.