Jonna
komentáře u knih
Síla správného okamžiku
Michael Breus
Poznejte svůj chronotyp - nabízí kniha, ale obávám se, že to je celé hodně ztíženo tím, že autor do toho plete nejčastější vlastnosti toho kterého typu, a to vám v testu nadělá pořádný guláš. Možná je to tak schválně, aby autor - psycholog nepřicházel o klienty... Taky mi moc nepomohlo, že všem ordinuje stejnou dobu vstávání - pokud vstáváte jindy, už "svůj okamžik" budete hledat obtížně. Ale abych jenom nehaněla - nějaké úpravy režimu jsem po přečtení knihy provedla, a udržely se, což je známka toho, že to funguje.
Drsní chlapi
Elizabeth Gilbert
Jako vždy si autorka nastudovala reálie, to mám moc ráda, když se člověk i něco nového dozví. Kniha se četla dobře, až na krátké úseky, kdy popisuje, kdo se pral s kým a kde. I když autorka napsala lepší knihy, i tahle má své kouzlo a doporučuji ji jako letní čtení.
Emoční kalendář
John R. Sharp
Přečtením knihy jsem si potvrdila, že tady ve Švédsku skutečně s příchodem zimy trpím, a že je to dokonce diagnóza. Méně už mi pomohl s tím, co s tím mám dělat, což jsem od této knihy čekala.
Tučné superpotraviny a oleje
David Frej
Informace obsažené v knize pro mne osobně nejsou novinkou, ale chtěla jsem si trochu víc utřídit informace, přečíst o nových výzkumech apod. Také jsem chtěla Načíst argumenty, které by mi pomohly přesvědčit lidi v mém okolí, že užívat prášky na vysoký cholesterol je nesmysl a tuky nejsou zlo. To kniha beze zbytku naplnila.
Já a tropy
Ludmila Vítovcová
Kde začít - kniha byla možná! aktuální v 80. letech, nyní už je trochu pasé.
- kniha je protkána nudnými popisy krajiny a učebnicovými popisy zvířat a rostlin. Více než to, by mne zajímaly spíše popisy každodenního života (jak řešili například praní prádla).
- autorka je vůči ostatním lidem neskutečně kritická, a to zásadně negativně. Také si neustále na něco/ někoho stěžuje a "frfňá". Možná, to tak je kvůli "zábavnosti" knihy, ale je to spíš únavné.
- ukázka typického českého naturelu - nepřizpůsobovat se (vařit v tropech na oběd knedlíky s gulášem!?), nepoučit se, a od ostatních očekávat jen to nejhorší.
Kniha byla pro mě zajímavá jen jednou věcí - jak nepoučené, jazykově nevzdělané lidi (ruština je přece světový jazyk, ne?) posílala naše tehdejší vláda do odlehlých (nebezpečných) oblastí a ještě je za "odměnu" stáhla natolik z peněz, že tito lidé nebyli schopni vyjít se svým platem ani v jedné z nejchudších zemích světa.
To nic nemění na tom, že absolutně nechápu druhé vydání (koho dnes prosím vás ohromí snídaňový bufet, mušle nebo žirafa?)
Přestože autorka má můj obdiv, za to že s dětmi Afriku přežila, pro mě osobně škoda toho papíru.
Dědicové snů
Helena Šmahelová
Knihu jsem četla podruhé, protože jsem úplně zapomněla o čem je. Když jsem to teď četla, pochopila jsem - v knize není nic tak výrazně špatné nebo dobré, aby mi to utkvělo v paměti. Je to taková kniha, co by bývala byla lepší červenou knihovnou (autorka obdivuhodně vystihuje psychologii postav a jejich pohnutky), ale není, a to kvůli politickým přílepkům. Možná je napsala jako úlitbu tehdejšímu režimu, ale z knihy vyčnívají, a činí ji nedůvěryhodnou. Škoda, že nezůstala (nemohla zůstat) věrná tomu, co uměla napsat.
Panství Downton
Jessica Fellowes
Kniha mi příjemně vyplnila čekání na další řadu, nebyla skoupá ani na historická fakta, a já mám historii moc ráda. Takže jsem si to užila vlastně dvakrát. Díky knize jsem se konečně odhodlala shlédnout i bonusy k seriálu, a také jsem nebyla zklamána, už jen proto, že se z knihou vzájemně propojují a prolínají. Doporučuji nejen fanouškům seriálu, ale i milovníkům britské historie.